autor: Alvasonda
Billovo srdce poskočilo, když uslyšel zvonek u dveří. Nechtěl vzbudit dojem, že je až neuvěřitelně natěšený, a tak se přinutil klidně dojít ke dveřím a otevřít je, jako by nevěděl, kdo je na druhé straně.
Samozřejmě věděl, že je to Tom.
„Jsi přesnej,“ řekl Bill a s úsměvem nechal Toma vejít do svého poměrně luxusního bytu.
Nechtěl jsem přijít pozdě za nic na světě, pomyslel si Tom, ale spokojil se jen s úsměvem. Prozatím.
„Vypadáš tak…“ řekl Tom, aby prolomil trapné ticho a mlaskl jazykem, když Billa sjel pohledem.
„Díky,“ řekl Bill a uhladil si několik záhybů na košili. „Tobě to taky… sluší.“
Věnovali si malý úsměv, jako by oba měli pocit, že musí své obrovské úsměvy jeden před druhým skrývat. Byli tak nadšení, že jim tohle rande vyšlo, že by oba mohli klidně začít hořet, ale na druhou stranu ani jeden z nich nechtěl, aby ten druhý věděl, co přesně cítí.
„Půjdeme?“ Řekl po chvíli Bill a gestem naznačil Tomovi, aby vyšel ven, když si bral bundu a klíče.
Došli do restaurace, oba ve velmi dobré náladě. Tom zamluvil stůl pro dva, tak se posadili a oba se zadívali do jídelního lístku.
„Tak co ti padlo do oka?“ Zeptal se Tom a nahlédl do Billova jídelního lístku.
„Ty,“ vyhrkl Bill, pak si uvědomil, co právě řekl, a zrudl.
Tom se jen usmál a znovu se podíval na svůj jídelní lístek, přičemž se sám trochu začervenal.
„Já… tohle vypadá dobře,“ řekl Bill po chvíli a ukázal prstem.
„Líbí se ti to víc než já?“ Zažertoval Tom a podíval se, co bylo napsáno těsně nad jeho prstem.
Oh, ten prst vypadal lahodněji než to, co bylo napsáno nad ním.
Bill se znovu začervenal a usmál se. „Ne,“ zamumlal a zavřel jídelní lístek.
„Okay, tak si to klidně dej,“ řekl Tom a mrkl na něj. Nastalo příjemné ticho, pak přišla servírka, a tak si objednali.
„Takže, jaký jsi měl den?“ Zeptal se Bill a lehce se naklonil dopředu, přičemž si prohlížel Tomovu usměvavou tvář.
„Dobrej, co ty?“
Nedostanu trochu delší odpověď než jen „dobrej“?“ Zeptal se Bill a usmál se na servírku, která donesla pití.
„Dneska ne, protože chci, aby se dnešek točil jen kolem tebe,“ řekl Tom.
Jak řekl, chtěl Billa lépe poznat, ale zároveň se chtěl vyhnout tématům, která by mohla odhalit, čím se ve skutečnosti živí.
„Dobře, pak můžu říct, že můj den byl prostě fajn,“ řekl Bill a pokrčil rameny.
„V zemi Tumble a Fumble se nic zvláštního nestalo?“ Zeptal se Tom a vzal Billa za ruku, kterou měl položenou na stole.
Bill se nad tím gestem usmál a nevšímal si očí, které se k nim neustále obracely. Mohly si zírat, jak chtěly, on se nehodlal cítit trapně kvůli tomu, že je gay.
„Učili mě, jak si hrát s baskeťákem,“ řekl Bill. „Myslím, že mám na to skrytej talent.“
Mrkl na něj a Tom pochopil hlubší význam té věty a zrudl. Tomovi se prostě líbilo, jak Bill vždycky dělal takové poznámky, které nechávaly jeho představivost bloudit k tomu, co věděl, že se skrývá pod těmi těsnými šaty.
„Jednou mi to budeš muset ukázat,“ usmál se a jemně pohladil Billa po hřbetu ruky.
Usmívali se na sebe během velmi příjemného ticha, jelikož se rande zatím vyvíjelo skvěle.
Teprve když byli v polovině jídla, chlapec sedící o několik stolů dál od nich konečně sebral odvahu, přistoupil k nim a pozdravil je.
„Ehm, pane Troyi?“ Řekl opatrně, když stál u jejich stolu a nejistě přešlapoval.
„Jo?“ Odpověděl Tom ze zvyku, a pak se v duchu nakopl, když uviděl Billův zmatený obličej.
„Já… chtěl jsem ti jen říct, že si myslím, že jsi v těch filmech fakt dobrej, a chtěl jsem se zeptat, jestli bys mi dal autogram,“ řekl chlapec a zrudl jako rajče.
Tomovo srdce se zastavilo a on se nepříjemně zasmál.
„Myslím, že si mě s někým pleteš,“ řekl a posunul se na židli.
„Oh to ne, jsem si naprosto jistej, že jsi to ty. Právě jsem koupil Střela do obličeje 1 a myslím, že jsi…“
„OKEY!“ Vykřikl Tom a rozhlédl se kolem sebe, doufaje, že na něj kromě Billa nikdo nezírá. „Tady to je. Je to okay?“
Načmáral své jméno na ubrousek, který držel v ruce, a mávl rukou, aby ten kluk odešel.
„Děkuju!“ Vykřikl a otočil se k Billovi. „Oh, máš velký štěstí! Užij si dnešní večer!“
Bill se zmateně usmál a rychle mu zamával, když odcházel, a pak se otočil k Tomovi, který se div nepotil.
„Co to bylo?“ Zeptal se se smíchem. „Řekl ti právě Troyi?“
Tom se rozpačitě usmál. „Myslím, že si mě s někým spletl,“ vymlouval se.
„Jsi si tím jistý?“ Dobíral si ho Bill. „Měl jsem pocit, že si je naprosto jistej.“
„Jo, no…“
„Nejsi třeba jako Hannah Montana?“ Pokračoval Bill v žertování. „Prostě obyčejnej kluk, ale ve skutečnosti filmová hvězda?“
Tomovi se ulevilo, když viděl, že se Bill usmívá, a odvážil se zasmát spolu s ním.
„Jo, prostě si nasadím tyhle dredy a jsem mezinárodní superhvězda,“ řekl a než se znovu pustili do jídla, vzal Billa za ruku a stiskl mu ji.
„Pokud je to takhle, tak platíš ty,“ mrkl na něj Bill. „Troyi.“
Tom mu úsměv opětoval a přikývl. Kdyby jen Bill věděl, jakou má ve skutečnosti pravdu.
***
Seděli v té restauraci dvě hodiny, povídali si a sblížili se víc než před tím. Teď Tom doprovázel Billa domů a držel ho za ruku. Konečně, nebo podle jejich názoru příliš brzy, došli k jeho dveřím.
„No, myslím, že ti popřeju dobrou noc,“ řekl Bill a kousl se do rtu, hlavně aby je navlhčil na to, co doufal, že přijde.
„Dobrou noc,“ zašeptal Tom a pomalu se k němu naklonil.
Jejich rty se setkaly v něžném polibku, který oba rozproudil. Byl krátký a zanechal v obou touhu po dalším. Ale vzpomínky na jejich včerejší společnou noc je oba trochu vyděsily.
„Díky za skvělou večeři,“ řekl Bill, když se rozloučili.
„Díky za skvělou společnost,“ opáčil Tom a mrkl na něj.
Bill se zasmál a otevřel vchodové dveře.
„Ještě jednou dobrou noc,“ řekl.
„Sladké sny.“
original
autor: Alvasonda
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
