autor: BrokenMirror
Test
Když přišlo nedělní ráno, byli oba kluci k smrti unavení a oba přecpaní chipsy a colou.
Když Gordon do obýváku přišel, bylo půl jedenácté, zazíval a očekával, že je bude muset vzbudit. K jeho překvapení byli oba vzhůru. Pokud byl Bill o víkendu vzhůru dřív než ve dvě, muselo se něco stát. Podíval se na prázdné lahve od coly, které se povalovaly kolem, a usmál se. Přemíra cukru leccos vysvětlovala.
„Dobré ráno, kluci,“ řekl a dal o sobě vědět.
Oba k němu otočili hlavy. „Dobré ráno,“ zamumlal Bill.
„Má cenu se vůbec ptát, jestli jste se vyspali dobře?“
Oba zavrtěli hlavami a Gordon se zasmál. Pokud byli nevyspalí, muselo to znamenat, že se z nich začínají stávat přátelé, ne? Přece by člověk nebyl vzhůru celou noc s někým, koho nemá rád, ne? Gordon nad svým úspěchem tiše zajásal.
„Takže jste se bavili?“ Zeptal se nenuceně.
„Bylo to v pohodě,“ pokrčil Bill rameny a hlasitě zívl.
„Už jste zvládli něco udělat?“ Obrátil se Gordon na Toma.
„Jo,“ přikývl. „Hodně.“
„Skvělý,“ rozzářil se Gordon. „Uvidíme se později, kluci, jdu do sprchy.“
„To jsme vědět nepotřebovali, tati,“ zavolal za ním Bill a protřel si ospalé oči.
„Jsem unavenej,“ zakňučel Bill a zabořil obličej do polštáře. „Chci spát.“
„Rád bych tě nechal spát,“ řekl Tom a sám zívl. „Ale tvůj táta-“
„Já vím,“ zavrčel Bill. „Já vím. Kurva.“
Další učení. Jak nenáviděl člověka, který vymyslel matematiku.
***
Byla neděle večer a Bill byl vyčerpaný a přemýšlel, že by i tuhle noc zůstal na gauči. Nevěděl, jestli má dost energie na to, aby se přesunul nahoru, když už v těle neměl cukr, který by ho udržel vzhůru.
Tom odešel v poledne a od té doby byl Bill v jakémsi transu a jen čekal, až bude dost pozdě, aby mohl jít spát. Když byla škola, Gordon mu nedovolil jít spát dřív než v deset; bál se, že by se probudil uprostřed noci, a pak byl ve škole unavený. Stejně tak nesměl jít spát později než v půl dvanácté.
Bill sledoval hodiny. Zbývala už jen půlhodina, a pak mohl zavřít oči.
„Jsi na zítřejší test připravený?“ Otec se posadil vedle něj, zmáčkl tlačítko na ovladači televize a napil se coly.
„Mm,“ odpověděl Bill, opřel si hlavu o opěradlo pohovky a skrčil nohy pod sebe.
„Prosím, Bille, chci, aby ses snažil,“ řekl Gordon a podíval se na syna. „Zkusíš to?“
„Jo,“ zamumlal Bill do látky pohovky.
„Okay,“ usmál se Gordon a obrátil pozornost k televizi, kde právě běžela nějaká německá telenovela. Deset minut sledoval seriál, zatímco Bill se snažil udržet oči otevřené. Pitomé noční můry. Pak Gordon znovu promluvil. „Takže jste se bavili dobře? Myslím, ty a Tom, vycházíte spolu dobře?“
Bill znovu vydal ospalý zvuk. „Myslím, že je v pohodě.“
„V pohodě,“ zopakoval Gordon. „Myslím, že je to moc hodný kluk,“ pokračoval.
„Jo jasně,“ zamumlal Bill a už ho ani neposlouchal, skoro cítil, že se vznáší, jak byl unavený. Vznášel se ke své teplé a útulné posteli. Jeho oči už nedokázaly zaostřit a zvuk televize byl každou vteřinou vzdálenější.
„Znělo to, jako by ses bavil,“ pokračoval Gordon a vytrhl Billa z transu. „Včera ses smál skoro až do noci.“
„Moc cukru,“ vysvětlil Bill.
„Jasně. Takže si pořád myslíš, že jsem vybral špatně?“
„Tati,“ zakňučel Bill. „O co ti jde? Bože. Přestaň prudit.“
Gordon vypadal zaskočeně, ale zavřel ústa a už nic neřekl. Bill si úlevně povzdechl a zavřel oči o patnáct minut dřív, než měl dovoleno.
***
Bill se v pondělí ráno probudil ve své posteli, aniž by si pamatoval, že by vyšel schody a šel spát do pokoje. Ať se propadne, jestli ho otec vynesl nahoru, což zřejmě udělal, protože byl stále oblečený. Bylo mu sedmnáct a otec ho odnesl do postele. Zrudl až po kořínky vlasů. Posadil se a protáhl se. Všiml si, že potřebuje sprchu, tyhle šaty na sobě měl už druhý den a on nikdy to samé oblečení dva dny nenosil.
Poté, co skončil v koupelně, zamířil do obýváku a snažil se vzpomenout, proč se cítí tak nervózně. Teprve když spatřil matraci, která stále ležela na podlaze, všechno mu došlo. Tom u něj přespal a učili se na ten zatracený test, ze kterého musel dostat alespoň trojku, aby otec viděl, že došlo k pokroku. Kousl se do rtu, a ještě nikdy nepocítil tak silné nutkání se na školu vykašlat jako právě teď, ale kdyby z toho testu dostal slušnou známku, možná by byl jeho otec spokojený. A pokud bude mít extra štěstí, možná už nebude potřebovat doučování. Ušklíbl se. Pokud by to celé znamenalo, že už Toma nebude muset vidět, rozhodně se bude při testu snažit.
Ujistil se, že z domu vypadne dřív, než se otec probudí, jelikož nestál o povzbuzující řeči ani o nějaké jiné hloupé komentáře. Nepotřeboval, aby mu připomněl, že ustoupil jeho hloupým výhrůžkám.
Odešel z domu tedy o dvacet minut dřív, bylo dost horko na to, aby mohl počkat před školou, než se otevře.
Když vstoupil na školní pozemek, s radostí zjistil, že je úplně prázdný, až na pár vran, které odletěly, když se přiblížil. Zamířil ke vchodu a pro jistotu vzal za kliku. Podle očekávání byly dveře zamčené a Bill sundal tašku z ramene a posadil se na zem. Opřel hlavu o zídku, a když přivřel oči, nastavil svoji tvář slunci.
Možná usnul, protože když znovu otevřel oči, bylo kolem něj pár lidí, kteří si povídali, smáli se a strkali do sebe. Zívl, vstal a oprášil si džíny od špíny, která se na ně při sezení na zemi mohla dostat.
Chvíli se rozhlížel kolem a pozoroval lidi a to, co dělali. Zíral na ně asi pět minut, než mu došlo, proč to dělá. Hledal Toma.
***
„Tento test je velmi důležitý pro vaši známku na konci pololetí,“ řekla učitelka třídě, když držela v rukou testy a chystala se je začít rozdávat. “Očekávám, že se budete snažit,“ řekla pomalu, a když její oči putovaly po třídě, Bill na ni zůstal zírat, jelikož si všiml, že na něj zůstala hledět o dvě vteřiny déle.
Těžce si povzdechla a odvrátila pohled; zjevně to s ním vzdala. Bill byl na sebe kvůli tomu snad i hrdý, i když věděl, že by asi neměl.
Začala rozdávat testy a Bill se cítil nervóznější než kdy předtím. Normálně by prostě napsal své jméno a odešel by, ale věděl, že teď se musí snažit. Povzdechl si a podepřel si bradu rukama, zatímco očima sledoval učitelku.
Když přišla s Billovým testem, zastavila se a pustila se do něj. „Mám se vůbec obtěžovat vám ho dávat?“ Zeptala se; ve tváři měla unavený výraz. Vážně to s ním už vzdala.
Bill jí mlčky vzal papír z ruky a zadíval se na něj. Prakticky na sobě cítil dalších několik vteřin učitelčin překvapený pohled, než zavrtěla hlavou a pokračovala dál po třídě.
Bill si test prohlédl. Bylo v něm jen šest příkladů, ale všechny vypadaly velmi složitě. Vložil tužku mezi zuby a zatočil s ní, když si četl první příklad.
Zamračil se. Vážně rozuměl tomu, co četl? Najednou si připadal jako největší šprt – všechna ta x a y mu nějakým způsobem dávala dokonalý smysl. Zamračil se na papír a položil na něj tužku. Podíval se na učitelku, která se na něj dívala, ale když ji při tom přistihl, rychle přesunula pohled na jiného studenta.
Bill se ušklíbl, ale začal psát.
***
Po čtyřiceti minutách byl Bill hotov a cítil se dobře. Nikdy by si nemyslel, že by se mohl při dokončení něčeho takového cítit takhle. Zvládl skoro všechny příklady, jen jeden musel přeskočit, protože rovnice byla až moc dlouhá a jeho mozek se s ní odmítal vypořádat.
Takže teď byl čas oběda a on seděl na lavičce ve svém obvyklém rohu s nataženýma nohama, i když se to nesmělo, a hlavou se opíral o opěradlo. Všude kolem něj štěbetali lidé, ale on omítal ten hluk kolem vnímat a jen si užíval pocit, že něco dokázal.
Najednou mu někdo zvedl nohy a odsunul je na podlahu. Otevřel oči, aby seřval toho, kdo to udělal, ale zarazil se dřív, než stačil udělat něco víc než otevřít ústa.
Byl to Tom, posadil se vedle něj, přehodil si ruce přes opěradlo a otočil hlavu k Billovi. „Ahoj.“
„Ahoj,“ řekl Bill uraženě, že ho někdo vyrušil z pohodlné pozice, a narovnal se.
„Jak dopadl test?“ Zeptal se Tom. „Máš ho už za sebou, ne?“
„Jo,“ řekl Bill a pokrčil rameny. „Myslím, že to dopadlo dobře.“
Tom se ušklíbl. „Skvělý!“
Bill znovu pokrčil rameny a rozhlédl se po jídelně. „Zase jsi se vykašlal na kamarády?“
Tom se poškrábal na nose a zašklebil se.
„Proč?“
„Jsou to kreténi.“
„Jsou to tví kamarádi… neměl bys je tak nazývat.“
„Vychovali mě tak, že lhát se nemá.“
Bill se zasmál a měl chuť si nafackovat. Nechtěl se v Tomově blízkosti cítit uvolněně; neměl to v povaze. Byl ten typ člověka, na kterého jste se dívali, ale nikdy s ním nemluvili. Člověk, který chodil po chodbě, zabíral místo a měl nos nahoru. K takovému člověku se nikdo nepřibližoval a Bill se divil, proč se s ním Tom vůbec obtěžuje mluvit.
Nejspíše se teď za Tomovými zády šuškalo, ale nezdálo se, že by mu to vadilo.
No, pokud to bylo jedno jemu, Billovi to jedno rozhodně nebylo.
„Ty neobědváš?“ Zeptal se Tom.
„Ne… nemám rád jídlo z jídelny.“
„Tak proč si nepřipravíš něco doma?“
Bill si ztěžka povzdechl. „Hele, když tě můj život tolik zajímá, co kdybych ti napsal životopis?“
Tom zvedl ruce v posměšné kapitulaci. „Promiň, jen jsem se snažil navázat konverzaci.“
Tom se naklonil dozadu, když se rozhostilo trapné ticho, z něhož se Billovi kroutily vnitřnosti a potily ruce. Nesnášel trapné ticho, i když to byl hlavně on, kdo ho zapříčinil. Prohlížel si Toma a zamyšleně si kousal ret, aniž by si byl jistý, kam přesně se dívá.
Všiml si, že má Tom ve zvyku hrát si se svými rty, když je nervózní nebo se nudí. Jeho oči se na to zaměřily a vnitřnosti se mu nepříjemně zkroutily. Odvrátil pohled a cítil horko ve tvářích. Vždycky měl slabost pro piercingy, ale nebyl připravený na to, aby se díval na ten Tomův, připadalo mu to divné.
„Každopádně,“ řekl Tom a odkašlal si, čímž Billa vytrhl z myšlenek. „Uvidíme se, okay?“
„Hm? Jo, každopádně… okay.“
Tom se usmál, zakoulel očima a odešel, aby se znovu připojil ke gangsterskému stolu.
Bill zůstal zamračený.
autor: BrokenMirror
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
