autor: Panthere
Snadné
„Tome, začínám se nudit.“
Tom si posunul sluneční brýle dolů na nos, podíval se na Billa a usmál se. „Říkal jsi, že chceš jít se mnou. Že chceš vidět, jak prozkoumávám lidi, než je zabiju.“
Bill naklonil hlavu na stranu. I když sice nemohl úplně vidět Billův výraz, protože mafiánský boss měl také sluneční brýle, to gesto Tomovi po dvou letech společného života stačilo k tomu, aby věděl, že to znamená: „No jo, ale to jsem nevěděl, že to bude taková nuda.“ Tom se tomu zasmál.
Seděli před malou kavárnou teprve třicet minut. Nebyla to nijak zvlášť dlouhá doba, ale chodili tam každý den už skoro dva týdny. Bill si liboval v lahodné kávě a zákuscích, i si rád hladil pejsky, které s sebou zákaznici přivedli, když si přišli pro svou každodenní dávku kofeinu, ale po týdnu už to začínalo být nudné. Vyzkoušel už všechny kávy i všechny z jejich zákusků. V tu chvíli se Bill začínal obávat, že dostane buď vysoký krevní tlak, nebo cukrovku.
Na Tchaj-wanu byl krásný a slunečný zimní den bez větru a s jasnou oblohou. Zima na Tchaj-wanu znamenala, že je dost chladno na to, abyste viděli svůj dech, ale zároveň dost teplo na to, aby vám venku stačil jen svetr. Tom se rozhodl vzít si místo toho tričko a koženou bundu. I když to Bill nijak neokomentoval, Tom věděl, že se mu to líbí. Sám Bill měl na sobě svetr a šálu a ukrajoval ze svého tvarohového koláče.
„Klidně se můžeš projít po městě, dobře?“ Řekl Tom a byl pobaven Billovou agresí vůči cheesecaku. „Třeba jít nakupovat do 101?“
Bill si sundal sluneční brýle a složil je. „Říkal jsem ti, že chci vidět, jak před vraždou prozkoumáváš, takže si budu stát za svým slovem a dotáhnu to až do konce. Je to výzkum. Mí chlapi by se mohli naučit pár věcí o nenápadném zabíjení.“ povzdechl si. „A 101 je nuda.“
Tom se na Billa zálibně podíval, když mafiánský boss analyzoval křižovatku silnic. Kavárna se nacházela na rohu křižovatky ve tvaru Y, ale byla klidná, daleko od obytných čtvrtí, a neprocházelo tudy moc lidí. Zákazníci, kteří do kavárny přicházeli, byli také většinou stálí. Tom počkal, až se na něj Bill podívá, a teprve pak řekl: „Miluju, když se mnou mluvíš jako ‚Hrabě‘.“
„Mám své zásady,“ řekl Bill povýšeně a prohrábl si rukou své nyní již dlouhé vlasy. Tom se tomu zasmál a Bill mu věnoval úsměv. „Ale vážně, sedíme tu každej den jednu až dvě hodiny a zíráme na silnici a na lidi, kteří tudy procházejí. O co přesně ti jde?“
Nájemný vrah si také sundal sluneční brýle a položil je na stůl. „Řekni mi, co jsi vypozoroval.“
Bill protočil očima. Tom se uchechtl, naprosto potěšen tím, že Bill svoje emoce ukazuje, jen když je s ním. Mafiánský boss se mezi svými muži stále choval chladně, i když už ne tolik bezohledně jako dřív. Jeho muži kvůli tomu byli Tomovi velmi vděční. Tom se podíval za sebe a zvedl obočí na Gabriela, jejich určeného bodyguarda. Gabriel je sledoval od jejich ročního volna od podsvětí a zdálo se, že je za to nesmírně rád – mohl cestovat po světě. Dokonce ani nemusel nic dělat, protože Tom byl dostatečně schopný, aby Billa ochránil. Gabriel se na oplátku napil kávy, a pak se vrátil ke své knize.
„Okay, takže,“ začal Bill a zvedl svůj vlastní šálek kávy, „vím, na koho se zaměřuješ, což je ten čtyřicátník, který tudy projíždí na kole vždycky o pauze na oběd. Měl by tudy projet za pět až deset minut.“ Bill se napil, než pokračoval. „Trvá mu asi třicet minut, než se nají v některé z těch malých restaurací támhle na konci silnice,“ Bill neurčitě mávl rukou správným směrem, „a pak se vrátí do práce. Odpoledne pak zase projede touhle silnicí, aby šel támhle na ten noční trh,“ Bill znovu neurčitě mávl rukou, „a to je všechno.“
Tom pomalu přikývl. „Správně.“
Bill přimhouřil oči. „Co mi uniká?“
„Vysvětlím ti to, až uslyším jeho kolo,“ ušklíbl se Tom. „Pojď si sednout vedle mě, ať vidíš, o čem mluvím.“
Bill vstal, přesedl si a posadil se vedle Toma. Usmál se, když mu Tom vlepil polibek na tvář. „To byla taktika, jak mě přimět, abych si sedl vedle tebe a ty mě mohl políbit?“
Tom se zatvářil pohoršeně. „To bych si nikdy nedovolil!“ Vyprskl smíchy, když ho Bill lehce plácl do hrudi. „Okay, jo, je to tak trochu taktika.“ Objal Billa kolem ramen, a pak ho lehce políbil na rty.
„Gabriel nejspíš zírá.“
„Myslím, že je mu už špatně, když vidí, jak se líbáme,“ zasmál se Tom. „Pamatuješ, jak jsem tě jednou posadil na stůl a ty jsi shodil tu mísu s ovocem a nějaký skleničky, a on vtrhl dovnitř v domnění, že nás někdo napadl?“
„Nemůžu uvěřit, že mě málem viděl s tvým ptákem ve mně.“
Tom se zakuckal čajem, protože nečekal, že mu Bill odpoví tak vulgárně. Poté, co se mu podařilo znovu se správně nadechnout, se Tom lehce zasmál. „No, bylo to poněkud trapný. Nejvtipnější na tom je, že z toho měl trauma.“ Bill se chystal něco říct, když Tom zaslechl velmi slabý, ale nezaměnitelný zvuk kola.
Bill ho musel slyšet taky, protože zavřel pusu a začal dávat pozor. Oba dávali pozor, protože muž na kole se pomalu valil po silnici jejich směrem. Když Tom začal mluvit, jeho hlas byl tichý a Billovi z něj přeběhl mráz po zádech. „Pokaždé, když jede na kole po téhle silnici, vždycky se otočí a podívá se na malou opravnu mobilů támhle. Rozhodně ho velmi přitahuje ta dívka, která tam pracuje a která sem chodí jen v pondělí, úterý a dnes – což je pátek – a v sobotu. V jiné dny se tam nikdy nepodívá. Vzpomínáš si na tu mladou dívku, která sem v ty dny chodí na kávu? Krátké vlasy, milý úsměv, temperamentní osobnost?“
Bill se zamračil. „Nechutný. Je tak o půlku mladší než on.“
Tom se zasmál, než pokračoval. „Rozhodně jí nahání hrůzu. Pokaždé, když vyjde z kavárny, je opatrná. Právě tam začala pracovat a je trochu vyděšená.“
„Jak víš, že tam právě začala pracovat?“ Zeptal se Bill.
„To ti řeknu později,“ řekl Tom. Muž na kole už byl na půli cesty k nim. „A ti chlapi…“ Tom kývl směrem k muži, který vyhazoval odpadky, a k muži, který seděl a kouřil nejblíže k nim, „znají můj cíl. Znají ho jako chlápka, co projíždí kolem na kole a občas si kývnou na pozdrav, ale nemají zájem ho poznat blíž, i když můj cíl by chtěl.“
„A jak to víš?“ Zeptal se Bill a otočil se na Toma.
„Protože je super přátelským k majitelům těch malých restaurací,“ řekl Tom a podíval se na silnici, kde se nacházelo několik, rozhodně rodinných restaurací. „Vždycky od nich dostane něco zadarmo. Sem tam knedlík, porci kuřete navíc… To, jak se společně směji, když spolu mluví, je známka toho, že tam chodí už léta. Nevím, jestli sis všiml, ale pokaždé, když prochází kolem, navážu s ním oční kontakt. A trochu se na něj usmívám.“
Bill se usmál. „Děláš oči na svůj cíl? Doufám, že se do něj nezamiluješ, jako ses zamiloval do mě.“
„Bože,“ zasmál se Tom. „To byl úplně jinej případ než tenhle. Prodává dětský porno, což je tisíckrát horší než někoho prostě zabít.“
Po vyslechnutí důvodu, proč někdo chtěl toho chlapa zabít, Billovi spadla čelist. „To myslíš kurva vážně?“
Tom přikývl. „A taky za to vydělal docela slušný prachy.“ Tom se zastavil, když kolem nich muž procházel, maličko se usmál a přikývl. Na oplátku se mu dostalo zamávání. Bill zachoval vážnou tvář, zatímco Tom se tvářil samolibě. „Každopádně pokračujme. Důvod, proč jsem s ním navázal oční kontakt, je ten, že s námi bude brzy mluvit. To, že mi právě teď zamával, je znamení, že by to mohl udělat buď dnes, nebo zítra. Je zvědavý, kdo jsme a proč tu už dva týdny sedíme, a nejspíš nám i nabídne, že nás provede po okolí, nebo po nočním trhu, který navštěvuje. Nabídne nám, že nás tam zavede, a myslím, že nám zkusí nabídnout i své… výrobky, kdybychom zkusili udělat nějakou narážku.“
„A tím si jsi jistý, protože…?“ Bill pozvedl obočí.
„Protože si řekl o oběd s sebou,“ ušklíbl se Tom.
Bill viděl, že muž sundal kolo ze stojanu a tlačí ho k nim. Působivé, pomyslel si Bill. Byl sice už léta mafiánským bossem – a byl jím i teď, když se Gordon rozhodl zase zmizet na dovolenou – ale na plánování zabíjení nebyl zrovna expert. Plánování toho, jak by měl obchod probíhat, pro něj bylo jako dýchání. Teď viděl, že pro Toma je instinkt lovce naprosto přirozený. Bylo až děsivé, jak Tomova mysl pracovala, když byl v práci. Bylo to skoro, jako by uměl věštit. V Billově mysli pak něco zapadlo. „Počkej, ty umíš čínsky? Proto víš, že tam ta holka začala zrovna pracovat a že ten zmrd dostává zdarma jídlo navíc?“
Nájemný vrah pokrčil rameny. „Wǒ cóng shí jǐ suì kāishǐ jiù liúlì de zhōngwén.“
„Co to kurva,“ řekl Bill. Tím si od Toma vysloužil smích, než nájemný vrah obrátil pozornost ke svému cíli.
Bill po celou dobu konverzace mezi Tomem a mužem v kavárně mlčel a spokojeně pozoroval, jak si v záplavě čínštiny povídají. Muž je pozdravil a snažil se mluvit anglicky, na což Tom reagoval čínsky. Pak už vypadali jako nejlepší přátelé. Tom měl skutečně pravdu; muž byl potěšen, že jsou oba turisté, a že by mu bylo ctí oba tady provést. Tom řekl něco, co muže přimělo poněkud dramaticky zalapat po dechu, znovu to hlasitě zopkoval, a pak na něčem trval. Když se Bill později večer připravoval, zeptal se na to Toma.
„Řekl jsem mu, že za dva dny odjíždíme,“ řekl Tom, když si natahoval džíny. „Trval na tom, že bychom se s ním měli jít dnes večer podívat na jeho oblíbený noční trh. Když na tom trval, bylo by neslušné říct mu ne.“
Cíl vytvořil Tomovi příležitost, aby ho zabil. On je pozval, ne naopak, a to všechno kvůli tomu, že ho Tom pouhé dva týdny tiše pozoroval. Bill si nemohl pomoct, ale napadlo ho, co by se stalo, kdyby měl Tom víc času?
Mafiánský boss pocítil příval adrenalinu, když sledoval, jak Tom dokončuje přípravu. Od chvíle, kdy vylezl ze sprchy, byl Tom až děsivě klidný. Byly to skoro tři roky, co se Bill s Tomem poprvé setkali, a dva z těch tří, kdy spolu oficiálně chodili, ale tohle bylo poprvé, kdy měl možnost vidět Toma, jak se připravuje na zabití. Připadal mu skoro jako někdo jiný. A aby byl upřímný, vzrušovalo ho to.
Když si Bill obouval boty, obrátil pozornost k Tomovi. Byl oblečený celý v černém. Měl stejnou koženou bundu jako předtím a dlouhé vlasy měl svázané do drdolu. Stál u stolu v hotelovém pokoji a pečlivě si prohlížel nůž. Byl docela dlouhý a maličko se spirálovitě stáčel, tří břité čepele se spojovaly do smrtícího hrotu. Bill v něm okamžitě poznal nůž ze skupiny speciálních operací rakouských ozbrojených sil. Jak k němu Tom přišel, netušil. Bill na něj musel nějakou dobu zírat, protože Tom se pak k němu otočil. „Co?“ Zeptal se s úsměvem na rtech.
Bill se k němu přikradl. Tom okamžitě odložil nůž a přitáhl si Billa k sobě. Mafiánský boss se naklonil dopředu a Tom se nemusel ptát, aby věděl, že Bill žádá o polibek. Vyhověl mu a užíval si, jak jsou Billovy rty hebké a hladové. Když se Tom odtáhl, Billovy tváře byly zarudlé. „Co?“ Zeptal se znovu, než vtiskl Billovi polibek na krk.
„Já nevím,“ povzdechl si Bill a zaklonil hlavu. „Když tě vidím, jak se připravuješ na zabíjení, tak mě to vážně…“
„Vzrušuje?“ Zasmál se Tom. Bill protočil očima, ale stejně přikývl. Tom se ušklíbl, a pak vtiskl Billovi na krk poslední drobný polibek, načež se odtáhl a nůž, který před chvílí držel v ruce, dal do pouzdra. Schoval ho pod košili, a pak se otočil k Billovi, který se zdál být na pokraji, aby ho požádal, aby zůstali doma. Tom se zasmál a natáhl se po Billově ruce. „Až se vrátíme, udělám, co budeš chtít. Ale teď máme schůzku, kterou nemůžeme zmeškat.“
Bill se narovnal, nasadil svůj nejlepší výraz Hraběte – jakákoli známka vzrušení v mžiku zmizela – a zamířil ke dveřím, přičemž Toma táhl s sebou. „Je to snadný, ne? Nebude nám to trvat dlouho, že?“
„Ne, nebude to trvat dlouho,“ řekl Tom lehce, když vyšli ven. Když se dveře jejich pokoje s cvaknutím zavřely, Tom se naklonil blíž a zašeptal Billovi do ucha: „Bude to tak snadné.“
autor: Panthere
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
