autor: BrokenMirror
Epilog
Dívala se na něj.
Nebo spíš zírala. A zářila, svítila a vysmívala se mu; posmívala se mu a prostě ho vyzývala, aby ji otevřel.
Bill se kousl do rtu a přejel prsty po hladkém povrchu obálky a sledoval adresu, která na ní byla vytištěná. Kousl se do rtu. „Já to nedokážu,“ povzdechl si a odstoupil od místa, kde ležela na bílém plastovém stole na dvoře. Otřel si zpocené ruce o džíny. „Udělej to ty.“
„Ani se jí nedotknu, je tvoje,“ řekl Tom pevně, zkřížil ruce na hrudi a s očekáváním se na něj podíval.
Bill zakňučel a znovu se podíval na obálku s jeho jménem. „Co když jsem to nezvládl?“
Tom si povzdechl a řekl Billovi to samé, co mu říkal už hodinu před tím, kdy dopis přišel. Bill prostě neposlouchal, byl naprosto mimo. „Určitě jsi to zvládl, dostal jsem jedničku a ty jsi odpověděl na většinu stejně jako já.“
„’Dostal jsem jedničku‘,“ pronesl Bill ironicky, zašklebil se a zkřížil ruce na hrudi. „Jo, klidně mi to neustále předhazuj.“
Tom obrátil oči v sloup a šťouchl Billa do žeber. „No tak, otevři to. To napětí mě ubíjí.“
Bill znovu zakňučel a položil Tomovi ruce na hruď, vyjel jimi nahoru a omotal mu je kolem krku. „Otevři mi ji,“ nařídil a díval se Tomovi přímo do očí.
„Ne,“ usmál se Tom, dokázal odolat přesvědčivému hlasu i očím. Ne však bez obtíží.
Bill se naklonil a něžně ho políbil, aniž by Tomovi dovolil vplout mu jazykem dovnitř. „Ano.“
„Ne.“
Bill zasténal a přesunul polibky na jeho krk a okusoval slanou kůži.
„Podvádíš,“ řekl Tom a položil ruce na Billův pas.
„Udělej to.“
„Fajn,“ vzdychl Tom ztěžka.
Bill rychle popadl dopis a strčil ho Tomovi do rukou. Měl vykulené oči, když Toma popoháněl, aby ji otevřel. „Rychle.“
Tom protočil očima, opatrně rozlepil obálku a vytáhl z ní dopis. Podal ho Billovi.
„Myslel jsem, že to rovnou přečteš!“
„Říkal jsi, že ji mám otevřít.“
„Podvádíš!“ Vykřikl Bill a ucukl před dopisem, kterým mu Tom mával před obličejem. Vypadal, že panikaří a Tom se nad ním skoro slitoval. Skoro. Nebýt toho, že věděl, že Bill tu zkoušku určitě udělal.
„No tak, Bille. Prostě si to už přečti.“
Bill zafuněl a nevrle mu dopis vytrhl z ruky. „Jdi do prdele,“ zamumlal a vrhl po něm temný pohled, než se zhluboka nadechl a zavřel oči.
Pak se na něj podíval.
Očima přelétl po papíru.
Průběžné známky z každého předmětu; tak tak se zachránil před propadnutím z biologie a dějepisu a v neposlední řadě známka z matematiky, jediná známka, kterou si musel vylepšit, jinak by mu táta dal domácí vězení. Jediný předmět, ze kterého skutečně propadal.
„Panebože,“ zašeptal Bill a oči se mu rozšířily.
„Co?“ Tom se snažil nahlédnout přes okraj papíru. „Co jsi dostal?“
„Já… dostal jsem čtyřku,“ řekl Bill smutně a upustil papír.
„Cože?!“
Už to nedokázal udržet. Na tváři se mu rozlil obrovský úsměv. „Dělám si srandu, dostal jsem 2+!“ Vyskočil a vrhl se Tomovi kolem krku.
Skoro nejlepší známka. On. Od základky neměl z ničeho nejlepší známku.
„Gratuluju,“ řekl Tom tiše, ulevilo se mu a objal ho zpátky. „Zasloužíš si to, dřel jsi tvrdě.“
„Nikdy jsem si nemyslel, že když dostanu dobrou známku, budu se cítit tak dobře, už dlouho jsem nezažil nic takhle skvělýho! Děkuju, Tomi.“ Láskyplně ho políbil na tvář, než skočil dovnitř, aby to ukázal Gordonovi.
Tom pobaveně zavrtěl hlavou.
Byla polovina srpna a kluci spolu oficiálně byli už dva a půl měsíce. Užívali si společně léto, smáli se a slunili, oba byli rádi, že škola skončila.
Chodili plavat a nakupovat, poprvé dělali skutečné věci veřejně. Ačkoli projevy náklonnosti na veřejnosti byly pro Billa stále bolavým místem a snažil se jim vyhýbat, jak jen to šlo. Tomovi to ale vlastně nevadilo, stačilo mu, že chodili vedle sebe ulicemi s vědomím, že může Billa přitlačit ke zdi nejbližší uličky, kterou budou procházet, a líbat ho až do bezvědomí. O to víc bylo vzrušující, když člověk nikdy nevěděl, kde se rázem ocitne.
Když začalo léto, Tom nejprve odmítl plat za doučování. Nechtěl dostat zaplaceno za to, co Billa naučil, nepřipadalo mu to správné, ale Gordon si to nechtěl nechat vymluvit a prakticky mu peníze do rukou vnutil s tím, že si je zaslouží a že Billovi opravdu hodně pomohl. A když se zmínil, že to Bill bude brát od Toma jako charitu, rychle si peníze vzal. Nechtěl si Billa znovu znepřátelit.
Bill byl šťastný, usmíval se a smál, což od svých patnácti nikdy pořádně nedělal – to se Tom dozvěděl poté, co mu Gordon řekl, že je opravdu moc rád, že má zase zpátky svého syna. Tuhle změnu opravdu potřeboval. Tom si až teď uvědomil, že než poznal tuhle novou verzi Billa, byl vlastně na dně, osamělý a zlomený, ale příliš hrdý na to, aby něco řekl nebo s tím udělal.
Jen doufal, že to takhle bude pokračovat dál.
Tom se opřel o plot a sledoval, jak Bill znovu vychází z domu, široce se usmívá a kráčí k němu. „Věřil bys tomu?“ Povzdechl si, když se zastavil vedle něj. „Brzo nám bude osmnáct, budeme si moct dělat, co budeme chtít.“
Tom se ušklíbl, taky tomu nemohl úplně uvěřit. Brzy se bude moci dostat pryč od své otravné matky a pořídit si vlastní bydlení. Doufal, že s Billem, ale na to se ho zatím zeptat neodvážil. Naučil se před Billem nic nerozmazávat, protože by se mu to mohlo stát osudným. „Jo. Co říkal Gordon?“
„Že je na mě pyšný,“ řekl Bill nesměle. „Dáš mi dárek k narozeninám?“ Zamrkal řasami.
„Hmm, jo.“ Tomovy prsty přejely po Billově boku a ten se zachvěl. „Co takhle…“ naklonil se blíž k jeho uchu. „Učebnice matematiky?“
Bill ho poplácal po rameni. „Tomeee, nechci vidět ani jediný číslo, dokud se znovu nevrátíme do školy, jasný šprte?“
„Fajn,“ zasmál se. „Tak co takhle pusa?“
Bill se ušklíbl. „Nic víc?“
Tomovy oči se rozšířily a Bill zalapal po dechu a strčil do něj. „Na to ani nemysli,“ varoval ho a nakrčil nos. „Myslel jsem to tak, že mě líbáš každý den. Já chci něco jinýho… Třeba plyšového medvídka.“
Tom se začervenal nad myšlenkami, které se mu honily hlavou, a pokusil se zakrýt rozpaky posměškem. „Medvídka? Ty?“
„Jo,“ řekl Bill a zkřížil ruce na hrudi. „Kdysi jsem jednoho měl, ale táta ho přejel sekačkou!“ Při té vzpomínce se zamračil. „Chudák pan Chlupáč, jak jsem mohl vědět, že ho někdo přejede, když si jen tak ležel na sluníčku a nikoho neobtěžoval?“
Tom se zasmál. Opravdu si nedokázal představit Billa a pana Chlupáče. „Oh, chápu… takže jednoho pana Chlupáče.“
Bill se ušklíbl. „A s tím druhým se ještě uvidí. Ale ať tě nenapadne cokoliv zkoušet.“ Vyslal k Tomovi tvrdý pohled.
Tom nic neřekl, jen zíral.
Bill mlaskl jazykem o patro úst a obrátil oči v sloup. „Typický. Stačí se o tom jen zmínit a můžete se z toho zbláznit.“
Tom tu noc spal u Billa, ruce volně obtočil kolem mladšího chlapce, jehož tvář byla zabořená do krku toho druhého.
Okno bylo otevřené a lehký vánek si jemně pohrával s vlasy mladšího, které na bradě šimraly druhého chlapce a nutily ho mumlat ze spánku, posouvat se a odvracet od proužku světla, které na postel dopadalo.
Černovlasý chlapec měl na rtech úsměv, když se pevněji stočil kolem druhého chlapce a tulil se k němu, jak nejblíže to šlo.
Něco se mu zdálo, ale co, to už si po probuzení pamatovat nebude.
KONEC
autor: BrokenMirror
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
