autor: Panthere
Cigarety, Bond a žádný Chad
Georg si povzdechl, když vyšel z policejní stanice do jasného dne, a zaplavila ho úleva, protože se konečně mohl nadechnout čerstvého vzduchu. Sáhl do kapsy a vytáhl krabičku cigaret. Jednu si vzal a vložil si ji mezi rty, pak si prohrábl kapsy a hledal zapalovač. Nakonec si znovu povzdechl, protože ho nemohl najít.
„Měl bys přestat kouřit,“ řekla Mara, když se objevila po Georgově boku.
Brunet dál prohledával kapsy. „Nemůžu najít zapalovač.“
Mara sáhla do tašky, otevřela svůj zapalovač Zippo a jedním rychlým pohybem ho zapálila. Zvedla zapalovač výš, aby se Georg nemusel sklánět. „Dneska je až neuvěřitelně hezky na to, jak posranej den to je,“ zamumlala Mara.
Georg si dlouze potáhl a vyfoukl kouř, než odpověděl. „Musíme si vyzvednout věci z hotelu. Letadlo nám letí za dvě hodiny, že?“
„Jo,“ řekla Mara. „Zavolám taxi.“
Georg tiše následoval Maru, která přešla ke krajnici.
Tohle ráno se pro ně stalo noční můrou. Poté, co blonďák zmizel, přispěchali Georg s Marou k mužům, kteří seděli v Range Roveru. Georg se ani nesnažil nahmatat puls, když uviděl dvě těla zhroucená na půl cesty z vozu. Jejich hlavy byly prostřílené kulkami. Mara zamířila na stranu řidiče, kde prudce otevřela odemčené dveře. Řidič byl stále připoutaný na sedadle a jeho košile byla nasáklá krví. Mara nemohla dělat nic jiného, než položit prsty na řidičův krk a snažit se nahmatat puls. Nic.
„Jak je na tom?“ Zeptal se Georg, když přešel k ní. Mara jen zavrtěla hlavou.
Oba čekali, až na místo dorazí policie: Mara volala Natálii, aby ji informovala o tom, co se právě stalo, zatímco Georg si prohlížel auto z půjčovny, které teď bylo plné děr po kulkách. V hlavě mu vyvstávaly otázky a všechny se týkaly muže, který by zcela jistě skončil ve vězení, kdyby ho někdy chytili. Způsob, jakým ten člověk zacházel se zbraní, byl dokonalý. Vlastně až příliš dokonalý. Najednou cítil, jak jeho srdce ztěžklo, když si uvědomil, že Kaulitz a Trümper uprchli a že mu zůstaly nové nezodpovězené otázky.
Když policie konečně dorazila, křičeli na Georga i Maru a už podruhé toho dne na ně někdo mířil zbraněmi. Po rychlém ukázání jejich odznaků byly zbraně sklopeny a prostor byl co nejrychleji zajištěn. Celý ten proces, kdy policisté a kriminalisté pracovali, si získal pozornost diváků a novinářů, ačkoli byli z místa velmi rychle odvedeni, aby se o krvavých jatkách psalo co nejméně. Georg a Mara byli poté eskortováni na stanici k výslechu, ale než stačili cokoli říct, zavolala na stanici FBI a informovala ostatní policisty, že případ převzali a oba agenti budou propuštěni. Natalie zřejmě osobně zařídila jejich odjezd zpět do Německa.
„Pojď, Georgu,“ zavolala na něj Mara, když před nimi zastavil taxík. Brunet upustil cigaretu a šlápl na ni, aby ji uhasil. Když se oba pohodlně usadili v taxíku, Georg sáhl po Mařině tašce. Modrooká žena mlčela, když vytahoval její zápisník a pero. Když Georg začal kreslit, nemohla se nezeptat. „Tohle je tvoje nová metoda, jak ventilovat svou frustraci?“
„Ne, to ne, ale aspoň budeme mít nějakou podobiznu, jak ten blonďák vypadá.“
***
„Jste ve všech zprávách.“
Andreas obrátil oči v sloup. „Samozřejmě, že jsem. Jsem šílenec.“ Rozhlédl se po ostatních lidech čekajících na odbavení svých letů a ujistil se, že se všichni věnují svým věcem. Malý chlapec stojící ve frontě vedle něj se na Andrease díval s čirou zvědavostí v očích. Andreas se na chlapce usmál, a pak se znovu soustředil na hovor. „Nebojte se, všechno bude v pohodě.“
„To by mělo,“ řekl muž na druhé straně. „Zaplatil jsem vám docela velkej balík.“
„Určitě jo,“ odpověděl Andreas a postoupil ve frontě dopředu.
„Okay. Příště nemiňte.“
Blonďák zašátral v tašce, aby našel pas. „Dneska jsem je nechal utéct schválně, aby měli náskok. Stejně vím, kam jedou.“
„Doufám, že váš vztah s Kaulitzem nebude problém?“
Andreas se odmlčel a nakrčil obočí. „Proč by to měl bejt problém?“ Zeptal se. „Nejsme žádní manželé nebo tak něco. Prosím vás, právě se odbavuju do letadla, takže pokud to není problém, musím končit.“ Poklepal na Bluetooth sluchátko a hovor ukončil. Poté, co dívce za přepážkou podal letenku a pas, vzpomněl si na událost, která se stala dnes ráno.
Tom vypadal dobře, pomyslel si. Byl trochu hubenější, ale pořád vypadal dobře, jako vždycky. Andreas by nikdy nečekal, že Tomovy reflexy budou takhle bleskurychlé. Ten jediný výstřel měl být jedinou věcí, kterou měl Andreas udělat, ale Tom se mu vyhnul. Myslel jsem si, že se tohle stává jen ve filmech. Aby byl k sobě zcela upřímný, byl poněkud zklamaný, že má zabít svého přítele, ale zároveň cítil vzrušení z toho, že má ulovit někoho, kdo je nebezpečný a dost možná nejlepší v oboru. No, kdyby Tom zemřel, Andreas by nejspíš převzal jeho titul. Ta představa se mu líbila.
Kromě toho si Andreas nemohl pomoct, ale zajímalo ho, co dělal Tom s mafiánským bossem. Co měli v plánu, když se projížděli v kabrioletu, jako by byli na nějakém výletě? Rozhodně si koledovali o to, aby je někdo zabil. Andreas si vzpomněl na tvář mafiánského bosse: chladná, divoká, krásná. Kruci, je to nádhernej chlap. Andreas se zamračil, když si uvědomil, že Tom se o mafiánského bosse nejspíš zajímá. Lehce mu poupravím fasádu, jen lehce…
„Pane Rilke? Vaše letenka a pas.“
Andreas otočil hlavu k dívce, která mu mezitím vracela letenku i pas. Jednou zamrkal, než si vzpomněl, že Rilke je falešné jméno, které používá. „Oh, promiňte. Omlouvám se. Díky.“
Dívka se krátce usmála, než Andrease pobídla, aby šel dál. Upravil si popruh tašky, než se vydal do čekárny. Když si našel volné místo, ztěžka se posadil a cítil se trochu unavený ze všeho toho soustředění, které předtím musel absolvovat. Neměl ve zvyku jen tak zabíjet nevinné lidi, ale stáli mu v cestě a stříleli po něm. A po Porsche, no, hlavně po Porsche.
„Proč jsi šílenec?“
Andreas se zmateně rozhlédl kolem sebe, než jeho pohled spočinul na malém chlapci, který stál v řadě vedle něj. Zvedl oči od chlapcova tázavého pohledu a uviděl, že chlapcova matka se s omluvným výrazem ve tváři začíná zvedat. Andreas viděl, že je unavená, a tak se na ni srdečně usmál. „Ne, to je v pořádku.“ Žena zaváhala, než se s vděčným výrazem posadila zpátky.
„Proč jsi šílenec?“ Zeptal se znovu chlapec. Andreas se na chlapce obdivně podíval a jedna jeho část si přála, aby mohl být tak nevinný jako ten chlapec stojící před ním.
„Jak se jmenuješ?“ Zeptal se chlapce.
„Austin,“ zamumlal a zdálo se, že se teď tak trochu stydí za to, že se takhle ptá muže, kterého nezná.
Zabiják se ušklíbl, když Austin šoupal drobnýma nožkama v teniskách. „Proč to chceš vědět?“
Chlapec se ušklíbl, když si uvědomil, že je k němu muž milý. „Protože obvykle jsou šílení lidé blázni. Dělají věci, které jsou divné. Co jsi udělal ty?“
Andreas přikývl. „Blázni, jo? Okay, řekněme, že to, co dělám, je tajemství. Řeknu ti, co dělám, pokud i ty dokážeš to tajemství udržet.“ Austinovy oči se rozšířily, rozhodně chtěl vědět, co je to za tajemství. „Slibuješ, že to bude naše tajemství?“
Austin vzrušeně přikývl a div nezačal poskakovat. „Ano, pane. Slibuju.“
„Dobře, tak se teď uklidni, než se to dozví i ostatní,“ ušklíbl se Andreas. „Jsem tajný agent.“
„Jako James Bond?“
„Ty znáš Jamese Bonda?“
Chlapec se zasmál. „Táta mi vždycky říká, že je to nejlepší tajný agent. Ale proč zrovna šílenec? Být tajným agentem je přece super.“
Andreas chvíli předstíral, že usilovně přemýšlí, než se rozhodl chlapci odpovědět. „Být tajným agentem není tak snadné, jak si myslíš, víš. Samozřejmě, dostaneš pár super hračiček, ale někdy je ta práce moc těžká, zvlášť když se snažíš chytit nějakého padoucha, ale i přesto to musíš udělat. Takže se z toho všeho snažení občas trochu zblázníš. Chápeš, co tím myslím?“
Spokojen s odpovědí Austin znovu přikývl. „Utíká ten padouch? Proto je to tak těžké?“
„Padouši budou vždycky utíkat, chlapče,“ řekl Andreas moudře. Austin se tvářil, jako by o něčem takovém v životě neslyšel. Zabiják se podíval na Austinovu matku, než usoudil, že je načase, aby se ho chlapec přestal vyptávat. „Dobře, myslím, že by ses měl vrátit k mámě, cítí se tam trochu osaměle,“ odpověděl Andreas a prohrábl chlapcovy tmavé vlasy. Chlapec se usmál, pak poděkoval a rozběhl se zpátky k matce.
Andreas se opřel a sledoval, jak se Austin živě baví s matkou. Nemohl se ubránit úsměvu, když chlapec začal doslova poskakovat a stále mluvil o tajných agentech. Při pohledu na tu vřelou a láskyplnou scénu si nemohl pomoct, ale zatoužil přesně po tom samém. Neměl ponětí, kdo by s ním chtěl založit rodinu. Jeho malá část si přála, aby to byl Tom, to nemohl popřít.
Tom. Muž, který dokázal chladnokrevně zabíjet. Který zároveň uměl vařit stejně dobře jako hospodyňka. Andreas si odfrknul. Rozhodně to byla úžasná kombinace. No, Tom sice nebyl padouch, jak ho v příběhu o „tajných agentech“ pro Austina vylíčil, ale přesto utekl. Můžeš utíkat, ale nikdy se neschováš, Tome.
***
Tom otevřel oči a trochu se zavrtěl. Klimatizace v letadle na něj byla trochu moc studená, ale nechtěl si stěžovat, zvlášť ne, když Bill na sedadle naproti němu stále ještě spal. Mafiánský boss se docela pohodlně schoulil do klubíčka, vlastně na sklopeném sedadle, a nechal Toma přemýšlet, jak se Billovi proboha podařilo vměstnat své dlouhé nohy mezi opěrky. Zívl a podíval se z okna na mraky, které byly stále nadýchané a bílé a obloha stále modrá. Bylo odpoledne a do Německa měli dorazit za dvě hodiny.
Poté, co pilot odtáhl Billa do kokpitu, Tom ohřál jídlo, a dokonce dva talíře přinesl i Chadovi a Killianovi. Ani mu nepoděkovali, nejspíš si řekli, že jim za to ani nestojí. Tomovi to bylo jedno, jelikož Bill mu tiše poděkoval. Když Bill domluvil s jedním ze svých mužů, Alanem, mlčky společně jedli. Vzduch mezi nimi byl však těžký a Tom se na svém místě nepohodlně zavrtěl.
„Tak co Alan říkal?“
Bill vzhlédl od svého napůl snědeného kari. „Informoval mě o Tobim a Sakim. A taky o Jessem. V podstatě mi jen zopakoval to, co jsi mi řekl ty, jen s více detaily.“ Bill se otřásl a odstrčil zbytek jídla. Představa mozku rozstříknutého všude kolem mohla člověku snadno zkazit chuť k jídlu.
„Myslím, že bys to měl vážně dojíst.“
„Jo, no, možná později,“ zabručel Bill. „Až budem zase ve vzduchu.“
Tom neodpověděl, ale tiše sebral napůl snědené kari a uklidil ho zpátky do lednice. Zatímco čekal, až letadlo dotankuje, dovolil si uvařit čaj poté, co Billovi podal jednu z balených vod. Cítil, že nějak musí zabavit svoje ruce, aby se vyhnul nepřekonatelné touze znovu se dotknout Billovy kůže. Chvíli zůstal u pultu a nepřemýšlel o ničem konkrétním, i když si přál, aby bylo vidět z okna letadla něco jiného než jen asfalt. Když se podíval na Billa, mafiánský boss už klimbal. Tom se pro sebe usmál a zůstal u pultu ještě chvíli, dokud Bill neusnul.
Poté, co letadlo hladce odstartovalo, se Tomovi konečně podařilo usnout také, a to přímo naproti Billovi. Teď byl ale vzhůru a opravdu mu nezbývalo nic jiného než Billa pozorovat. Jistě, byla tu televize, ale vážně byla televize zajímavější než Bill? Ne, nebyla. Dlouhé světlé vlasy se mu lehce na konečcích kroutily a rámovaly mu obličej. Vypadá klidně, pomyslel si Tom.
Skutečnost, že měl Tom ještě nějakou práci, mu vrtala v hlavě, ale rozhodl se ji ignorovat. Existovalo tolik způsobů, jak Billa zabít, nemluvě o tom, jak snadné by to bylo vzhledem k podmínkám, v nichž se teď nacházeli. Mohl by Billovi jednoduše zlomit vaz a sejmout i jednoho z pilotů. Dostat se pryč by bylo také snadné. Až na to, že po celém letadle byly jeho otisky prstů a že existoval záznam o tom, že do letadla nastoupil s Billem, a také tu byl ten drobný detail, že byl předtím i v kasinu… Ne, příliš mnoho věcí by mě prozradilo.
Tom lehce zasténal, když si uvědomil, že jen hledá výmluvy, proč Billa nezabít. Prostě nechtěl. Bylo tolik věcí, které o Billovi ještě nevěděl, a plánoval je zjistit. Nějak. Bill nebyl zrovna člověk, který by jen tak ukázal svou křehkou stránku. Bylo zřejmé, že se mafiánský boss velmi snaží, aby všechno šlapalo, jak má, protože byl perfekcionista. Ale co až se o Billovi dozví všechno? Zvládl by pak svoji práci dokončit? Na to nemusel odpovídat. Možná, že takhle se cítí člověk, který lituje svých hříchů. Tom si položil hlavu na jednu ruku a stále pozoroval spícího Billa. A možná se právě takhle cítil Edward, když pozoroval spící Bellu. Ušklíbl se nad tím, jak se mu najednou vybavilo přirovnání ze Stmívání, a musel se sám pro sebe usmát.
Předtím bez přemýšlení šel a uvěznil Billa mezi skříňkou a sebou. Nemohl si pomoct, Bill vypadal velmi lákavě. Když je Chad vyrušil, začal toho pilota opravdu nenávidět. Tolik si přál Billa políbit. Ta touha vlastně nebyla nic nového. Když byl ještě v sídle mafiánského bosse, občas ho ta myšlenka napadla, a teď byl tak blízko tomu, aby svou zvědavost ukojil, když musel ten pilot všechno zkazit.
Tom si protáhl nohy, jelikož cítil, že je má z dlouhého sezení ztuhlé, a konečně si uvědomil, že má na sobě stále kalhoty, které mu předtím Bill rozstříhal. Náhradní kalhoty, které mu Bill přinesl, stále ležely na stole, a tak se rozhodl, že se do nich převlékne. Snažil se být co nejvíc potichu, když vstal, aby se přesunul do malé koupelny. Když se převlékl a vrátil se na své místo, uvědomil si, že Bill je vzhůru, ačkoli byl stále schoulený.
Bill se na něj usmál. „Měl jsem pravdu. Máme stejnou velikost kalhot.“
„Nejspíš jo.“ Tom se posadil zpátky na sedadlo. „Jak ses vyspal?“
Bill se na sedadle narovnal, a pak si prokřupal klouby. „Uh, měl jsem spát na pohovce.“
Tom se zasmál. „Vlastně jsem si říkal to samý. Proč ses rozhodl spát tam? Přece sis klidně mohl lehnout na pohovku.“
Způsob, jakým se Bill na Toma usmál, ho zahřál. Nejspíš proto, že jsem se taky právě probudil, pomyslel si Tom.
„Abych tě viděl, až se probudím,“ zamumlal Bill, než zívl. „Pořád se mi chce strašně spát a myslím, že je to kvůli vůni toho heřmánkového čaje, který sis předtím uvařil. Pořád jsem z něj tak trochu omámený, takže se tě zeptám. Vážně jsi mě chtěl předtím políbit?“
Tom doslova nevěděl, jak odpovědět, protože nevěděl, co čekat. Bill byl jedním z lidí, které nikdy nedokázal odhadnout. Byl jedno velké překvapení. Tom se rozhodl, že do toho půjde prostě po hlavě. Takhle to bylo jednodušší. „Jo,“ odpověděl.
Bill zamrkal. „Okay,“ řekl. Mafiánský boss se znovu na sedadle schoulil. „Okay,“ zopakoval mnohem tišeji.
Tom se ubránil nutkání rozhlédnout se po letadle a hledat vysvětlení Billova chování. Okay? To bylo všechno? A to tady Tom seděl podělaný strachy z Billovy reakce. A odpověď bylo obyčejné „okay“? Tom otevřel ústa, aby něco řekl, ale popravdě řečeno, nevěděl co. Zavřel ústa, když si všiml, že Bill napůl zabořil obličej do sedadla, aby ho Tom neviděl. Lehce se uchechtl, když mu došlo, co Bill dělá.
Vstal, přešel k Billovu sedadlu a okamžitě se posadil na prázdné místo vedle mafiánského bosse. Bill byl k Tomovi zády a jeho obličej částečně zakrývaly vlasy. Tom něžně odhrnul jemné pramínky z Billovy tváře. Měl pravdu, Bill se rozhodně červenal. „K nezaplacení,“ okomentoval to Tom. „Slavnej mafiánskej boss skrývá svoji tvář plnou rozpaků.“
„Drž hubu,“ protestoval Bill. Otočil se k Tomovi čelem. „Přísahám ti, že jestli o tomhle někomu řekneš, osobně ti zlámu nohy a vyrvu plíce.“
Tom se zasmál, ale přikývl. „Tvoje tajemství je u mě v bezpečí.“
„Jak to, že jsi ohledně toho tak v klidu? A proč jsi mě chtěl políbit?“
„Vážně na všechno musíš znát odpověď?“
Bill pokrčil rameny. „Když lidi mluví, poznám, jestli lžou, nebo ne. Je to pak mnohem jednodušší.“
Tom položil levou dlaň na Billovu tvář a jemně pohladil tu hladkou alabastrovou kůži. Jeho tvář byla teplá a Bill při tom doteku zavřel oči. „Jestli nás Chad znovu vyruší, tak ho zabiju,“ zašeptal Tom.
„Nevyruší,“ vydechl Bill.
„Nepraštíš mě, že ne?“
Když Bill otevřel oči, jeho pohled hořel a zadíval se do Tomových oči. „Tome Kaulitzi, prostě zmlkni a polib mě.“
Tomovi to nebylo třeba říkat dvakrát. Naklonil se dopředu a vložil na Billovy rty cudný polibek, kterým testoval nové vody. Jeho žaludek dělal extrémní salta a měl pocit, že mu přestalo bít srdce. Ještě nikdy nebyl tak nervózní, ani když se líbal s Andreasem. Odtáhl se a podíval se na Billa. Mafiánský boss měl roztáhnuté rty a zarudlé tváře. Nastala kratičká pauza, než se Tom znovu naklonil dopředu, a tentokrát Billa políbil naplno.
Billovy rty byly měkké, s náznakem lehce pikantní chuti z předchozího kari. Tom ho líbal pomalu a vychutnával si ten okamžik, kdy se Billovy rty pohybovaly proti těm jeho a dokonale do nich pasovaly. Billova ruka si našla cestu k Tomovu zátylku, kde ho lehce škrábal po kůži, až se Tom zachvěl. Tom si musel připomenout, aby dýchal, jelikož se mu z nedostatku kyslíku začínala točit hlava.
Bill byl ten, kdo se odtáhl jako první a tiše lapal po dechu. Podíval se na Toma. „Ani o tomhle nesmíš nikomu nic říct.“
Tom si opřel čelo o Billovo a sdíleli spolu vzduch, zatímco se snažili uklidnit svá rozbouřená srdce. „Žádnej problém.“
„A ještě jednou mě polib. Okamžitě.“
„Tak panovačný,“ okomentoval to Tom, ale Billův příkaz bez reptání splnil.
Blacklisted 15.
autor: Panthere
Nevyřčené dobrou noc
David stál u auta uvnitř dobře osvětleného soukromého hangáru s rukama v kapsách. Billovo letadlo mělo být v hangáru za dvě minuty, a tak trpělivě čekal. V duchu odpočítával vteřiny, které zbývaly, než letadlo konečně vjelo dovnitř, motory stále hlasitě bzučely a několik vybraných pracovníků areálu se rychle přesouvalo, aby letadlo dostali na místo. Schody byly na místě během několika vteřin a po krátké pauze Chad otevřel dveře letadla.
Poté vystoupil Bill a nahoře na schodech se krátce zastavil, aby si upravil rukavici na pravé ruce. Nevypadá unaveně, pomyslel si David, spíš lehce nervózně. „Wilhelme,“ rozhodl se zavolat.
Mafiánský boss si trochu povzdechl, než rychle sešel schody. Davida překvapilo, že hned za ním vystoupil Tom Kaulitz. V telefonátu, který z Vegas dostal, se neříkalo nic o tom, že je nájemný vrah ve stejném letadle jako jeho šéf. Nejspíše všichni byli až moc otřesení těmi vraždami. Ale ani sám Bill svým mužům o Tomovi neřekl. David věděl jen to, že na Billa někdo střílel a že přežil bez zranění. Proč mi to, kurva, neřekli?
Když byl Bill na zemi, David se rychle postavil mezi svého šéfa a Toma. Nájemný vrah mlčel, jako by čekal, až Bill něco řekne. David netušil proč, ale vycítil, že se mezi těmi dvěma něco stalo. „Wilhelme?“ Zeptal se nejistě.
Bill se krátce podíval na Toma. „Je v pohodě, Davide. Prostě odsud vypadněme,“ řekl a zamířil k autu.
„Tom jede s náma?“
„Zachránil mi život, tak bychom mu měli projevit aspoň špetku vděčnosti, ne?“
David zaváhal, než Tomovi pokynul, aby nastoupil do auta. Zachránil Billovi život? Co se to kruci děje? Když se všichni uvelebili, David vyjel ze soukromého hangáru a zamířil k výjezdové bráně. Tom se posadil na sedadlo spolujezdce, zatímco Bill seděl vzadu. Tom měl hlavu opřenou o okénko a sledoval město, kterým pomalu projížděli. David to ticho nevydržel, a tak promluvil. „Řekl jsem Kevinovi, aby tě policie nevyslýchala, a o všechno je postaráno. I když je jen malá šance, že by tě BKA mohla vyslechnout.“ Pak se podíval na Toma. „A Toma taky.“
Tom pokrčil rameny, a zároveň Bill řekl: „Okay, jak myslíš.“
David se kousl do jazyka a rozhodl se mlčet. Nakonec se stejně všechno dozví.
***
Tom se zadíval na noční oblohu, než si udělal pohodlí na lenošce u bazénu. Před několika hodinami dorazili do dalšího Billova sídla, které se nacházelo v berlínské čtvrti Grunewald, a tentokrát Tom dostal pokoj pro hosty v hlavní budově. Večeřel sám, protože nevěděl, kam Bill nebo David odešli. Tom usoudil, že dostal volnost prozkoumat spodní patra domu, a když našel bazén, rozhodl se u něj relaxovat.
Tady to bylo jiné než ve Vegas. Strážných tu bylo méně, také byli mnohem starší, a navíc u sebe neměli po celou dobu zbraně. Byli uvolněnější, jako by byli mnohem zkušenější. Většinou Toma ignorovali, i když věděl, že ho stále sledují.
Byl zpátky v Německu, ale nebyl doma. Zatoužil po vlastní posteli, ale věděl, že by mu Bill nedovolil zmizet tak snadno. Zvlášť ne po tom, co se stalo v letadle. Nedělali nic víc, než že se líbali, ale i to stačilo k tomu, aby se z toho Tomovi zatajil dech. Po Billově příkazu se líbali pomalu, bez jakékoli naléhavosti. Bylo to, jako by se snažili jeden druhého poznat. Toma to doslova přivádělo k šílenství, ale držel ruce striktně na Billově tváři a v jeho dlouhých vlasech. Stálo ho veškeré ovládání, aby Billovi prostě nestrčil jazyk do úst, nepřišpendlil ho k sedadlu a nevyšukal z něj duši.
Tom se zhluboka nadechl a hlasitě vydechl. Musel na to přestat myslet, pokud chtěl, aby jeho tělo zůstalo v klidu. Sáhl do kapsy a vytáhl řetízek se lvím drápem, nechal ho viset před obličejem a analyzoval ho. Tom si všiml, že si dal Andreas s jeho výběrem skutečně záležet. Dráp měl téměř perleťově bílou barvu a jeho zahnutý okraj byl hladký. Kov, který drápek držel, měl stejně jako řetízek zlatou barvu. Tom přimhouřil oči. Do prdele, to je vážně pravý zlato. Musel nad Andreasovým výběrem protočit očima, ale i tak se rozhodl, že si ho nechá.
„Nedáš si pivo, Tome?“.
Tom vzhlédl k Davidovi, který držel dvě piva, a okamžitě se posadil a jedno si vzal. „Díky.“
David se posadil na prázdnou lenošku vedle Toma a vypadal trochu nervózně, když usrkával pivo. Tom čekal, až druhý muž promluví, a užíval si klidu, který bazén vyzařoval. Noc byla trochu chladná, ale i přesto měli na sobě oba jen tričko a bermudy. Vlastně Tom měl na sobě Billovo oblečení, což pro něj bylo nesmírně bizarní. Jenže neměl na vybranou.
„Omlouvám se, že jsem ti dnes nedovolil zajet si pro svoje oblečení,“ řekl David. „Nejlepší by bylo, kdybys na chvíli zůstal nevidetelnej. Zejtra seženu někoho, kdo ti přinese tvoje věci.“
Tom rychle zavrtěl hlavou. „Nechci, aby kdokoliv z Billových chlapů šmejdil u mě doma. Ve Vegas to bylo jiný, tam je to jen barák.“
„Billových, jo? On ti dovolil, abys mu tak říkal?“
Tom se napil piva a cítil se trochu trapně, že mu to ujelo. „Jo, řekl mi, abych mu říkal jeho přezdívkou.“
David na Toma chvíli zíral, než se tiše zasmál. „Tak to ti musí bejt opravdu vděčnej, že jsi mu zachránil život. Ani já ho nemůžu oslovovat jeho přezdívkou.“
Tom potlačil úsměv. „Bill ti konečně vyklopil všechno, co se dnes ráno stalo, že?“
„Byla to zatraceně zajímavá historka,“ řekl David. „Wilhelm mi říkal, že toho chlapa znáš?“
„Bohužel jo,“ zamumlal Tom.
David se znovu posadil. „Proč na vás střílel?“
Tom ztuhl a usilovně se snažil pochopit, proč Bill Davidovi řekl, že Andreas střílel po obou, a ne jen po Tomovi. Proč to udělal? Tom se kousl do rtu, a poté zavrtěl hlavou. „Někdo nás touží vidět mrtvé, hodně moc.“
David nepřítomně zíral na své pivo. „Nebo vidět Wilhelma mrtvýho.“ Povzdechl si a protřel si obličej, najednou se cítil starý a unavený. „Nejsem zrovna dvakrát nadšený, že vidím Wilhelma jako mafiánského bosse, ale rozkazy jsou rozkazy.“
„Co tím chceš říct? Že Bill není tvůj šéf, protože jím chce být?“
„Oh, ne tak docela,“ zasmál se David. „Chci říct, že Roy zná Wilhelma nejdýl, ale já mám svý způsoby, jak se ty historky dozvědět. No, Roy to celkem zjednodušuje, protože je rád vypráví. Je jako jeden z těch staříků, kteří prostě nikdy nezavřou pusu.“ Tom k Davidovi otočil hlavu a starší muž svým souhlasným výrazem odpovídal na Tomovu nevyřčenou otázku o Billově historii. „Wilhelm ve skutečnosti není hlavou rodiny. To jeho otec je nejmocnější osobou v této rodině. Wilhelmův dědeček byl ten, kdo to všechno začal, a nakonec to přešlo na Wilhelma. Billův otec – jak to jen říct – je jeden z lidí, kterýmu bys fakt nechtěl zkřížit cestu.“
„Vždyť takhle působí i Bill.“
„Pokud se někdy potkáš s panem Trümperem, pochopíš, co tím myslím. Wilhelm se s ním nedá ani v nejmenším srovnat.“
Tom věděl, že každý člověk má nějakou rodinu, ale bylo zvláštní poslouchat o té Billově. Připadalo mu to trochu neskutečné. A jak může být někdo mnohem děsivější než Bill? „Když to říkáš takhle, asi se s ním potkat ani nechci.“
„Možná ani nebudeš muset. Je na dovolený v Raja Ampat. A myslím, že se jen tak rychle nevrátí,“ řekl David a dopil pivo. „Koneckonců je víceméně v důchodu, proto má všechno na starosti Wilhelm, kterej hádám nikdy nic nepokazil. Úžasnej kluk.“
„A co když jo?“ Zeptal se Tom.
David se na Toma podíval s téměř smutným výrazem. Pak se usmál, ale jeho oči zůstaly stejně smutné. „Wilhelm má už tak dost jizev.“
Tón, který David použil, účinně ukončil rozhovor o Billovi a jeho otci a Tom nechtěl vyzvídat. Věděl, že Bill mu to nakonec poví sám. Prostě to věděl. Poté dopil svoje pivo a zadíval se zpátky na oblohu, lehce zahřátý alkoholem. Tom už skoro zavřel oči, aby si vychutnal chladný noční vzduch, když David znovu promluvil. „Děkuju, Tome.“
„Za co?“
David vstal a vzal Tomovu prázdnou láhev od piva. „Že jsi zachránil Wilhelma.“
Tom jednou přikývl. Vlastně nevěděl, jak Davidovi odpovědět. Starší muž se na Toma upřímně usmál, než se otočil a zamířil zpátky k domu, přičemž nechal Toma s jeho myšlenkami o samotě.
Po chvíli se otřásl pod lehkým větříkem, který se zvedl, a tak napodobil Davida a vrátil se do tichého domu a poté do pokoje, kde měl zůstat. Vešel do spoře osvětlené místnosti a málem dostal infarkt, když si všiml, že v jednom z křesel uvnitř někdo sedí. Bill měl na sobě mikinu, jejíž kapuce mu zakrývala hlavu. Nohy měl přitažené k hrudi. „Ahoj,“ řekl.
Tom si odfrkl. „Překvapil jsi mě. Myslel jsem, že už jsi šel spát.“
„Ještě ne. Kontroloval jsem nějakou práci a připravoval všechny věci pro Tobiho, Sakiho a Jesseho. Akorát jsem všechno dokončil,“ řekl Bill. „Kde jsi byl?“
Tom pokrčil rameny. „Byl jsem u bazénu. Říkal jsem si, že si trochu pročistím hlavu. Večeřel jsi?“
Bill přikývl a spustil nohy. Počkal, až se Tom posadí na okraj postele čelem k němu, a teprve pak začal znovu mluvit. „Jen jsem chtěl vědět, jak se máš.“
Tom si nemohl pomoct a usmál se. „Předtím jsem chtěl udělat to samý.“
Mafiánský boss sklonil hlavu a tiše se zasmál. „Zvláštní, že spolu dva dospělí chlapi mluví takhle.“ Bill se zadíval na oblečení, které měl Tom na sobě, a povzdechl si. „Promiň, že sis na sebe musel vzít moje oblečení. Souhlasil jsem s Davidem, když říkal, že se musíme na chvíli schovat.“
„Fakt mi to nevadí,“ připustil Tom. „I když se chci vlastně vrátit domů. Opravdu nechápu, proč mě tu držíš. Andreas chce mě, ne tebe.“
Bill zamrkal a narovnal se. „Abych byl upřímnej, měl jsem v plánu tě pustit, než po nás ten tvůj kamarád začal střílet. No, samozřejmě s jizvou; říkal jsem ti, že si musím udržet dobrou pověst.“
„Vždyť jsi mě zranil,“ prohlásil Tom věcně a ukázal na svoji nohu.
„No, to sice jo,“ zasmál se Bill, „ale ve skutečnosti jsem neměl v plánu ti cokoliv udělat. Prostě jsem to nechtěl. Vlastně jsem tu noc, kdy jsem se rozhodl, musel vypít hodně whisky.“
„Proč?“
Bill chvíli přemýšlel. „Jsem unavenej, Tome. A to nejen fyzicky. Dělat rozhodnutí je únavnější než hraní.“ Pokrčil nohy a položil si bradu na ruku. „A taky si myslím, že bys tu měl ještě chvíli zůstat. Pro Andrease bude těžší tě zabít, když je kolem tolik bodyguardů.“
„To je fakt,“ našpulil Tom rty. „Mimochodem, David mi řekl, že jsi mu řekl, že Andreas střílel na nás oba. Střílel jen na mě, ne na tebe. Proč jsi mu lhal?“
Bill protočil očima. „Střílel na tebe, ale já jsem byl v palebné linii, víš. Mohl jsem se stát jen vedlejší nehodou. Takže technicky vzato jsem nelhal.“
„Jen jsi mu neřekl pravdu.“
„Což je taky pravda,“ zamumlal Bill. Tom na Billa pozvedl jedno obočí, než mafiánský boss konečně zabručel. „Řekl jsem mu to, protože nechci, aby se bál, že tu zůstaneš. On ví, že ti věřím. Takže on věří mně.“
Tom zamrkal. To, co mu Bill právě řekl, ho trochu překvapilo. On mi věří.
Bill se podíval na hodiny visící nad postelí. „A vsadím se, že se potřebuješ vyspat. Takže už půjdu a taky si trochu odpočinu.“
Mafiánský boss vstal a zamířil ke dveřím, Tom ho těsně následoval. Bill položil ruku na kliku dveří a pomalu se otočil, aby Tomovi popřál dobrou noc. Nečekal však, že Tom má jednu ruku na dveřích a brání Billovi, aby je otevřel. „Proč jsi vlastně teď tady?“
Bill se otočil. Zvedl jedno obočí a věnoval Tomovi mrzutý výraz. „Co? To nemůžu vidět svýho hosta a popřát mu dobrou noc?“
„Víš o tom, že jsi zatraceně špatnej lhář?“
Bill se nad tím zamračil. „Začínáš být dobrej ve čtení mých výrazů. To se mi nelíbí.“
Tom se přiblížil k Billovi a lehce se dotkl rty jeho tváře. „Ale mně jo,“ zašeptal. Bill mlčel, zatímco mu Tom na tváři zanechával motýlí polibky, které se pomalu přesouvaly ke koutku jeho rtů. Tom chvíli mlčel a škádlil Billa. „Proč jsi tady?“ Zeptal se Tom podruhé, tentokrát šeptem.
Bill maličko pootočil hlavu a jeho dech se otřel o Tomovy rty. „Chtěl jsem pusu na dobrou noc?“ Zeptal se tichým hláskem, nejistý sám sebou.
Tomův mozek jako by přestal pracovat, když uslyšel, co Bill chce. Okamžitě přitiskl Billa ke dveřím a vášnivě ho políbil. Bill se tentokrát nedržel zpátky jako v letadle, otevřel ústa a nechal Toma je jazykem prozkoumat, zatímco si ho prsty zamotanými v jeho vlasech držel u sebe. Byl to jeden z těch polibků, při kterých se oběma kroutily prsty u nohou. Po minutě líbání se Tom odtáhl a zalapal po dechu.
Bill se kousl do rtu a málem donutil Toma, aby ho znovu políbil. „Neřekl jsem, že se s tebou chci líbat.“
Tom o krok ustoupil a usmál se. „Tvoje odpověď říkala něco jinýho.“
Bill znovu obrátil oči v sloup, otevřel dveře a vyšel ven. Když Bill z pokoje odešel, Tom padl do postele a doufal, že se jeho srdce i žaludek uklidní. „Přivádíš mě k šílenství,“ zamumlal.
***
Když Andreas vešel do svého bytu, upustil tašku na podlahu a nenuceně hodil klíče na pohovku. Ten pohyb zápěstím byl možná až příliš prudký, takže se klíče od kožené sedačky odrazily a přistály na dřevěné podlaze. Trochu se na pohovku zamračil, jako by jí vyčítal, že jeho klíče nedokázala chytit. Zívl a protáhl se, až jeho klouby zapraskaly. Let byl nesmírně dlouhý, a i když seděl v první třídě, stejně byl neskutečně únavný. Toužil si dát dlouhou horkou sprchu, a pak se trochu prospat. Nejdřív se ale musel podívat, kde je Tom. Když vešel do ložnice, broukal si nějakou melodii a zamířil k notebooku, který ležel na jeho peřině. Začal o ni prsty bubnovat, zatímco čekal, až notebook ožije, a dál si pro sebe broukal.
Poté, co zadal heslo, se mu na obrazovce notebooku nezobrazila jeho plocha, ale spíše mapa. Mapa byla tmavě šedá, silnice a různé vodní toky byly lemovány oranžovou a tmavě modrou barvou. Zadíval se na blikající modrou tečku a pak se usmál. Připlatit si za sledovací zařízení pro speciální operace nebylo na škodu. „Grunewald, jo? Pěkný místečko,“ řekl si pro sebe.
Jak se ti líbí tvůj novej náhrdelník, Tome?
autor: Panthere
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
