autor: Panthere
Vrah
Pěstěné prsty lehce poklepávaly o studený žulový stůl. Ostatní, kteří seděli kolem Billa Trümpera, se začali hádat, ale on raději mlčel, aby je všechny soudil. Nesouhlas lidí v místnosti byl z velké části namířen na obrazovku po jeho levici, na které byl jeho otec. Podíval se na ni, zatímco ostatní pokračovali v hádce. Gordon Trümper nenuceně usrkával pomerančový džus, ten parchant. Pak vstal a opustil záběr kamery, pravděpodobně aby si došel pro další pomerančový džus.
Bill obrátil oči v sloup a tiše si povzdechl. Říkal Gordonovi, že nastane přesně tahle situace, ale poslechl ho ten starý muž? Samozřejmě, že ne. Podíval se na skupinku, která stále seděla v pohodlných kožených křeslech kolem stolu a debatovala mezi sebou. Začínali mu lézt na nervy.
Bill uslyšel cvaknutí z bluetooth ve svém uchu. Potlačil nutkání znovu si povzdechnout. „Ahoj, Wilhelme,“ ozval se Gordonův hlas. Pak nastala pauza, kdy s Billem čekali, aby se ujistili, že spojení je oddělené od ostatních lidí v místnosti. Když zbytek lidí s bluetooth sluchátkem nereagoval a dál mezi sebou vzrušeně debatoval, Gordon začal nenuceně mluvit. „Bille, zdá se, že to neberou moc dobře, a prakticky slyším, jak ty koulíš očima.“
Bill chvíli mlčel, než zamumlal: „Bylo by lepší, kdybychom to nechali tak, jak to bylo předtím. Říkal jsem ti, že se to stane.“
„Ano, říkal,“ pokračoval Gordon, „ale prvním krokem k udržení skvělých obchodních vztahů s partnery je dobrá komunikace s nimi. Představ si jejich rozhořčení, kdybych jim neřekl, že prozatím nechávám všechno ve tvých rukou. Přemýšlím, proč jsou s těmi muži takové problémy. Mladší obchodní partneři byli všichni v pohodě, když jsme je o tom před půl rokem informovali.“
„To proto, že jsou víceméně stejně staří jako já. Cítí se tak pohodlněji. Ale tihle chlapi jsou staří jako ty, Gordone, takže si říkají, jak jim sakra někdo tak mladej jako já může být dobrým obchodním partnerem?“ Bill mluvil klidně, zatímco si prohlížel nehty. Černý lak na nich se začínal oprýskávat. „Nevěří mi tak jako tobě. Ale chápu to, v naší branži jde o otázku života a smrti.“
Gordon se zasmál. „Máš pravdu. BKA by měla vážně radost, kdyby nás tu všechny našla sedět.“
Bill si odhrnul dlouhé vlasy dozadu. „Řekni mi o…“
„-nehodlám obchodovat s nějakým malým buzerantem, který má na sobě make-up!“
Výkřik zazněl hlasitě a zřetelně a ticho, které následovalo, bylo okamžitě tíživé. Muž, který vykřikl, byl pravděpodobně nejstarší v místnosti – vlastně víceméně stejně starý jako Gordon – a byl to on, kdo debatu začal. Z pěti obchodních partnerů tři souhlasili s tím, aby Bill převzal od Gordona řízení, přesně jak předvídal. Bill věděl, že by nemělo trvat moc dlouho, než se dohodnou. Kvůli tomu jednomu člověku se celá věc protahovala.
„Oh, on ti právě řekl, že jsi buzerant?“ Řekl Gordon. Bill téměř cítil Gordonovo zklamání z toho, jak ze sebe vydal to hluboké „oh“. „Čekal jsem od Arifina víc.“
Billův výraz se příliš nezměnil, až na lehké povytažení obočí. Jeho pohled byl pronikavý, když skenoval místnost. Pět sedících, deset stojících bodyguardů. Billovi čtyři bodyguardi stáli za ním a hlídali jeho i jediné dveře v místnosti. Nemusel je vidět, aby cítil jejich rozčilení poté, co slyšeli, jak jejich šéfovi nadávají. Když od Billa nedostali žádnou reakci, začali chrlit další nesmysly: „Podívejte se na něj, to jeho oblečení a všechny ty piercingy. Jak může s tímhle vzhledem podnikat?“
K Arifinovu překvapení se Bill usmál. Byl to nepatrný úsměv a on se podíval na obrazovku, kde byl nyní opět Gordon. Když Bill viděl Gordonův klidný obličej, věděl, že dostal povolení schůzku ukončit. Bill se narovnal a zachoval si úsměv, ale jeho hlas zněl tiše a nebezpečně. „Když se porovnám s každým z vás, kdo tu sedí, je pravda, že jsem nejmladší, a navíc je moje oblečení trochu výstřední. Co se týče zkušeností v podnikání, pomáhal jsem Gordonovi dávno předtím, než se rozhodl, že to oznámí všem, kdo tu sedí.“ Bill obrátil pohled na muže, který stál nejblíže, Francouze se zjizvenou tváří. „Pane Micheli, vzpomínáte si na fiasko v Malacce?“
Muž pokrčil rameny, vypadal trochu rozpačitě. „Jistě, asi před šesti lety jsem kvůli pirátům přišel o loď,“ řekl se silným francouzským přízvukem. Ostatní lidé kolem stolu na něj nedůvěřivě zírali, ale Michel se usmál. Zdvořilým kývnutím hlavy naznačil Billovi, aby pokračoval.
Bill se natáhl pro kávu. „Na příkaz Gordona jsem tu záležitost vyřešil a vrátil tu zatracenou loď, aniž by na ní chyběl jakýkoliv náklad, spolu se třemi novými klienty v závěsu, z nichž dva skutečně pocházeli od malajské vlády.“ Otočil se na jedinou ženu v místnosti. „Druhým klientem je tady paní Chloe. Vidím, že jste si z růžového diamantu udělala náhrdelník a nesmírně vám sluší.“
Chloe si elegantně odhrnula pramen rovných černých vlasů a rozzářila se, zatímco Arifin zakoulel očima. „Vždycky jsi tak milý, drahý Wilhelme. Pořád mě udivuje, že sis vzpomněl, že jsem hledala tenhle obzvlášť krásný kámen, a to jsem se o něm Gordonovi zmínila jen tak mimochodem.“ Pak se obrátila k Arifinovi a upřela na něj pohled, který jí oplatil. „Důvod, proč nemám výčitky svědomí, když to tu vede Wilhelm, je ten, že mi opakovaně ukázal, co je to dobrý obchod. Všichni moji muži jsou vždy v bezpečí, protože informace o každém Wilhelmově zásahu jsou bezchybné. A diamanty jsou tak vždy špičkové kvality.“
„Diamanty jsou pro mě potěšením najít a zaplatit vám, paní Chloe. Paní Chloe vždycky obchodovala s Gordonem, ale při jedné z našich prvních společných schůzek mi Gordon dovolil poskytnout několik poznatků, které, řekl bych, nesmírně pomohly věci urychlit,“ řekl Bill a odložil šálek kávy. „Dávám také podrobné informace, protože bych byl rád, kdybychom byli partnery po dlouhou dobu. Všechno má také pohotovostní plán pro všechny případy, protože paní Chloe už delší dobu spolupracuje s panem Michelem a panem Charlesem,“ Bill obrátil pohled na muže vedle Arifina, „už delší dobu.“
Charles měl jednu ruku pod bradou. Jako jediný v místnosti měl na sobě kompletní oblek, protože se právě vrátil z charitativního večírku. „Správně. Jak jinak bych měl distribuovat své drogy? Vytvářet je, je s mým farmaceutickým impériem snadné, ale distribuovat je není moje oblíbená činnost. Je s tím příliš mnoho problémů. Bylo skvělé, když mi Wilhelm při jedné z mých návštěv Berlína představil Michela. Musím říct, Gordone, že mozek tvého syna pracuje jinak než tvůj, a to skvělým způsobem.“
„Farmaceutické impérium,“ zopakoval posměšně muž sedící naproti Chloe. „Jak skromné.“
„Ach, sklapni, Cadene,“ řekl žertem Charles. „Máš kontakty, které dodávají tvoje zboží na černý trh, ale musíš uznat, že Michel odvedl lepší práci než tví původní kurýři.“
„Tady Michel odvádí skvělou práci při jejich přepravě. Neslyšel bych o něm, nebýt toho, že si ho u mě objednal Wilhelm a trval na tom, aby využil svůj vlastní kontakt na logistiku. Vzpomínám si, jak mi volal Gordon a říkal: ‚Azazeli, můj syn by s tebou rád obchodoval‘.“ Caden se opřel v křesle a podíval se na Arifina, který se každou vteřinou tvářil naštvaněji. Pak se otočil na Chloe a usmál se. „Muži Chloe se postarali o to, aby byly mé zásilky v bezpečí. Děkuji ti, že jsi mě s ní také seznámil, Wilhelme.“
„Její muži si občas tu a tam nějaký balík ukradnou,“ poznamenal Charles. „Proč jim v tom nezabráníš, Micheli?“
Michel se tomu zasmál a vytáhl doutník. Jeho zapalovač Dupont cinkl, když ho otevřel, aby si zapálil. „Moji muži lidi Chloe nezastaví. Mají samopaly.“
„Ano, já vím,“ povzdechla si Chloe. „Proto ti dávám slevy. Obchod je obchod.“
„A obchodovat s Wilhelmem je skvělé, protože jen on a Gordon mi říkají Azazel!“ Protestoval Caden. „No tak, lidi, udělejte to trochu zajímavější. Říkejte mi mou přezdívkou!“
„Říkám ti tvou přezdívkou, protože taky nějakou mám. Chápu, čím si procházíš,“ zasmál se Bill. „Ale Azazeli, ty si nejsi jistý, jestli bych to zvládl? Panu Charlesovi, panu Michelovi a paní Chloe vyhovuje, že to převezmu.“
Caden nejistě gestikuloval rukou po místnosti. „Po pravdě řečeno, nejsem. Sice nejsem tak proti jako tady Arifin, ale bojím se toho, že to po Gordonovi převezmeš. Těch pár obchodů, které jsem s tebou dělal, šlo vždycky skvěle, ale byly to drobnosti ve srovnání s tím, na co jsme se zvyklí u Gordona.“
„To naprosto chápu,“ přikývl Bill. „Nicméně ti teď musím říct na rovinu, že obchody, které s tebou Gordon od posledního půl roku uzavřel, byly vlastně moje. Protože mi Gordon z neznámých důvodů nechce sdělit, jak se s tebou spojit přímo, nechal jsem ho, aby ti zavolal on. Všechny ceny jsou však s mým souhlasem v pořádku.“ Zatímco Caden zíral, Bill se otočil ke Gordonovi. „A mimochodem, zjistil jsem, jak se spojit s Azazelem, takže odteď bych s ním rád obchodoval bez tvé pomoci.“
Na Gordona to rozhodně udělalo dojem – a překvapilo ho to – podle toho, jak zvedl obočí a jak se maličko usmál. „Samozřejmě.“
„Počkej chvíli,“ vyhrkl Caden a naklonil se dopředu. „To ty jsi objednal ty tanky? Proč? Pro koho?“
Gordon se ušklíbl, když Bill pokrčil rameny a nonšalantně řekl: „Důvěrné záležitosti nemůžu prozradit, Azazeli.“
„No tak to mě poser.“
„Podle tvého výbuchu, Azazeli, soudím, že by neměl být problém, když to převezmu, že?“
Caden se usmál. „Vůbec žádný problém, Wilhelme. Rád s tebou budu obchodovat.“
„Jen tak?“ Zeptal se nedůvěřivě Arifin. „Prostě jen tak?“
„Wilhelm mi dokázal, že mi dokáže vydělat stejnej balík jako Gordon,“ řekl Caden. „Každá transakce proběhla naprosto hladce. Takže mi nevadí, když to po něm převezme. Každopádně, Gordone, ty na to občas hodíš očko, že jo?“
Gordon přikývl. „Samozřejmě. Pořád jsem hlavou rodiny Trümperových. Mám teď nějaké záležitosti, které musím vyřídit, a chci, aby Wilhelm na krátkou dobu dohlédl na naše partnerství. Už léta se stará o všechny věci kompletně on, s výjimkou hlavního obchodu, který je spojen se všemi, kdo tu dnes sedí. Na to stále dohlížím já, protože naše partnerství je… intenzivní, jo, to je to správné slovo.“
Arifin položil obě ruce na stůl a obrátil se ke Gordonovi. „To je skvělý a všechno, ale tyhle věci nejsou tak velký jako to, čím se zabývám v Asii. S Gordonem jsme tam spravovali trhy a bez urážky, Gordone, ale pochybuju, že by Wilhelm dokázal ovládat velké obchodní strategie.“
Gordon se na krátkou chvíli zatvářit trochu omluvně. „Wilhelme?“
Bill se chtěl jen vítězoslavně ušklíbnout, ale zachoval si vážnou tvář. Znovu začal mluvit stejně klidným tónem jako předtím. „Dle vaší žádosti Gordonovi, pane Arifine, jsme s vámi navázali spolupráci ohledně nových léků, které vytvořil pan Charles. Spolupracovali jsme s vámi také ohledně předmětů od Azazela a žoldáků od paní Chloe a nechali vás, abyste se postaral o jejich distribuci v Asii. Nevěděl jste však, že zelenou jsem vám dal já, ne Gordon. Když jste s Gordonem jednali o obchodu, všechny strategie byly vlastně moje.“
Arifin se na vteřinu zarazil, než na Gordona na obrazovce málem zakřičel. „Gordone, je to pravda?“
Gordonovo přikývnutí působilo téměř samolibě. „Ano, Arifine. Se svým synem probírám všechny obchodní záležitosti. Jeho návrhy a taktiky jsou vždycky dobře promyšlené s minimálním rizikem. Jinak bych ti to nenabízel.“
„Děláš si legraci…“
„Pane Arifine,“ vložil se do hovoru Bill, „mohu uvést podrobnosti naší nejnovější strategie až do výše příjmů, které by měly být generovány. Stejně tak vím, že jste nedodržel přesnou taktiku, protože naše peníze nebyly takové, jak jsem předpokládal. Vím přesně, které kroky jste nedodrželi. Můžeme si o tom promluvit později, pokud byste chtěl, aby naše podnikání bylo pro nás oba stále výhodné?“
Arifin byl v obličeji tak rudý, že Bill očekával, že bude křičet a nadávat, zvlášť když mu Bill v podstatě právě vyhrožoval a ponižoval ho zároveň. Všichni ostatní se na Arifina dívali a čekali na odpověď. Arifin, který byl v rozhodovací převaze nad sedícími, a pak umlčen někým asi o dvacet let mladším, než byl on sám, se rozhodl kousnout do jazyka a přiznat porážku. Zdálo se, že padl zpátky na židli, zuřil, ale nebyl schopen ničeho. Odkašlal si, než Billovi odpověděl: „Ano, Wilhelme, můžeme si o tom později promluvit.“
Bill se usmál ještě víc, než vstal a jeden z jeho bodyguardů mu okamžitě položil kabát na ramena. „Tak tedy, pánové a dámo, děkuji vám za dnešní setkání,“ ukončil Bill rozhovor. Trpělivě čekal, až si všichni ostatní začnou sundávat svá bluetooth zařízení a také se postaví. „Musím ještě chvíli dohlížet na chod kasina. Prosím, užijte si pobyt ve Schwarzu. Připravil jsem pro vás na pokoje občerstvení a doufám, že vám bude chutnat.“
Chloe došla ke dveřím jako první a jeden z Billových bodyguardů jí otevřel dveře. Než vyšla ven, Bill se natáhl po její ruce a lehce ji políbil. „Vždycky je mi potěšením mít vás po svém boku, paní Chloe.“
„Vždycky tak okouzlující. Pokaždé dostojíš své přezdívce. Hrabě se k tobě opravdu skvěle hodí,“ řekla Chloe uznale. Uhladila si tmavě smaragdové šaty a vyšla ze zasedací místnosti se svými bodyguardy v závěsu. Michel vyšel jako další, položil Billovi ruku na rameno a kývl s doutníkem mezi rty. Charles a Caden si s Billem potřásli rukou, než následovali Michela ven, a už diskutovali o tom, kterou hru v kasinu si zahrají. I Arifin podal ruku Billovi, jeho stisk byl pevný. Bill mu stisk opětoval stejnou silou.
Když byla místnost prázdná, Bill pokynul svým bodyguardům, že potřebuje mluvit s Gordonem o samotě. Poté, co zavřel dveře do místnosti, Bill se okamžitě usmál. Otočil se ke Gordonovi a stále se usmíval. „To nebylo tak špatný.“
„Nemůžu uvěřit, že ses rozhodl Arifinovi vyhrožovat,“ ušklíbl se Gordon. „Ty máš teda koule, chlapče.“
„On mě urazil jako první,“ prohlásil Bill. Gordon spokojeně přikývl, než si z ucha sundal bluetooth. Bill si sundal své vlastní a položil ho na stůl. Než vypnul videohovor, lehce Gordonovi zamával. V místnosti teď bylo ticho a Bill si povzdechl. Nehodlal si přiznat, že mu buší srdce. Byl to odvážný krok, vyhrožovat jednomu z nejmocnějších lidí v místnosti, a v budoucnu by ho to mohlo stát prdel, ale prozatím se zdálo být všechno v pořádku. A jak řekl Gordonovi, Arifin ho urazil jako první. On mu tu laskavost jen oplatil. Proto se Arifin rozhodl souhlasit. Neměl jinou možnost.
Bill se zhluboka nadechl, aby se uklidnil, a vyšel z místnosti. Jeho bodyguardi trpělivě čekali. „Gabrieli, Ansele, vezměte s sebou další dva lidi. Chci, aby každý z vás dohlédl na všechny ty chlapy,“ nařídil Bill. „Tobi, Saki, pojďte zpátky na patro. Nechci, aby se David tolik oddával hazardu.“
Mlčky se vydali chodbou, Saki šel před Billem a Tobi za ním. Bill si nakonec pro sebe broukal a cítil se povzneseně z toho, že tu schůzku zvládl. Z toho, že po Gordonovi úplně převezme řízení, nebyl až tak nadšený, protože všechno dělal už od mládí. Pak si vzpomněl, jak Gordon říkal, že má nějaké záležitosti, které musí vyřídit. Sklopil oči a vzpomněl si, že tou „záležitostí“, jíž se musí věnovat, je dovolená.
Když se blížili ke dveřím, které vedly zpátky do kasina, Saki je svému šéfovi otevřel. Hlasité zvuky plně rozjetého kasina pro něj byly rajskou hudbou. Davida, svého zástupce, nechal nahoře ve druhém patře kasina s dvojicí bodyguardů, aby se mohl sejít s Gordonem a jeho obchodními partnery. Teď tam zamířil, toužil si zahrát karty a trochu se uvolnit. Když se Bill blížil ke schodišti, ozval se náhlý hluk. Byl to zřetelný zvuk rvačky a lidí vyjadřujících své obavy tlumenými výkřiky a vzdechy. Hlasy začaly být hlasitější a lidé se začali rozhlížet kolem sebe a hledat zdroj toho rozruchu.
Bill v okamžiku poznal, že to přichází od Davidova stolu. Něco se dělo a nikdo z jeho mužů stojících na stráži se neodvážil zasáhnout, aby nevyděsili hosty. „Co se to sakra děje?“ zamumlal si pro sebe Bill. Vyrazil po schodech nahoru, Tobi a Saki ho těsně následovali. Když viděli, že jejich šéf má rozhodně obavy, oba bodyguardi pokynuli ostatním mužům stojícím na stráži, aby je následovali a vytvořili štít, který by Billa ochránil.
Bill si nevšímal pohledů lidí v kasinu, když stoupal do druhého patra. Víc ho trápilo, jestli David někoho na veřejnosti nezabil. Když došel do patra, kousl se do jazyka. „Tobi,“ vyhrkl. Bodyguard se k němu okamžitě vydal. „Řekni klukům, ať se postarají, aby všichni kromě nás opustili tohle patro. Ty a Saki zůstaňte u mě.“
Zatímco jeho muži vyrazili, aby nasměrovali hosty dolů do prvního patra kasina, Bill dál klidně kráčel ke stolu, který byl nejdál od schodů. Hosté proudili kolem něj a vrhali pohledy na mafiánského bosse a na rozruch, který se odehrával vzadu. Billův hněv s každou vteřinou stoupal. Na tomhle patře hráli lidé s vysokými vklady a nějaký ňouma připravoval jeho kasino o peníze.
Bill teď zblízka viděl, že proti Davidovi stojí nějaký muž. Ať už to byl kdokoli, měl tmavé vlasy stažené do drdolu a byl pěkně oblečený. Tmavě modré sako muži dokonale padlo a Bill poznal, že je drahé. Podíval se dolů a uviděl tenisky. Byl to jen nějaký opilý host, který se popral se špatnou partou? Podle toho, jak David stál a jak měl Alex, Davidův bodyguard, po jeho boku vytaženou zbraň, mafiánský boss usoudil, že to není nějaký obyčejný host. Když se další lidé rozprchli, uviděl, že Kevin a Aron, další dva jeho muži, leží na zemi. Rozhodně tedy nešlo o hosta.
Bill si dal záležet na tom, aby jeho tvář byla chladná a nelítostná, když chladně řekl: „Co jsi to udělal s mým kasinem, Davide? Na dvacet minut odejdu a ty mi stihneš ušpinit koberec.“
Muž v námořnickém saku se pomalu otočil, jako by si ten okamžik vychutnával. Pokud byl Bill trochu překvapený, nebylo to na jeho tváři znát. Podobné oříškové oči mu ten pohled oplácely. Výrazné lícní kosti a plné rty s kroužkem ve rtu, strniště a knír a způsob, jakým tmavě modrá košile, kterou měl na sobě, dokonale přiléhala k jeho vypracované postavě – Bill nemohl popřít, že ten muž je zatraceně přitažlivý. Mužův pohled byl pronikavý a vypadal téměř povzneseně. Bill zachoval chladnou tvář.
„Odpověz mi, Davide.“ Promluvil muž znovu s očima stále přilepenýma do mužových.
David se nadechl, než odpověděl. Bill věděl, že se usilovně snaží uklidnit. „Tenhle muž vtrhl do naší hry a myslí si, že mu to tady patří,“ řekl David. „Zlomil Kevinovi nos a omráčil Arona.“
„No, nic z toho by se nestalo, kdybys mě nechtěl vykopnout,“ ozval se muž nenuceně. Billovi prolétla hlavou letmá myšlenka na to, jak sexy jeho hlas zní, než se vrátil ke svému vzteku.
David udělal s mužem krok dopředu, ale Bill ho zastavil pohledem. Bylo by špatné, kdyby tady David toho muže zabil. Nechtěl mít co do činění s úřady. „Buď trpělivý, Davide,“ řekl. Bill nasměroval svou pozornost zpět na muže v námořnickém saku. Rozhodl se být zdvořilý. „A vy jste?“
„Hezkej chlap,“ dostalo se Billovi odpovědi. Potlačil nutkání obrátit na cizince oči v sloup. Bill místo toho jednou přikývl, jako by s odpovědí souhlasil. „Oh,“ uznal Bill, „hezkej chlap s mozkem velkým jako kulička hrášku.“
Co však nečekal, bylo, že muž nasadí namyšlený úsměv.
„Fakt nechápu, proč se ti přezdívá Hrabě. Vlastně by se ti mělo říkat spíš Kunda. Vypadáš vážně jako děvka. Na chlapa.“
Bill nemusel dělat žádná gesta ani nic jiného, aby dal svým bodyguardům najevo, že tohle je hodně přes čáru. Vzduch okamžitě zaplnilo cvakání různých zbraní. David vytáhl i svou vlastní zbraň a přitiskl její hlaveň muži na zátylek. „Jak se opovažuješ,“ zasyčel David.
Sám Bill byl teď nesmírně rozzuřený. Urazit ho dvakrát během necelé hodiny bylo něco, co ještě nezažil. Podle toho, jak muž lehce zvedl obočí, se zdálo, že na něj udělalo dojem, že si mafiánský boss dokáže i při provokaci zachovat stejný výraz jako předtím. Hrabě. Muž ho oslovil jeho přezdívkou. Rozhodně to nebyl host. Co je to kurva za kreténa?
Když Bill promluvil, měl pevný hlas, což byl výsledek toho, že léta ovládal své emoce, když byl synem jedné z nejmocnějších rodin na světě. „Je tu spousta věcí, které musíme uvést na pravou míru,“ řekl a ztišil hlas. „Možná by bylo nejlepší, kdyby ses na věci podíval mýma očima.“
Jakmile Bill dokončil větu, David se okamžitě pohnul. Velmi tvrdá rána pažbou pistole dopadla na mužovu hlavu. Ten se okamžitě svalil na podlahu. Bill necítil vůči muži žádnou lítost, přestože padl jako pytel brambor. Přistoupil blíž k Davidovi, který ztěžka oddechoval a stále pevně svíral zbraň v rukou. „Klid, Davide. Dýchej,“ nařídil Bill. „Ne aby ses, kurva, přestal ovládat.“
David o krok ustoupil a přikývl. I když byl starší, Wilhelm Trümper byl jeho šéf a neuposlechnout jeho rozkazy by znamenalo smrt. Bill si klekl vedle muže v bezvědomí, položil mu ruku na čelist a otočil jeho hlavu, aby si ho lépe prohlédl. Po straně spánku, kterou David zasáhl, stékala krev. „Kdo to, kurva, je?“ zasyčel. „Nemá vůbec žádný vychování. To je kurva neuvěřitelný.“
„Řekl ti tvou přezdívkou,“ řekl David. „Musí to být někdo z našeho světa.“
Bill souhlasně zabručel a vstal. Znechuceně se podíval na muže na podlaze. „Hoď ho domů do sklepa. Rád bych viděl, co bude dělat, až se probudí. Doufám, že jsi mu nepoškodil mozek, Davide. To byla pořádná rána.“
David se ušklíbl. „Zasloužil si to.“
„To rozhodně. Zjisti o něm, co se dá. Zítra ráno mi podáš hlášení,“ nařídil Bill. David přikývl a začal štěkat rozkazy.
Bill mlčel, zatímco David koordinoval ostatní bodyguardy, aby muže odtáhli pryč. Davidovi bodyguardi byli také odvedeni, Kevin si stále držel ruku na zlomeném nose a Aron kulhal s pomocí dalšího bodyguarda. Šéf mafie nespouštěl z odváděného muže oči. Zajímavé.
Teď už opravdu KONEC
autor: Panthere
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
