autor: BrokenMirror
Přespávačka
O deset minut později tam Tom stále byl. Bill se nervózně na místě zavrtěl. Jeho „práce“ skončila, nebo ne? Neměl by teď odejít?
„Ehm… Tome?“ Zeptal se. „Proč jsi pořád tady?“
Tom se tvářil pobaveně. „Chtěl jsi pomoct s tím testem, ne?“
„Neřekl jsem, že chci…“
„A dneska je sobota…“ přerušil ho pomalu Tom. Jako by mluvil se čtyřletým dítětem.
Bill se ušklíbl.
Pak mu to pomalu došlo.
„Panebože!“ Vyjekl. „Pondělí, jakože tohle pondělí?“
„No jasně.“
„Kurva, kurva, kurva, kurva.“ Bill si složil obličej do dlaní a snažil se zklidnit dech. „Co budu teď dělat? Jsem v háji. V žádným případě se tohle všechno do pondělí nenaučím.“
Tom ho konejšivě poplácal po zádech. „Dýchej,“ řekl mu a Bill se na něj zadíval. „Kámo, ty vážně nechceš dostat zaracha, co?“ Pozvedl obočí.
Bill zavrtěl hlavou. „Nikdy jsem ho neměl a ani nemám v plánu ho dostat. Mám rád svobodu a chodit si, kam chci a kdy chci. Mít domácí vězení by bylo…“ aby to vysvětlil, dramaticky se oklepal.
„Bille, v pohodě. Já ti samozřejmě pomůžu.“
Bill pokrčil rameny a úlevně si povzdechl. „Táta ti ty přesčasy určitě zaplatí…“ přemítal, když zavřel oči a snažil se nedovolit stresu, aby ovládl jeho tělo.
„Ale no tak,“ řekl Tom a usmál se. „Nepotřebuju, aby mi za to někdo platil. Ber to jako přátelskou výpomoc.“
Přátelská výpomoc…
Bill se začervenal. „Okay, tak jo, fajn,“ řekl tiše. „Ale nemysli si, že to znamená, že tě kvůli tomu budu mít raději.“
„Nebudu,“ zasmál se Tom. „To je v pohodě, já se s jednostranným přátelstvím dokážu vyrovnat.“
Bill se zašklebil a opřel se do pohovky. „Nemusíme začínat hned teď,“ zívl. „Je pozdě a já jsem unavený.“
Tom mu chtěl říct, že je to v pohodě, že klidně může přijít až ráno, ale Gordon opět poslouchal a vystrčil hlavu z kuchyně. „Bille,“ řekl lehce. „Proč tu Tom prostě nepřespí? Bude to mnohem jednodušší, ne?“
Bill rychle zamrkal a narovnal se. „Cože? Vždyť se ani neznáme!“
Tom vypadal jako ryba na suchu, když se snažil vymyslet něco, co by řekl. Pohrával si s lemem svého obrovského trička. „B-Bill má pravdu, pane Trümpere,“ podařilo se mu nakonec říct. „Nejsem si jistý, jestli je to-“
„Blbost,“ odbyl ho Gordon. „Bude to legrace.“
„Tati, ty ses zbláznil. Nechci, aby se jen přiblížil k mýmu pokoji.“
Otec na něj chvíli zíral. „V pohodě. Stejně už jsem volal tvým rodičům, Tome. Byli rádi, že tu zůstaneš.“
Bill zíral. Jeho otec byl víc než jen šílený. Byl… snažil se najít to nejvhodnější slovo, které by dokázalo vystihnout otcovo šílenství … posedlý! To bylo ono. Který otec by nutil svého syna, aby u něj přespal někdo, koho opravdu nemá rád? To nebylo normální a Billa to štvalo. „To nemůžeš…“ Bill byl příliš rozzlobený, než aby dokázal pořádně uvažovat. „Přestaň mi řídit život!“ Vyskočil z pohovky, vyběhl po schodech nahoru do svého pokoje a zabouchl za sebou dveře.
„Já… já už radši půjdu,“ zamumlal Tom a zvedl se z pohovky, než ho Gordon stáhl dolů.
„Ne, zůstaň. On to tak nemyslel. Já s ním promluvím.“ S tím se vydal za Billem.
***
Ani se neobtěžoval zaklepat, než vstoupil. Bill seděl se zkříženýma nohama na posteli, tvářil se naštvaně a přimhouřil oči, když uviděl, kdo to je.
„Vypadni,“ vyhrkl a odvrátil se od otce.
„Nebuď takový,“ povzdechl si Gordon a dotkl se jeho ramene. Bill zlostně ramenem trhl.
„Myslíš si, že mi můžeš řídit život,“ řekl a podíval se na něj. „Rozhodovat o tom, co budu dělat a s kým se budu kamarádit. To přece nemůžeš.“
„Dělám jen to, co je pro tebe nejlepší.“ Gordon se posadil na kraj postele a otočil hlavu, aby viděl na svého syna. Bill si otráveně povzdechl. „Tom je hodný kluk, Bille. Jsem si jistý, že kdybys mu dal šanci-“
Bill se k otci otočil. „Zaplatil jsi mu, aby mě doučoval, a tak ho taky beru. Je to můj učitel! A s učiteli se přece nemůžeš kamarádit! Je to divný.“
Gordon přikývl a ztěžka si povzdechl. „Okay, ale dneska by u nás měl zůstat. Ten test v pondělí je důležitý, takhle by ses mohl večer ještě učit.“
Bill zaváhal. „Jen jako můj doučovatel?“ Zeptal se podezřívavě.
„Jen jako tvůj doučovatel. Nic víc.“
Bill o tom několik vteřin přemýšlel, než nakonec přikývl. „Ale fakt mě teda zajímá, kde bude spát? Přece nebude spát tady.“
„Bille…“
„Ne, na to rovnou zapomeň.“
Gordon si povzdechl a přejel si rukou po tváři, měl pocit, že z Billa brzy zešediví.
„Pak budete muset oba spát v obýváku.“
Bill frustrovaně vykřikl a padl zády na postel, zatímco si rukama zakryl obličej.
„To je moje poslední slovo. Budete oba spát v obýváku.“
„Uh, fajn!“ Zasténal Bill, než se otočil a zabořil obličej do polštáře.
***
Tom se podíval na Billa a tvářil se váhavě. „Já – já vážně můžu…“ řekl nejistým tónem.
„Ne, ne, to je v pohodě,“ povzdechl si Bill. „Jsem jen unavenej. Můžeš zůstat.“
„Okay…“ Tom zněl stále váhavě. Nejspíš proto, že jsem se netvářil moc nadšeně, pomyslel si Bill. No, nebyl vítaný… proč předstírat, že je?
Znovu se ocitli v obýváku. Gordon se smířil s tím, že jeden bude spát na gauči, zatímco pro druhého nachystal matraci hned vedle něj. Když Bill sešel dolů, majetnicky se posadil na pohovku.
V žádném případě nechtěl spát na podlaze ve svém vlastním domě.
„Jestli chceš, klidně si lehnu na matraci,“ řekl Tom zničehonic a Bill nakrčil obočí.
„Ehm, okay. Klidně.“
Pořád nemohl uvěřit, že mu otec něco takového udělal. Kdyby si někdy pořídil děti, nechal by je prostě být a nevnucoval jim někoho, koho nemají rádi. Podíval se na Toma, který listoval učebnicí matematiky. Uh, byl totální šprt!
Jak tam tak seděl a pozoroval ho, přistihl se, že přemýšlí nad tím, proč se Tom vlastně vůbec snaží. Proč se tolik staral o školu, když stejně mohl dostat všechno, co chtěl. Musel přece vidět, jak na něj holky při obědě zíraly, ne? Jak mu brunetka, která vždycky seděla vedle něj, posílala toužebné pohledy pokaždé, když odvrátil zrak.
Tom byl zvláštní. Velmi zvláštní.
„Tome?“ Hned poté, co jeho jméno vyslovil, v duchu zaklel. Prostě se do té nezávazné konverzace musel pustit, že?
„Hm?“ Tom vzhlédl a vypadal lehce překvapeně, že ho Bill právě oslovil s úmyslem povídat si s ním.
„Jak to, že nemáš žádnou holku?“
Tom vypadal tou otázkou zaskočený, ale rychle se vzpamatoval. „Ehm… právě jsem se s jednou rozešel. Proč?“
Bill se zadíval na své nehty a seškrabával z nich lak. Stejně potřebovaly přelakovat… „Jen mě to zajímalo,“ znovu vzhlédl. „Myslím, že se líbíš té brunetce. Však víš… ta u vašeho stolu gangsterů.“
„Stůl gangsterů?“ Tom pozvedl obočí a odfrkl si. „To je Odette… Moje bývalka. Byli jsme spolu rok.“
Bill předstíral, že ho to nezajímá. Nezajímalo, ne? Samozřejmě, že ne. „Proč jste se teda rozešli?“
Tom si povzdechl, odložil papíry a posadil se na pohovku, samozřejmě dostatečně daleko od Billa. Zadíval se do svého klína. „No, není můj typ… nebo tak něco. Já nevím. Asi jsme se nějak odcizili, možná. Prostě jsem, víš…“ pokrčil rameny, nedokázal své pocity vyjádřit slovy.
„Není tvůj typ?“ Tentokrát obočí povytáhl Bill. „Vždyť jsi úplně stejnej jako ona.“ Trochu se usmál, když si vzpomněl na brunetku s čepicí s kšiltem otočeným dozadu a jejím nafoukaným úsměvem. Byla docela roztomilá… měla trochu dětský obličej, ale zároveň vypadala jako tvrďačka.
Tom si trochu poposedl. „Byl tam ještě někdo.“
„Oh, vážně? Kdo? Takže to zkoušíš s ní?“
Přemýšlel, proč to dělá. Mluví a zajímá se. Tyhle věci ho vlastně vůbec nezajímaly, ale přesto se přistihl, že je zvědavý a vyptává se jako šestileté dítě.
Tom pokrčil rameny a na zlomek vteřiny se na Billa podíval, než sklopil hlavu. „Nemyslím si, že by měla zájem.“
„Škoda,“ zívl Bill a vzpomněl si, že je unavený.
„Chceš se ještě učit, nebo to necháme až na ráno?“ Zeptal se Tom, vypadalo to, že si všiml, že je unavený, ale taky věděl, že Gordon chce, aby se dnes večer ještě učili, než půjdou spát.
Bill vydal zvuk, který naznačoval, že „učit“ není zrovna to nejlepší slovo, ale stejně o tom přemýšlel. „Jo, okay. Ale jen půl hoďky a jen proto, že-“
„Že to řekl Gordon,“ ušklíbl se Tom. „Chápu.“
Bill se zamračil. „Neber mi slova z úst.“
„Promiň.“
„Hmpfh.“
Tom se naklonil, vzal učebnice i poznámky a rozložil je na pohovku mezi ně. „Okay, takže. Tahle kapitola byla v testu; tohle se musíš naučit. Dobře? A tohle jsme už dělali. Pamatuješ si to všechno, nebo se na to chceš ještě jednou mrknout?“
Bill se kousl do rtu. „Uhm… myslím… myslím, že tohle umím… Možná.“
„Možná zatím stačí,“ řekl Tom a otočil stránku v učebnici. „Tohle by ses měl naučit teď. Klid, není to těžký,“ dodal, když viděl Billův výraz. „Jen to tak vypadá.“
„Když to říkáš,“ povzdechl si Bill a sáhl po tužce, když četl stránku v učebnici. Oh, vážně jednoduchý jako prdel.
***
Bill se smál, až se převalil na záda a položil ruku přes poznámky a učebnici. Učili se už pětatřicet minut a Bill začínal být lehce přetažený a smál se Tomovu způsobu psaní číslice 2. Na první pohled to vypadalo jako had, ale teď když se na to podíval ještě jednou, bylo to jasné, byla to spermie.
Prvních třiadvacet minut jim to šlo dobře, ale pak Billa přepadla hyperaktivita a už nebyli schopni kromě záchvatu smíchu udělat naprosto nic.
„Myslím, že se potřebuješ vyspat,“ řekl Tom a snažil se zachovat vážnou tvář, když si Bill položil ruku na oči, aby zakryl svůj rozmazaný make-up.
„M-možná,“ vydechl Bill mezi záchvaty smíchu a roztřeseně se posadil. „Ale to ty mi kreslíš sprosté obrázky do učebnice. Panebože, jsem tak unavený, že si připadám, jako bych byl opilej.“
„Vypadáš tak trochu jako opilej,“ prohlásil Tom a vysloužil si za to ránu polštářem do hlavy. „Pomůžeš mi to všechno uklidit?“ Mávl rukou směrem ke všem těm papírům a propiskám, které se povalovaly po podlaze, stole a gauči. Bill lehce přikývl a začal sbírat svoje věci, zatímco Tom se postaral o ty své.
Když se Bill natáhl, aby začal sbírat pera a tužky, Tom zjistil, že se ve stejnou chvíli rozhodl udělat totéž. Oba se natáhli pro modré pero, ale místo toho, aby ho vzali, Billova ruka přistála přímo na Tomově.
Billova tvář zčervenala a rychle stáhl ruku zpět, když cítil, že ho dlaň pálí v místě, kde se Toma dotkl. Roztřeseně se zasmál a přemýšlel, proč mu to přišlo tak trapné.
Tom stáhl ruku taky a nervózně se poškrábal na krku.
Napětí v místnosti se brzy stalo nesnesitelným a Billova tvář stále hořela, když si odkašlal. „Nechme ten zbytek. Jsem až moc unavený.“
„Jo… okay,“ řekl Tom a zadíval se na podlahu, aby skryl vlastní zarudlý obličej.
„Popadni druhej konec stolu,“ řekl Bill, stále ještě rozrušený, a popadl jeden konec. Museli ho odsunout, aby vzniklo místo pro Tomovu matraci. Chytili stůl, odsunuli ho a Tom přesunul matraci, která ležela opodál, před pohovku.
„Tak,“ řekl Bill a lehl si. „Školy už bylo dost. Dobrou noc.“
Tom se zasmál. „Budeš spát oblečený?“
Bill se zachumlal pod peřinu, zavřel oči a zívl. „Jo.“
Nepřicházelo v úvahu, že by se před Tomem svlékl. Vždyť ho ani dobře neznal; klidně mohl být nějaký úchyl s připraveným foťákem v batohu. V hloubi duše věděl, že to tak není, ale prostě se necítil na to ležet polonahý v místnosti s tímhle klukem. Zavřel oči a snažil se ignorovat fakt, že je v místnosti ještě někdo další.
„Divný,“ zavrtěl Tom hlavou a Bill uslyšel šustění, které mohlo znamenat jediné: Tom se svlékáním nemá problém. Bill stiskl oči pevněji.
Lehce pootevřel jedno oko a zamžoural do místnosti. O pár metrů dál uviděl Toma zády k sobě; otevřel i druhé oko. Tom seděl a sundával si ponožky. Bill se tiše zachichotal, když viděl, že kšiltovka je posledním kouskem, který si Tom sundal, dokud nebyl jen v boxerkách.
Pozoroval Toma, jak si rozpouští dredy a uvolňuje je z gumičky, která je držela v ohonu, a jeho oči bloudily po svalech na zádech a nemohl je odtrhnout od způsobu, jak se pohybují, když Tom napíná paže. Nemohl popřít, že Tom má pěkné tělo, vypadalo hezky a pevně. A taky lehce opáleně.
Bezděčně si olízl rty.
Teprve když se Tom otočil, Bill zalapal po dechu, znovu pevně zavřel oči a proklínal se za to, že na něj zíral.
„Tak dobrou noc,“ řekl Tom a vlezl pod peřinu.
„Ehm… jo, dobrou…“ zašeptal Bill a otočil se. Cítil, jak ho v zátylku lehce zašimralo; Tom ho musel pozorovat. Zachvěl se a potlačil úsměv.
***
Dech se mu zadrhl v krku, když se snažil utíkat, musel se dostat pryč od rukou, které se k němu natahovaly.
Běžel a běžel, ale jeho nohy se nehýbaly tak rychle, jak by si přál, a on padal. Země pod ním zmizela a on padal z útesu. Než spadl úplně, podařilo se mu zachytit větve.
Chvíli tam zůstal viset a přemýšlel, jestli má volat o pomoc, než se k němu z útesu natáhla ruka.
„Bille!“
Byl to Tom.
„Chyť se mojí ruky, Bille!“
„Ne.“
„No tak! Čeho se tolik bojíš?“
„Já se nebojím!“ Vykřikl Bill, a zároveň se jeho prst uvolnil. „Já jen nechci, abys mi pomáhal!“
„Ale chceš, Bille. Chceš! Přestaň být tak zatraceně tvrdohlavý a chyť se mojí ruky!“
Bill zavrčel a zavrtěl hlavou. „Ani náhodou!“
Pak upadl.
Prásk!
„Do prdele,“ zasténal Bill a promnul si čelo. Spadl z postele… Ne, počkat. Cože?
„Kurva.“
Vtom si Bill všiml, že pod ním leží Tom. Spadl z gauče přímo na Toma. Zrudl jako nikdy předtím a on musel polknout, aby mohl promluvit. „Já… ehm… bože. Promiň.“
„To je… v pohodě,“ vykoktal Tom, jak mu vyrazil dech. Zadíval se na Billa, který se snažil vyškrábat na nohy.
Snažil se co nejrychleji z Toma dostat, až si nakonec klekl na konec jeho matrace. Obličej mu hořel tak moc, že si ho raději schoval do dlaní. „Asi jsem tě vzbudil, co?“ Zamumlal.
„Padáš často z postele?“ Bill v těch slovech zaslechl úsměv a podíval se na Toma skrze prsty.
„Nesměj se! To není vtipný!“
Tom se přestal smát a posadil se. „Okay, promiň.“ Promnul si žebra. „Jsi těžkej,“ postěžoval si.
„Sklapni,“ řekl Bill a odfrkl si, stále v rozpacích.
„Takže… co se ti zdálo?“ Zeptal se nenuceně Tom po několika vteřinách.
Bill ztuhl. „Ehm… nic. Nepamatuju si to. Proč? Říkal jsem něco?“ Bill moc dobře věděl, že mluví ze spaní, a že je někdy i náměsíčný. To bylo otravné a trapné – zvlášť když ho Gordon natáčel, jak chodí po domě a dělá různé věci, jako třeba že se snaží vyčistit si zuby propiskou a naráží do zdí.
Ale, ach bože, doufal, že tentokrát ze spaní nebrečel. To už by se se svou důstojností mohl rovnou rozloučit.
„Ty,“ zdálo se, že Tom znovu zápasí se slovy. „Ty jsi prostě… jen jsi křičel ‚ne‘.“
Bill znovu rozpačitě schoval svou tvář. „Takže jsem tě vzbudil?“
„Ne, s tím si nelam hlavu. Noční můra?“
Bill jen zavrčel a objal si kolena, když seděl na kraji matrace.
„Zvládneš ještě usnout?“ Zeptal se Tom opatrně a pozoroval Billa, který se schoulil do klubíčka.
„Jo, já…“ zarazil se Bill uprostřed věty a kousl se do rtu. Vlastně se bál znovu usnout. Ten sen ho stále pronásledoval. Byl to prostě děsivý sen – ještě nikdy se mu nestalo, že by dokola běžel stejnou cestou a vždycky směrem k útesu. X se ve snu občas změnilo za Toma a on netušil, co to znamená. „Nevadí ti to?“ Zašeptal.
„Samozřejmě, že ne.“ Tom pokrčil rameny, pořádně se posadil a opřel se zády o pohovku. „Tak co chceš dělat?“
autor: BrokenMirror
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
