autor: Panthere
Zen
Řím
V Římě byl jasný den, ale přestože slunce svítilo ze všech sil, bylo docela chladno. Foukal lehký vánek a Gordon měl na sobě letní košili Prada. Pod jednou z venkovních markýz spokojeně jedl gelato od Giolittiho, i když si byl vědom toho, že v budovách kolem něj mohou být ostřelovači, kteří se snaží získat dobrý záběr. Ale byl skvělý den a většina zákazníků, kteří seděli před zmrzlinárnou, byli vlastně jeho bodyguardi, takže si nedělal příliš velké starosti. Jedl zmrzlinu, mlčel a snažil se zjistit, co mají turisté motající se kolem něj v plánu.
Už měl v sobě zhruba polovinu pochoutky, když z obchodu vyšel muž se slunečními brýlemi a nenuceně si užíval zmrzlinu v kelímku. Muž ustoupil stranou, aby vpustil do budovy tři teenagery, čímž se dostal docela blízko ke Gordonovi, jehož stůl stál hned vedle vchodu. Z místa se nepohnul ani poté, co teenageři vešli dovnitř. Gordon neměl pocit, že by se mělo stát něco špatného, ale vytáhl telefon a položil ho na stůl – nenápadný signál pro jeho bodyguardy, kteří se okamžitě trochu napjali a přestali si všímat svých pochoutek.
Ke Gordonovu překvapení se muž zasmál. „Nemusíš být tak napjatej, Gordy.“
Gordonovi doslova spadla čelist. Jen tři lidé mu směli říkat Gordy a dva z nich už byli mrtví a zanechali po sobě syna. Vstal a málem shodil židli, což vyvolalo řetězovou reakci, při níž se několik jeho nejbližších bodyguardů postavilo a ruce už sahaly po skrytých zbraních. Mafiánský boss nedbal na rozruch, který právě způsobil, a chytil muže za rameno. „Anisi?! Jsi to opravdu ty?!“
Anis Ferchichi se zasmál a volnou rukou si stáhl sluneční brýle. „Jo, Gordy. To jsem.“
„Do prdele,“ vykřikl Gordon, pohnul se, aby muže tmavší pleti objal a dal mu obvyklý pohlavek. Pak se otočil ke svým bodyguardům. „Klid, chlapi, to je jen Anis. Jak to, že ho nikdo z vás nepoznal?“
Richard, bodyguard stojící nejblíže Gordonovi, pokrčil rameny a stáhl ruku ze zbraně. „Neříkáme mu Duch pro nic za nic, šéfe.“
„Jsem rád, že jsem o svý schopnosti nepřišel,“ řekl Anis a sedl si vedle Gordona. Zvedl malou lžičku na zmrzlinu a namířil ji na Richarda. „To je kompliment, Richarde. Díky.“
Gordon zavrtěl hlavou, stále ještě nemohl uvěřit, že vedle něj sedí sám Anis. Naposledy ho viděl poté, co ten muž opustil SAS po celém tom trápení s Trümperovými. Říkal, že už ho nebaví přijímat rozkazy, že se chystá na chvíli prozkoumat svět a zmizet ze systému. Skutečně zmizel. Nikdo ho nemohl najít. Nemohl si pomoct, ale chvíli na Anise zíral a všiml si, že se na jeho vzhledu konečně začíná projevovat věk, i když podle jeho vypracovaných svalů, bylo zřejmé, že muž stále jezdí na mise.
„Co jsi celou tu dobu dělal? Myslel jsem, že se konečně někomu podařilo tě dostat,“ řekl Gordon. „Několikrát jsem se tě pokoušel najít, ale bylo to jako hledat loď v bermudském trojúhelníku. Nedokázali jsme tě vystopovat.“
„Duch,“ uchechtl se Anis, šťastný, že tuhle přezdívku stále má. „Vlastně jsem měl hodně práce. Cestování, život s místními, péče o Thea. Nebo Toma, jak se teď jmenuje. Nedávno jsem se znovu přidal k SAS, protože mě prakticky prosili o jistou misi. No, prosili a vyhrožovali zároveň. Tak jsem si řekl, no co už.“
Gordon zvedl obočí. „Vidím, že jsi pořád stejně nonšalantní jako vždycky.“
Anis pokrčil rameny. „Víš, jakej jsem.“
„Staral ses o Toma… Ne, ty se staráš o Toma. To ty jsi za ním zametal stopy?“
„Ten kluk je i po tolika letech ve své práci tak nedbalý. Louise by mu dala facku, kdyby věděla, že Tomovi celou dobu pomáhám. Myslím ale, že Jörg by se tomu jen smál.“
„Tom je vlastně docela dokonalý.“
„Jen v terénu,“ odfrkl si Anis. „Kdybys viděl, jakým způsobem zametal stopy, tak by se ti chtělo plakat. Já jsem se rozhodně rozplakal. Myslel si, že jeho krytí je dokonalé, ale bylo naprosto nedbalé, takže jsem to vždycky uklidil. Jeho poslední vražda byla téměř bezchybná, až na to, že si asi dva týdny až do vraždy každý den skočil do Starbucks poblíž místa, kde se nacházel jeho cíl.“ Hlasitě zafuněl, když se Gordon zasmál. „Panebože, skoro mi přivodil infarkt.“
Gordon se usmál. „Hádám, že to byl případ Archibald Mining? Robert nikdy nebyl dobrý obchodník jako James, není divu, že jeho podnik začíná upadat. Přemýšlel jsem o tom, že bych koupil jejich další akcie.“
„Vidím, že pořád tvrdě pracuješ jako vždycky,“ řekl Anis, čímž si vysloužil další Gordonův smích.
„Louise a Jörg by ti byli navždy vděční, že ses postaral o malého Thea.“ Z Gordonovy tváře zmizel úsměv a svraštil obočí. „I když si nejsem úplně jistý, jestli by schvalovali to, že v patnácti zabil člověka.“
„No,“ začal Anis, „nejsem dokonalej. Ale udělal to z ušlechtilýho důvodu. Když se na to podíváš z určitého úhlu pohledu.“
„Proto jsi ho naverboval do SAS?“
„Vypadá to, že už znáš celej příběh,“ řekl Anis. „Měl schopnosti. Ten kluk byl přirozený talent.“
„Musíš mi říct všechno, Anisi. Nemůžeš jen tak zmizet, a pak se odněkud objevit se zmrzlinou a říct, že jsi Tomovi celé ty roky pomáhal,“ zavrtěl Gordon hlavou. „Bylo by skvělý, kdybys mi pro začátek vyprávěl příběh o tom, jak jsi Toma naverboval do SAS.“
Anis na Gordona chvíli zíral, než pokračoval v pojídání zmrzliny. „Co kdybychom si objednali kávu? Tohle gelato je na mě moc sladký,“ zeptal se Anis. Mafiánský boss souhlasil a nařídil jednomu ze svých bodyguardů, aby pro oba přinesl kávu. Gordon byl trochu netrpělivý, ale oba měli zbytek dne na to, aby vše dohnali. Věděl, že až se znovu rozejdou, bude Anis opět nevystopovatelný, a popravdě mu jeho přítel chyběl. Mohl ještě pár minut počkat.
Teprve když byla káva na stole a Gordon se napil z hrnku, začal Anis mluvit. „Poté, co Jörg a Louise zemřeli – počkej, dovol mi to přeformulovat. Poté, co jsem zabil vraha, který zabil Jörga a Louise, jsem se vrátil domů. K sobě domů a byl jsem rád, že malý Theo stále tvrdě spí. Bylo zvláštní, že mi Thea pár dní před jejich smrtí svěřili do péče. Myslím, že věděli, že jsou terčem. Byl jsem zatraceně naštvaný, že muž, kterýho jsem právě zabil, dokázal udržet tajemství, kdo si ten útok objednal. Můj vztek mě přemohl. Myslím, že jsi tehdy připravoval jejich pohřeb, ale neměl jsi tušení, kde je Theo. Přemýšlel jsem, jestli ti to mám říct, nebo ne, ale pak jsem se rozhodl, že bude nejlepší, když se Theo k našemu světu nepřiblíží. Zvolil jsem sirotčinec.“
„Což zjevně nepomohlo,“ okomentoval to Gordon. „Stejně se vrátil na tu špatnou stranu.“
„Přesně jako pirát, kterýho volá moře, jak se říká. Nevím, jestli to víš, ale Tom často navštěvoval jeden bojovej klub.“ Pak si odfrkl. „Nebylo to úplně jako ve filmu Klub rváčů, abych byl upřímnej. Pořádali sázky a Tom vyhrál osmkrát z deseti. Dokázal se rychle přizpůsobit různým zápasům a SAS někoho takovýho potřebovala. To, že v patnácti někoho zbil, jsme prostě přehlídli.“
„Předpokládám, že jsi kvůli Tomovi porušil spoustu pravidel SAS,“ řekl Gordon.
Anis se ušklíbl. „To si piš. Vyvolalo to docela kontroverzi. Ale ‚vyšší moc‘ si brzy uvědomila, že Tom je velmi cenným přínosem. Ten kluk je přirozený talent, to nemůžu dostatečně zdůraznit. Myslím, že to bylo někdy v době, kdy se Tom rozhodl, že se vykašle na všechno a odejde od nás. Byli k smrti vyděšení. Vždyť dokázal přijít k člověku a zabít ho, aniž by vydal hlásku, a představa, že by ho nemohli najít? Hotový peklo.“
Gordon se zmohl jen na to, že na druhého muže zíral. „A tys nevypadl? Já myslel, že jo.“
„Vypadl. Copak jsi neposlouchal, Gordy?“ Zeptal se Anis, ačkoli za slovy nebyla žádná jedovatost. Gordon se jen tvářil pobaveně. „Ať už se na to podíváš jakkoli, posral jsem to. Chci říct, že se nestává každej den, aby se kluk, za kterýho jsi ručil, dostal z elitní skupiny a stal se z něj zabiják,“ ušklíbl se Anis. „Ale byl jsem další z jejich cenných přínosů, takže mě potřebovali a mně se jejich pozornost docela líbí. Proto jsem se tam vrátil.“
„Panebože, mluvíš jako holka. Ta pozornost,“ zasmál se Gordon, když se Anis zamračil. „Odsral jsi to hodně?“
„No, tak nějak jo. Ale pak jsem dal ostatním důvod, aby mě přestali srát.“
„Tomu věřím.“
Anis se napil kávy, a pak pokrčil rameny. „Každopádně Tom – vážně netuším, proč si změnil jméno, Theo zní mnohem líp – vystoupil z SAS a zmizel. Dokázal jsem ho ale snadno najít. Jedinou nevýhodou toho, že byl dobrý v terénu, bylo, že nebyl tak dobrý v zahlazování stop na veřejnosti. Na otevřeným prostranství nemáš šanci ho najít – tak dobrý je – ale kde si dal naposledy čaj, to zjistíš. Bože.“
„Takže je vlastně tvoje chyba, že ho dokážeš vystopovat. Jsi neúnavný ve shánění informací. Myslím, že tě připravil o pár let života.“
„To rozhodně,“ povzdechl si Anis. „Ale byla to zábava. Rád bych se s ním někdy setkal a dal mu rady, jak správně maskovat svý činy a kontrolovat svý peníze a kdovíco ještě. Možná ho naučit, jak vyhledat dobrou kávu. Je úžasný, že nikdy nedokázal najít dobrou kávu a místo ní se rozhodl pro čaj. Ale jestli se setkal s Royem u tebe doma, tak určitě musel ochutnat naprosto skvělou kávu.“
Gordon pomalu zavrtěl hlavou. „Pořád dává přednost čaji. Roy to vzdal. Mluvíš jako jeho otec. Trochu ses na něj upnul, co? Po všech těch letech.“
„Jen trochu,“ připustil Anis.
„Předpokládám, že víš, co se stalo před rokem?“
Anis přikývl. „Vím. Docela chaos, co? Přišel jsi o svý chlapy, Tom byl těžce zraněn, Wilhelma unesli; docela kolotoč. Ale to je všechno, co jsem zaslechl. Neznám celý příběh.“
„Nemůžu uvěřit, že jsi neslyšel celý příběh.“
„Je rozdíl mezi tím, když to slyším od tebe, a tím, když to slyším od svých informátorů. Vždycky tam něco chybí. Kromě toho jsem moc informací nezískal, protože jsem byl na misi v Reykjavíku.“
„V Reykjavíku? Co jsi, kurva, dělal v Reykjavíku?“
„Přísně tajná mise pro SAS. To ti nemůžu říct. Teď mi ještě dlužíš ten příběh.“
Gordon se obrátil k Richardovi. „Ještě jedno kafe pro mě a Anise, prosím. Věřím, že se tu nějakou chvíli zdržíme.“
Mafiánský boss začal svůj příběh útěkem Toma a Billa do Berlína poté, co po nich Andreas střílel, a velmi podrobně vyprávěl o tom, co se stalo po jejich příjezdu do Berlína. Po druhé kávě si objednali třetí. Jejich třetí káva přišla na stůl přesně ve stejnou dobu, kdy Gordon ukončil vyprávění o tom, co se stalo mezi Trümperovými, Kaltzovými a Schäferovými. Anis tiše pískl. „To bylo něco. Takže to byl ten Schäferův kluk, jo?“
„Určitě,“ řekl Gordon. „Uklidit ten bordel byla fuška. Nemluvě o tom, že do toho byla zapletená i BKA. To, jak se Wilhelm před lety popral s tou francouzskou bandou, nebylo nic ve srovnání s tímhle.“
„A kde je Wilhelm teď?“
„Myslím, že je právě teď na Bali a užívá si svou pauzu s Tomem.“
Anis se odmlčel a jeho káva byla blízko jeho rtů. „Svou pauzu?“
„Jo, jako dovolenou. Zapomněl jsem ti říct, že Wilhelm a Tom společně tvoří pár. Cestují už skoro rok, od doby, kdy se oba vylízali ze svých zranění.“ Gordon se zasmál Anisovu šokovanému výrazu. „Překvapuje mě, že jsi o tomhle ještě neslyšel.“
„Nikdy mě nenapadlo, že by ti dva mohli být spolu,“ řekl Anis. „Ta možnost mě nikdy nenapadla. Byli z… různých světů? Ne úplně odlišných, ale přesto jiných.“
„Mě by to taky nikdy nenapadlo, ale takhle to je,“ pokrčil Gordon rameny. „Jak se ukázalo, život je stále plný překvapení.“
„Pamatuješ, jak jsme byli zdrcení, když jsme se dozvěděli, že Louise a Jörg zemřeli? To bylo překvapení, které bych už nikdy nechtěl zažít.“ Anis si vzal do ruky kávu. „Myslím, že by oba na Toma byli opravdu pyšní. Rozhodně je to ten typ, kterému by člověk věřil,“ odmlčel se. „Teda pokud přimhouříš oči nad tím, čím se živí.“
Gordon se zasmál. „Jsem rád, že se Wilhelm a Thomas našli, i když jejich první setkání bylo vlastně setkáním potencionální oběti a rádoby vraha.“
Anisova káva se už podruhé zastavila v půli cesty. „Počkej, tuhle část jsi vynechal!“
„Uh, vážně?“
***
Bali
Když Tom otevřel oči, v pokoji byla ještě tma a obloha se teprve začínala rozednívat. Slyšel jemný šum vln narážejících do útesu a zhluboka se nadechl, aby si vychutnal svěží vůni moře, která jako by se na tomto ostrově držela naprosto ve všem. Podíval se na Billa, který stále spal vedle něj, a usmál se. Bill ležel zády k němu a jeho vlasy, které už byly zase dlouhé, se rozprostíraly v měkkých pramíncích po polštáři. Peřina mu zakrývala jen spodní polovinu těla. Billova holá záda vypadala v tlumeném světle hladce jako mramor.
Uplynul rok od chvíle, kdy byl Bill zbaven funkce hlavy rodiny Trümperových, a s Tomem se rozhodli, že až se oba úplně uzdraví, budou cestovat a stráví někde týden nebo dva, než se vydají na další cestu. Ne vždy to byl jen samý úsměv – když se oba ještě snažili pochopit jeden druhého a Tom zjistil, že Bill umí být pěkná diva, a Bill byl frustrovaný z toho, jak je Tom někdy dětinský – ale byli si bližší než kdejaké staré manželské páry.
Nebylo to však tak, že by jejich útěk byl jen o nich dvou. I když Bill trval na tom, že nepotřebuje ani nechce, aby jeho a Toma na dovolené sledovali bodyguardi, oba věděli, že je Gordon poslouchat nebude. Konkrétně věděli, že Kevin – ten, kterému Tom před časem zlomil nos – a Gabriel, je sledovali, bydleli ve stejných hotelech jako Bill a Tom, a dokonce je sledovali i při jejich společných chvilkách.
„Nemám jí prostě nabídnout, aby si přisedli k našemu stolu?“ Zeptal se Tom Billa, když večeřeli vedle benátských kanálů. „Čím víc, tím líp, ne?“
„Dělám, že je neznám, takže ne,“ řekl Bill a řízl do humra.
Tom si odfrkl a rozhodl se pozvednout sklenku vína na oba bodyguardy, kteří na oplátku pozvedli svou. Domníval se, že bodyguardů je ve skutečnosti víc, ale žádného z nich v okolí neviděl. Tom nakonec usoudil, že je zbytečné snažit se je najít, a předstíral, že v okolí jsou jen Kevin a Gabriel.
Teprve když byli v Dubaji, Bill si všiml, že Kevin už je nehlídá. Byl tam jen Gabriel a vypadal, že si výlet rozhodně užívá. „Kam zmizel Kevin?“ Zeptal se Bill Toma a šťouchl do něj svou lahví s vodou.
„Um,“ vyhrkl Tom, otáčel se a hledal ho. „Ztratil se?“
Tom kvůli slunečním brýlím neviděl, jak Bill protáčí očima, ale věděl, že to určitě udělal. „Možná Gordon konečně uvěřil tomu, že jsme v pořádku.“
A tak pokračovali v cestě, a nakonec se ocitli na Bali. Zůstali na ostrově dva týdny, přesto se jim odsud moc nechtělo. Nikdo je tu neznal a všechno bylo exotické, přesto tu mohli najít i kousek západního života. Tom a Bill trávili poslední tři dny v hotelu a užívali si jeho vybavení. Billovi se obzvlášť líbilo, že jim hotel poskytoval službu pronájmu jachty, nemluvě o tom, že pokoje nebyly tak docela pokoje, spíš vily s nekonečným bazénem umístěným na okraji útesu. Byl to ráj.
Stále byl klid a slyšet bylo jen šumění tříštících se vln. Tom jemně přejel prsty po Billově paži a kochal se pocitem Billovy teplé kůže. Pak ukazováčkem sledoval Billovu páteř a zastavil se, když dosáhl Billova pasu. Posunul se blíž, zabořil obličej do Billových vlasů, lehce se dotýkal jeho boků a hladil jeho kůži. Něžně přitiskl prsty na Billovy, a zároveň vdechoval jeho známou vůni. Byl stále lehce cítit vanilkou ze včerejších lázní, a aby byl zcela upřímný, vyhovovalo mu to, protože ho to dělalo prakticky chutným. Tom se chtěl včera s Billem intimně sblížit, ale lázně je zanechaly v příliš blaženém stavu, a tak brzy usnuli.
Bill se lehce pohnul a poskytl Tomovi slastný pohled na lehce napjaté svaly vlnící se pod nyní opálenou kůží. Tom se naklonil blíž a vtiskl Billovi polibek na zátylek, přímo na tetování, které bylo symbolem rodiny Trümperových. Jeho ruka stále hladila jeho bok a putovala dolů ke stehnu, aby se znovu vrátila nahoru a dráždila ho. Začal Billovi sjíždět po zádech jemnými polibky a něžně ho okusoval. Tom se rozhodl olíznout místo těsně vedle Billovy lopatky, a pak tam vtiskl vlhký polibek, plně si vědom toho, že Bill je tam citlivý. Zabiják se ušklíbl, když ucítil, že se Bill pohnul. Pokračoval v jemném útoku a snažil se zachovat klid a nebýt příliš vzrušený, zatímco se snažil Billa probrat ze snů.
„Mmm, Tome…“ zamumlal Bill a jeho hlas byl ještě chraplavý spánkem. Tom se usmál a cítil vítězství, když se Bill lehce prohnul v zádech. „Už svítá?“
„Ne, ještě ne.“ Tom dýchal na Billův krk, zatímco se přitiskl hrudí k jeho zádům. Držel Billovy boky a jemně si druhého muže přitáhl blíž k sobě, takže Bill byl napůl čelem k němu, a dobře věděl, že Bill cítí jeho rostoucí erekci. Pokračoval v hlazení jeho kůže a tentokrát nechal ruku pomalu sklouznout až k Billovu pasu. Tom se rozhodl, že jemná kůže pod Billovým uchem potřebuje pozornost, a začal ji zvolna sát.
Billovi se trochu zatajil dech. Jeho mozek byl stále ještě plný mlhy ze spánku, ale nemohl popřít, že mu jemné, dráždivé doteky začínají být příjemné. „Tome…“ dostal ze sebe.
„Hmm?“ Odpověděl Tom, sjel rukou zpátky dolů a pohladil vnitřní stranu Billova stehna, přičemž se záměrně vyhýbal jeho penisu.
Bill se pokusil otevřít oči, ale měl je stále poněkud zalepené, a tak je raději nechal zavřené a zašeptal: „Polib mě.“
Tom mu s radostí vyhověl. Podepřel se a skláněl se nad Billem. Pomalu se sklonil, níž a přitiskl své rty na Billovy. Něžně Billa políbil a ochutnal jemné rty druhého muže. Přestože polibek byl pomalý, Bill měl pocit, že ho všechno pálí a že v jeho břiše vzplál oheň. Trošku zalapal po dechu, když Tom položil nohu mezi Billovy a přiměl ho, aby je dal od sebe. Tom využil příležitosti a vklouzl jazykem do Billových úst a téměř zasténal rozkoší, když Bill útok horlivě opětoval a nechtěl, aby Tom polibek ovládl. Pak přesunul rty na Billův krk, když se na něj položil, a omylem ho kousl, když mu rozkoš při dotyku jejich penisů připadala příliš velká. Bill slyšitelně vzdychl, kdy se prohnul a rukama vyjel na Tomova záda a do vlasů. Tom kroužil boky nesnesitelně pomalu, až Bill začal při tom pocitu lapat po dechu.
„Jelikož je ještě dost brzo,“ zašeptal Tom, „co chceš, abych udělal? Mám tě jen takhle dráždit?“ Zeptal se a sjel polibky až k jedné z bradavek, než ji začal lehce sát. Bill se pod Tomem zavrtěl a chtěl mu říct, aby si s ním přestal hrát a prostě to udělal. „Nebo tě mám prostě ošukat do bezvědomí?“
Tomova ruka si našla cestu k jeho zadku, který stiskl a smyslně masíroval jednu půlku, zatímco jeho prsty se tu a tam dotkly Billova otvoru. „Tome, přestaň mě provokovat,“ protestoval Bill.
„Popros,“ řekl Tom.
Bill se zamračil – nerad prosil, ale pak Tom ještě jednou sjel dolů, a při tom udržoval oční kontakt a Bill zalapal po dechu. „Prosím,“ zakňučel.
„O co prosíš?“
„Ošukej mě,“ vydechl Bill. „Prosím, Tome.“
Tom se s úsměvem od Billa odtrhl, aby podal lubrikant, který včera večer položil na noční stolek, a vymačkal z něj velké množství, aby si namazal prsty. Billův penis už byl v pozoru a Tom záměrně nespěchal. Byl až příliš pomalý. Bill roztáhl nohy a sáhl si mezi ně. Než stačil cokoli udělat, Tom byl zpátky a odsunul Billovu ruku. „Nemůžeš začít beze mě.“
„Proč jsi v posteli tak dominantní?“ Odfrkl si Bill.
„Protože máš rád, když tě v posteli někdo ovládá,“ řekl Tom, zatímco jednou rukou držel Billovy nohy na místě a druhou se dotkl Billova vchodu a znovu ho poškádlil tím, že do něj pomalu zasunul jeden prst.
Bill vydal hrdelní zvuk, když Tom pohyboval prstem dovnitř a ven a ujišťoval se, že všude rozmazává lubrikant. Když dovnitř zasunul další prst, Bill zalapal po dechu a v rukách stiskl prostěradlo. Začínal se potit. Lesk potu byl v tmavě modrém světle svítání, které je obklopovalo, jasně viditelný. Tom pohnul prsty, a když se dotkly Billovy prostaty, druhý muž měl pocit, jako by ho zasáhl elektrický výboj. „Do prdele,“ zaklel Bill.
„To je v plánu, ne?“
Bill si nemohl pomoct, ale zasmál se. „Tak už to udělej. Přestaň mě škádlit nebo se za chvilku udělám.“
Tom se sklonil, aby Billa políbil. „Přivádíš mě k šílenství.“
„A ty přivádíš k šílenství mě tím pomalým škádlením,“ postěžoval si Bill, když Tom vytáhl prsty. Tom se na Billa zálibně usmál, čímž si vysloužil zvednuté obočí, než ho znovu políbil, a nakonec do něj zasunul, až Bill zalapal po dechu.
Bill se kousl do rtu, když Tom pohyboval boky ve stálém tempu, a pak pohnul rukou, aby lehce přejel prsty po Tomově spodním rtu. „Nemůžu uvěřit, že jsme tady.“
„Na Bali? Na dovolené?“ Zeptal se Tom trochu zadýchaně. „Většinu času jíst, objevovat a šukat?“
„Myslím, že ten seznam by měl být – ach bože – opačně,“ zalapal Bill po dechu, když Tom zkrátil své přírazy tak, aby zasáhl to správné místo. „Myslel jsem tím – uh Tome – tady jako my…“ Bill se zastavil v půli věty, když Tom začal přirážet rychleji a jeho slova se změnila ve sténání.
Tom zvedl Billovi jednu nohu a kousl jej zezadu pod koleno, než pomalu tu hebkou kůži začal líbat a sjel jazykem ta nízko, jak jen dokázal, zatímco se stále snažil Billa všukat do matrace. Věděl, že to Billa přivádí k šílenství. Vždycky se mu líbilo, že je Tom „zasraně ohebný“.
„Co jsi říkal?“ Zeptal se Tom mezi nádechy.
„– tady v téhle situaci.“ Zvládl Bill dokončit poslední větu. Natáhl se dozadu, stiskl v rukách prostěradlo a zavřel oči. „Ty jsi – kurva – úžasnej a okouzlující a – ehm, víc – celou tu dobu a já prostě – já-“
Tom bušil silněji a děkoval bohům za to, že hotel, ve kterém bydleli, byl postaven jako malé vilky. Bill uměl být někdy hodně hlasitý. Sakra, Tom uměl být někdy taky hlasitý, zvlášť když byl Bill extrémně energický. „Už budeš?“ Zeptal se a přemýšlel, jestli se mu Bill snaží říct právě tohle.
Bill otevřel oči a usmál se, navázal s Tomem oční kontakt a Tomovy pohyby při Billově výrazu téměř ochably. „Jsem do tebe tak zamilovaný,“ řekl Bill tiše.
Tom se málem udělal hned na místě, ale chtěl se ujistit, že Bill bude ten, kdo se udělá první. Věděl, že Bill je blízko, a měl pravdu jako vždycky. Sklonil se a začal lehce kousat Billa do krku. Udělal hluboké, rychlé přírazy a za pár vteřin se Bill se zasténáním udělal. Tom se udělal chvíli poté a omylem Billa znovu kousl až příliš silně.
Tom se svalil z Billa a zůstal vedle něj. Oba mlčeli a snažili se popadnout dech. Pak se sám pro sebe usmál, otočil se k Billovi a požádal ho o polibek. Bill mu vyhověl a pomalu Toma políbil. „Víš co?“ Zeptal se Tom.
„Hmm?“
„Já tě taky miluju.“
Bill komicky zafuněl. „Díky bohu, už jsem si myslel, že to bude trapný.“
Tom se zasmál, natáhl ruku a přitáhl si Billa blíž k sobě. „Proč? Protože jsem ti hned neodpověděl? Před pár minutami jsem byl jaksi trochu zaneprázdněnej.“
„Zjistili jsme, že se máme moc rádi, ale nikdy jsme to neřekli nahlas.“
„Myslel jsem, že pochopíš, co cítím, díky tomu, jak se chovám,“ zasmál se Tom. „Když tancujeme ploužák, pokaždý, když ti vařím, pokaždý, když ti způsobuju orga-“ Tomova slova přerušil Bill, který Toma plácl do hrudi.
„Teď jsi zkazil tuhle chvilku,“ zakoulel Bill očima, když se Tom zasmál. „Kolik je hodin?“
Tom zvedl hlavu, aby se podíval ven ze skleněných posuvných dveří. „Ehm, myslím, že je pořád kolem šesté. Vlastně možná už po. Chceš jít ještě spát?“
Bill se přitulil blíž k Tomovi. „Tak trochu. Právě jsem prožil krásný probuzení, ale jsem příliš pohodlný na to, abych se hýbal. Mám ale trochu hlad. Chci snídat na pláži.“
„Napadlo mě, že bychom se asi měli nejdřív osprchovat? Oba jsme teď ulepení.“
„To je tvoje chyba. Ale fajn. Pojďme se osprchovat.“
„Miluju, když jsi takhle vlezlej.“
„Nejsem vlezlej,“ zamumlal Bill a jeho slova zkalil smích. Tom se zasmál, když vstal z postele a táhl Billa s sebou. Zamířil do prostorné koupelny vybavené otevřeným sprchovým koutem a vanou, do které se snadno vešli dva lidé. Když Tom zamířil ke sprše a zapnul ji, Bill se zastavil u umyvadla a nemohl si pomoct, ale podíval se do zrcadla. Byl opálený, vůbec ne tak jako při prvním setkání s Tomem v jeho kasinu. Přibyla mu nová tetování, a i Tom teď nějaké měl; při návštěvě Los Angeles si pořídili stejná tetování. Jediné, co se Billovi teď na jeho tváři líbilo nejvíc, bylo to, že vlastně vypadal mladší, díky menšímu stresu a spoustě spánku.
Tom už byl ve sprše a nechával teplou vodu, aby smáčela jeho vlasy. „Bille? Ty se ke mně nepřidáš?“
„Jo, už jdu.“ Bill konečně zamířil do sprchy. „Jen jsem si říkal…“
„Hmm?“
„Přemýšlel jsem, jestli bych se neměl vrátit jako Hrabě,“ dokončil Bill. Intenzita jeho slov se příšerně střetla se scénou, ve které se nacházel – Tom si myl vlasy šamponem, a při tom se díval na Billa.
Bill si říkal, že by se mu mohl Tom vysmát, ale vrah to neudělal. Prostě si dál myl vlasy s výrazem, který naznačoval, že ho to nijak nepřekvapilo a už delší dobu očekával, kdy Bill přijde s něčím takovým a bude se chtít vrátit do práce. Další Tomův úsměv mířený na Billa byl něžný. „Zvláštní, i já jsem přemýšlel o tom samém,“ řekl Tom.
Bill se doslova rozzářil, když konečně vstoupil do sprchy. Lehce Toma odstrčil stranou, aby získal přístup k vodě. „Už tě nebaví celé dny jen tak lenošit?“ Zeptal se s úsměvem.
„Ani nevíš jak,“ souhlasil Tom. „Už rok cestujeme po světě. To je až příliš dlouho. Mám pocit, že… začínám bejt nudnej.“
„Spíš domáckej.“
„Panebože, jako bychom byli obyčejný lidi.“
„Uh,“ Bill se komicky zavrtěl, když si začal mýt vlasy. Oba na sebe upřeli oči a vyprskli smíchy. „Potřebuju se zase chovat chladně a bezohledně a ty…“ odmlčel se Bill a šťouchl Toma do žeber, kde věděl, že je ten druhý muž lechtivý, „ty potřebuješ taky získat zpátky tu nafoukanou, sebevědomou a nebezpečnou osobnost.“
Tom se posunul dopředu, čímž přiměl Billa, který měl ve vlasech šampon, aby ustoupil a narazil na stěnu sprchy. Tomův výraz byl ve své intenzitě téměř vražedný a Bill se zachvěl, když si vzpomněl, že právě takhle se Tom tvářil, když mu Bill ukazoval malou opuštěnou chatu u jezera. Ten výraz, kdy Bill nevěděl, jestli se ho Tom chystá zabít, nebo políbit. „Mám před tebou velkej náskok.“ Rozesmál se Tom najednou.
Bill obrátil oči v sloup, ale pak se usmál. „Věci by byly velmi, velmi zajímavé, kdyby se podsvětí dozvědělo, že jsme partneři.“
„Opravdu velmi zajímavé,“ souhlasil Tom.
(ještě ne tak úplně) KONEC
autor: Panthere
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
