autor: Anchy
Smrt člověka ničí: pomyšlení na smrt ho zachraňuje
Nebyl si jistý, jestli se místnost najednou zmenšila, nebo jestli to způsobily jeho nervy. Celou cestu z lékárny do bytu se každá část jeho těla třásla a hrozilo, že se rozpadne pokaždé, když se Bill ohlédl, aby se ujistil, že tam stále je.
Bylo to znovu, jako by byl v osmé třídě a on se sebou nebyl moc spokojený, ale s černovláskem bylo tak zatraceně těžké chovat se dospěle, až si připadal jako debil. Byl na sebe opravdu naštvaný, a to tak moc, že málem zakopl o okraj koberce, když Bill vtančil přímo do ložnice a strhával ze svého malého, hubeného těla kusy oblečení.
Tom ho následoval jako ztracené štěně a nemohl si pomoct, ale cítil se jen trochu vzrušený díky vší té hrůze, která se mu honila hlavou.
Bill otevřel krabičku a vytáhl jeden kondom, pak se otočil k Tomovi. Byl bledší než obvykle.
„Slyšel jsem, že aby to fungovalo, musíš se svléknout.“ Věnoval mu stydlivý úsměv a čekal, až Tom něco udělá. Cítil, jak mu rudnou tváře.
Dvakrát zamrkal, jako by teprve teď zjistil, že je to realita, přikývl, a za doprovodu Billova pohledu si poměrně snadno svlékl triko. Podíval se na černovláska a snažil se něco vyčíst z téměř prázdného výrazu, který na té hezké tváři měl. Když se nedaly vyčíst žádné známky znechucení nebo souhlasu, zhluboka se nadechl a uvědomil si, že musí udělat další krok.
Přiblížil se, aby ucítil, jak se Billova hruď hýbe proti jeho, aby zjistil, jestli je jeho kůže opravdu tak chladná, jak vypadá.
Chlapec se zachvěl, když ho Tomovy ruce chytily za boky a stiskly, zatímco si opřel čelo o Tomovo rameno. Neznámá vůně ho nepřiměla ucuknout, ale přiměla ho k těžšímu a rychlejšímu nádechu.
Jeho srdce ještě nikdy nebilo tak rychle, a když mu Tom sundal kalhoty, pořád nedokázal říct, jestli to chce, nebo ne. Něco uvnitř mu říkalo, že ano, ale když se posadil na postel a viděl Toma klečet mezi jeho nohama, nemohl si pomoct, ale cítil se vyděšeně. Z toho, co by to mohlo znamenat, z toho, co by to mohlo způsobit.
Oči se mu zavřely studem, když viděl, jak si Tomovy rty pomalu razí cestu přes jeho hruď a dělají všechno pro to, aby ho přiměly zasténat, a ještě víc roztáhnout nohy jako hárající fena. Chtěl to rychle, drsně, bez okolků a prostě cokoli, jen ne to, co bylo právě teď.
Věděl, co Tom potřebuje, ale nedokázal mu to dát, ale ach, kvůli těm rtům bylo teď tak těžké pořádně myslet.
Úplně svlečený a přitisknutý k posteli dychtivým pohybem stále ještě oblečených boků se cítil nahý tak, jak si nikdy nemyslel, že se bude cítit. S myšlenkami, potřebami, touhami a přáními, které se mu leskly na kůži, mlčky sledoval, jak se Tom od něj odtahuje, jen aby mohl odhodit obtěžující kalhoty. Mladý muž vypadal tak dobře, že měl pocit, jako by snad ani nebyl vůbec nemocný.
A přesto ji viděl, zářila v jeho očích, když ho přitiskl na postel a téměř ho uvěznil. Bylo to proti jeho vůli, nebo ne? Ty oči byly jedovaté, a jak jimi byl uchvácen, cítil, jak Tom vytahuje kondom z obalu.
Nedokázal zaregistrovat nic jiného než tlumené zvuky nedbalých polibků, které se mu rozsypávaly po celém krku, když mu obal vyklouzl z ruky a spadl na podlahu.
„Můžu to udělat?“ Měl pocit, že se ho někdo zeptal, a on nejspíš přikývl, protože ucítil něco studeného, lehký tlak, a pak ho někdo roztáhl.
Zatnul zuby a dech se mu zadrhl v hrdle, protože všechno na okamžik utichlo, a pak se začaly z jeho očí řinout slzy. Celý se rozklepal, otočil hlavu na stranu a snažil se tlumit svůj pláč. Přicházely o to rychleji a hlasitěji a během několika vteřin zvlhčily polštář.
„Bille? Bille, jsi v pořádku?“ Zeptal se Tom a zůstal nehnutě sedět. Myslel si, že použil dostatek lubrikantu, a cíleně se pohyboval dostatečně pomalu, aby ho to nijak nebolelo. Ale i přes všechna opatření tam stále bezmocně klečel a sledoval chlapce pod sebou, jak si vyplakává srdce.
Bille, prosím tě, řekni něco, jo? Jen mi řekni, co chceš, abych udělal, a já to udělám. Můžeme toho nechat a…“
Ale Bill pomalu zavrtěl hlavou a snažil se zastavit slzy. Ukázalo se, že je to těžší, než si myslel, a tak se Tomovi omotal kolem ramen, aby se ujistil, že ho udrží na místě. „P-pohni se,“ podařilo se mu říct, než ho ovládl další příval slz a on opět musel snažit uklidnit sám sebe.
Tom nechtěl Billa poslouchat, ale jak se jeho dlouhé, štíhlé nohy ovíjely kolem Tomova pasu a snažily se mu vnutit rytmus, Tom se nezmohl na nic jiného než na to, že zabořil tvář do Billova krku a co nejpomaleji do něj začal přirážet.
Po chvíli se slzy začaly vytrácet a z Billových úst uniklo několik zasténání, což dokazovalo, že si to opravdu začal užívat. Tom tomu však jen těžko věřil a bylo potřeba spousty dobře mířených polibků, aby mu dokázal, že tomu tak skutečně je.
„To je tak dobrý, Tome,“ říkal Bill pokaždé, když přirazil hlouběji. „Nepřestávej. Za žádnou cenu nepřestávej.“
Tom vzdychal a snažil se, aby vydržel co nejdéle. Možná proto, že Billa nemohl pustit, ani kdyby chtěl.
Políbil chlapce na čelo a uložil si jeho vůni do paměti. Takhle vonělo štěstí.
***
Ani se neobtěžoval pokusit se pořádně zavřít dveře, protože neměl sílu ani na to, aby dal jednu nohu před druhou, natož aby udělal něco, co by od něj vyžadovalo víc energie.
Odkopl boty a vlekl své vyčerpané tělo do ložnice, kde Gustav zůstal rozvalený na posteli a očima upřeně hleděl na fotku, kterou před dvěma lety pořídili. Byl očividně v otřeseném stavu.
„Jsem doma,“ řekl mu Bill a svlékl si bundu, aby ji pak hodil na podlahu a vlezl si do postele hned vedle něj. Přivítala ho otevřená náruč a on se přitulil k přítelově hrudi. Dnes v noci už necukal, když mu známé prsty kreslily hloupé čáry po hebké kůži na krku.
„Dneska jsem byl k smrti vyděšenej,“ řekl tiše a prohrábl Billovi už tak dost rozcuchané vlasy. „Myslel jsem na to nejhorší a nenávidím se za to. Měl jsem mu věřit, když říkal, že to nic není, a nečekat, až mi to řekne sám doktor.“
„Prostě se o něj bojíš. To je naprosto normální reakce, Gusti, je to tvůj nejlepší přítel.“
„Nevím, co bych dělal, kdyby se mu to vážně…“
„To se nestane. Já to nedovolím.“
Gustav se uchechtl a stiskl Billa silněji.
„Ty bys zvládl přemluvit i mrtvýho,“ řekl s lehkým úsměvem a zhluboka se nadechl. „Nestihl ses osprchovat? Pořád voníš jako on.“
Bill zavrtěl hlavou.
„Prostě jsem spěchal sem,“ přiznal černovlásek.
„Nebylo to tak, jak jsi očekával?“
„Oh Gusti, ani zdaleka ne,“ povzdechl si. „Vyděsilo mě to. Vyděsilo mě to víc, než bych si kdy pomyslel, že by mohlo.“
„Myslím, že teď je řada na mně, abych řekl, že je to úplně normální, víš. Koneckonců má HIV.“
„Nemyslel jsem si… Já nevím,“ přitulil se blíž. „Nemám ponětí, co jsem od toho čekal, ale myslím, že jsem to prostě nedostal.“ Podíval se na Gustava a smutně se usmál. „Takže jsi pořád ochotný si mě nechat? Protože víš, jsem zlomený.“
„Myslím, že všichni jsme tak trochu zlomení.“ Políbil Billa na čelo. „Nechceš se podívat na film?“
original
autor: Anchy
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
