autor: Buyyouadrank
Domov
„Hele, v tomhle bys neměl spát, Bille.“ Ukázal Tom na Billovy černé kalhoty i bílou košili a podal mu staré flanelové pyžamové kalhoty a bledý chlapec na ně překvapeně zíral.
„Jsou tak měkké,“ poznamenal Bill a otřel si kalhoty o tváře.
„Jo, to jsou,“ řekl Tom bez zájmu. „Jdi se převléknout, ať můžeme jít spát.“
„Dobře,“ přikývl Bill horlivě. Podíval se na postel a lehce vzrušeně poskočil; neležel už osmnáct let. Okamžitě si vysvlékl černé kalhoty a přetáhl si přes hlavu bílou košili, takže zůstal úplně nahý. Odhodil flanelové kalhoty a skočil do Tomovy postele, přitáhl si peřinu až k bradě, a pak se podíval na Toma.
„Ehm…“ Tom zíral, jak se na podlaze válí kalhoty s ostatním oblečením. Byl Bill v jeho posteli nahý? Zalapal po dechu a lehce se zamračil.
„Ty si nejdeš lehnout?“ Bill vystrčil hubenou ruku zpod přikrývky a poplácal místo vedle sebe. „Tvoje postel je pořádně velká. Určitě se sem vejdeš!“
„Lehnu si na gauč,“ řekl suše.
„Ne, Tome!“ Bill vyskočil z postele a chytil Toma za paži. „To nemusíš! Proč se nemůžeme podělit o tuhle postel?“
Protože jsi nahej, řekl si Tom pro sebe a skoro protočil očima. Tom si trochu dělal starosti sám o sebe; proč mu Billova nahota tolik vadila? Vlastně mu to až tak úplně nevadilo, jen nechápal svoji reakci. Přistihl se, že jeho oči bloudí po Billově těle. Měl přesné tělo jako ta figurína, vysoké a štíhlé. Jeho tělo působilo jako socha vytesaná z mramoru a pokrytá vrstvou jemné a hladké alabastrové kůže.
„Fajn,“ povzdechl si Tom nakonec a zrudl při svém vnitřním komentáři Billova těla. Svlékl se do boxerek, vlezl do postele a lehl si na okraj matrace co nejdál od druhého muže. Bill si všiml jeho odstupu, odfrkl si a přisunul se blíž.
„Co to děláš?“ Zeptal se Tom opatrně a lehce pootočil hlavu, aby se koutkem oka na Billa podíval.
„Co?“ Odpověděl Bill nevinně, objal Toma kolem ramen a položil mu hlavu na rameno.
Tom se naklonil a na okamžik se od Billa odtáhl, aby mohl zhasnout světlo. Jakmile byla v místnosti tma, Bill se posadil a naklonil se nad Toma, až ho jeho dech pošimral na tváři.
„Tome?“ Vydechl. „Jsi vzhůru?“
„Zrovna jsem si lehl. Jak bych mohl asi spát?“ Zakoulel očima pod víčky, pobaven tím, že někdo může být tak hloupý.
„Ah. Okay. Tak co budeme dělat zítra? Jak najdeme mou pravou lásku?“
„Já nevím,“ zamumlal Tom netrpělivě. Dnešek byl psychicky vyčerpávající a on se toužil jen trochu prospat. „Vyspíme se na to, dobře?“
„Dobře,“ utrousil Bill a znovu si lehl. Několikrát se převalil a posunul, než našel pohodlnou polohu. Celé tohle vrtění trvalo snad dobrých deset minut a Tom jen ležel s doširoka otevřenýma očima, mračil se a čekal, až se matrace přestane hýbat, aby mohl spát. Když Bill konečně ztuhl a zdálo se, že konečně bude spát, Tom si povzdechl, zavřel oči a převalil se na bok.
„Tome?“ Posadil se znovu Bill.
Tom zasténal a zůstal ležet na boku. „Co?“ Zamručel.
„Ty jsi našel svoji pravou lásku?“
„Ne,“ povzdechl si.
„Jak to, že ne?“
„Tak nějak ji úplně nehledám.“
„Proč ne?“
Tom se snažil ovládat. Cítil prsty na svých žebrech, když mu do nich Bill začal roztržitě klepat a šťouchat do kostí. Tomovi velmi připomínal jeho malou sestru, takže si nemohl pomoci a musel se maličko usmát, než Billovu ruku odrazil.
„Chceš najít svou pravou lásku?“ Bill byl neodbytný; natáhl se a položil ruku na druhou stranu Tomova těla, takže držel chlapce mezi svými pažemi. Naklonil se blíž a tvář měl přímo nad Tomovou.
Tom se nakonec přetočil, takže zase ležel na zádech, a podíval se do Billových skelných karamelových očí. Přistihl se, že zírá na Billovy lehce pootevřené rty, polkl a natáhl ruku, aby Billa líně cvrnkl do nosu.
„Budu o tom přemýšlet,“ usmál se drze. „Běž spát, Bille.“ Zavřel oči a dal si ruce za hlavu. Bill ho několik okamžiků pozoroval a soustředil se na třepotání jeho tmavě blond řas a na zvedání a klesání jeho hrudníku.
Bill se poškrábal na tváři, stáhl ruku a lehl si na záda vedle Toma. Povzdechl si a zasněně hleděl na bílý strop a přemýšlel, co všechno se příští měsíc stane.
***
Toma probudil zvuk budíku. Zasténal, když si vzpomněl, že si ho nastavil tak, aby ho každé ráno budil včas, aby se dostal do Jostova obchodu.
Do obchodu… s tou krásnou figurínou.
Teď když byl zcela vzhůru, si uvědomil, že se nemůže hýbat a že má levou stranu těla znecitlivělou. Tom se zamračil, natočil hlavu a zasténal, když viděl, že Bill spí na něm. Hlavu měl položenou na jeho rameni a nohy obtočené kolem jedné Tomovy. Billovy růžové rty byly pootevřené a proužek slin stékajících mu po bradě se nebezpečně blížil k Tomově kůži. Tom zavrčel a pokusil se odtáhnout, ale Billovo sevření bylo pevné a úkol se ukázal být těžší, než očekával. Tomovi, který byl stále napůl v Billově sevření, se podařilo dostat ruku na podlahu, kde hlasitě pípal budík.
Stiskl tlačítko „Vypnout“ a pokusil se vytrhnout z Billova sevření. Zanedlouho se černé řasy zatřepetaly a karamelové oči se setkaly s Tomovýma čokoládovýma.
„Dobré ráno,“ usmál se Bill unaveně a stále se vinul kolem Toma.
„Dobré ráno,“ zabručel Tom. Přemýšlel, jestli to celé nebyl jenom sen. Bill ho nakonec pustil, i když neochotně, a Tom se postavil na nohy a zasténal, když se protáhl.
„Tak co budeme dneska dělat?“ Bill složil ruce pod sebe a zazubil se na Toma. Když Tom vstal, peřina spadla z postele a Billovo nahé tělo bylo na odiv. Rozkrok mu zakrývaly jeho vlastní nohy, jak je měl překřížené, a chodidla mu visela z postele.
„Musím jít do obchodu,“ odpověděl Tom. „Do prdele, úplně jsem na to zapomněl.“ Přešel ke skříni, kde vládl chaos, a vytáhl z ní oblečení na dnešní den. „Bille, skoč za Andreasem. Určitě ti půjčí něco na sebe. Moje hadry ti budou zasraně velký.“
Bill se zamračil nad množstvím sprostých slov, které Tom tak svobodně používal. Povzdechl si, spustil nohy z postele a zamířil na chodbu.
Blonďákovy oči se rozšířily, když se dveře otevřely a v nich spatřil nahého chlapce.
„Ahoj, Andreasi!“ Zacvrlikal Bill. „Můžu si půjčit něco na sebe, prosím?“
„J–jo…“ Andreas ukázal roztřeseným prstem ke své skříni. „Posluž si.“
Bill se na něj roztomile usmál, když procházel kolem. Andreas polkl a sledoval, jak Bill pohupuje boky způsobem, který byl svůdný a nevinný zároveň. Přestože si byl Andreas svou sexualitou naprosto jistý, přistihl se, že očima bloudí po jeho těle. Bill měl skutečně dokonalé tělo; jeho dlouhé a štíhlé končetiny pokrývala neposkvrněná bledá kůže a působil jistou ladnou atmosférou.
Tom vešel do Andreasova pokoje, aby se podíval, co Billovi tak dlouho trvá, a nakrčil čelo, když viděl, jak Bill prohledává komodu, houpe boky ze strany na stranu a Andreas ho pozoruje jako starý šmírák.
„Hej,“ plácl Tom svého nejlepšího kamaráda po rameni a střelil po něm pohledem. Andreas se lehce začervenal a řekl, že si jde pro něco k jídlu. Tom protočil oči, přistoupil k Billovi a jemně mu položil ruku na drobné rameno. „Bille, musíme si pohnout.“
„Dobře,“ vydechl Bill. Vytáhl obyčejné černé tričko a tmavé džíny. „Vracíme se do obchodu?“
„Jo.“
„Ten obchod miluju,“ řekl Bill nenuceně a lehce se zamračil. „Než jsem se tam dostal, nosil jsem jenom staré špinavé hadry, ale on… ten muž, Jost, mě oblékl do těch nejkrásnějších věcí. Tyhle jsou mimochodem taky fajn,“ usmál se a gestem ukázal na oblečení, co měl na sobě.
Tom mu úsměv opětoval. Všiml si, že když Bill mluví, má tendenci znít vzdušně, zadýchaně a lehce. Nezněl hloupě, ale zněl, jako by ho úplně všechno fascinovalo. Byla to další z těch věcí, které ho dělaly naprosto jedinečným.
***
„Oh, mám pocit, jako bych byl doma.“ Bill vtrhl do obchodu, zatímco Tom zůstal pozadu, aby otočil ceduli na dveřích na “Otevřeno“. Bill vyskočil na teď už prázdný okenní parapet. Tom se zamračil; když poprvé vešel do obchodu, měl pocit, že vypadá prázdně a mrtvě. Ale teď když stál Bill na parapetu, obchod opět ožil.
„Vypadáš, jako bys sem patřil,“ zavolal Tom a přešel k pokladně. Kdyby nevěděl, jak to je, myslel by si, že se figurína vrátila. Billova krása byla tak sošná, že právě teď, když stál na místě, vypadal příliš bezchybně na to, aby byl člověk. Světlo se odráželo od jeho kůže a on zářil. Dokonce i jeho póza – jeho bok lehce vyčníval, zatímco ruce měl volně podél těla – vypadal bez velkého snažení jako výstavní kousek.
„Tome?“ Bill elegantně slezl a přešel k dredaři. Naklonil se přes pult a lehce se nadechl. „Jak tady najdu svou pravou lásku?“
„Umm…“ o tomhle Tom nepřemýšlel. Začínal litovat slibu, který figuríně dal, jelikož netušil, kde začít hledat. „Třeba sem někdo vejde a ty… navážeš konverzaci,“ odmlčel se Tom a uvědomil si, jak hloupě to zní.
A přesto se Billova tvář rozjasnila nadějí.
„To zní skvěle!“ Zatleskal rukama a přeběhl ke vchodovým dveřím. Právě když je otevřel, aby se podíval ven na potenciální kandidáty, vešla dovnitř hezká brunetka. „Ahoj,“ řekl s vytřeštěnýma očima.
„Ahoj,“ odpověděla žena a usmála se na něj, než se zamyslela a zamířila rovnou k pultu. Bill ji následoval jako ztracené štěně.
„Jak se jmenuješ?“ Zeptal se, jakmile se zastavila před hromadou oblečení.
„Natalie,“ odpověděla klidně.
Tom pobaveně sledoval, jak Bill dál s tou mladou dámou konverzuje a zasypává ji otázkami. Natalie trpělivě odpovídala, což bylo trochu překvapivé. Nevypadalo to totiž, že by ji přitahoval; řeč jejího těla byla očividná a mluvila s ním jako s dítětem. Bill však vypadal, že stále vidí naději.
„Co na to říkáš?“ Natalie zvedla krátké černé šaty.
„Jsou hezké,“ řekl Bill nepřítomně, než se jí zeptal, co je její nejoblíbenější věc na světě.
Tom si odfrkl – sledovat tohle začínalo bolet. Bill očividně nevěděl, jak mluvit se ženami. Odkašlal si a přistoupil zezadu k Billovi, položil mu ruku kolem ramen, vřele se na zákaznici usmál a odtáhl černovlasého muže na druhou stranu obchodu.
„Tome, copak jsi neviděl, že jsem s ní mluvil?!“ Zabručel Bill.
„Bille, víš vůbec, jak se se ženami mluví?“ Zasyčel Tom zpátky a podíval se přes rameno. „Musíš je zaujmout, aniž by to znělo strašidelně! Mluvíš jako stalker! Kdybys neměl takovou hezkou tvářičku, už by zavolala policii!“
Billovo obočí vylétlo vzhůru a jeho tváře zrůžověly. „Myslíš si, že jsem hezký?“
Tom vypadal stejně překvapeně. Vážně právě pochválil jiného muže kvůli vzhledu? Ale na druhou stranu byl jen upřímný, Bill vypadal opravdu skvěle.
„Okay, vidíš, právě jsem ti složil kompliment! Takhle se mluví se ženami.“ Tom okamžitě změnil téma a doufal, že se nečervená.
Bill opět našpulil rty. „Ale… já nejsem žena.“
„To já vím! Chtěl jsem jen říct… okay, když se tě zeptala, co si myslíš o těch šatech, měl ses na ni koketně usmát a říct něco jako ‚vsadím se, že ti budou slušet‘. Ženy tyhle kecy milují. Jen si dej bacha, aby sis zase nedovolil moc, jinak to bude znít děsivě, a taky se snaž znít roztomile. Teda ne úplně roztomile, jen nemluv o ničem, co ji očividně nezajímá. Jo, a taky se ujisti, že…“
S každým dalším slovem, které Tom vypustil z úst, byl Bill čím dál zmatenější. Pohrával si s lemem trika a polkl. Najednou si až moc začal uvědomovat, co se děje kolem, a pocítil stoupající nervozitu. Tomova paže kolem něj byla těžká a teplá, ale zároveň nějakým způsobem uklidňující, a Tomova tvář byla strašně blízko jeho. Dokázal rozeznat každý rys jeho obličeje, od čokoládových očí až po lesklý kroužek ve rtu.
„Můžu, prosím?“ Nataliin hlas přerušil další Tomova slova. Stála před pokladnou a držela v ruce černé šaty.
„Oh, promiňte!“ Tom stáhl ruku, přešel k pokladně a namarkoval černé šaty.
Bill zíral. Ale ne na Natalii – zíral na Toma.
autor: Buyyouadrank
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
