autor: Alvasonda
Tom se díval na stejné místo na zdi tak dlouho, až si říkal, jestli by se třeba nemohlo vznítit. Byly to dva dny, co se s ním Bill rozešel a úplně mu zlomil srdce, a Tom opouštěl postel, jen když mu praskal močový měchýř ve švech nebo skoro umíral hlady.
A jediné, na co myslel, byl Bill, miliardkrát si procházel jejich vztah a šeptal jeho jméno, jako by ho to mohlo přivést zpátky. Ale ne, pořád byl sám a ten zlomený orgán v jeho těle pořád krvácel tak, že málem umřel.
Ze začátku mu posílal zprávy nebo mu volal a zanechával stovky hlasovek, které byly postupem času čím dál zoufalejší. A všechny končily prosbou, aby mu Bill zavolal zpátky.
Ale on to nikdy neudělal.
Jako by teď jeho tělo nedokázalo fungovat. Nevěděl, jak dlouho už takhle leží, ale nejspíš to byly už víc než dvě hodiny.
„Bille,“ zašeptal a hlas měl tak zastřený slzami, že ho sotva poznal. „Bille, vrať se.“
Ale nepomohlo to. Bill byl teď jako vzdálená vzpomínka, která se stále vracela a strašila ho. Jeho andělská tvář se objevila pokaždé, když se Tom odvážil zavřít oči. Jako duch!
Zazvonil telefon, Tom vystřelil a s hlasitým výkřikem ho zvedl. „BILLE!“
„Ehm, ne,“ řekla osoba na druhém konci. „Tady Jonathan.“
„Jdi do prdele. Jestli nejsi on, tak za to nestojíš,“ řekl Tom a položil telefon.
Uplynula minuta, pak telefon zazvonil znovu, což Toma přimělo znovu vystřelit a zvedl ho se stejným: „BILLE?“
„Ani teď ne,“ řekl Jonathan. „Hele, co se děje? Už dva dny jsi nepřišel do práce.“
„Nechci o tom mluvit,“ řekl Tom a pomyslel si, že by měl zase zavěsit.
„Tome,“ řekl Jonathan. „David zuří. Jede k tobě.“
„To je mi úplně u prdele,“ bylo jediné, co Tom řekl, než znovu zavěsil.
Uplynula nějaká doba, než se ozvala tři hlasitá zaklepání na dveře. Tom k nim málem přiběhl, přestože věděl, že to nemůže být Bill, protože ten vždycky klepal dvakrát, ale přesto v sobě choval malou jiskřičku naděje. Ta naděje však pohasla, když otevřel dveře a uviděl prohnanou tvář Davida Josta.
„Tome! Chyběl jsi… Wow, vypadáš hrozně.“
David měl pravdu. Tom vypadal, jako by zemřel, a teď tu chodil jako zombie. Oči měl červené, skelné a opuchlé, pod nimi velké černé kruhy, které kontrastovaly s jeho téměř bílou pletí. Vlasy měl rozcuchané, jeho dredy už dlouho nikdo nevoskoval ani se o ně nestaral, a oblečení měl pomačkané a ušpiněné od všeho toho jídla, které se nutil sníst, i když nechtěl.
„To je mi fuk,“ zamumlal Tom a díval se na něco neurčitého před sebou.
„No, musíš přijít do práce,“ řekl David až moc veselým tónem.
„Ne,“ zaúpěl Tom. „Dávám výpověď. Už to nechci dál dělat.“
David se nervózně zasmál a přešlápl z jedné nohy na druhou.
„Máš smlouvu, Tome. Nemůžu přijít o jednoho ze svých nejlepších chlapů,“ řekl a jeho úsměv trochu povadl.
„Seru ti na smlouvu. Odmítám pokračovat,“ řekl Tom a snažil se zavřít dveře, ale David je nohou zablokoval.
„To ti nedovolím, Tome. Potřebujeme tě na…“
„TO MĚ KURVA NEZAJÍMÁ!“ Zakřičel Tom, hlas se mu lámal a zněl zoufale. „Nechci dělat to, co mi ho vzalo!!!“
„Vzalo koho?“
„Billa. Mýho úžasnýho Billa,“ řekl Tom, padl na kolena a nekontrolovatelně se rozbrečel.
David se rozhlédl kolem a nevěděl, co má dělat. Nebyl zrovna nejlaskavější člověk na světě a nesnášel, když musel utěšovat plačící lidi. Hlavně pokud šlo o muže.
„Tome, dávám ti tejden, aby ses přes to přenesl… přes Billa. Pak se vrátíš na plac, okay?“ Řekl a neohrabaně Toma poplácal po hlavě.
„Ne!“ Pronesl Tom mezi vzlyky, ale David to odmítl poslouchat.
„Skvělý! Uvidíme se za týden.“
Zavřel dveře a odešel, nechávaje Toma na podlaze samotného.
Za nějakou dobu se ozvala dvě zaklepání na dveře a Tom do nich bouchl pěstí, aby David, o němž si myslel, že je na druhém konci, odešel.
„Jdi do prdele! Řekl jsem ti, že o tom návratu nechci ani slyšet!“ Křičel.
„Kvůli tomu jsem ani nepřišel,“ ozval se hlas na druhém konci.
Tom ten hlas znal! Vážně to mohl být…
„Bille!“ Vykřikl, otevřel dveře a na jejich druhé straně našel černovlasého chlapce.
„Ahoj, Tome,“ řekl Bill, aniž by se na něj podíval. „Já… Přinesl jsem ti věci.“
Tomův pohled se přesunul na kartonovou krabici u Billových nohou, ve které byl vosk na dredy, oblečení, co tam nechal, jeho druhý kartáček na zuby, parfém, který mu Tom kdysi dal, a další různé věci.
Znovu zvedl oči a zavrtěl hlavou, když se postavil na nohy. „Ne, prosím,“ řekl, vyšel ven a přešel ke svému bývalému. „Tohle nedělej. Nedovol, aby to úplně skončilo.“
Bill si povzdechl a ustoupil.
„Řekl jsem, že už tě nechci vidět, a to zahrnuje i tvoje věci. Prostě… TOMA!“
Tom znovu padl na kolena a pevně přitiskl svůj obličej k jeho pasu. Už nikdy nechtěl Billa pustit. Potřeboval Billa u sebe.
„Bille, ani nevíš, jak moc mě to mrzí. Byl jsem idiot, že jsem ti lhal, ale dal jsem výpověď. Jen… potřebuju, aby ses ke mně vrátil.“
„To nic nemění na tom, že jsi mě podvedl a lhal mi. To se nedá tak snadno přejít, Tome. Nemůžu se k tobě vrátit. Nemůžu!“
„Proč ne?“ Zeptal se Tom a podíval se Billovi do tváře, zatímco ho stále držel.
„Protože…“
Bill nedokázal najít odpověď. Chtěl Toma vzít zpátky a zapomenout na všechno, co se stalo. Ale kdykoli se pokusil přemýšlet o tom, že to udělá, obrázek Toma na obalu DVD zastavil všechno ostatní a on se nedokázal na nic jiného soustředit.
Ještě nikdy se necítil tak zraněný a zrazený. A nejvíc ze všeho ponížený. Teď když se na Toma díval z výšky, měl pocit, že se dívá do očí úplně cizímu člověku, a ne muži, do kterého se tak hluboce zamiloval. Proto posbíral všechno, co Tomovi patřilo nebo mu ho připomínalo, a přinesl to sem. Odmítal se nechat obměkčit tím zoufalým mužem, který ho teď pevně objímal. Ta zrada byla příliš hluboká.
„Miluju tě, Bille,“ zašeptal Tom a z očí mu tekly slzy. „Kdysi jsi i ty říkal, že mě miluješ.“
„Nemůžu milovat někoho, koho ani neznám,“ řekl Bill a odstrčil Toma od sebe. „Postav se na nohy. Děláš ze sebe hlupáka.“
Tom udělal, co mu řekl, ale když už to vypadalo, že se Bill chystá odejít, Tom ho vzal za ruku, aby ho zastavil.
„Tak co začít znovu? Slibuju ti, že už nemám žádné tajemství, a to, které jsem měl, už nemám. Jen prosím…“
Bill se na něj upřeně zadíval. Chtěl říct ano a dát jim ještě jednu šanci. Ale jakmile se mu v mysli ta odpověď začala formovat, ty obrazy se vrátily a Tom před ním se mu zhnusil a on se zaúpěním stáhl ruku zpátky.
„Ne,“ řekl. „Skončili jsme a na tom se nic nezmění.“
„Bille,“ zašeptal Tom, ale Bill zavrtěl hlavou.
„A mimochodem, říkal jsem ti, abys mi nevolal,“ řekl, otočil se a utekl.
***
Bill se nezastavil, dokud nedoběhl do toho parku, kam utekl po jejich hádce před několika dny. Bolelo ho vidět Toma takhle zlomeného a smutného. Ale nemohl se nechat ovládnout pocitem viny a donutit se, aby mu odpustil, pomyslel si. Ne, musel být pro jednou silný a připomněl si, že byl ve vztahu lží. Ne lásky.
Ale Tom přece říkal, že ho miluje.
Ne. Bill zavrtěl hlavou. Tom byl zoufalý a nepřemýšlel jasně. Když člověk někoho miluje, neskrývá před ním takové věci.
Saki si všiml, že byl Bill v posledních dnech duchem nepřítomný, a když se dozvěděl, že se s Tomem rozešli, pochopil to a rozhodl se nechat Billovi týden placeného volna.
Bill mu za to byl vděčný a většinu dní trávil tím, že si znovu zařizoval byt, aby mu nepřipomínal, jaké to bylo, když byl s Tomem.
Dnes večer se však Bill rozhodl vyzkoušet novou taktiku, zavolal svému příteli Andreasovi a požádal ho, aby ho zapsal na seznam VIP hostů ve svém baru. Zapíjení smutku nebo nevinný flirt. Nebo obojí mohl být dobrý způsob, jak truchlit nad svým zlomeným srdcem.
***
„Další!“ Houkl Bill a bouchl prázdnou sklenicí o bar.
„Seš si jistej, že ještě nemáš dost?“ Zeptal se barman s obavami.
„Pořád ještě vím, jak se jmenuju, takže ne,“ zamumlal Bill a přimhouřil oči.
Barman pokrčil rameny a rozhodl se, že mu připraví další drink, i když to bylo proti jeho přesvědčení.
„Tak to mi ho teď můžeš říct, ne?“
Bill obrátil pozornost k místu, odkud ten hlas přicházel, a jeho oči se setkaly s párem tmavě modrých.
„Bille,“ odpověděl. „A kdo jsi, kurva, ty?“
Muž se usmál. „Jsem Alexander. Ale říkej mi prostě Alex.“
„Dokud to není Tom, tak je mi to kurva jedno,“ řekl Bill a napil se ze svého drinku.
„Kdo je Tom?“ Zeptal se Alex.
„To je… nikdo. Takže není o čem mluvit,“ řekl Bill a mávl rukou, jako by odháněl mouchu.
„Oh, chápu,“ řekl Alex a usmál se.
A dál už konverzace probíhala hladce, Bill byl vlastně příliš opilý na to, než aby věděl, co říká, ale přesto se mu podařilo ze sebe nedělat příliš velkého hlupáka.
***
Poté, co Bill opustil jeho byt, se Tom přinutil osprchovat a dát se do kupy, upravit si dredy a převléknout se. Už ho nebavilo čekat na Billa, i když pořád truchlil, ale teď chtěl prostě vypadnout, opít se a začít zapomínat.
Jeho kroky vedly k místu, kde se poprvé setkali, ale uvědomil si to, až když byl na místě a prošel kolem vyhazovače.
„Kurva,“ zašeptal, když uviděl přeplněnou místnost plnou tančících a popíjejících mužů.
Bylo to jako sledovat cukrárnu, kterou nikdo nehlídá a on se nemohl dočkat, až se mu do rukou dostane některá z těch dobrot, přičemž každá z nich byla krokem, který musel udělat, aby toho kluka s fantastickými dlouhými vlasy dostal z hlavy.
„Alexi?“ Promluvil Tom náhle a položil ruku na rameno bruneta, kterého až příliš dobře znal.
„Tome! Jak se máš?“ Řekl Alex a rychle Toma objal. „Neviděl jsem tě od té doby, co jsme spolu točili ten film!“
„Myslím, že naposledy to bylo na té afterparty, Alexi. A máme se… No, jsem v pohodě. Momentálně pracuju s Jonathanem, ale chci s tím seknout.“
„Proč?“
„Dlouhý příběh,“ řekl Tom a pokrčil rameny. „A jak se daří tobě?“
„Úplně suprově. Jost mě poslal najít novýho potenciálního člena obsazení. Počkej, snad si nemyslíš, že tě nahradí?“
„Myslím a doufám, že jo,“ řekl Tom. „V týhle branži jsem už skončil.“
„No, já ne. Jsou to dobrý prachy. A myslím, že támhle u baru vidím nějakýho potenciálního kandidáta! Bože, jak já miluju černovlasý kluky!“ Řekl Alex a olízl si rty.
Tom se zasmál, nechtěl se dívat na nikoho s černými vlasy, bál se, že by mu ten člověk až moc připomínal Billa.
„Hej, počkej!“ Řekl, když se Alex chystal odejít. „Neměl jsi dřív hnědý oči?“
Alex se zasmál. „Mám kontaktní čočky, brácho! Chtěl jsem zkusit něco novýho a myslím, že tmavě modrá je fajn… a taky na ni letěj!“
„Ty se nikdy nezměníš, Alexi,“ řekl Tom a poplácal ho po zádech, když kráčel k tanečnímu parketu. „Uvidíme se!“
***
„Bože, Bille. Musím říct, že tvoje rty jsou fantastický!“ Řekl Alex a zlehka se dotkl Billovy paže.
„Nejsem si úplně jistej, jestli jsem dost opilej na to, abys takhle mluvil, Alexi,“ řekl Bill a zasmál se.
„Jo, to jsi,“ řekl Alex a zasmál se.
„Jo, to jsem,“ řekl Bill a naklonil se dopředu, neměl v úmyslu, aby se políbili, ale nějak se to nakonec stalo.
Bylo to tak jiné než to, na co si za posledních pár měsíců zvykl. Alex nebyl hladce oholený a hebký jako Tom a jeho rty byly tenké, a ne plné a měkké. Billovi to ale bylo jedno a nechal Alexe, aby mu strčil jazyk do úst. Chutnal po cigaretách a alkoholu, příšerná chuť! Ale i to bylo Billovi jedno a raději položil ruce Alexovi na boky.
Kdyby měl Bill otevřené oči, viděl by Toma, jak na něj a jeho nový úlet zírá s otevřenými ústy a široce rozevřenýma očima.
„Nechceš jít jinam?“ Zeptal se ho Alex, když se od sebe odtáhli.
Billův zdravý úsudek se už topil v alkoholu a s obrovským úsměvem na tváři přikývl a následoval svého nového „přítele“ ven z klubu.
„Kam?“ Zeptal se Bill a visel na Alexově ruce, jako by měl spadnout.
„Ke mně,“ řekl Alex a natáhl volnou ruku, aby zastavil taxi, které projíždělo kolem.
Tom je následoval ven z klubu, a teď sledoval, jak se mu přímo před očima odehrává tahle katastrofa. Tohle musel být ten člověk, kterého se Alex rozhodl vzít k sobě domů jako „potenciálního kolegu“, a Tom moc dobře věděl, jak to dopadne. Věděl, že Alex je velmi intenzivní člověk a nebral by ne jako odpověď.
„Alexi!“ Zakřičel Tom a rozběhl se k páru, který se právě chystal nastoupit do taxíku. „Alexi, počkej!“
„Tome! Co to děláš?“ Zeptal se Alex a otočil se, když se mu podařilo dostat opilého Billa do auta.
„Prosím… prosím, neber ho. Prosím,“ řekl Tom a položil příteli ruce na ramena.
„Jak to myslíš?“ Zeptal se Alex a zamračil se.
„Neber ho domů, protože… stejně to neudělá. Přísahám.“
„Tome?“
Oba muži se podívali dolů a uviděli Billa, jak vystrkuje hlavu ze dveří taxíku.
„Jdi do prdele, Tome! Jsi ubohej!“ Řekl Bill a hořce se zasmál.
„Bille, prosím tě. Nevíš, co…“
„TO-OME! Prostě si to chci rozdat s někým, kdo není úplně impotentní, jasný? A teď si vyliž prdel a táhni domů s tím svým měkkým malým ptákem a dej si trochu mlíčka nebo čehokoliv jinýho.“
Tom spustil ruce z Alexových ramen a zrudl.
„Jsi impotent?“ Zeptal se s úsměvem Alex. „To je důvod, proč končíš?“
„To je fuk,“ řekl Tom a protočil očima. „Je úplně na sračku, neví, co říká.“
Alex pokrčil rameny a nastoupil do auta a Tom sledoval, jak odjíždí. No, zkusil to a upřímně řečeno, jestli chtěl Bill zapomenout na všechno, co spolu prožili, tak jen dobře. Pokud si Bill tak zoufale potřeboval zašukat s nějakým náhodným klukem, který si to všechno chtěl natočit, pak mu nebude bránit.
Ale srdce ho bolelo jako nikdy předtím, když viděl, jak taxík zahnul za roh.
autor: Alvasonda
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
