autor: Panthere
… před bouří
„Musím něco vědět.“ Bill pomalu sjel prsty po Tomově krku a užíval si, jak ten kontakt jako by nabíjel vzduch elektřinou. Zastavil se, když viděl, že náhrdelník se lvím drápem už je zpátky na jeho krku. Zlatý řetízek se leskl ve světle z oken a kontrastoval s Tomovým černým tričkem. „Kdy sis ho zase nasadil?“
„Potom, co jsme zamířili do svých pokojů. Zapomněl jsem ho v autě, tak jsem se pro něj vrátil,“ vysvětlil mu Tom. „Ty toho Andrease vážně nenávidíš, co?“
Bill zadržel povzdech. „Promluvíme si dole u bazénu. Potřebuju do sebe dostat nějakej alkohol.“
Tom tedy následoval Billa, sešel po schodech z druhého patra dolů a zamířil na zahradu, kde se Bill usadil na jedno z křesel, která byla ve stínu. Nájemný vrah mlčel a následoval kroky mafiánského bosse. Nevěděl, co se mezi nimi změnilo. Dnes ráno se zdálo být všechno v pořádku. Prostě čekal a dal si to, co Bill: pivo.
Poté, co si Bill lokl piva, se rozhodl, že je na čase všechno vyřešit. Opravdu potřeboval do sebe dostat nějaký alkohol; měl nervy na pochodu a jediné, co chtěl, bylo dostat od Toma nějaké odpovědi. „Abych odpověděl na tvou otázku, ano, nenávidím Andrease. Chladnokrevně zabil moje chlapy jen proto, že stáli v cestě tvojí smrti.“
„To ti řekl?“
„Řekl mi to, když se sem vplížil,“ řekl Bill. „Řekl mi ale i ještě něco jinýho. Věci o tobě a o něm – ne že by mě to nějak zvlášť zajímalo, protože jsem předpokládal, že je to už minulost – a pak ještě jednu věc, která mi neustále vrtá v hlavě. Nemůžu se řídit jen svými pocity, když mám v rukou životy tolika lidí. Musím používat i hlavu.“ Tom mlčel, zatímco Bill si lámal hlavu, jak položit ty správné otázky. Rozhodl se přejít rovnou k věci a zeptat se Toma přímo. „Tome, musím znát pravdu. Andreas mi řekl, že existuje možnost, že jsem pro tebe výzva, jako že jsi naše setkání naplánoval. Je to pravda?“
Tom se snažil udržet klidnou tvář, když se na Billa díval. Dozvěděl se Andreas o jeho úkolu? Pokud se to dozvěděl, jak se k té informaci dostal? Andreas nebyl typ, který by pátral po vševědoucím Gustavovi. Nebo snad ano? Neznal Andrease tak dobře. Do prdele. Nedokázal odpovědět. Mohl by lhát, ale… Rozhodl se jít na to jinak. „Myslíš si, že to, že jsem přišel do tvého kasina a popral se s Davidem, bylo něco, co jsem plánoval?“
Usměvavý a vřelý Bill z dnešního rána zmizel. Před Tomem teď seděl zuřivý mafiánský boss. Billův pohled byl poněkud chladný. „Abych se ti přiznal, nevím, co si mám myslet, Tome. A abych byl upřímný, mám na výběr ze dvou možností. První je, že ti můžu naprosto věřit – a já ti chci naprosto věřit, ale na to se věci až moc zkomplikovaly – a druhá je, že se ukáže, že jsi všechno od začátku plánoval.“
„Říkal jsi, že mi věříš,“ řekl Tom.
Bill držel pivo v obou rukách a díval se na své nohy. „Chtěl bych. Myslím, že jsem ti ukázal, jak moc ti věřím, když jsem s tebou zůstal sám, a přitom jsem věděl, že mě můžeš jednoduše zabít.“ Odmlčel se a kousl se do spodního rtu. „Ale některý věci, který Andreas řekl, mě přiměly pochybovat o sobě samém, protože měl několik velmi dobrých poznámek. Proč moje kasino? Proč konkrétně já? A, no, přiznejme si to, po tom, co jsem tě potkal, šlo všechno z kopce. Mí chlapi zemřeli, Andreas se nás pokusil zabít, pak se vloupal do mýho domu a oba víme, že BKA tu může být každou chvilku.“
„To, co je mezi náma, je taky špatný?“
„To, co je mezi náma, se mi vlastně líbí, ale jsou tu i jiný věci, na kterých záleží. I když jsme oba na temné straně, naše cesty se liší. Já musím být společenskej, reprezentativní, starat se o to, aby bylo o každého člena mojí rodiny dobře postaráno, zatímco ty musíš zůstat inkognito a sám.“ Bill k němu zvedl oči. „Takže bych rád věděl – jsem jedním z tvých cílů?“
Tom se snažil klidně dýchat, i když mu jeho srdce silně bilo do hrudi. Odvrátil oči od Billova pronikavého pohledu a pocítil nutkání otřít si pot z čela, i když se ve skutečnosti ani nepotil.
„To není tak těžká otázka, Tome,“ zašeptal Bill. Upřímně řečeno, už podle toho, jak se Tom otázce vyhýbal, Bill znal odpověď předem. Přestože si Tom zachoval vážnou tvář, podle toho, jak uhnul očima, Bill pochopil, že pro něj má odpověď, která se mu nebude líbit. A taky že se mu přirozeně nelíbila. Bill měl pocit, jako by jeho žaludek udělal salto, přišlo mu, že se mu zpomalil tep. Měl pocit, že čas plyne jako voda. Bolest ze zrady se v Billově nitru hromadila a pomalu nakazila jeho trpělivost. Uběhlo dalších několik vteřin. Tom neodpovídal. Bill pevněji sevřel pivo. „Odpověz mi.“ Pronesl skrz zaťaté zuby. „Jsem jeden z tvých cílů?“
Tom si sevřel kořen nosu. „Byl jsi.“
Bill měl pocit, že se dusí. Polkl, i když měl v krku sucho. „Když jsi poprvý přišel do mýho kasina a seděl jsi s Davidem, věděl jsi, kdo to je?“
„Jo, věděl,“ odpověděl Tom tiše. Už nemělo smysl lhát a skrývat pravdu.
„Když jsi byl ještě vězněm v mým sídle ve Vegas a řekl jsi mi, že tě nudí dělat pořád to samý, byla to lež?“
Tom se nadechl, aby se uklidnil, než odpověděl. „Jo, byla. Zabíjení lidí na objednávku nikdy nebylo nudný, protože každej cíl potřebuje svou určitou taktiku.“
„Tak co je na tom nudný?“
„Ta anonymita. O tom jsem ti nelhal.“
Bill položil pivo na zem a vstal. Chodil kolem dokola, prohrábl si rukou vlasy a měl pocit, že je všechno na hovno a že by se nejraději vybrečel v koutě jako malý kluk. Jediné, co mu bránilo ronit slzy, byl neskutečný vztek, který se snažil dostat ven. Uklidni se, uklidni se. Všiml si, že bodyguardi jsou ve střehu a že oba sledují s rukama blízko zbraní. „Tom Kaulitz mi řekl, že chce žít normální život,“ řekl Bill posměšným tónem. „Tom Kaulitz, který chce zabít Hraběte.“
„Chtěl jsem to udělat, ale pak…“
Bill zvedl ruku a Toma zastavil. „Kdo tě najal?“
Tom si prohrábl vlasy a v duchu Andrease proklel. Chtěl druhého zabijáka zabít tak moc, až se mu z toho začala třást ruka. „Francouz jménem Eric Guillaume.“
„A tenhle Andreas, kterej na nás střílel, byl součástí tvýho plánu? Byl rozhodujícím pěšákem, kterej mě měl přimět, abych ti věřil?“ Billův tón se s každým slovem zvyšoval. „To, že tě chtěl zabít, byla taky lež?“
Tom vyskočil na nohy a převrhl pivo. Když láhev cinkla o zem, Billovi bodyguardi se začali zvedat a rozhodně jim došlo, že něco není v pořádku. „Nemám tušení, proč po mně Andreas jde, Bille,“ skoro zakřičel Tom. „Nevím, kdo ho najal ani proč, ale vím jen, že mě chtěl vážně zabít.“
Bill na Toma výhružně vztyčil prst. „Neříkej mi mojí přezdívkou.“
„Bille…“
„Řekl jsem, abys mi neříkal mojí přezdívkou!“ Zařval Bill. „Ty zasranej…“
„Copak jsi neslyšel, co jsem říkal? Byl jsi cíl!“
Bill se ušklíbl a dal si ruce v bok. „Oh, takže teď bychom se měli chytit za ruce a jít se podívat na západ slunce? Všechno bude v pohodě jen proto, že sis to rozmyslel? Co já vím, klidně bys mě teď mohl zabít a dostat se z mýho domu tak, že povraždíš i všechny ostatní!“
Na Billův rozzuřený výkřik jeho bodyguardi rychle zareagovali a většina z nich měla vytažené zbraně, ale stále je drželi u svých boků. Nedostali od svého šéfa žádný rozkaz. Když Bill vykřikl „mohl bys mě zabít“, dva z bodyguardů se okamžitě postavili po obou jeho bocích, připraveni postavit se mezi mafiánského bosse a Toma. Tom v nich poznal strážce, kterým vyprávěl vtipy: Troye a Gabriela. Troy měl vytažený nůž, zatímco Gabrielova pistole byla stále v koženém pouzdře u jeho pasu. Bill tiše mlčel a jeho mozek se snažil vymyslet nějaké řešení, ale žádné nenašel.
Bill vztekle popadl Gabrielovu zbraň, čímž si vysloužil překvapený pohled strážce. Zvuk nabíjení zbraně, když ji Bill natáhl, jako by se ozýval do širého okolí. Když Bill Tomovi namířil nabitou pistoli na hlavu, pro nájemného vraha se čas najednou zastavil.
***
„Vážně jdeme do domu nějakýho mafiána,“ řekla Mara toho dne už potřetí. „To je úžasný. Když si odmyslíš fakt, že jsme právě jeli pět hodin z Wiesbadenu, a přitom celou dobu moc dobře věděli, že v parku Am Treptower jen třicet minut od Grunewaldu jsou další agenti BKA, kteří jsou schopní provést ten výslech bez nás. Zatraceně, bolí mě zadek. A teď je budeme muset převízt do Am Treptower, než je budeme moct vyslechnout. Uh.“
Podívala se do bočního zrcátka na druhé auto, které jelo za nimi. V tom druhém autě seděli další dva agenti z berlínské centrály, čerství absolventi. Měli sledovat a učit se od starších, Georga a Mary. Potkali se na cestě před oblastí Grunewald a ti dva mladší agenti jim přinesli kávu, za což jim byl Georg vděčný. Byl si však jistý, že ti dva agenti jeho a Maru poněkud brzdí. „Vypadají mile,“ řekl Mara.
„A velmi nezkušeně. Sakra, zapomněl jsem jejich jména,“ doplnil ji Georg. „Proč, ach bože, proč začíná bejt tenhle den na hovno?“
Mara se zasmála. „Jmenujou se Anton a Carl. Anton, je ten zrzek a Carl ten brýlatý. Aspoň si zkusíme, jaký to je být na jeden den šéf.“
Georg zabručel a nespouštěl oči ze silnice, sem tam se podíval na čísla domů, aby se ujistil, že sídlo Trümperů nepřejel. „Překvapuje mě, že Natalie dokázala zařídit, aby Trümper neodletěl z Německa, a jak nás doslova donutila vzít tenhle případ. ‚Ty a Mara jste v tom až po uši, než abyste se z toho dostali,‘ řekla. Aspoň teď můžeme Kaulitze v klidu vyslechnout. A máme zatykač, kdyby odmítl. Co vůbec kurva v tom baráku mafiánskýho bosse dělá?“
„Jediný, co vím určitě, je, že tam nepořádá žádnou grilovací party. Možná si ho Trümper najal nebo tak něco.“ Mara otevřela složku s informacemi o nájemném vrahovi a procházela dokumenty. „Takže Thomas Kaulitz není jeho pravý jméno? Vlastně se mi líbí jeho starý jméno – Theodoric Kaltz. Zní to tak… královsky. A britsky. Představ si, že má britský přízvuk. Věřím, že ho měl už v době, kdy byl členem SAS.“
„Jenže na tom, co dělá, není nic královskýho,“ zamumlal Georg. „Jak může být někdo, tak dobrej v zabíjení lidí? To není normální. A to nemluvím o tom blonďatým parchantovi ve Vegas.“
„Andreas Gühne….“ Mara zašmátrala po další složce, „–neboli v ulicích známý jako Tesák. Má nějaký záznamy, během dospívání byl pár let ve vězení… ale nic, co by nám prozradilo, jak se stal dobrej v zabíjení lidí. Ten náčrtek, který jsi udělal ve Vegas, nám hodně pomohl při zjišťování informací o něm. Tenhle je na rozdíl od Kaulitze flákač.“
„Flákač? Není flákač. Ti tři chlapi byli mrtví za necelých patnáct vteřin a my jsme ho vůbec nemohli najít,“ zavrčel Georg.
Mara zavřela složky a něžně Georgovi prohrábla vlasy. „Dýchej, Georgu. Víme, že Gühne střílel na Kaulitze a Trümpera. Musíme jen zjistit, proč. Kaulitz i Trümper musí vědět, čím Gühneho nasrali. Podívej, číslo sedmdesát tři je přímo před náma. To musí být ono.“
Georg věnoval Maře vřelý úsměv, pak zpomalil auto a zamířil po krátké příjezdové cestě, než dojel k bráně. Sáhl po odznaku, zatímco Mara mumlala něco o tom, že je to sídlo obrovské. K autu přistoupil strážný v kožené bundě a jeho výraz byl chladný a nevlídný.
Georg stáhl okénko na straně řidiče a už měl otevřený odznak, aby ukázal svůj průkaz. „Dobré odpoledne, rádi bychom mluvili s vašim šéfem, panem Trümperem.“
Strážný se podíval na Georga a pak na druhé auto. „Z jakého důvodu?“ Zeptal se strážný.
Georg věnoval strážnému malý úsměv. „Rádi bychom se ho zeptali na pár otázek týkajících se Las Vegas. Věřím, že víte, co se tam stalo.“
Strážný přimhouřil oči, ale pak se vzdálil a sáhl po telefonu. Georg počkal, až strážný zavolá a nejspíš informuje lidi uvnitř sídla, že právě dorazily úřady. Georg věděl, že on a Mara, stejně jako další dva agenti, tu nejsou vítáni. Absolutně ne. Po několika vteřinách mávl na dalšího strážného, který tlačítkem otevřel bránu, aby obě auta mohla projet. Auta tiše zastavila před sídlem. „Ten Trümper je fakt dobře chráněnej, co?“ Zamyslela se nahlas Mara, když spočítala bodyguardy, které viděla – kolem vchodových dveří se jich zdržovalo celkem pět. Stáli tam, sledovali okolí a ani se nesnažili skrýt zbraně, které měli u sebe.
„Fakt bych rád viděl všechna povolení pro každou z jejich zbraní,“ řekl Georg a vystoupil z auta.
Mara se na něj podívala a odhrnula si vlasy. „Kvůli tomu tady nejsme. Radši řekni našim mlaďasům, že si pro Trümpera a Kaulitze dojdeme sami.“
Georg přistoupil k dalším dvěma agentům a ti stáhli okénko. Dvě neposkvrněné tváře na něj s očekáváním hleděly. „Kluci, počkejte tady. Mara a já si pro Trümpera i Kaulitze dojdem sami. Dávejte bacha a zbraně používejte jen v případě ohrožení.“
Zrzek, jak ho Mara nazvala, nadšeně přikývl. „Jistě, pane. Ale to už víme, nejsme hloupí.“
„Jak myslíš, Andrewe.“
„Jsem Anton,“ zavolal, ale Georg už odcházel a vrtěl hlavou.
Když se z domu vynořil muž, Georg a Mara se na sebe podívali, než Mara mlčky usoudila, že ať je to kdokoli, má tu rozhodně velkou autoritu. Maře se ten muž okamžitě znelíbil; působil až moc hrozivě a hranatá čelist v tom zamračeném výrazu mu ale vůbec nepřidávala. Ze způsobu chůze tohoto muže, s jeho širokými rameny a rovnými zády, agentka BKA poznala, že jde o někoho speciálně vycvičeného v bojových uměních. Vražedných. Nasadila stejně naštvaný výraz jako muž, než udělala krok k domu.
Davida trochu naštvalo, když mu zavolal strážný u brány. Ještě obědval – ani si nestihl dát své každodenní Martini! – když musel jednat s těmihle čtyřmi agenty. Čtyři agenti na dva lidi? To je plýtvání. Vyšel z domu a hlavou mu prolétla myšlenka, jak moc by rád agentům řekl, že tu jeho šéf není. Pak uviděl druhé auto. Když viděl, že blondýnka vypadá naštvaně, obrátil se raději na Georga. „Jak vám mohu pomoci?“ Zeptal se klidným tónem.
Georg mu rychle ukázal odznak, než odpověděl. „Dobré odpoledne, jsem Georg Listing a tohle je Mara Fisherová. Jsme z Bundeskriminalamt a máme několik otázek na Wilhelma Trümpera. A vy jste?“
„David Jost,“ odpověděl David stručně. Podíval se na oba agenty, než se rozhodl, že je v pořádku, aby vstoupili do domu. To poslední, co chtěl, bylo, aby BKA slídila v jejich podniku. Bylo lepší spolupracovat a ukázat jim, že se nic neděje, aby oba mohli pokračovat dál. „No, pojďte se mnou,“ otočil se k domu a šel před nimi.
David viděl, jak Bill a Tom předtím zamířili k bazénu, ale věděl, že kdyby oba agenty vedl přes celé sídlo, Billovi ani jeho otci by se to nelíbilo. Zastavil oba agenty v obývacím pokoji. „Radím vám, abyste zůstali tady, než Wilhelma přivedu. Nebyl by zrovna nadšený, kdybych vás provedl po celém pozemku.“
Georg přikývl. „Samozřejmě. Prosím, informujte ho, že výslech bude proveden v kanceláři BKA v Am Treptower. Potřebujeme o tom sepsat záznam.“
„Postarám se, aby zprávu dostal. Předpokládám, že bude v pořádku přesunout se do vaší fádní kanceláře,“ odpověděl David.
Když se David otočil, aby došel pro Billa, Mara se tiše přiblížila ke Georgovi. „Souhlasil jsi, že budeme čekat tady? Proč?“ Zašeptala.
„Abych byl naprosto upřímnej, jsme na nebezpečným území. Nejlepší bude hrát podle jejich pravidel,“ zašeptal Georg zpátky. „Rád bych toho Davida nechal zavřít. Právě nám vyhrožoval, i když to tak úplně neznělo. Prostě počkáme.“
David pomalu procházel sídlem k zadní části pozemku, kde byl bazén. Zamračil se, když uslyšel Billův hlas. Co je to za křik? Zrychlil krok a uslyšel, jak jeho šéf zařval: „Řekl jsem, abys mi neříkal mojí přezdívkou!“ Nastala pauza. „Ty zasranej…“
„Copak jsi neslyšel, co jsem říkal? Byl jsi cíl!“ Zakřičel Tom zpátky.
„Co se to kurva děje?“ Zamumlal si David pod nosem a rozběhl se k bazénu. Jak se blížil, slyšel, jak Bill znovu zakřičel: „–klidně bys mě teď mohl zabít a dostat se z mýho domu tak, že povraždíš i všechny ostatní!“
David hlasitě zaklel, když uslyšel hlasité cvaknutí nabíjené zbraně. Když se pokusil zastavit, málem narazil do skleněného okna, ale podařilo se mu o vlásek uhnout. Když se objevil ve dveřích, musel se pár vteřin ujišťovat, že to, co vidí, není jen nějaká hra. Všichni bodyguardi do jednoho byli v pozici, kdy se mohli bránit nebo útočit. Tom stál kousek od Billa a v jeho tváři se zračilo zoufalství. Bill byl rozhodně rozzuřený, v ruce držel zbraň a mířil Tomovi na hlavu. Stříbrná spoušť zbraně se ve slunečním světle leskla. Nastala další vteřina ticha, než David na Billa zavolal.
„Wilhelme.“ Žádná odpověď. Zdálo se, že je všechno jako ve zpomaleném filmu, když Bill tiše natáhl zbraň, připraven vystřelit. „Wilhelme, je tady BKA,“ znovu rychle promluvil David. Kdyby z té zbraně Bill vystřelil v přítomnosti čtyř agentů, velmi snadno by se dostal do vězení. David by rozhodně nechtěl vidět Gordonův rozzuřený obličej, kdyby se to stalo.
Bill slyšel, jak mu David říká, že je BKA na jeho pozemku, ale rozhodoval se mezi tím, zda Davida poslechne, nebo stiskne spoušť. Zadíval se na Toma, který stál mlčky před ním. V hlavě měl chaos a nedokázal přijít na to, jestli Tomův výraz skutečně vyjadřuje lítost, nebo ne. Jeho ukazováček se stočil kolem spouště. Stačilo jen lehce zatlačit a mohlo být po všem. Lhal snad Tom znovu? Co z toho je pravda a co ne?
„Wilhelme,“ zatlačil David.
Tom nespouštěl z Billa oči. Doslova ho bolelo, když viděl na Billově tváři strach, hněv a zklamání. Oh, proč tu práci bral? Proč musel podlehnout svému cíli? Bylo to jako ve špatné telenovele. Naprosté klišé. Do čeho jsem se to namočil?
David neklidně pohnul nohou. „Wil…“
„Slyšel jsem tě,“ řekl Bill a jeho hlas prořízl husté napětí. Pistolí stále mířil na Toma. Nemohl spustit ruku, ale přesto nedokázal stisknout spoušť. Něco v jeho srdci prasklo, když si živě představil, jak se mrtvý Tom kácí k zemi. Krátce a rychle se nadechl. Pak uvolnil sevření zbraně a nechal ji přepadnout dopředu, kde se mu obtočila kolem ukazováčku a hlaveň mířila k zemi, pryč od Tomovy hlavy. Stráže si hromadně tiše oddechli a napětí se trochu uvolnilo. Bill vrátil zbraň zpět Gabrielovi, a pak se postavil čelem k Davidovi. „Kolik je tady agentů?“ Vyhrkl.
„Čtyři,“ odpověděl David tiše.
„Pro mě a tady toho vraha?“
David zamrkal. Tón, kterým Bill Toma označil, byl chladný a plný nenávisti. Včera mezi nimi nebyl žádný problém, co se vlastně… „Ehm, jo. Chtějí tě ale vyslechnout v Am Treptower, ne tady. Předpokládám, že tě s Tomem požádají, abyste nasedli do jejich aut. My ale pojedeme za nima, jako obvykle.“
Bill si uhladil vlasy dozadu a ujistil se, že vypadá upraveně a charismaticky. Luskl prsty a zamumlal: „Moje sako od Armaniho, telefon a peněženku.“ Jeden ze strážných doslova vběhl do domu, aby přinesl věci, které jeho šéf požadoval. Bill se pak zadíval na Toma. „Sepni si vlasy.“
Tom si svázal vlasy do drdolu gumičkou, kterou měl vždycky kolem zápěstí, a uhladil si tričko. ,Zadržel povzdech, když se strážný, který vběhl do domu, vrátil s černým sakem a telefonem. Bill si ho rychle oblékl a ujistil se, že tílko, které měl na sobě, vypadá reprezentativně. Kdyby se nestal tenhle průser, Tom by okomentoval Billovo tetování na hrudi, které vykukovalo z hlubokého výstřihu tílka. Tom si ho předtím vůbec nevšiml. No, na nějaké pohodové osobní konverzace je stejně pozdě, pomyslel si.
David cítil, jak se mu sevřel žaludek. Pořád ještě neměl ponětí, co se tu právě stalo, ale ani trochu se mu to nelíbilo. „Můžeme jít za těmi agenty?“ Zeptal se poté, co se ujistil, že je Bill připravený.
„Ať už to máme za sebou,“ zavrčel Bill, když prošel kolem Davida a Tom ho tiše následoval.
David vrhl ustaraný pohled na ostatní bodyguardy, kteří stále postávali kolem bazénu. Takhle svého šéfa ještě nikdy neviděli. Zdálo se, že Billův vztek se z něj valí v dusivých vlnách. Gordonův hněv se nedokázal vyrovnat tomu, čeho byl David před chvílí svědkem u Billa. David věděl, že to, co cítí, je stejné jako u ostatních bodyguardů; všichni měli ze svého šéfa nepochybně strach.
autor: Panthere
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
