autor: Panthere
V oblacích
„Tome.“
Žádná odpověď. Zabiják měl oči upřené na mraky kolem letadla a jedna noha mu poskakovala nahoru a dolů. Bill se napil kávy, než se rozhodl, že se znovu pokusí upoutat Tomovu pozornost. „Tome, podívej se na mě.“
Tentokrát ho Tom slyšel. Odtrhl oči od oblohy a podíval se Billovi přímo do očí. „Jo?“
„Ta rána potřebuje vyčistit,“ upozornil ho Bill.
Tom se podíval na svou nohu. Rána už nekrvácela, ale potřebovala pořádně ošetřit. Jinak by se mohla zanítit. Ta čepel byla nejspíše mnohem ostřejší, než si Tom myslel. „Vůbec mi to nedošlo. Ehm, promiň, jestli na nějakým sedadle zůstane trochu krve.“
„Ne, to je…“ začal Bill. Odložil hrnek na stolek a odešel do zadní části letadla. Tom ho očima sledoval a otočil se na sedadle. Bill si klekl před jeden z pultů a hledal lékárničku. Když ji našel, zamířil ke skříni ukryté za přepážkou pro náhradní kalhoty. Když našel vše potřebné, vrátil se k Tomovi a posadil se na stůl přímo před něj, vedle hrnku s kávou, který tam předtím odložil. Tom odsunul Billův šálek – ani o tom nemusel přemýšlet, když to udělal, prostě nechtěl, aby hrozilo, že by ta horká káva Billa opařila.
„Myslím, že máme zhruba stejnou velikost. Myslím tím kalhoty,“ řekl Bill a hodil kalhoty na volnou židli vedle Toma. „Budu ti ty kalhoty musel rozstřihnout, víš? Říkal jsem si, že si je přede mnou asi nebudeš chtít svlíkat.“
„Vlastně je mi to fuk. Klidně si tu ránu ošetřím sám,“ zamumlal Tom a natáhl se po lékárničce.
Bill si povzdechl a lehce Toma plácl přes ruku. „Pořád se ti třesou ruce. Tak sklapni a nech to na mně.“
Tom neodpověděl, ale sundal ruce z lékárničky. Díval se, jak Bill metodicky pracuje, rozstříhává část kalhot, kterou mu nůž prořízl, aby mohl ránu vyčistit. Tom si všiml, že Bill postupuje poměrně pomalu a usilovně se snaží udržet své vlastní ruce v klidu. Když mafiánský boss začal místo otírat alkoholem, odvrátil hlavu. „Na šití to není,“ řekl Bill. „Není to tak hluboký.“
„Myslím, že jsi nechal ten nůž v mým autě.“
„Je to jen nůž. Sakra, ty jsi tam nechal auto.“
Tom se zasmál. „Je to jen auto. Můžu si pořídit jiný.“
Bill se nad tím usmál a dál otíral ránu dezinfekcí.
Tom mlčel, zatímco mafiánský boss dál pečlivě ošetřoval ránu, kterou mu omylem způsobil. „Proč jsi mě nechal nastoupit do svýho letadla?“
Bill vzhlédl a jeho tvář byla nečekaně milá. „Zachránil jsi mi život. I když to nešlo zrovna jako po másle, přesto jsi mi ho zachránil.“
Tom se rozpačitě zasmál a přejel si rukama po obličeji. Zcela upřímně, Tom se hlavně snažil zachránit sám sebe, ale tak nějak přirozeně do toho zahrnul i Billa. Nemusel o tom ani přemýšlet, a přesně to samé se mu před chvílí stalo s kávou. Napjal se, když mu Bill stiskl stehno, aby před obvázáním zavřel ránu. Ten dotek ho nerozhodil; věděl, že to přijde. To, co ho rozhodilo, byl pocit, že se mu při tom dotyku převrátil žaludek naruby.
Bill se znovu usmál. „Jen klid, nic ti neudělám.“
„Nezajímá tě, kdo po nás střílel?“
„Právě jsem se tě na to chystal zeptat,“ řekl Bill. „Takže, kdo to byl?“
Než Tom odpověděl, kousl se do rtu. Co přesně měl mafiánskému bossovi říct? Že byl Andreas jeho kámoš na šukání mu zrovna říct nechtěl. Tom se rozhodl, že zvolí jednodušší formu vztahu. Sáhl do kapsy a vytáhl náhrdelník, který mu Andreas předtím hodil, a pak ho položil na stůl vedle Billovy kávy. Bill se na něj rychle podíval a pak pokračoval v obvazování Tomovy nohy. „Andreas byl vlastně můj kámoš,“ řekl Tom.
Bill zastavil svoje pohyby a zvedl obočí. „Cože?“
„Byl to kámoš,“ zopakoval Tom. „Je to nájemnej vrah, stejně jako já. Střílel po mně úmyslně, takže nejlepší vysvětlení je, že mě chce někdo oddělat.“
„Seš si jistej, že je to to nejlepší vysvětlení?“
„Tím si jsem naprosto jistej.“
Zdálo se, že Bill usilovně přemýšlí, zatímco dělal mašličku na obvazu. Odstřihl přebytečnou délku, a když znovu balil lékárničku, napadla ho další otázka. „Jak si můžeš být tak jistej?“
„My nájemní vrazi máme svůj kodex, víš,“ začal Tom. „Musíme se navzájem respektovat a jeden druhýmu se držet z cesty. Nejdůležitější je pro nás rozkaz zabíjet, teprve potom myslíme na ostatní vrahy, i když je známe. To je něco, čím se všichni řídíme. Takže když na někoho začnu střílet, je to čistě proto, že mi za to někdo jinej zaplatil. Takhle to platí pro každýho jinýho zabijáka. Teda pro každýho správnýho zabijáka. Což není případ těch, kteří jsou posedlí touhou pomstít se.“
Bill položil lékárničku na koberec, který lemoval podlahu letadla, a zkřížil nohy. Vypadal rozpolceně v pozitivním slova smyslu. „Proč by tě chtěl někdo zabít?“
Tom pokrčil rameny. „Vlastně mě to nepřekvapuje. Chci říct, já svoje jméno nijak neskrývám. Občas použiju nějaký jiný jméno, ale prostě jsem fakt dobrej v likvidaci důkazů a očitých svědků. Takže možná prostě někdo chce, aby jeho konkurence zmizela.“
Bill komicky zamrkal. Začínal si myslet, že vrah sedící před ním není tak chytrý, jak se zdálo. Ve skutečnosti právě mafiánskému bossovi řekl, že svou identitu nijak neschovává. „Takže jen tak náhodou tady sedím s jedním z nejlepších nájemných vrahů, a právě jsem zjistil, že svou práci docela fláká?“
„Hele, já nikdy nic neflákám. Jsem stoprocentně úspěšnej,“ bránil se Tom.
Šéf mafie se rozesmál, když viděl Tomův výraz. „Netvař se takhle. Nehodí se to k tobě.“
Tom se podíval na svoje nohy spočívající vedle Billových. S tím obvazem to byl docela legrační pohled. Vypadal nepatřičně, zvlášť když mu chyběla část kalhot.
„No tak, nemusíš se smát, když se ti nechce,“ řekl tiše. „Poznám rozdíl mezi tím, kdy je tvůj smích opravdovej, a kdy ne.“
Oba muži chvíli mlčeli. Jediný zvuk, který bylo slyšet, bylo dunění motorů letadla. Chvíli trvalo, než Bill promluvil chladným tónem. „Jen já vím, kdy se směju upřímně a kdy ne. Takže mi neříkej, že je tomu jinak.“
„Děláš ze sebe drsňáka a tak, ale…“
Bill si ztěžka povzdechl. „Oh, prosím tě. Já jsem drsňák.“
Tom natáhl ruku a jemně odsunul Billovi ofinu z očí. Tentokrát si naprosto uvědomoval, co dělá. Prostě se chtěl podívat Billovi do očí, ve kterých se právě zračila naprostá bezbrannost. „To jsi. Ale není nic špatnýho na tom občas ukázat i svoji slabší stránku.“
„Víš, že nemůžu. Už jsem ti to říkal v dódžó,“ pronesl Bill napjatým hlasem. „Myslel jsem, že jsi to pochopil.“
„Pochopil. Jen říkám, že tu tvoji hoši právě teď nejsou,“ vysvětlil Tom. „Na tom být člověkem není nic špatnýho.“
Bill sklopil hlavu a dál mlčel. V tom měl Tom pravdu. Pokud existovala nějaká chvíle, kdy mohl být sám sebou, muselo to být právě teď, během jejich dlouhého letu bez přítomnosti jeho chlapů. Jak to, že mě Tom vždycky nějak prokoukne? Podíval se na obvaz na Tomově noze. „Myslel jsem, že umřu,“ zašeptal.
Tom nechal ruku sjet níž, dokud se nedotkla Billovy brady, za kterou mu zvedl hlavu, aby se jejich oči znovu setkaly.
Výraz mafiánského bosse vypadal, jako by se ze všech sil snažil nezhroutit. „Nejsem připravenej zemřít.“
„Na to není připravenej nikdo,“ zašeptal Tom.
Bill od Toma odvrátil pohled. „Když přestal střílet na nás a začal střílet na Tobiho a Sakiho. Panebože, i na Jesseho. Jessemu bylo teprve pětadvacet. Bože.“ Tom otevřel ústa, ale Bill promluvil dřív, než to stihl Tom. „Tobi a Saki mi kryjou záda už víc než dvacet let. Už od dětství. Jsou doslova jako moje rodina. A teď jsou mrtví-“
„Ještě nevíme určitě, jestli jsou mrtví, nebo ne.“
„No tak, Tome!“ Vykřikl najednou Bill. „Říkal jsi, že je Andreas nájemnej vrah. To, že je tvůj přítel – pokud teda vážně je – znamená, že je i on jeden z nejlepších. Což znamená, že ani jeden z vás není nejlepší jen tak pro nic za nic.“ Bill si vztekle otřel koutek oka a frustrovaně zavrčel. „Nenávidím svůj život.“
Tom vzal Billa za ruku bez rukavice a stiskl ji. „Tohle neříkej. Tohle už nikdy neříkej.“
„Jak to mám neříkat, Tome? Mí chlapi se nechávaj kvůli mně zabíjet, i když by to takhle bejt nemělo. Já vím, že smrt je nevyhnutelná, když děláš věci jako já, ale, do prdele, proč jsem si prostě nemohl založit řetězec McDonalds a zbohatnout na tom?“
„To je tvoje řešení? Řetězec McDonalds?“
„Až doteď fungovali dobře. A lidem jejich hamburgery chutnají. Já vím, že mně jo.“ Bill upřel pohled na jejich propletené ruce, a pak pomalu zavrtěl hlavou. „Promiň, ale musím se tě na něco zeptat: proč mě držíš za ruku?“
Tom se na Billa usmál. „Nebyl jsem jedinej, komu se třásly ruce.“
„Aspoň se třásly míň než ty tvoje.“
„To je fakt,“ souhlasil Tom. Snažil se potlačit úsměv, když se Bill nervózně ošil na místě, kde seděl.
Bill opět odvrátil pohled, když si volnou rukou utíral slzu, která mu unikla. Odkašlal si, a když se znovu podíval na Toma, jeho tvář byla bez výrazu. „Měli moji chlapi nějakou šanci?“
Tom nechtěl na Billovu otázku odpovědět. Věděl, že když Andreas začal střílet, neměli Billovi muži vůbec žádnou šanci. Tom i sám Bill měli štěstí, a to jen díky Tomovým reflexům. Mlčel a dál držel Billa za ruku.
„Myslím, že to, že neodpovídáš, je dostatečná odpověď.“
Tom neochotně přikývl.
Mafiánský boss vydechl. „Okay, já jen…“ nadechl se, aby se uklidnil. „Měl bych jít zařídit jejich, uh, pohřeb, uhm…“
„To můžeš udělat, až přistaneme, Wilhelme. Nejdřív se musíš uklidnit.“
„Jo, máš pravdu,“ přikývl pomalu Bill. „Můžu se tě na něco zeptat?“
Tom pokrčil rameny. „No, jen do mě.“
„Ten Andreas je vážně tvůj přítel? Protože než jsi mi odpověděl, trochu jsi zaváhal. A já vážně nechci strkat nos do tvýho osobního života, ale musím říct, že jsem opravdu, ale opravdu zvědavej,“ řekl Bill. „A taky asi potřebuju něco, co by mou pozornost odpoutalo od toho, že jsme málem umřeli.“
„No, je to… složitý,“ zamumlal Tom.
„Než se dostaneme do Newarku, abychom dotankovali, budou to ještě asi dvě hodiny, a pak budeme pokračovat do Berlína, takže máme spoustu času.“
Tom se naklonil dopředu a zvedl jejich propletené ruce. Než promluvil, prohlédl si Billovo tetování. „Fakt o něm nechci mluvit, ale abych ukojil tvoji zvědavost, něco mezi náma bylo. Bylo to všechno fajn, když nepočítám tu střelbu, která se před chvílí stala. Hele, proč máš na ruce tetování kostlivce?“
„Vypadá to, že se zcela záměrně snažíš vyhnout tématu Andreas. Ale to na mě neplatí,“ ušklíbl se Bill. „Řeknu ti, co tohle moje tetování znamená, až mi řekneš, co jste spolu vy dva měli.“
Tom si ztěžka povzdechl. „Fajn, okay, tak jsme byli něco jako „kámoši s výhodama“.“
Bill vypadal, jako by to nečekal. Několikrát otevřel a zavřel ústa, než vmyslel, co říct. „Takže je ve hře i možnost, že po tobě střílel, protože jsi ho třeba naštval?“
„To je nepravděpodobný,“ zasmál se Tom. „Věř mi, když říkám, že mě chce někdo zabít, tak to tak je. Legrační. Nikdy předtím se to nestalo. Každopádně, proč tolik toužíš vědět, co bylo mezi mnou a Andreasem?“
„Protože je divný, že mě takhle držíš za ruku.“
„Proč je to divný?“
„Prostě to je… divný.“ Řekl jednoduše Bill, protože nedokázal najít vhodná slova, která by dokázal říct. Rozhodně nehodlal Tomovi přiznat, že je mu teplo jeho ruky vlastně příjemné. Nechtěl, aby to bylo ještě divnější, než to už bylo, a tak se podíval za svoje rameno na sedadlo naproti Tomovi. „Myslím, že bych si měl sednout na svoje místo. Ten stůl je dost tvrdej.“
Tom sevřel Billovu ruku pevněji. „Jen hledáš záminku, aby ses ode mě dostal co nejdál, co?“
Bill našpulil rty. „Ty vážně víš, jak mě odhadnout, co?“
„Můžeš si prostě sednout vedle mě. Proč si sedat až támhle?“
Mafiánský boss se na Toma zadíval, pak vstal – ruku měl stále v Tomově – a svalil se na sedadlo vedle nájemného vraha. „Tohle letadlo je tak velký, že bys tu klidně mohl dělat kotrmelce, ale ty ses rozhodl, že nejlepší bude sedět takhle nalepení u sebe. Ty jsi ale divnej.“
„Když si sedneš vedle mě, budu tě moct stále držet za ruku,“ zasmál se Tom. „Tak mi řekni něco o tom tetování. Proč zrovna kostlivec?“
Bill se kousl do rtu a nenuceně palcem hladil Tomovu kůži. „Je to připomínka, abych nezabíjel tolik jako dřív. Nechal jsem si to vytetovat, když se moji muži dostali do války o území. Byla to ode mě lehkomyslnost. Bylo mi… devatenáct, myslím. Tenkrát jsem ještě nebyl šéf.“ Nadechl se a setkal se s Tomovým pohledem. „Ta bitka byla kvůli kilu kokainu. Jen kilu. Ne celý zásilce nebo tak něco. Každopádně to bylo jako v akčním filmu. Všude lítaly kulky. Celkem bylo pětadvacet mrtvejch. Patnáct z nich byli lidi, kteří pracovali pode mnou.“ Ztichl, když si na to vzpomněl. Stalo se to na ulici, kde byla spousta nevinných lidí. Všechno to začalo, když Bill nechtěl poslouchat, co mu chce vůdce gangu říct. To on stiskl spoušť první. „Byli jsme to my proti tomu francouzskýmu gangu. Když jsem nechal pohřbít těch patnáct lidí, šel jsem a nechal si toto vytetovat. Myslím, že mi Francouzi dodnes říkají ‚Levá ruka smrti‘. Zní to cool a tak, ale příběh, který se za tím skrývá, je dost děsivej.“
„Postřelili tě?“ Zeptal se Tom.
Bill přikývl. „Jo, vlastně jo. Kulka mě zasáhla do hrudi, jen pár centimetrů od srdce. Hádám, že ten Francouz nejspíš špatně mířil.“ Hned poté, co Bill dokončil větu, mu zakručelo v břiše. Jeho tvář okamžitě zrudla a Tom si nemohl pomoct, ale hlasitě se rozesmál. „Přestaň se smát. Mám hlad, okay?“
„Tak pojď, koukneme se, co dobrýho k jídlu tady máš,“ řekl Tom. Za ruku vytáhl Billa s sebou na nohy a oba se vydali do zadní části letadla, kde byly skříňky.
„Poslední skříňka je lednička,“ ukázal na ni Bill. „Roy do ní vždycky něco nachystá. Stačí to jen ohřát. Já se podívám sem, jestli tu není něco na chuť nebo tak něco.“
Tom neochotně pustil Billovu ruku a šel ke skříňce, na kterou Bill ukázal. Sehnul se a otevřel ji, čímž odhalil malou ledničku uvnitř. Usmál se, když zjistil, že Roy opravdu pro posádku letadla připravil nějaké jídlo. Spočítal zabalené nádobí a zjistil, že je ho dost pro pět lidí. Na výběr bylo ze dvou jídel, pastýřský koláč a kari. Tom se podíval na Billa, který už stál opřený zády o skříňku a otevíral pytlík křupek. Tom popadl dva talíře a zavřel lednici. „Wilhelme, dáš si-“
„Tome, říkej mi prostě Bille,“ přerušil boss Toma. Tom tam stál se dvěma studenými talíři v ruce a tvářil se velmi překvapeně. „Netvař se tak překvapeně,“ řekl tiše, když Tom mlčel. Bill z něj nespouštěl oči, když Tom položil oba talíře vedle mikrovlnky. Přestal chroupat křupky, když k němu Tom přistoupil. Nájemný vrah se zastavil přímo před ním s hlavou nakloněnou na stranu.
Bill pocítil strach, instinktivně ustoupil a silněji se přitiskl zády ke skříňce. Nebyl to strach z toho, že by mu snad hrozilo nebezpečí. Byl to strach z toho, že věděl, co se Tom chystá udělat.
„Bille…“ začal Tom.
Bill polkl, i když měl v ústech sucho. „Jo?“
Tom se posunul o krok blíž a položil levou ruku na dvířka, zatímco druhou vzal Billovi z rukou sáček Cheetos. Položil křupky na stolek za Billa a držel tam ruku, čímž Billovi účinně bránil v útěku. Jejich hrudníky se skoro dotýkaly. „Na něco se tě zeptám. Proč jsi mě nechal držet tě za ruku tak dlouho?“
Bill si olízl rty, čímž ochutnal slané sýrové koření z Cheetos. „Já nevím.“
„Myslím, že víš proč. Jen mi to nechceš říct.“
„Proč bych ti to vlastně měl říkat?“ Zeptal se ho Bill.
Tom se usmál svým drzým úsměvem a lehce se naklonil dopředu, aby otestoval Billovu reakci. Mafiánský boss se ani nehnul, i když se jejich nosy skoro dotýkaly. „Prosím, nemlať mě,“ zašeptal.
Bill doslova ztuhl, když se Tom pomalu naklonil blíž a tentokrát nahnul hlavu doprava. Mafiánský boss dokonce na okamžik přestal dýchat. Hlavou se mu honilo jen to, že ho Tom chce políbit a že se ještě stále nerozhodl, co s tím. Srdce mu divoce bušilo. „Tome…“ vydechl
„Nemlať mě,“ zamumlal Tom skoro neslyšně.
Jejich rty se téměř dotkly, když se ozval zvuk otevírání dveří. Bill od sebe Toma odstrčil tak silně, až vrah musel zalapat po dechu.
Pilot, který vešel dovnitř, se na oba nechápavě podíval. Nájemný vrah byl sehnutý, lapal po dechu s obvázanou nohou, metr od mafiánského bosse, který byl v tu chvíli úplně rudý v obličeji – od námahy? – a vypadal, jako by byl přistižen při něčem, co neměl dělat. „Šéfe? Jste v pohodě?“ Rozhodl se pilot zeptat.
Bill si rukou shrábl vlasy dozadu a odkašlal si. „Jo, Chade, všechno je v pohodě. Co se děje?“
„Mám na vysílačce Alana z letecké kontroly ve Vegas. Potřebuje s váma mluvit,“ řekl Chad.
Bill se podíval na Toma, který už stál rovně. „Tome, mohl bys, prosím tě, ohřát to jídlo? I pro Chada a Killiana.“
„Kdo je Killian?“ Zeptal se Tom a nakrčil obočí.
Chad byl ten, kdo mu to vysvětlil. „Můj druhej pilot. Šéfe, jestli dovolíte, Alan říkal, že je to naléhavý.“
Tom lehce zavrtěl hlavou, zatímco Bill odcházel s pilotem do kokpitu. K čertu s tebou, Chade.
autor: Panthere
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
