autor: Panthere
Klid…
Včera celý den pršelo, ale následující ráno bylo jako ze snu, s nádherným východem slunce a zlatými oblaky. Tom se při pohledu na něj usmál a nemohl si pomoct, ale rychle se převlékl do oblečení vhodného na nějaký výlet. Rovnou vyrazil z pokoje a těšil se, až najde Billa. Tohle ráno bylo až příliš dokonalé, než aby nic nedělal. Našel ho už dole, jak s vážným výrazem popíjí kávu a čte noviny. Tom ani nestačil otevřít ústa a Bill už ho přivítal vřelým: „Dobré ráno, Tome.“
Tom rychle přešel k Billovi, který se krčil na židli se šálkem kávy stále v ruce. „Co?“ Bránil se Bill.
„Když už jsme v Grunewaldu, kde je úžasná turistická stezka a řeka, nemluvě o krásným ránu-“
Bill se zhluboka nadechl a odložil kávu. „Já to věděl. Prostě jsem to věděl.“ Vstal a ustoupil stranou, čímž Tomovi odhalil, že už má tenisky. „Mnohem dřív než ty,“ řekl samolibě.
Tom se k Billovi přiblížil, aby mu zašeptal do ucha. „Budou nás tví bodyguardi sledovat?“
„Budu za svýho bodyguarda prostě brát tebe,“ zašeptal Bill.
„Dostanu zaplaceno?“
„O tom si nech zdát,“ odfrkl si Bill. „Tak pojď. Ale budeš to ty, kdo ponese batoh.“ Ukázal na místo za Tomem, kde jedna ze služebných držela v rukou batoh. Podala ho Tomovi a nájemný vrah se zamračil nad jeho váhou. „Voda a sendvič,“ vysvětlil Bill. „Znám místo, odkud je nejkrásnější výhled.“
Tom pokynul Billovi, aby ho vedl. Jejich tenisky při chůzi klouzaly po lesklé mramorové podlaze a podobně jako ve Vegas, Bill zdravil každého strážného jménem. Když vyšli z domu, Tom se zhluboka nadechl čerstvého vzduchu; chladný vzduch voněl po kapkách rosy. Pak si všiml, že před nimi stojí Benz. „Turistická stezka je poněkud daleko a nechce se mi jít celou tu cestu pěšky,“ řekl Bill.
„Udržuješ si dobrou pověst?“ Zažertoval Tom.
Bill se na Toma krátce zadíval. Pak se usmál. „Samozřejmě.“
Když Tom otevřel dveře auta, aby dovnitř uložil batoh, Bill zavolal na jednoho ze strážných. Starší muž k němu přišel s vřelým úsměvem. „Dobré ráno, Wilhelme. Jedeš na výlet?“
„Myslím, že je to moudré rozhodnutí pro krásný den. Richarde, hádám, že máš náhradní zbraň, že?“
Strážný si rozepnul sako a pokrčil rameny, když se v jeho pouzdrech objevily dvě pistole. „Víš, že je vždycky mám. Je to zvyk, který jsem si osvojil po tvém otci,“ přiznal rozpačitě. Krátce se podíval na Toma, a pak podal jednu ze svých zbraní Billovi. „Jsi si jistý, že s ním chceš jet sám?“ Zeptal se tiše.
„Jo. A teď mi dej i jeden zásobník navíc,“ nařídil mu Bill. „Neboj se, Richarde. Žádný problémy nenastanou.“
Tom nastartoval auto a Bill nastoupil. Richard mávl na ostatní strážce, ti otevřeli bránu a nechali auto vyjet. Zatímco Tom řídil, Bill se ujistil, že má zbraň zapnutou pojistku, a pak ji zvedl, aby si prohlédl rytiny na boku zbraně na zakázku od Safari Arms. Rukojeť ze slonoviny byla v jeho rukou hladká a chladná. Tajně doufal, že ji nebude muset proti nikomu použít.
Tom pozoroval Billa koutkem oka a cítil se trochu nesvůj, když viděl mafiánského bosse se zbraní. Bill s krátkými vlasy, bílým tričkem v teplácích a teniskách vypadal nepřirozeně. Nelhal, když říkal, že Bill vypadá vražedně nebezpečně; byla to pravda, protože s krátkými vlasy nevypadal jako mafiánský boss. Vypadal skoro… normálně.
„Dneska se koná pohřeb Tobiho, Sakiho a Jesseho. Jen jsem ti to chtěl říct,“ řekl Bill, když si položil zbraň do klína.
„Jak se vede jejich rodinám?“
„Nebudou trpět nedostatkem peněz, to je jasný. Ještě bych měl za nimi zajet osobně, abych jim poděkoval a taky se jim omluvil,“ řekl Bill. „Přál bych si zúčastnit se pohřbu, ale úřady mi zřejmě zakázaly opustit Německo, co tak díky Davidovi vím.“
Tom si povzdechl. Čekal to. Byl si jistý, že je BKA nejspíš tak do týdne oba požádá, aby se dostavili k výslechu. Podíval se na Billa, který si ho prohlížel, a mafiánský boss se zamračil, když uviděl Tomův náhrdelník. Natáhl k němu ruku, pomalu a opatrně, aby Toma nevyrušil od řízení. Tom se ani nehnul, zatímco Bill zápolil s náhrdelníkem, než se mu ho podařilo sundat. Držel ho v ruce a prohlížel si ho. „Pokaždý, když se na něj podívám, vzpomenu si na Andrease. Pro dnešek ho necháme v autě. Chci trávit čas jen a jen s tebou.“
„Jak myslíš, Bille. Nevadí mi se podřídit tvým požadavkům.“
Bill se lehce usmál. Tom nakonec zpomalil a zaparkoval auto u krajnice. „Tak mě následuj, můj nový bodyguarde,“ řekl Bill svým nejlepším přikazujícím hlasem.
Tom se zasmál a vystoupil z auta také. Když si házel batoh přes rameno, všiml si, že si Bill strčil pistoli pod bundu. Aspoň že je zapnutá pojistka, pomyslel si. Při chůzi vzhlédl a byl rád, že je obloha stále jasná. Nad lesem se táhlo pár lehkých šedých mraků a on doufal, že nebude pršet. Chvíli šli mlčky, zatímco je Bill vedl. Na stezce moc lidí nebylo. Tom trochu zrychlil, aby Billa dohnal, a aniž by cokoliv řekl, vzal ho za ruku.
Bill si nemohl pomoci a usmál se, když si všiml, že se Tom snaží tvářit, jako by nic neudělal. „Nepouštěj mě. Mohl bych se ztratit.“ Odmlčel se. „Dneska jsi strašně tichej.“
„Jen si užívám dne. Viděl jsem spousty dechberoucích scenérií, ale kdykoli je vidím, není tu nikdo, s kým bych se o ně mohl podělit.“
„Jsi až moc rozmazlenej.“
Tom zvedl jejich propletené ruce a otřel se rty o Billovy klouby. „Chceš, abych přestal bejt kýčovitej?“
Šéf mafie se kousl do rtu, zavrtěl hlavou a trochu se začervenal. Zůstali tak a kráčeli po stezce v pohodlném tichu. Tom musel uznat, že žít život, kdy může jít jen tak na piknik, aniž by se musel bát o svá záda – rychle se rozhlédl a na vteřinu se bál, že by Andreas nebo někdo jiný mohl vyskočit z křoví – nebo kdy se může chovat jako „normální“ člověk, není tak špatné. No, stačilo by se jen zbavit statusu nájemného vraha a představa, že by to udělal, mu až tak nevadila. Jeho zabijácký úmysl se vypařil ve chvíli, kdy Billa v letadle políbil, a zbylo mu něco mnohem děsivějšího: pocit, že se do Billa zamiloval. Věděl, že je to něco jiného než to, co cítil k Andreasovi. U Andrease to byl čirý chtíč, ale u Billa… Sakra, napadlo ho, že by vstoupil do mafiánské rodiny jen proto, aby byl s Billem.
„Na co myslíš?“ Zeptal se ho Bill a otočil se, aby se mohl Tomovi podívat do tváře. „Vždycky, když o něčem přemýšlíš, udělá se ti mezi obočím taková malá vráska.“
Tom pokrčil rameny. „Koukám, že mi věnuješ hodně pozornosti,“ odpověděl Tom.
„Hele, nemůžu si pomoct, a to, že jsi viděl i mou roztomilou stránku, neznamená, že moje zlomyslné alter ego nadobro zmizelo.“
„Neboj, nezapomněl jsem,“ zasmál se Tom. „Je to místo, o kterém tvrdíš, že je nejkrásnější, ještě daleko?“
Bill ukázal do lesa. „Vlastně je to jen kousek, támhle. Pojď.“
Oba muži sešli ze stezky a vydali se do lesa. Listí, které na zemi tvořilo koberec, tlumilo zvuky jejich kroků. Stromy tu rostly řídce, ale stále dost blízko na to, aby poskytovaly stín, a když se les otevřel, nabídl malé jezírko, jehož voda se ve slunečním světle třpytila. Stála tam lavička i piknikový stůl, ale Bill prošel kolem, i když pro Toma bylo už tohle místo klidné a hezké. Tiše ho následoval, když Bill procházel křovím. Den byl stále ještě milosrdně chladný, takže dobrodružství Krokodýla Dundeeho – no, jeho obdoba – které prožívali, nebylo tak složité.
„Jsme tu,“ oznámil Bill. „Není to nádhera?“
Tom se zastavil s jednou nohou stále v křoví. Malá mýtinka byla hned u břehu vody a stála na ní malá opuštěná chata. Stromy tu byly o něco hustější než předtím, ale nepůsobily dusivou atmosférou. Naopak to spíše působilo, že se člověk nachází na odlehlém, ale klidném místě. Sluneční světlo pronikající skrz větve a listy nad nimi vytvářelo malé závěsy tepla a světla. Skoro to vypadalo jako z nějaké fotky, zvlášť když kolem nebyli žádní další lidé. Tom nechal Billa, aby se dál prodíral křovím, vytáhl telefon a otevřel na něm fotoaparát. Na tohle nechtěl nikdy zapomenout. „Bille,“ zavolal na něj.
Bill došel k chalupě a vyšel na malou verandu. Když uslyšel, že na něj Tom volá, otočil se s očekáváním vepsaným ve tváři a náznakem úsměvu na rtech. Když si uvědomil, že Tom fotí, jeho tvář se zbarvila do zajímavého odstínu červené. Uhnul před fotoaparátem a zamumlal „sakra“, ale usmál se. Tom přestal fotit. Fotografie, které pořídil, se nemohly vyrovnat kráse toho, co viděl. Vrátil telefon do kapsy a vylezl z křoví. Než přistoupil k Billovi, upustil batoh na zem poblíž verandy.
Mafiánský boss zůstal na místě, když k němu Tom přistoupil blíž. Jedna jeho část chtěla utéct – nájemný vrah měl výraz, který ještě nikdy neviděl: soustředěný, odhodlaný, a to nemluvě o intenzivním pohledu, kterým jako by ho propaloval skrz naskrz. Buď ho chtěl Tom zabít, nebo ho políbit. Ukázalo se, že to byla ta druhá varianta. Billovi poskočilo srdce v hrudi, když ho Tom natiskl na jednu ze stěn a jeho rty se přitiskly na Billovy s naléhavostí, která tam předtím nebyla, a během několika vteřin Billovi došel dech. Všechno bylo jako v plamenech, bylo to naprosto jiné než předtím. Jestliže předchozí polibky byly jako roztavená láva, tohle bylo jako požár. Prostě spálil všechno, co mu stálo v cestě.
„Bože, jsi tak nádhernej,“ zašeptal Tom do Billových rtů.
Billovi úplně došla slova. Prostě se znovu naklonil, přitiskl své rty na Tomovy, a tentokrát nechal Tomův jazyk vklouznout dovnitř, aby je prozkoumal. Bezděčně se zachvěl, když mu Tom rukou vklouzl pod tričko a pomalu ho pohladil po zádech, jako by se dotýkal něčeho vzácného. Zaklonil hlavu, když se Tomovy rty přesunuly k jeho krku, kde ho líbal, olizoval a kousal. Bill zalapal po dechu, když si Tom druhou rukou sjel na jeho zadek, sevřel ho a rozhodně dráždil. „Tome,“ podařilo se mu říct.
„Jo?“ Zeptal se Tom zadýchaně.
„Jestli zůstaneme tady, někdo nás uvidí,“ řekl Bill a dlouze se zadíval na les, který je obklopoval. Pokaždé, když měl Bill chvilku a navštívil svou malou, odlehlou chatu, nikdy nebyl nikdo kolem, dokonce ani jeho bodyguardi. Byl prostě paranoidní. Vzhledem k situaci, v níž se nacházeli, by nebylo až tak překvapující, kdyby se jeden nebo dva z otcových bodyguardů rozhodli ho sledovat, aby ho ochránili.
Tom zamrkal, než Billovi věnoval svůj typický drzý úsměv. „No, hned vedle tebe jsou dveře, který nás aspoň na chvilku můžou schovat uvnitř.“
Bill se zasmál, když mu Tom otevřel dveře a vstoupil do chaty, v níž byl už tolikrát. Tom ho těsně následoval, i když smích brzy utichl, když ho zabiják přitlačil ke dveřím a znovu Billa políbil. Bill zasténal, když mu Tom sál jemnou kůži pod uchem. Tomovi se z toho zvuku rozlétli motýli v žaludku a zatočila se mu hlava, když se tělem natiskl na Billovo a strčil nohu mezi jeho, aby mu je roztáhl. Lehce vítězoslavně se ušklíbl, když ucítil Billovu erekci, jak ho tlačí do stehna.
„Bille?“
„Co?“ Zalapal po dechu Bill, když ucítil Tomovy ruce na svých bocích.
Zabiják se na Billa podíval a jeho palec hladil horkou, hladkou kůži těsně nad gumou Billových tepláků. Tom mlčel, pomalu si klekl a nespouštěl oči z Billových. Pak hlemýždím tempem stáhl Billovy kalhoty a boxerky, což způsobilo, že Bill zoufale zasténal, dokud se jeho penis neosvobodil; horký, tvrdý a připravený. Tom si hladově olízl rty a Bill se zachvěl už jen při pomyšlení, co se chystá udělat.
Tom se naklonil dopředu a věnoval mu dráždivý polibek na vrcholek penisu, než kolem něj obtočil rty. Silně ho sál a Billova ruka vylétla do Tomových vlasů, které sevřel. „Panebože,“ zasténal Bill.
Tom zavřel oči a začal hýbat hlavou, lízat a sát, zatímco jednou rukou hladil a mačkal kořen. Podle toho, jaké Bill vydával zvuky, se mu všechno, co dělal, líbilo. Každé Billovo zasténání a vzdychnutí se odráželo přímo do Tomových slabin, ale on svoji vlastní erekci ignoroval a místo toho se soustředil na to, aby Billa uspokojil. Billovi se už třásly nohy a tiše zakňučel. „Tome, kurva,“ vydechl. „Já už…“
Ani nestačil dokončit větu, když se udělal do Tomových úst; orgasmus se nedal srovnat s ničím, co kdy předtím zažil. Tom všechno ochotně spolykal. Pak Billovi opatrně natáhl boxerky i tepláky zpátky nahoru a ujistil se, že je stejně čistý jako předtím. Bill stále ještě lapal po dechu, když Tom vstal a vrátil se do úrovně jeho očí. „Dobrý?“ Zeptal se.
„Dobrý?“ Vyhrkl Bill, stále ještě zadýchaný z odeznívajícího orgasmu. „Do prdele, spíš neskutečný.“
Tom natáhl ruku, přitáhl si Billa do objetí a zabořil mu obličej do krku. „Nechci tě nikdy ztratit, Bille.“
Bill na oplátku Toma jemně stiskl, než je oba otočil, takže Tom narazil zády do dveří. „Co to dě-…?“ Začal Tom.
„Co bys řekl, že dělám?“ Zeptal se Bill a na rtech mu hrál rošťácký úsměv.
Tomovi prolétla hlavou myšlenka na to, jak by se celé podsvětí obrátilo naruby, kdyby se dozvědělo, co se odehrálo mezi obávaným mafiánským bossem a notoricky známým nájemným vrahem, ale Tom na to velmi rychle zapomněl, když mu Bill začal dávat polibky všude možně po těle a zanechával za sebou vlhkou stopu vedoucí dolů k Tomovým slabinám. Bill se chystal stáhnout Tomovi kalhoty, když mu začal zvonit telefon. Zasténal, když vytáhl přístroj. „Skvělý, volá mi David.“
Tom se podíval na displej Billova telefonu. „Myslím, že bys to měl vzít, je opravdu neodbytnej,“ řekl. Telefon zazvonil ještě jednou, než se Tom naklonil dopředu a zašeptal Billovi do ucha: „Můžeš se o mě postarat později.“
Bill Toma políbil, než hovor přijal. „Ano, Davide?“
„Wilhelme, poslal jsem ti snad milion esemesek. Kde jsi?“ Zeptal se David.
„Neslyšel jsem cinknutí, Davide. Byl jsem zaneprázdněnej,“ podíval se na Toma. Tom hravě plácl Billa po zadku a mafiánský boss vyjekl. Tom se kousl do rtu, aby se nerozesmál, když Bill Davidovi řekl, že „právě kolem proběhla veverka“. „Ale zapomeň na veverku. Co se děje, Davide? Volal můj otec nebo co?“
„Vlastně jo. Chtěl s tebou mluvit, ale řekl jsem mu, že teď řešíš nějakou záležitost z Argentiny. Taky jsem mu řekl, že až tu záležitost vyřešíš, tak mu zavoláš zpátky.“
Bill si povzdechl. „Okay. Vracíme se zpátky.“ Pak hovor ukončil a otočil se k Tomovi, který se na něj s očekáváním díval. „Musíme se vrátit, musím se ujistit, že otcova nálada není na bodu mrazu. Potřebuju, aby byl spokojenej.“
Tom lehce zavrtěl hlavou, pobaven Billovými důvody. „To zní poněkud děsivě.“
„Radši bych běhal kolem sídla se zbraněmi v ruce a zabíjel veverky, než abych volal svýmu otci,“ dodal Bill. „Takže se vrátíme. A pak ti to můžu oplatit.“
Tomovi ta myšlenka zněla neuvěřitelně lákavě.
***
Poté, co se oba vrátili do sídla, zamířili do sprchy, Tom si pobrukoval veselou melodii a Bill div neposkakoval. Bodyguardi si sice všimli rozdílu v atmosféře mezi nimi, ale mlčeli. Bodyguardi v sídle Grunewaldových byli ti, kteří u rodiny pracovali nejdéle, a znali Billa odmalička, stejně jako Roy, kuchař ve Vegas, i když ho neznali tak dobře jako on. Snadno však poznali, kdy je mafiánský boss šťastný, a i když Tomovi moc nevěřili, byli rádi, že je jejich šéf konečně veselý.
Sám David se musel kousnout do jazyka, aby se nezačal vyptávat, když Bill vstoupil do kanceláře s úsměvem na tváři a mokrými vlasy, jelikož akorát vylezl ze sprchy. Pak Davida vyhodil ven a řekl mu, ať si dá oběd, než zvedl telefon a vytočil otcovo číslo.
Když telefon zazvonil, nadechl se. Trvalo jen chvíli, než to jeho otec zvedl. „Wilhelme,“ ozval se vřelý hlas Billova otce.
„Ahoj, Gordone.“
„Wilhelme. Čekal jsem na tebe celý hodiny. Co jsi řešil s Argentinou?“
Bill Gordonovi nerad lhal, jelikož na to pokaždé nakonec přišel. Lámal si hlavu a napadlo ho, že vlastně zapomněl Gordonovi říct o klubu, který koupil, a tak to využil jako důvod. Mluvil dál, když Gordon odpověděl hrdelním „hmm“. „Zapomněl jsem ti o tom říct, měl jsem toho fakt hodně. Promiň.“
„To je v pořádku, Wilhelme. David mi už poslal e-mailem zprávy o našich obchodech a musím říct, že všechno klape. Vlastně je to víc než dobrý,“ zasmál se Gordon a znělo to, jako by se smál nějakému svému vtipu. Když to Bill slyšel, věděl, že mu otec nakonec řekne, čemu se směje. „Díky tobě jsme bohatší.“
Bill skoro protočil očima. „Díky za kompliment.“
„Ah, nebuď tak ztuhlej. Každopádně mi řekni, co se stalo ve Vegas.“
Bill chvíli mlčel, než Gordonovi vylíčil všechno, co se stalo, včetně té části o Tomově pobytu v sídle v Grunewaldu. Vynechal však část o Andreasově vloupání do sídla i o jeho vztahu – pokud se to tak dalo nazvat – s Tomem. Kdyby se jeho otec dozvěděl o obou věcech, o Tomovi i o omráčeném bodyguardovi, ve vteřině by ho z domu vyhodil. Během vyprávění Gordon mlčel a pozorně poslouchal, co jeho syn říká. „To je asi tak všechno,“ uzavřel Bill.
„Thomas Kaulitz. Hmm,“ zamyslel se Gordon. „Okay. A ty říkáš, že je nájemný vrah?“
„Jo.“
„Dávej si na něj pozor, Wilhelme. Nikdy jsem se s ním nesetkal, ale čemukoli, co má co do činění s nájemnými vrahy, se nedá věřit. Věř mi, poznal jsem jich už hodně. Takže mu prozatím nevěřím. Říkal jsi, že ho David proklepl, takže našel něco důležitýho?“
„Nenašel, ale Tom mi říkal, že byl členem SAS.“
„Hmm, zkusím si o něm něco zjistit. Později ti řeknu, co jsem našel. Drž si ho od těla. Kdyby se ti kvůli němu něco stalo, znamenalo by to, že se moje dovolená poněkud zkrátí. To jsou dvě věci, kvůli kterým bych se mohl opravdu rozzlobit a ty víš, jaký umím být, když se rozzlobím.“
„Dokonce i David se počůrá strachy, když se zlobíš.“
Gordon se hlasitě zasmál. „Nebuď na toho staříka tak přísný. No, už budu muset končit. Musím se připojit ke skupině, která krmí divoké delfíny.“
„Cože?“ Vykřikl Bill. „Kde přesně jsi?“
„Na ostrově Moreton v Austrálii. Mimochodem, je to tu úžasný. Měl by ses tu někdy zastavit, až se vyřeší všechny ty tahanice s úřady. Okay, Wilhelme, musím jít. Ale informuj mě o situaci. BKA může každou chvíli zaklepat na dveře a chtít odpovědi a ty víš, co máš dělat. Nezapomeň, že tenhle Kaulitz nepatří do naší rodiny a rodina…“
„Rodina je na prvním místě,“ dokončil Bill. A přesně s tím telefonát skončil.
Položil telefon zpátky a povzdechl si. Už dva lidé mu řekli, že se Tomovi nedá věřit. Možná bylo načase si s Tomem všechno vyjasnit a položit mu všechny otázky, které se mu honily hlavou a které doteď ignoroval. Zamířil tedy do Tomova pokoje a přemýšlel, jak se na to vraha zeptat.
Tom si ve svém pokoji stále ještě sušil vlasy a s ručníkem na hlavě se svalil na postel. Uhladil pomačkanou peřinu, zkřížil nohy a skoro automaticky si pohrával s kroužkem ve rtu a přemýšlel. Co by se stalo, kdyby svůj úkol nesplnil? Mám zodpovědnost vůči Ericu Guillaumovi. Pak se Tom zamračil. Najednou si uvědomil, že ho Eric vůbec nekontaktoval, aby se zeptal, jak pohnul se svým úkolem, a i kdyby to Eric udělal, Tom by přece nemohl jen tak říct: „Oh, něco cítím k tvýmu nepříteli, tak se na tu svou rodinnou zášť vyser,“ že ne?
Vzal z nočního stolku telefon a vytočil Ericovo číslo; bude lepší, když Erica informuje on jako první, než aby se pak Eric zeptal Toma, kde je problém. Hovor okamžitě spadl do hlasové schránky a Tom nebyl typ, který by nechával vzkazy. Vždyť neměl ani tušení, co by vlastně Ericovi řekl, kdyby mu telefon zvedl. Trochu zmateně zavěsil, ale pak si v duchu řekl, že má třeba jeho zaměstnavatel nějakou práci. To byla jedna z možností. A až vymyslí, co mu řekne, zkusí mu zavolat znovu.
„Komu jsi volal?“
Tom vzhlédl právě včas, aby viděl, jak do místnosti vchází Bill. „Ahoj. Jen jsem něco zjišťoval, ale nic důležitýho. Co se děje?“
Bill přistoupil blíž a opatrně sundal Tomovi z hlavy ručník a nechal mu mokré vlasy spadnout na ramena. Naklonil se a jemně přitiskl své rty na Tomovy. Tom mu věnoval jen rychlý polibek, protože věděl, že je může kdokoliv přistihnout, když nejsou dveře zamknuté. Když se Bill odtáhl, Tom si všiml, že vypadá rozrušeně. Odhrnul Billovi z obličeje zatoulaný pramen a rozhodl se zeptat: „Co se děje?“
„Potřebuju něco vědět.“
Z Billova tónu Tom poznal, že existuje šance, že by to mohlo skončit špatně.
autor: Panthere
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
