autor: BrokenMirror
Varování
Týden po úpalu se Bill a Tom začali ve škole trochu scházet. Bill však stále odmítal být s Tomem pořád, protože by to nejen vypadalo divně, ale čas od času potřeboval i svůj vlastní prostor. Někdy rád seděl sám v koutě a jen tak… přemýšlel a odpočíval. Zdálo se, že Tom tohle nepochopil a pokaždé se rozhodl ho zachránit ze zlých spárů samoty a nudy.
Ale teď byl čas oběda a Bill nedokázal utéct před Tomem, který byl odhodlaný dělat mu společnost. V tuhle chvíli mu to nevadilo, ale jestli to Tom brzy nepochopí, bude mu to prostě muset říct natvrdo, a to nechtěl – zvlášť když to vypadalo, že mu Tom společnost dělá rád. Bill nechtěl ranit jeho city tím, že by ho od sebe odháněl.
Bože, kdy se to stalo? Nikdy předtím se nestaral o ničí, natož o Tomovy city, ani o to, jestli někomu ublíží, nebo ne. Ubližovat lidem bylo něco, co dělal bez přemýšlení, jeho ústa prostě obvykle mluvila dřív, než vůbec stačil přemýšlet nad tím, co říká. Nakonec se s tím pak dlouho trápil. Pokud ho za to lidé nenáviděli, budiž.
Bill si povzdechl a brčkem se napil pomerančového džusu. Oh, a to byla další věc. Tom ho donutil obědvat. V jídelně, kde jídlo chutnalo podobně jako odpad a kde se pilo z malých plastových kelímků, které byly nejspíš plné bakterií. Bill se oklepal.
„Doufám, že takhle usilovně přemýšlíš nad testem z dějepisu.“
Tomův hlas ho vytrhl z myšlenek a jeho oči se rozšířily, když se k němu otočil. Test z dějepisu? Cože??
„Ha ha ha, fakt vtipný,“ řekl Bill sarkasticky, když viděl pobavený výraz druhého chlapce, a prudce do něj strčil, až skoro spadl ze židle.
„Přišlo mi to vtipný,“ řekl Tom a třel si ruku v místě, kam ho Bill strčil. „Tvůj výraz je vždycky k nezaplacení.“
Bill obrátil oči v sloup, a ještě jednou ho praštil, aby dal jasně najevo, že to myslí vážně. „Jsi idiot,“ řekl Bill a zkřížil ruce na hrudi. „Víš to? Idiot.“
Tom se jen usmál a Bill vzdal snahu urazit ho a místo toho se znovu napil džusu. Fuj, chutnal jako hovno.
„Co říkala učitelka matematiky, když jsi nepropadl z posledního testu?“ Zeptal se Tom a položil plechovku s colou na stůl.
Bill se nad tou vzpomínkou zachichotal. „Když mi ho vracela, dívala se na mě, jako bych byl posedlej nebo co, a říkala: ´Dobrá práce, Trümpere‘, jako by nechtěla přiznat, že jsem v tom testu zazářil.“
Tom přikývl, usmál se a Bill od něj odvrátil pohled, jelikož nechtěl vidět ten hrdý výraz v jeho tváři, jako by byl Bill jeho největší úspěch, jako by byl Mount Everest a Tom už ho skoro zvládl zdolat. Jeho tvář zahořela a nervózně se zasmál, když si uvědomil, jak sprostě to vyznělo, a znovu se napil džusu, jen aby se nějak zaměstnal.
„Jo, rozjel si to.“
Bill se otočil k Tomovi, který se na něj něžně díval. Lehce si odkašlal a přesunul pohled na svůj kelímek s džusem, který už byl vlastně prázdný, ale on stále předstíral, že z něj pije.
Bill se na místě zavrtěl a cítil se trapně, aniž by tušil proč. Cítil na sobě Tomovy oči a měl nutkání sklonit hlavu a schovat se za svoje černé vlasy. „Okay, takže,“ odkašlal si. „Přijdeš potom ke mně?“ Nesměle se na Toma podíval skrze vlasy. „Teda jako učit se,“ dodal rychle a tvář se mu znovu rozhořela.
Tom se ušklíbl. „Jasně.“
Bill přikývl a předstíral, že se znovu napil džusu.
Těsně předtím, než se věci mohly stát ještě trapnějšími, zazvonil zvonek a Bill vystřelil od stolu, opravdu šťastný za záminku k odchodu. Ten zvonek ho zachránil, doslova.
Sklouzl ze židle, hodil si přes rameno skoro prázdnou tašku a vydal se na cestu.
„Uvidíme se po škole!“ Zavolal za ním Tom. Bill se začervenal a rozhlédl se, jestli ho někdo neslyšel. Sklonil hlavu a rychle zamířil směrem ke třídě.
Po včerejším snu, ve kterém X odhalilo svou identitu, se Bill chtěl od Toma distancovat, ale pokaždé, když byl v jeho blízkosti, nemohl si pomoct a musel s ním mluvit, usmívat se na něj a smát se s ním. Samozřejmě věděl, že se do toho nesmí moc zamotat, ale něco ho na Tomovi přitahovalo jako můru k ohni, což nemohlo znamenat nic dobrého, protože se brzo můra určitě spálí.
Bill sebou plácl do lavice a vytáhl sešit a pero.
Nebyl si jistý, co přesně se mu ty sny snaží říct, ale teď už věděl, že X představuje Toma, což bylo dost ironické, a Bill nechtěl, aby ho zachránil, když visel z útesu. Což byl paradox, protože kdyby Bill opravdu visel z toho útesu, zoufale by prosil o něčí pomoc.
Učitel dějepisu vstoupil do třídy a řekl všem, aby si otevřeli učebnice. Bill to udělal, ale myšlenkami byl jinde. Položil ruku s propiskou na sešit a předstíral, že si dělá poznámky, zatímco se nečinně díval z okna a obličej měl položený do dlaně. Věděl, že se na něj z řady za ním dívá Odette, Tomova bývalá přítelkyně. Tohle byla jediná hodina, kterou měl s některým z Tomových přátel. Na co se sakra dívala?
„Bille.“
Vyslovení jeho jména ho prudce vytrhlo z myšlenek a zaměřil se na učitele, který se tvářil, jako by se mu tohle stávalo často. „Nudí vás moje hodina? Nechtěl byste jít sem a říct mi, jak bychom ji mohli udělat zábavnější?“
Bill si povzdechl a zavrtěl hlavou. Necítil se na to, aby to učiteli nějak vrátil, a tak se nějakou uštěpačnou odpovědí neobtěžoval.
„Dobře. Škola není volná zábava, lidi.“ Očima pomalu přejížděl po třídě. „Po škole se klidně můžete bavit, opíjet se, krást v obchodech, kouřit trávu nebo cokoli, co se dneska dělá. Škola je o učení. Takže korejská válka, všichni…“
Bill se opět zamyslel, ale dával si pozor, aby jeho obličej směřoval dopředu. Podíval se na svůj sešit, do kterého si posledních pár minut čmáral. Kromě kruhů a květin ho zaujala jedna věc. Zvedl propisku od toho, co právě automaticky načmáral, a zasténal. „T“.
Rychle ho začmáral a tou rychlostí se jeho propiska skoro zavařila. Zamrkal na to velké černé kolečko na stránce a prohrábl si rukou vlasy. Byl naprosto v háji.
Jakmile jim učitel dovolil odejít, rychle vyběhl ze třídy. Měl pocit, že dneska celkově hodně běhá a vyhýbá se Tomovi i sobě. Věděl, jak by to nazval jeho otec, kdyby mu to Bill řekl: odmítnutí si to přiznat.
Ušklíbal se.
Do další hodiny zbývalo patnáct minut, takže si řekl, že má dost času, aby na toaletě zkontroloval svůj make-up. Došel ke skříňce a prohrabal ji. Kde se tu kruci všechny tyhle věci vzaly, říkal si, když se prohrabával starými bundami, tričky, listy papíru, krabičkami od svačiny a knihami, aby našel svou malou kosmetickou taštičku, kterou měl vždycky ve skříňce. Když se nudil a neměl nic jiného na práci, tak se líčil.
Jeho prsty nakonec nahmataly malou koženou taštičku a vytáhly ji. „Mám tě.“
Na toaletě položil taštičku na umyvadlo, naklonil se k zrcadlu a prohlížel si svůj odraz. Dal na svoje místo jeden neposedný pramínek vlasů, který se vždycky vkradl na špatnou stranu, a pokusil se vlasy trochu natupírovat; během těch šesti hodin, které ve škole strávil, měly tendenci ztrácet objem.
Vylovil z tašky tužku na oči a předklonil se, aby se opřel o umyvadlo, a začal si je opatrně nanášet kolem očí.
Hlasitá rána ho přiměla vyjeknout a upustit tužku do umyvadla. Naštvaně se otočil, aby se podíval, kdo ho tak hrubě vyrušil. „Ehm, nejsou tohle pánské záchody?“ Řekl Bill, když si všiml dvou dívek ve čtyřčlenné skupince, která právě vstoupila. Poznal v nich Tomovy „gangsterské“ kamarády.
Odette se pronikavě zasmála. „Tak co tady děláš ty, zlato?“
Bill zúžil oči. „Vtipný,“ řekl. „Ale když se na tebe teď tak dívám, tak se omlouvám, taky jsem si myslel, že jsi holka. Takže hádám, že jsme si kvit,“ zasmál se posměšně.
Odette zalapala po dechu a její oči zúžily. Druhá dívka ji šťouchla do žeber, věnovala jí pohled a Odette přikývla a našpulila rty.
„Hele,“ řekl jeden z chlapců. „Nechceme žádný potíže, jasný? Ale…“
„Drž se od Toma dál,“ dokončila Tomova bývalka.
Bill zvedl obočí. „Oh, jo? A co když ne?“
Všichni „gangsteři“ se na sebe podívali, než znovu promluvil ten, který mluvil předtím. „Protentokrát ti nic neuděláme, ale jestli se budeš dál pokoušet ničit Tomovu a naši image, tak-“
„Tak co?“ Zeptal se Bill, zkřížil ruce na hrudi a podíval se postupně na všechny. Alespoň ta drobná blondýnka vypadala, že se za tohle stydí, pomyslel si Bill, když ji sledoval, jak zírá na své boty a krčí se v pozadí.
Zdálo se, že chlapce zaskočilo, že se Bill nehodlal přizpůsobit, a odkašlal si.
„Ty… my…“
Odette obrátila oči v sloup. „Nakopeme ti prdel, buzíku. Rozumíš? Ještě jednou se budeš pokoušet sbalit Toma a ostříháme ti ve spánku vlasy.“ S tím si odplivla před Billovy boty a odtáhla ostatní z toalet.
Bill zůstal v šoku s otevřenou pusou. „Děvka!“ Zašeptal hlasitě nikomu konkrétnímu. „Co na ní Tom vůbec viděl?“ Uvažoval nahlas, než se vrátil k tomu, co dělal předtím, než byl tak hrubě vyrušen. Jejich výhrůžky ho vůbec nevyděsily. Pokud ho chtěli zbít, tak fajn. Bude se bránit. Nikdo mu nebude říkat, co má dělat.
Položil tužku zpátky do koutku oka a hlasitě zaklel, když se dveře znovu otevřely a někdo vběhl dovnitř. Linky už podruhé spadly do umyvadla.
„Jsi v pohodě?“
Samozřejmě to musel být Tom, pomyslel si Bill naštvaně a vytáhl z umyvadla chudáka tužku, uložil ji zpátky do tašky, jelikož líčení už vzdal. „Ne.“
„Co se stalo?“
„Ty ses stal. Rušíš mě, nemám čas.“ Mávl rukou směrem ke své taštičce s make-upem a druhou si položil v bok.
„Oh,“ Tom se kousl do rtu. „Okay. Promiň. Jen jsem si myslel…“
Bill si ztěžka povzdechl a taštičku zapnul. „Co sis myslel?“
„Já… viděl jsem je, že sem šli za tebou, a myslel jsem si…“
„Myslel sis, že mě zase musíš zachránit,“ řekl Bill bez obalu. „Vypadá to, že tahle princezna nakonec žádnou záchranu nepotřebuje.“
„Víš, že jsem to tak nemyslel.“
„Umím se o sebe postarat sám, víš? Posledně to byla jednorázová záležitost, to přece víc.“
Tom přikývl a stále se tvářil ustaraně. „Já vím.“
Bill také přikývl, podíval se do zrcadla a vrátil se k tupírování vlasů. „Věděl jsi, že je tvoje bývalka mrcha?“ Zeptal se a podíval se na Tomův odraz v zrcadle.
Tom se zasmál. „Říkal jsem ti, že jsou to kreténi, ne?“
„A teď už vím proč,“ ušklíbl se Bill.
Tom se opřel o jednu z kabinek. „Řekli ti něco? Jestli jo, tak promiň, jsou to prostě…“
„Kreténi,“ zasmál se Bill. „Jo.“
Tom pomalu přikývl a díval se na Billa s pobavením v očích, zatímco si dál vyčesával a čechral vlasy.
Bill v zrcadle viděl, že ho Tom pozoruje, ale rozhodl se to prozatím ignorovat. Fakt, že se na něj Tom dívá, mu poskytovalo jisté uspokojení a víření v podbřišku, které způsobilo, že se jeho koutek rtů lehce zvedl do úsměvu. Nevěděl, co to je, ani jestli by se mu to mělo líbit, nebo ne.
Ale člověk dokáže snést jen určitou dávku zírání a po pěti minutách Bill vyhledal Tomovy oči v zrcadle. Usmál se. „Já vím, že jsem hezkej a moc hezky se na mě kouká a tak, ale…“ odmlčel se a jeho úsměv se změnil v úšklebek.
Když Tom zamumlal omluvu, nesklonil hlavu, jak Bill očekával, jen se dál usmíval a nespouštěl z Billa oči. „To jsi.“
Billův úsměv povadl, když se šokovaně podíval na dredaře. „Ehm…“
„Teď jsi měl říct ‚děkuju‘,“ řekl Tom a stále se usmíval.
„Já… ehm.“ Billův obličej zrudl. Ano, věděl, že vypadá dobře, a věděl, že si to myslí spousta lidí; mužů i žen. Ale málokdy mu to řekli do očí; většina lidí by ani nepřiznala, že se jim líbí. Jak to mohl Tom říct tak snadno? Jak to mohl říct tak snadno a s vážnou tváří? „Už musím jít,“ spěšně posbíral svoje věci. „Ahoj,“ zamumlal, než vyběhl ze dveří.
Bill došel ke své skříňce, naházel do ní věci a opřel se o ni, když vydechl.
Tom si myslí, že jsem hezký.
Koutek rtů se mu znovu zvedl nahoru, když ho něco zašimralo v břiše.
Praštil hlavou o skříňku. „Co se to se mnou děje?“ Zakňučel tiše.
Možná, jen možná, k němu něco cítíš?
Bill zalapal po dechu, a kdyby toho byl schopen, uškrtil by ten hlásek ve své hlavě za to, že něco takového vůbec naznačil.
Protože on k Tomovi nic necítil. Alespoň si to nemyslel.
Znovu praštil hlavou o skříňku.
autor: BrokenMirror
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
