autor: BrokenMirror
Drby
Čtvrtek byl podle Billova názoru nejnudnějším dnem týdne. Nejdřív hodina přírodopisu, pak dvě hodiny biologie a nakonec tělocvik. Na poslední dvě hodiny obvykle nechodil a nešel by tam, ani kdyby měl mít domácí vězení do konce života. Tělocvik byl něco, co nedokázal vystát.
Zrovna seděl na biologii a balancoval s propiskou na okraji stolu – experimentoval, jak daleko ji může posunout, než spadne na zem. Učitelův hlas byl tichým bzučením v pozadí, zatímco si pro sebe broukal nějakou melodii.
Podíval se úkosem na kluka vedle sebe. Měl pocit, že se jmenuje Derek… nebo tak nějak. Byl to ten, kterého nazval „přítelem“, když se ho Tom vyptával.
Derek, nebo jak se jmenoval, měl hnědé vlasy a brýle. Byl docela milý, ale na Billův vkus až příliš trapný. Rád se bavil o počítačových hrách, zejména o World of Warcraft, o které se Bill vůbec nezajímal. Faktor šprťáctví byl až moc vysoký.
„Chceš něco?“
Bill zamrkal a zrudl, když si všiml, že se na něj Derek dívá.
„Ehm…“ odpověděl Bill. „Jen jsem přemýšlel, jestli bys mi… um… nepůjčil gumu?“ Ani chvíli nepřemýšlel nad tím, jak hloupě musí vypadat, že chce půjčit gumu, když ještě nenapsal ani slovo.
„Jasně…“ řekl Derek a podal mu ji. Bill předstíral, že ve svém sešitě něco gumuje, aby nevypadal jako úplný idiot.
Sotva zaregistroval, že učitel oznámil, že nechá třídu asi deset minut o samotě, aby si mohl vyřídit hovor. Ve třídě okamžitě zavládl hluk, když se všichni zvedli ze svých lavic, aby si mohli povídat.
„Uhm, ty jsi Bill, že?“ Zeptal se Derek a otočil se k němu.
„Jo.“ Bill měl chuť se plácnout do čela. Asi tolik k tomuhle přátelství.
„Super, já jsem-“
Derek.
„-Eric. Nevím, jestli si pamatuješ…“
Derek, Eric – to je to samé.
„Jo, já vím,“ řekl Bill, sklonil hlavu a znovu si začal hrát s propiskou. Koutkem oka viděl, jak ho Eric pozoruje. Vyfoukl trochu vzduchu nahoru, aby si z čela odfoukl ofinu, a otočil se k němu. „Jo?“
„Ty jsi… ten, o kterém se říká… ehm…“
Bill se narovnal. Že by se konečně dozvěděl, co se o něm povídá? „Co?“
„Říká se, že jsi… ehm… Jsi gay?“ Zašeptal.
Bill pozvedl obočí. To bylo celé? Jaké zklamání; doufal, že se zeptá na něco zajímavějšího. „Jo.“
„Oh, okay…“ zdálo se, že ho to trochu zaskočilo, a Bill protočil očima. Upřímně řečeno, kdyby nechtěl, aby lidé věděli, že je gay, nedával by to tak najevo. Co to s těmi lidmi poslední dobou je?
Bill viděl, že ho dál pozoruje. „Ještě něco?“
Eric vypadal váhavě a Bill byl zvědavější než kdy dřív. „No tak, já nekoušu.“
V tu chvíli Eric vypadal skutečně vyděšeně. „No, říká se… slyšel jsem, že… že spíš s učitelem němčiny,“ vykoktal a zrudl.
Billovy oči se rozšířily a zíral na chlapce vedle sebe, který mu pohled s očekáváním oplácel. „Co prosím?!“
„S panem Braunem. Všichni to vědí. Naprosto ti nadržuje a všichni vidíme, jak se na něj díváš.“
Bill ztuhl a rozhlédl se kolem sebe. Opravdu ostatní věřili, že by spal s učitelem? Lidé tady byli ještě zvrácenější, než si myslel. „Proč si myslí – počkat, co? Že mi nadržuje? Který učitel se zdravým rozumem by mi nadržoval? To je blbost.“
„Na to jsem se ptal taky, ale oni si to i tak myslí.“
„Oni?“
„Všichni,“ pokrčil Eric rameny. „Copak to není pravda?“
„Samozřejmě že ne,“ zasyčel Bill, kousl se do rtu a posunul se na židli. Kdo mohl takové pomluvy vymyslet? Už nikdy nepůjde na hodinu němčiny.
Eric ho bedlivě pozoroval a zřejmě se chystal o celé situaci říct svým kamarádům. Ale vypadalo to, že mu věří, i když byl možná jediný, škola byla plná bastardů.
„Hej!“ Bill i Eric zvedli hlavy, když chlapec před nimi mávl rukou, aby upoutal jejich pozornost. „Co se to tady vzadu děje?“ Zeptal se se samolibým úsměvem a Bill měl sto chutí ho uškrtit, ale zůstal sedět. Žádné násilí uvnitř budovy, připomněl si. „Bill dělá návrhy i tobě?“
Bill se při použití svého jména zamračil a málem nestačil pobrat, co řekl, když Eric okamžitě reagoval.
„Fuj, jdi do prdele, Chrisi! Nejsem buzna!“
Oh, možná byl tenhle Eric taky parchant.
„To je sice fakt, ale náhodou tenhle kluk,“ ukázal na Billa, „už spal nejmíň se dvěma lidmi ze školy a taky se o něm ví, že nebere ne jako odpověď.“
Billovi spadla čelist, když se Ericovy oči rozšířily a vrhl na Billa vyděšený pohled, než odsunul svůj stůl o tři metry dál. Kde se tyhle drby vůbec vzaly? Vždyť nespal s nikým z téhle školy.
„Slyšel jsi, že se s ním tahá i Tom?“ Zeptal se Erica a bylo mu očividně jedno, že ho zřejmě poslouchá celá třída. Bill si najednou přál, aby se učitel vrátil, nebo aby měl něco opravdu těžkého, co by po Chrisovi mohl hodit.
„Tom…?“
„Víš, ten Tom… z Céčka.“
„Oh, vážně?“
„Panebože, vezmi si hlásnou troubu,“ zamumlal Bill, podíval se na svou lavici, a najednou si připadal hrozně malý. Proč do toho museli zatahovat Toma?
„Jo,“ řekl Chris a žvýkal tužku, zatímco balancoval na zadních nohách židle. Bill doufal, že spadne a zlomí si vaz. „Mluvil s ním a tak… Zajímalo mě, jak to může snášet, vždyť všichni víme, že je Bill zasranej buzerant. Je to hnus.“
Eric souhlasně přikývl a protočil očima.
„Ten piercing si nechal udělat jenom kvůli kouření čůráků, víš?“ Pokračoval a některé holky se zachichotaly. „Tak to asi Tomovi udělal… Chudák kluk, asi je z toho teď celej paf… nejspíš se z něj taky stává gay-“
Bill se prudce posadil a praštil rukama do stolu. „Drž hubu,“ zavrčel a upřeně se na ty dva zadíval. Celá třída ztichla a jediným zvukem byl jeho vlastní těžký dech. „Neber si Toma do huby.“
„Ááá,“ zabručel Chris sarkasticky. „Ta děvka brání svýho chlapečka na hraní, jak roztomilý.“
„Rozbiju ti tu tvoji obrovskou, hnusnou hlavu,“ slíbil Bill tiše a hlas se mu třásl vzteky.
„Čím? Řasenkou?“
„Ah, chceš si hrát na chytráka?“ Bill zapraskal klouby, připravený tomu idiotovi vymlátit mozek z hlavy.
„Hele, princezno,“ zívl Chris a stále balancoval na židli, na které seděl. „Za chvíli bych tě sundal a nechceme přece, aby sis zlomil ty své krásné nehtíky, že ne? Běž radši šukat toho svýho chlapečka nebo tak něco.“
Bill zatnul čelist a zadíval se na Chrise. Celá třída asi pět vteřin mlčela, než se několik dívek začalo smát. A za chvíli se smála celá třída.
„Princezna… Haha, to bylo dobrý, Chrisi!“
„On je určitě malá děvka. Jen se na něj podívej.“
„Kluci,“ ozvala se tiše jedna dívka a soucitně se na Billa podívala, „nechte toho. Copak nevidíte, že se mu to nelíbí?“
„Nezastávej se mě, kurva! Vždyť tě ani neznám!“ Zasyčel Bill, než se otočil na patě a vyběhl z místnosti, přičemž se snažil držet hlavu vztyčenou.
Nezpomalil, dokud se nezamkl v jedné z kabinek na toaletách, kde sklouzl po dveřích a posadil se na podlahu té úzké místnosti.
Opřel si hlavu o dveře a zadíval se do stropu, když lapal po dechu a snažil se, slzy zatlačit zpátky. Nechtěl ukázat slabost; to by znamenalo, že vyhráli.
„Zasranej buzerant“… „Princezna“… „Děvka!“… „Chlapeček na hraní.“
Třásl se vzteky a po tváři mu stekla první slza vzteku, kterou si s povzdechem setřel, nasraný sám na sebe, že je pustil pod tlustou skořápku, kterou kolem sebe léta budoval. Praštil pěstí do zdi, což bylo úlevné. Udeřil do ní znovu. A znovu a znovu, až ho ruka bolela tak, že musel přestat. Přitáhl si kolena k hrudi, opřel si hlavu o paže a snažil se pomalu a klidně dýchat – soustředil se jen na tohle.
Jemné zaťukání na dveře kabinky ho přimělo zvednout hlavu; další dvě slzy se sklouzly po jeho tváři. „Vím, že tam jsi. Co kdybys vyšel ven?“
Bill neodpověděl, jen si rychle otřel slzy. Bože, choval se jako malý kluk. Nikdy neplakal, když byl smutný; když byl smutný, trucoval, jedl zmrzlinu a vyhýbal se jakékoli lidské pozornosti. Ale když byl naštvaný, nedokázal to zastavit, prostě se to stalo.
„Viděl jsem tě, jak jsi sem vběhl,“ řekl Tom tiše. „Co ti kdo udělal?“
Bill jen zavrtěl hlavou, i když ho Tom neviděl. Tom nemohl vidět, že pláče, Tom nemohl vědět, jak moc je slabý.
„No tak, Bille, mluv se mnou.“
Bill mlčel a doufal, že Tom prostě vypadne. Ale jeho ustaraný a… starostlivý? tón v něm vyvolával ještě větší emoce, a teď už opravdu se slzami bojoval.
„Nezkoušej mě odradit mlčením,“ povzdechl si Tom. „Mám o tebe strach.“
Čeho přesně se bojí?
„Abych nespadl do záchodu?“ Bill protočil oči nad svým skřehotavým hlasem.
Tom se rychle zasmál, než opět zvážněl. „Pojď ven.“
Bill už nic neříkal.
„Neodejdu, dokud nevyjdeš ven.“
Máš hodiny, blbečku. Přece tu se mnou nezůstaneš trčet a nezatáhneš zbytek školy.
Byl velmi překvapen, když zaslechl šoupání a zvuk látky klouzající po hladkém povrchu, než se ozvalo žuchnutí na podlahu. S údivem si uvědomil, že Tom sklouzl po druhé straně dveří a že teď sedí zády k sobě a mezi nimi jsou jen dveře.
„Řekni mi, co ti řekli,“ řekl Tom tiše. „Nebudu se smát nebo tak.“
„Ty víš, co říkali,“ řekl Bill. „Věděl jsi, co o mně vykládají.“
„Já… Jo, věděl.“
Bill se zhluboka nadechl. „Věříš jim?“ Snažil se znít silně, ale nezvládl by, kdyby Tom těm věcem, které o něm slyšel, věřil.
„Ne,“ řekl Tom tiše. „Samozřejmě, že nevěřím. Myslím, že tě znám líp.“
Bill ztěžka polkl. „Ty neznáš mě,“ zašeptal. „Já neznám tebe. Jsi můj… kurva; jsi můj doučovatel, Tome. Můj učitel.“
„Můžu být i tvůj přítel,“ řekl a Bill uslyšel další šoupání, vypadalo to, že se Tom otáčí ke dveřím. „Vážně bych jím chtěl být, pokud chceš i ty.“
Bill zalapal po dechu a zavřel oči. „Tome… já ne…“
Slyšel, jak si Tom povzdechl. „To je v pohodě. Můžu být jenom tvůj doučovatel, jestli to tak chceš.“
Po Billově tváři sklouzla osamělá slza; chtěl Tomovi říct ne, že chce být jeho přítelem, ale ta slova se zasekla někde hluboko v něm. Nemohl.
Bill se zhluboka nadechl a vyškrábal se na nohy. Slyšel, jak Tom udělal totéž. Rychle si přejel prsty pod očima a položil ruku na zámek.
„Je to v pohodě,“ řekl Tom znovu, jako by cítil, že Bill váhá.
Bill se znovu nadechl, otočil zámkem a opatrně otevřel dveře. Tom se na něj podíval, ale rychle sklopil pohled a ustoupil stranou, aby se Bill mohl dostat k umyvadlu a zrcadlu, kde se mohl upravit.
Bill kolem něj prošel a byl mu vděčný za to, že se na něj nedívá. Musel vypadat příšerně. Popadl z držáku na stěně papírový ubrousek, namočil ho a přejel si jím pod očima a po tvářích. Trochu si upravil rozcuchané vlasy a povzdechl si. „Díky,“ zašeptal a pozoroval Toma v zrcadle. Neříkal slovo „děkuji“ často, takže by se měl Tom cítit poctěn.
„Za co?“ Tom vzhlédl a jejich oči se v zrcadle setkaly.
„Za to, že jsi tady, já nevím, a tak… To jsi vážně nemusel… Vím, že máš hodiny.“
„O nic nejde,“ řekl Tom a usmál se šibalským úsměvem a Bill cítil, jak se jeho tělem prohnal zvláštní pocit. „Stejně jsem měl namířeno na záchod, ještě než jsem tě uviděl. Už jsi v pohodě?“
Bill přikývl. „Nikdy jsem nic takovýho neřešil…“
Tom ho lehce poplácal po rameni, aniž by si všiml, jak se pod jeho dotekem napjal. „Dostalo by to každýho, Bille. Nedivím se, že tě to naštvalo.“
Bill zavřel oči a zhluboka se nadechl. „Proč jsi na mě pořád tak hodnej?“
„Protože,“ řekl Tom a sundal ruku z Billova ramene, „tě mám rád.“
„Vážně?“ Bill se otočil k Tomovi s povytaženým obočím. „Proč? Co jsem udělal tak úžasnýho, že mě máš rád?“
„Nevím,“ přiznal Tom a tvářil se zamyšleně. „Ale něco by se našlo…“
Bill sklopil oči, tvář mu úplně hořela. „Uhm, tak okay… Nebudu tě už dál zdržovat, jdu domů.“
„Domů?“
„Jo.“
Tom si povzdechl, ale nic neřekl. „Uvidíme se v sobotu?“
„V sobotu,“ potvrdil Bill a prošel kolem Toma, pak odešel z toalet.
***
„Chyť se mojí ruky, vím, že chceš.“
Bill se kousl do rtu, prsty ho bolely, jak se držel zuby nehty. Podíval se na Tomovu ruku, tak lákavou a bezpečnou.
„N–ne,“ zašeptal. „Já… já nemůžu.“
„Ale můžeš. Dovol mi, abych tě zachránil. Prosím.“ Natáhl se dolů a snažil se Billa chytit, ale nedosáhl na něj.
„Já… já chci.“
„Tak to udělej, Bille. Chyť se mojí ruky.“
Bill polkl a opatrně přiblížil volnou ruku k té Tomově. Jejich prsty se dotkly a Tom se pokusil Billovu ruku chytit, ale bylo pozdě… Bill spadl.
Bill vyletěl do sedu, lapal po dechu a potil se. Se zasténáním se svalil zpátky na postel.
autor: BrokenMirror
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
