autor: Anchy
Zdravé buňky se nepodařilo dát znovu dohromady
Slyšel, jak někdo silně vrazil do dveří, zatímco se snažil vypít něco, co by většina lidí označila za šálek čaje. Nazval to svou chvilkou klidu, než to vypukne nanovo, tentokrát z jiného úhlu.
„Ahoj,“ zavolal z malé chodby Gustav a zamířil k Billovi.
„Ahoj,“ odpověděl a trochu se bál, aby ještě nepřidal kdysi klasické „zlato“. „Jak to šlo?“
Sledoval, jak Gustav pomalu vchází do kuchyně, přistupuje k němu a dává mu cudný polibek na čelo, než se sesunul na židli a odfrkl si.
„Předpokládám, že ne moc dobře.“ Gustav souhlasně zabručel.
Bill měl pocit, že si za důvod, proč Gustav nepoužívá celé věty, částečně může sám. Po tolika společně strávených chvílích se snadno naučili porozumět tomu, co ten druhý cítí, aniž by to museli říkat nahlas. To samozřejmě Billovi nebránilo rozpovídat se o čemkoliv, co ho zrovna napadlo, ale Gustavovi to takhle vyhovovalo.
„Chceš o tom mluvit?“ Zeptal se. Mluvení pro ně nebylo obvyklé, ale rozhodně to mohl být přínos. Mohlo jim to pomoci oživit jejich vztah, nebo to si alespoň Bill myslel.
Gustav znovu zafuněl a vstal, aby si také nalil čaj. „Je to jen to samý pořád dokola. Říkají mi, že maj omezenej rozpočet, a tvrdí, že za jinejch podmínek bych byl víc než vítanej, ale že zrovna teď mě budou muset odmítnout.“
Plácl sebou na židli a zamíchal čaj lžičkou jen proto, aby měl co dělat. Byl to už třetí pracovní pohovor, na kterém tenhle týden byl, a třetí, na kterém mu řekli „děkujeme, ale nemáme zájem“. Už jen pomyšlení na to, že by žili jen z Billových peněz, bylo téměř nemožné a jeho ego, stejně jako jeho instinkt, by nikdy nedovolily, aby Bill dělal víc, než už dělal. Už tak to bylo dost špatné.
Blonďák si povzdechl a napil se horké tekutiny v naději, že by se díky tomu mohl cítit alespoň trochu lépe. Otupěle zíral do prázdna a málem se lekl, když ucítil, jak ho Bill chytil za ruku a jemně ji stiskl. Pálilo to jako nikdy předtím, ale bylo to příjemné.
Bill se mu také pokusil věnovat úsměv, ale bylo to těžké. Gustavovi dělalo trochu potíže dívat se Billovi do očí, protože jeho vycvičené periferní vidění pokaždé zahlédlo záblesky teď už blednoucích namodralých kruhů na černovláskově krku. Bill se tomu snažil porozumět a někde hluboko uvnitř cítil radost, že se Gustav cítil být zodpovědný, protože byl. Nejraději by se mu znovu podíval do očí. Koneckonců právě proto se do něj zamiloval.
„A co ty?“ Zeptal se Gustav a držel se jeho ruky jako o život. „Vypadáš trochu uvolněněji než obvykle.“
Bill pokrčil rameny. „Náš profesor nás nedusil tak moc, jak jsme čekali, a zadal nám jen nějaký papírování a vyplňování formulářů.“ Přikývl a podíval se na hodiny. „Jo, dneska je dobrej den. Takže… nechceš jít se mnou do skupiny? Už jsi tam dlouho nebyl a klukům se po tobě stýská.“
„Jo, jasně, proč ne? Jo, jsem pro, abychom si dneska večer trochu popovídali.“
„Dobře,“ povzdechl si a ani nevěděl proč, ale přiblížil se k blonďákovi a políbil ho na tvář. „Vezmu si to tričko, co se ti líbí, když mi slíbíš, že se na mě podíváš.“
Gustav mlčky zavrtěl hlavou, nespouštěl oči ze zdi a Bill si znovu povzdechl, tentokrát už věděl proč.
***
Protože byly modřiny skoro zahojené, Bill si ten večer šálu nevzal a jen je zakryl trochou podkladové báze. Nevypadalo to dokonale, ale dnes večer mu to bylo jedno. Hodil na sebe přiléhavé bílé tričko, džínovou bundu a maskoval vše, co cítil, že stále vypadá nápadně, spoustou řetízků.
Gustav seděl v kuchyni, zatímco se černovlásek připravoval, a když potom šli po ulici, nejistě natáhl ruku a doufal, že ho za ni Bill chytí. Chlapec ho nezklamal, ale když se přiblížili k divadlu, Billova hlava se zaplnila myšlenkami na Toma. Podíval se na Gustava, aby u něj našel nějakou jistotu, ale blonďák zůstal věrný sám sobě a neodvážil se na Billa ani očkem podívat.
Vzduch se najednou zdál chladnější.
Do budovy vešli pár minut předtím, než mělo sezení začít, právě když Benji rozsvěcel hlavní světla.
Bylo to už mnoho týdnů, co Gustav naposledy vkročil do té staré zaprášené chodby, která mu nikdy nepřestala připomínat spoustu hororů. David tam postával s Georgem a o něčem se bavili. Obvykle by se trochu zdržel a přidal se, ale tentokrát jen hloupě mávl na pozdrav a následoval Billa do hlavní místnosti, kde už byl Andy spolu s dalšími dvěma muži, které nepoznával.
Bill je pozdravil obecným „ahoj, kluci“, takže na další informace, které o nich plánoval zjistit, si nejspíš musel ještě chvíli počkat. Byl zvyklý sedět někde stranou, takže když sezení začalo, políbil Billa na tvář a vzdálil se do svého obvyklého rohu.
„Tak jo, lidi,“ řekl Bill a tleskl rukama, „dáme ty židle do kruhu, vždyť už to znáte.“
Jeho hlas byl dost silný na to, aby Georga a Davida vtáhl dovnitř a popohnal je na jejich místa. Bill měl vždycky schopnost přimět lidi, aby ho poslouchali.
Když byly židle rozestavěné, Bill sáhl po nejbližší a posadil se, sundal si bundu a předklonil se. Chtěl své překvapení skrýt o něco lépe, když se Tom posadil naproti němu, vlastně dovnitř kruhu, a zaujal děsivě zrcadlovou pozici.
Bill se rozhlédl kolem sebe a uviděl známé tváře, jak čekají, až začne, a také jednu novou, která vypadala trochu vyděšeně, ale zdálo se, že ji na místě udržuje uklidňující ruka, kterou nad ní držel Andy.
Černovlásek se lehce usmál a zvedl na Andyho palec. Rozhodl se, že by z toho neměl dělat velkou vědu, dokud se Andyho doprovod neuklidní a nebude v pohodě s tím, co se děje.
„Nechci dnes začínat jako obvykle,“ řekl, opřel se o židli a zkřížil nohy. „Vlastně ani nevím proč, ale nemám na to náladu. Takže tu máme problém,“ odmlčel se. „Buď vmyslíte nějaký úvodní téma, nebo to bude opravdu nudné sezení.“
Dokonce i v tlumeném světle bylo patrné, jak Tomovy oči zajiskřily a zvedl ruku.
„Ano, Tome?“
„Co kdybych všem tady řekl něco o sobě, když jsem v téhle věci vlastně poprvé, oficiálně?“
Bill pokrčil rameny. „Na tom nevidím nic špatnýho.“ Rozhlédl se kolem sebe a viděl, jak jsou všichni dychtiví slyšet, co má Tom na srdci. Věnoval rychlý pohled Gustavovi, a i přes tu vzdálenost si všiml, že i jeho přítel je dychtivý dozvědět se o Tomovi taky něco málo navíc. Zřejmě něco věděl, jelikož se schovával právě v Georgově domě.
Nevadí, pomyslel si a gestem naznačil Tomovi, aby začal.
„No,“ začal až příliš poeticky, „jmenuju se Tom Trümper, je mi čtyřiadvacet a v současné době pracuju ve stěhovací firmě,“ pokrčil rameny. „Poté, co jsem zjistil, že mám HIV, to poslední, co jsem chtěl mít, byla zodpovědnost za cokoli jinýho než za sebe. Proto jsem odešel z tehdejší práce asistenta obchodního poradenství v jedné velké místní firmě.“
Billovy oči se musely pěkně rozšířit, jelikož se Tom uchechtl, protože dobře věděl, že nevypadá jako člověk, který by nosil oblek a kravatu.
„Když to člověk zjistí, je to fakt těžký,“ souhlasil Andy a kývl na Toma. „Prostě máš pocit, že potřebuješ čas a prostor, abys pro jednou myslel na sebe, a ne na všechno ostatní. Vím, že jsem prvních pár týdnů prožíval opravdu těžký chvíle.“
„Vlastně,“ zamumlal Tom, „by to bylo jednodušší, kdybych se to dozvěděl jinak.“
„Jak to myslíš, Tome?“
„Já nevím, asi by bylo fajn, kdyby mi to jako první řekl nějakej doktor.“
Andy vypadal zmateně, ale ne víc než Bill.
„Tak kdo ti to teda řekl?“ Zeptal se černovlásek tiše a přemýšlel, jestli si někdo z nich všiml, jak moc by teď chtěl k Tomovi přijít a obejmout ho.
„Moje přítelkyně, v dopise na rozloučenou.“
Několik lidí zalapalo po dechu, Georg udiveně vypískl a David jen šokovaně zavrtěl hlavou. Bill seděl naprosto nehybně a očima analyzoval každý centimetr Tomovy tváře. Zdálo se, že se chlapce to, co teď řekl, dotklo méně než to, co se stalo před několika dny v kavárně. Že by si na tu myšlenku už zvykl? Byla tohle ta láska, o které mluvil? Je tohle důvod, proč Billovi řekl, že je nebezpečný?
V hlavě mu vyvstávalo tolik otázek, že si musel opřít bradu o ruku.
„Ona, um, říkala, že už nějakou dobu spí s různýma lidma a že před pár dny zjistila, že má HIV, vzala si hrst prášků na spaní a šla spát.“
„Byl jsi to ty,“ Bill si s obavami odkašlal, „byl jsi to ty, kdo ji našel?“
Tom se velmi děsivým způsobem usmál.
„Dalo by se to tak říct, vzhledem k tomu, že si ty prášky vzala v koupelně pár minut poté, co jsme se spolu vyspali. Pak se vrátila ke mně do postele a políbila mě na dobrou noc.“
original
autor: Anchy
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
