autor: dasendederzeit
Navždy fixovaný
„Do prdele,“ zamumlal Bill, zatímco se snažil pochopit, co se právě stalo. Netrvalo to tak dlouho, jak by si přál, ale na druhou stranu to bylo tak skvělé, že na tom nechtěl nic měnit. Každá vteřina byla dokonalá a nikdy se necítil lépe.
„Jo,“ odpověděl Tom a snažil se dostat z vlastního opojení. Jedna jeho část vlastně nemohla uvěřit, že se to po roce opravdu znovu stalo, a ta druhá si tajně přála, aby to nikdy neskončilo. Intenzivní klid a radost, kterou cítil, když ležel vedle svého nahého dvojčete, bylo něco, co necítil ani se svou ženou, ani s nikým jiným.
Povzdechl si a podíval se na své dvojče, které vedle něj leželo se zavřenýma očima a pravděpodobně si také užívalo poslední střípky. Lehce se usmál a na okamžik jemně pohladil Billa po tváři.
Jeho dvojče k němu vzhlédlo a nesměle, ale drze se usmálo. „Bylo to dobrý, co?“
Tom se usmál a přikývl. „Jo, to bylo,“ řekl Tom.
Bill se usmál a otevřel ústa, aby něco řekl, než je zase rychle zavřel a odvrátil pohled. Byl tak blízko tomu, aby se Toma znovu zeptal, jestli by si to někdy v budoucnu nemohli zopakovat, ale věděl, že by neměl. Tom byl ženatý, a navíc tohle nebylo něco, co by měli dělat bratři –dvojčata, a tak podobně.
„Co se děje?“ Zeptalo se starší dvojče znepokojeně i zvědavě zároveň. Litoval snad Bill toho, co právě udělali?
„Hm?“ Bill se na něj podíval a Tom si nemohl nevšimnout jiného odlesku v jeho očích. Už v nich nezůstalo žádné štěstí, opojení z orgasmu ani nic podobného. „Ale ne, nic.“
„Tohle nedělej,“ odpověděl Tom, zatímco se převalil na bok a opřel si hlavu o ruku, aby se mohl podívat svému dvojčeti do obličeje pořádně. „No tak, mluv se mnou.“
Mladší dvojče si povzdechlo, a ještě několik vteřin se na něj dívalo, než opět odvrátilo zrak. „Ne, to nic, nedělej si s tím starosti,“ řekl.
„Hele,“ pokračoval Tom a opatrně položil prsty na Billovu bradu, aby k němu mohl otočit hlavu. „Jsem to jenom já.“
Bill se na něj několik vteřin díval, pak zavrtěl hlavou a vstal. „Prostě běž.“
Tom zmateně zamrkal a při tom sledoval, jak Bill přechází ke své skříni. „Cože?“
Co se to, do prdele, právě stalo? Po tom nejlepším sexu, jaký kdy, kdo z nich zažil, se Billova nálada rychle změnila na naštvanou nebo smutnou nebo co to bylo, a Tom netušil proč.
Opravdu toho litoval, a proto chtěl, aby Tom odešel? Nebo to pro Billa byl víc než sex a došel k poznání, že by to neměl dělat s vlastním dvojčetem? Tom cítil, jak se mu ze všech těch myšlenek dělá nevolno, a rychle se posadil, přičemž se snažil pořádně dýchat, aby se nezbláznil.
Když se Bill otočil od skříně, teď už v boxerkách a tričku, měl oči skutečně plné slz. „Prostě jdi, Tome!“
Tom svraštil obočí a vstal, aniž by mu záleželo na tom, že je pořád nahý. Byl tak pohlcený skutečností, že Bill je najednou na pokraji pláče, že se teď nezajímal o nic jiného. „Co se děje? Co se ti najednou stalo? Copak se ti to nelíbilo? Ublížil jsem ti? Lituješ toho?“
Jeho dvojče zavrtělo hlavou a odvrátilo pohled. Nemohl uvěřit, že takhle vyvádí, ale z nějakého důvodu se teď, když se spolu znovu vyspali, cítil tak zranitelný. Bylo to, jako by Tom byl jeho nevěrný bývalý přítel, který je tu jen kvůli sexu, ale zase ho opustí kvůli někomu jinému.
Nemohl uvěřit, že v tuhle chvíli skutečně srovnává vlastní dvojče se svým bývalým přítelem, který stojí za hovno, ale takhle se cítil. Cítil se tak naprosto osamělý, i když Tom byl přímo tady, ale ne jeho. Tom nebyl jeho a on to věděl. Po tomhle se Tom vrátí domů ke své ženě, a pak bude Bill zase sám.
„Bille?“ Zeptal se Tom, zatímco si sám oblékal boxerky. Za těch pár minut ticha, které mezi nimi panovalo, mu došlo, že mu bratr nejspíš zase řekne, aby odešel. Takže obléknout se před vyhozením z pokoje by mohl být dobrý nápad, protože nechtěl, aby se o něčem takovém dozvěděla jeho žena. „Prosím, mluv se mnou.“
Bill si odfrknul a zavrtěl hlavou, přičemž se k němu otočil zády. „Nemůžu. Prostě jdi, dobře? Nelituju toho, neublížil jsi mi a miloval jsem každou vteřinu, ale prosím, teď potřebuju být sám.“
„Ale proč?“ Tom si nemohl pomoct a přitlačil ještě víc. Než odejde, potřeboval vědět, co se stalo. Měl takové tušení, že Bill lže a že toho opravdu vlastně lituje. „Proč se tvoje nálada najednou takhle změnila?“
Bill si znovu odfrknul, než se otočil zpátky k bratrovi. Nebylo možné, aby to teď, když ho jeho pocity zcela ovládly, nějak skrýval. Proč se takhle přestal ovládat? Proč ještě chvíli nepředstíral, že je v pořádku, dokud se Tom nevrátí ke své ženě? Proč musel být tak slabý, že se hroutil hned po nejlepším sexu, jaký kdy zažil, s jedinou osobou, kterou na tomto světě nejvíc miloval?
„Bille?“ Odvážil se Tom zeptat, zatímco si znovu oblékal džíny.
„Prostě proto, Tome!“ Vykřikl Bill, zatímco mu po tvářích stékaly slzy tak rychle, že je ani nestíhal utírat. Všechny jeho potlačované pocity se najednou dostaly na povrch a nebylo možné je zastavit. „Protože jsem osamělý! Naprosto úplně osamělý, až se vrátíš ke svý ženě!“
„Počkej, cože?“ Tom zmateně zamrkal. Měl pravdu. Celou tu dobu měl pravdu. Tohle bylo pro Billa mnohem víc, než připustil, a teď to konečně přiznal. „Co to říkáš?“
Mladší dvojče zavrtělo hlavou, zatímco se znovu otočilo zády ke svému dvojčeti. „Nic, nic neříkám. Prostě odejdi, prosím, já to teď nezvládnu.“
Tom si povzdechl a chtěl ještě přitlačit, ale pak pochopil, že je to zbytečné. Tak nějak věděl, o co jde, a věděl, že Bill o tom nechce mluvit, protože to Tomovi nechtěl udělat. Tom věděl, že Bill chce, aby byl se svou ženou šťastný, ať už cítí cokoliv. Bill však nevěděl, že Tom měl v posledních týdnech také pochybnosti. Jistě, svou ženu miloval a dělala ho šťastným, ale ona prostě nebyla Bill.
„Okay,“ zamumlal nakonec. Usoudil, že bude nejlepší prozatím odejít, aby Bill vychladl. Možná si o tom mohli promluvit později a do té doby si i on sám všechno přebere. „Mám tě rád.“
Bill si znovu odfrknul a vzhlédl, aby Toma přece jenom požádal, aby zůstal, bez ohledu na to, jak moc se v tu chvíli sám neovládal, ale jeho bratr už byl pryč. Teď když Tom odešel, rozplakal se znovu. Nemohl uvěřit, že to po tak úžasném sexu takhle podělal. Proč se musel znovu nechat ovládnout svými pocity?
Protože Bill Toma miloval mnohem víc, než by měl, a to způsobem, jakým by se dvojčata milovat neměla.
„Zůstanu navždycky sám,“ zašeptal si pro sebe.
***
Tom si povzdechl, zatímco se díval na svůj dvorek. Už dva týdny neviděl své dvojče ani s ním nemluvil, a to ho přivádělo k šílenství. Od onoho odpoledne Bill neodpověděl na žádnou z Tomových esemesek a ani jednou nezvedl telefon. Jediný důvod, proč Tom věděl, že je jeho bratr stále naživu a dýchá, byl ten, že se Bill minulý týden objevil na nějaké akci a zveřejnil svou fotku na Instagramu.
Ztěžka polkl, když se jeho žena posadila vedle něj. Poslední dva týdny se jí vyhýbal, jak jen to šlo, a věděl, že ona ví, že se něco děje, ale on se prostě nedokázal přinutit říct jí, že ji chce opustit. Od toho odpoledne a od chvíle, kdy viděl Billa, jak se trápí, že je sám, chtěl Tom zůstat se svým dvojčetem. Pokud měl k sobě být opravdu upřímný, od té doby mu už na nikom jiném nezáleželo.
„Tome?“ Zeptala se po několika minutách ticha. „Řekneš mi, co se děje?“
Tom si povzdechl a chvíli se na ni díval, než zase rychle sklopil zrak. Nedokázal snést nejistotu v jejích očích, a zároveň věděl, že se jí v příštích několika vteřinách chystá hodně ublížit. Ani si nebyl jistý, jestli se rozhoduje správně, ale právě teď mu to připadalo jako ta nejsprávnější věc. Miloval Billa víc než kohokoli jiného, a poté, co s ním měl teď už podruhé sex, nedokázal myslet na nic jiného, věděl, že by neměl být s nikým jiným, když se takhle cítí. Možná, že být s Billem takhle bylo špatné a nikdy by o tom nemohli nikomu říct, ale právě teď mu to připadalo jako jediná správná věc na světě.
„Omlouvám se,“ podařilo se mu nakonec říct. „Ale já už to nezvládám.“
„Cože?“ Zeptala se a Tom slyšel, jak se její hlas třese. „Co už nezvládáš?“
„Nás,“ odpověděl Tom, aniž by vzhlédl. Nenáviděl to, že to dělá, ale věděl, že musí. Být s ní, a přitom mít pocit, že Billa vlastně miluje, nebylo fér a jeho žena si zasloužila něco lepšího. „Už nás dva nezvládám.“
Chvíli mlčela. „Ale proč? Vždyť jsme se právě vzali!“
„Já vím! Já vím,“ zavřel oči, zatímco odpovídal. „Ale tohle je prostě moc, je to moc rychlý.“
„Je to moc, moc rychlý?“ Zeptala se nevěřícně. „Tohle ti mám jako věřit!? Kdo je to? Hm? Kvůli komu mě chceš opustit?“
„Cože?“ Tom šokovaně vzhlédl. „Nikdo! Já tě nepodvádím! Proboha, já jen potřebuju, aby to skončilo. Už nezvládám všechen ten tlak a média.“
„Lžeš,“ prskla, než vstala. „Seber si ty svoje sračky a vypadni z mýho domu. Už tě nikdy nechci vidět,“ řekla.
„Zlato, prosím tě, já-“ začal, ale jeho žena ho přerušila.
„Ne! Vypadni, kurva!“ Už měla blízko k tomu, aby začala křičet. „Vypadni!“
Tom si povzdechl, ale přikývl a rychle se zvedl k odchodu. Nikdy jí nechtěl takhle ublížit, ale zároveň věděl, že už to dál nejde. Možná toho bude za rok litovat, ale s tím se smíří až potom. Zatím chtěl jenom zpátky k Billovi a být s ním a s nikým jiným.
***
Bill zmateně vzhlédl, když se náhle otevřely domovní dveře a on uslyšel, jak na podlahu padají tašky. Rychle vstal z místa z pohovky, a zamířil do haly, ale okamžitě se zastavil, když do obývacího pokoje vstoupil Tom a vypadal všelijak, jen ne šťastně.
„Tome?“ Zeptal se.
„Udělal jsem to,“ odpověděl. „Opustil jsem ji.“
Bill otevřel ústa, aby odpověděl, ale nic z nich nevyšlo. Slyšel správně? Opravdu Tom opustil svou ženu? Bill věděl, že jeho bratr měl nějaké problémy se vším tím mediálním zájmem a tím, co se o nich psalo, ale usoudil, že když souhlasil se svatbou, tak to znamená, že se Tom se životem v záři reflektorů tak nějak smířil.
„Opustil jsem ji,“ zopakoval Tom. „Kvůli tobě.“
„Cože?!“ Zvládl Bill ze sebe dostat. „Kvůli mně? Cože? Proč, Tome? Nechápu to.“
Jeho dvojče zmenšilo vzdálenost mezi nimi a usmálo se svým malým přihlouplým úsměvem, přičemž se na okamžik jemně dotklo jeho tváře. „Opustil jsem ji, protože tě miluju,“ řekl.
„Ale,“ zamumlal Bill a stále si nebyl úplně jistý tím, co se vlastně děje. „Jsi můj bratr, samozřejmě že mě miluješ.“
„Ty mě neposloucháš, Bille,“ odpověděl Tom. „Miluju tě.“
Mladší dvojče zamrkalo a na chvíli ztratilo řeč. Myslel tím Tom to, co si myslel? Cítil totéž, co Bill? Choval k němu stejné city jako Bill? Pocity, které se tak usilovně snažil potlačit, protože to bylo špatné, a protože byl Tom ženatý? Věděl to Tom celé ty dva týdny, a proto se neukázal, aby Billa donutil k rozhovoru? Vzal si čas na to, aby si to všechno uvědomil, a byl tu teď proto, že přišel na to, že i on k Billovi cítí víc?
Tom se usmál a přikývl, jako by odpověděl na všechny Billovy myšlenky najednou. „Cítím to samý, co ty, Bille. Byl jsem tak hloupej, celou dobu jsi to byl ty. Miluju tě a přísahám, že už tě nikdy nenechám samotného.“
Bill cítil, jak se mu do očí derou slzy, načež se usmál, a pak bratra pevně objal, jako by na tom závisel jeho život. Tom ho miloval, miloval ho stejně jako Bill jeho. Konečně si to uvědomil a Bill svoje city už nemusel potlačovat. Odteď mohl Toma milovat ze všech sil a ukázat mu, že on je ten jediný, koho v životě potřebuje. S úlevou si povzdechl, nekonečná bolest srdce konečně odezněla. Konečně měl pocit, že je zase celý. Tom byl tady a už ho nikdy neopustí.
„Miluju tě, Tome,“ zašeptal Bill poté, co Toma pomalu pustil, aby se mohl skutečně podívat svému dvojčeti do očí, a zároveň říct to, co chtěl říct už dlouho.
Tom se usmál. „I já miluju tebe.“
Bill se na oplátku usmál, a konečně znovu spojili své rty, přičemž oba věděli, že jsou to ty jediné rty, které budou chtít kdy líbat.
KONEC
autor: dasendederzeit
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
