autor: Buyyouadrank
Po týdnu
Bill radostně zavýskl, když byl postříkán vodou. Ponořil se pod hladinu a znovu se objevil, popadl holčičku kolem pasu a zvedl ji nad ramena.
Tom se při pohledu na Billa hrajícího si ve vodě s jeho desetiletou sestrou Giselle zasmál. Simone Tomovi zavolala a požádala ho, aby dneska sestru pohlídal; měl obavy a byl ukňouraný, ale Bill vypadal nadšeně, že se může setkat s někým dalším z Tomova života.
Tom usoudil, že když je Bill jako malé dítě a malé děti milují plavání, bude Bill plavání milovat také. Měl pravdu. A tak šli na bazén. Tom seděl na lehátku a opaloval se, zatímco Giselle a Bill si hráli ve vodě; zdálo se, že si dokonale rozumí.
„Bille, pojďme si zahrát hru!“ Vypískla Giselle a kopala nohama, když byla zvednuta do vzduchu.
„Jakou hru?“ Zeptal se Bill nadšeně.
„Opici uprostřed!“
„Oooh, to zní jako zábava! Jak se to hraje?“
„Potřebujeme tři hráče,“ odpověděla Giselle a zvedla tři prsty. „Požádáme Tomiho, aby hrál taky.“
„Tomi!“
Když jeho jméno zavolaly dva dětské hlasy najednou, Tom se posunul na lehátku níž.
„Sorry, lidi, ale dneska se nechci namočit,“ opáčil a upravil si sluneční brýle.
„Prosím?“ Bill vystrčil spodní ret, nakrčil obočí a jeho oči se rozšířily a staly se nevinnými. Tom si povzdechl. Nebylo možné, aby tomuhle obličeji mohl říct „ne“.
„Tak jo. Ale jen na pár minut.“ Tom si sundal sluneční brýle, přistoupil k okraji bazénu a ponořil do něj nohu. Nesnášel přípravné kroky, než se dostal do bazénu – vždycky chvíli trvalo, než se jeho tělo přizpůsobilo chladné teplotě.
„Tady,“ Giselle se vykroutila z Billova sevření, dopotácela se k okraji bazénu a popadla nafukovací míč, který si přinesla s sebou. Vrátila se k Billovi, ke kterému se připojil Tom, a podala mu míč. „Tomi může dělat opičku. My dva se musíme postarat o to, aby ten míč nedostal.“
„To je všechno?“ Bill se přesunul tak, aby Tom byl ve vodě mezi ním a Giselle.
„Jdeme na to!“ Giselle vyhodila míč do vzduchu a mířila na Billa. Protože však měřila sotva metr padesát, míč neletěl dost vysoko a Tom ho snadno chytil.
„Běž doprostřed, opičko,“ usmál se. Giselle na něj vyplázla jazyk a plavala tak, aby byla mezi oběma muži.
Tom a Bill si chvíli házeli míč sem a tam a oba se nekonečně bavili tím, jak Giselle stále plavala mezi nimi a zoufale se snažila míč chytit.
„No tak!“ Vykřikla a natáhla drobnou ruku po Billově rameni, když držel míč nad hlavou. Bill se zachichotal a hodil míč Tomovi, což Giselle přimělo trucovat a plavat k bratrovi.
Jakmile ho Tom hodil zpátky, Bill schválně minul, dobře si vědom toho, že míč přistál ve vodě hned vedle něj. Předstíral však, že je úplně bezradný, a rozhlížel se kolem sebe s výrazem čistého zmatení. Giselle využila příležitosti, popadla míč a vítězoslavně jím zamávala nad hlavou.
„Vyhrála jsem!“ Poskakovala nahoru a dolů.
„Wow, ten míč mě úplně minul.“ Bill si zachoval překvapený výraz ve tváři, ale úsměv holčičce oplatil. „Jsi na mě moc rychlá.“
„To je fakt!“ Giselle znovu vyplázla jazyk a oči se jí rozšířily, když se podívala Billovi přes rameno na okraj bazénu. „Podívej, je tady zmrzlinář!“
Skutečně, bílý náklaďák stál před bazénem a postarší muž podával veselým dětem zmrzlinu, zatímco mu jejich rodiče podávali peníze.
„Tomi, že si dáme zmrzlinu?“ Giselle pustila míč, úplně ztratila zájem o hru, doplavala k bratrovi a zatahala ho za ruku. „Prosím, prosím, prosím.“
„Tak jo,“ protočil Tom očima a posmíval se jí. Šťouchl Giselle do čela. „Vezmi si ručník a běž si vzít, co chceš. Za chvilku jsem tam, abych zaplatil, ano?“
„Děkuju!“ Giselle vyskočila, aby mu vlepila mokrou pusu na tvář, a pak se vydala ven z bazénu a poslušně si omotala barevný ručník kolem drobného těla, než se rozběhla ke zmrzlinářskému autu.
„Chceš zmrzlinu, Bille?“ Podíval se Tom na černovláska.
„Zmrzlinu? To zní báječně,“ přikývl Bill.
Tom se zasmál vzrušení v Billově hlase, chytil ho za zápěstí a táhl ho za sebou z vody.
Bill obtočil prsty kolem Tomových a usmál se nad tázavým pohledem, který mu dredař věnoval. Tom se chvíli díval na jejich propletené ruce, pak pokrčil rameny a vedl Billa k autu.
„To od tebe bylo hezký,“ řekl po chvíli.
„Co?“
„Žes ji nechal vyhrát. Bylo to roztomilý.“
„Já jsem roztomilý?“ Zachichotal se Bill. „Je to zlatíčko. Máš štěstí, že je tvoje sestra.“
„Je v pohodě,“ odpověděl Tom a ignoroval první část Billových slov. Horkost ve tvářích považoval za důsledek pálícího slunce nad hlavou.
„Co si mám dát?“ Bill mžoural nad hlavami dětí a prohlížel si různé obrázky zmrzlin. Všechno vypadalo lákavě. „Zmrzlinový sendvič?“
„To zní dobře,“ zamumlal Tom. Všiml si Giselliny tmavě blond hlavy a položil jí ruku na rameno, aby upoutal její pozornost. „Přines Billovi zmrzlinový sendvič a mně nanuka,“ řekl jí a podal jí desetieurovou bankovku.
„Počkej, já chci taky nanuka!“ Ozval se rychle Bill.
„Ehm… okay. Giselle, tak dva nanuky,“ otočil se Tom a podíval se na Billa. „Proč sis to rozmyslel?“
„Vsadím se, že nanuk je lepší. Proto sis ho vybral, ne?“ Usmál se zářivě Bill.
Tom mu úsměv opětoval a instinktivně stiskl Billovi ruku. Ucítil, jak se mu něco chladného a tvrdého otírá o dlaň, a podíval se dolů. Zvědavě zvedl Billovu ruku a při pohledu na Billovy prsty se mu rozšířily oči. Horní polovina malíčku byla studená a lesklá a vypadala bledší než zbytek jeho kůže. Když se ho dotkl, uvědomil si, že prst není pokrytý kůží – připadal mu, jako by byl z plastu.
„Bille, co to je?“ Zeptal se Tom tiše se svraštělým obočím.
Bill se podíval na svou ruku a tvář mu poklesla. „Ach ne,“ řekl jemně. Vytáhl ruku z Tomova sevření a oči mu potemněly smutkem.
„Co se děje?“ Tom teď zněl vyděšeně. Děti se začaly vracet k bazénu a všechny se spokojeně olizovaly své zmrzlinové pochoutky. Giselle přistoupila k oběma mužům s kornoutem zmrzliny v jedné ruce, a ve druhé ruce držela dva zabalené nanuky.
„Je to… vracím se zpátky.“
„Cože?!“
„Kam se vracíš?“ Oči malého děvčátka se rozšířily. „Ještě neodjíždíš, že ne, Bille?“ Popadla ho za plavky a upřeně se na něj zadívala.
„Ještě neodjíždím,“ řekl jí vlídně a uhladil jí mokré vlasy z čela. Vděčně se usmál, vzal nanuky a jeden podal Tomovi. „Já… už jsem tady týden. Už mi nezbývá moc času.“
„Nebuď směšnej,“ zasmál se Tom rozpačitě. „Máš spoustu času! Úplněk bude až za dlouho!“
Bill se smutně usmál.
„Takže co, ty se… měníš zpátky?“ Zeptal se Tom opatrně a podíval se na sestru, aby se ujistil, že je neslyší.
„Tohle se mi stalo jen párkrát, takže tomu moc nerozumím,“ zamumlal Bill a zvědavě si třel palec nahoru a dolů po malíčku levé ruky. „Ale jo. Velmi pomalu se proměňuju zpátky. Nestává se to moc často – takže většinou jde jen o prst nebo kousek kůže… ale ještě nikdy se mi to nestalo tak brzy. Když se to stalo předtím, stalo se to, až když mi zbývaly jen dva dny.“
Tom polkl. Do těla se mu vloudil pocit naléhavosti a povzbudivě stiskl Billovi ruku. Vlastně si na jeho přítomnost zvykl; díky Billovi viděl svět v úplně novém světle a bolelo ho srdce, když si představil život bez něj.
„Neboj se, Bille,“ zašeptal. „Ty se nezměníš zpátky. Nedovolím ti to.“
Giselle je zvědavě pozorovala, jejích zamyšlených očí a našpulených rtů si ti dva nevšímali. Zamyšleně pojídala zmrzlinový kornout a přemýšlela, jestli se jí to jen nezdá; nikdy neviděla svého bratra chovat se k někomu tak něžně, dokonce ani ke starým přítelkyním, které měl. Tom se navíc na Billa díval stejně jako její otec Gordon na Simone.
„Půjdu zpátky k bazénu,“ přerušila Giselle ticho, když spolkla poslední sousto a otočila se na patě.
„Za chvilku přijdeme,“ zamumlal Tom, když odcházela. Otočil se k Billovi, který zíral do země a oči se mu lehce leskly. „Hej,“ položil mu prsty pod bradu a přinutil ho zvednout oči. Bill popotáhl.
„Tohle jsou ty nejlepší chvilky, které jsem kdy zažil. Skoro jsem zapomněl, že musím odejít,“ řekl Bill tiše a sklonil hlavu, aby se opřel do Tomova doteku. „Já nechci odejít.“
„Ty neodejdeš,“ ujistil ho Tom.
„Tome…“ Bill byl přerušen, když byla jeho hlava přitisknuta na Tomovu hruď. Na okamžik zmateně zamrkal, ale pak si povzdechl, objal Toma kolem ramen a opětoval jeho objetí. „Pak musím najít svou pravou lásku. Ale… možná jsi měl pravdu. Možná je měsíc opravdu krátká doba na to, aby ses zamiloval. Možná budu takhle prokletý navždy.“
„To je blbost,“ zasyčel Tom. „Někoho si najdeš.“
Bill přikývl, i když byl skeptický. Opřel si bradu o Tomovo rameno a zavřel oči. Ucítil Tomovy ruce podél spodní části zad, a ještě víc se uvolnil, tiše dýchal a sledoval náhodné pihy na kůži druhého chlapce. Cítil, jak se Tom zachvěl, když mu plastovým prstem přejel po lopatce.
Tom si zřejmě uvědomil, že se s Billem už nějakou dobu takhle objímají, a tak si odkašlal a s kompletně rudou tváří se odtáhl.
„Měli bychom se vrátit. Jestli se Giselle utopí, máma mě zabije,“ zasténal Tom.
Bill souhlasně přikývl a pomalu následoval Toma zpátky k bazénu. S pocitem hrůzy se podíval zpátky na svou ruku a obočí mu vylétlo vzhůru.
Zdálo se mu to, nebo už jeho malíček nebyl plastový? Přísahal by, že předtím byl plastový skoro až ke kloubu, ale teď byl plastový jen po první kloub. Polkl a údery srdce mu zněly v hlavě. Podíval se na Toma a rty se mu zkroutily do úsměvu. Odhrnul si mokré vlasy z obličeje a zachvěl se, když mu vánek pohladil mokrou kůži.
„Je to Tom?“ Pronesl tichou otázku, aniž by se ptal kohokoliv konkrétního.
„Říkal jsi něco?“ Podíval se Tom na Billa přes rameno.
„… Ne,“ odpověděl Bill váhavě a sevřel rty do tenké linky. Podíval se dolů na svou ruku a pak zpátky na Toma, pomalu si omotal ruce kolem těla a přál si, aby byly Tomovy.
Jeho myšlenky se pomalu vrátily zpátky ke Corině, ale netrvalo příliš dlouho a její tvář nahradil Tomův obličej.
***
Tom opatrně odřízl kůrku ze sendviče, než ho položil na talíř a přistrčil k Giselle.
Ta seděla u stolu v Andreasově bytě a pohupovala na židli nohama. Nadšeně popadla krůtí sendvič a okamžitě se pustila do jídla.
„Po tom plavání ti vyhládlo, co?“ Zasmál se Tom, když viděl, jak hltá. Posbíral kůrky a vyhodil je do koše.
„Uh – uuh,“ řekla Giselle nepřítomně. Ozýval se zvuk puštěné vody, protože Bill byl ve sprše a smýval z vlasů chlór z bazénu, a když komíhala nohama, slyšela lehké pleskání vody o kachličky. „Tomi, máš Bill rád?“
„Co? Jasně, že ho mám rád.“
„Myslím tím, jestli se ti líbí?“
Tom se tiše zasmál. „Giselle, je to kluk.“
„No a?“ Giselle si ukousla další sousto. „Maminka kamarádí s jedním gay párem.“
Tom se přestal smát, zvláštně se na ni podíval a povytáhl obočí. „No, znám ho teprve týden. I kdybych byl gay, což mimochodem nejsem, jak bych se do něj mohl zamilovat za pouhej jeden týden?“
Giselle se ušklíbla. „Proč je čas tak důležitej? Ve filmech se do sebe zamilujou za pouhej den.“
„Ve skutečným životě je to jinak.“
„Myslím, že ho miluješ,“ řekla tvrdohlavě. „Viděla jsem, jak se na něj díváš.“
Tom protočil očima. „A jak jsem se na něj díval, slečinko?“
Giselle položila sendvič zpátky na talíř, narovnala se a opřela se lokty o desku stolu, když se k němu naklonila blíž. Našpulila rty a oči se jí rozšířily a zaleskly, takže vypadala jako laň. Její demonstrace byla zjevně přehnaná a zachichotala se, když ji Tom prstem šťouchl do boku.
„To ani náhodou, takhle jsem rozhodně nevypadal!“ Zasmál se.
„Ale stejně!“ Trvala na svém Giselle. „Připomnělo mi to, jak se táta dívá na mámu.“
Tom zavrtěl hlavou a zatahal Giselle za jeden blonďatý pramínek vlasů. „Ty jsi tak trochu romantik, co?“
„Viděla jsem tě, jak ho objímáš,“ ignorovala Giselle jeho otázku. Usmála se, když se Tom zarazil. „Tomi a Billi sedí v autě! Jsou nazí, jo, jsou!“ Zpívala.
Tom zasténal. „Giselle, ty nemáš ani páru o tom, co lidi dělají, když jsou nazí. Tak buď zticha a dojez ten sendvič.“
Giselle našpulila rty. Pravda, o tom, jak to chodí u dospělých, toho moc nevěděla, což bylo u desetiletého dítěte naprosto normální. Takže zmlkla a vrátila se k okusování sendviče, a když jej dojedla, olízla si prsty.
„Takže, kam Bill jde?“ Zeptala se a seskočila ze židle, aby odnesla prázdný talíř do dřezu.
„Bill nikam nejde,“ řekl Tom pevně. „O to se postarám.“
Slyšel, jak sprcha přestala téct, a polkl, když mu hlavou proběhl obraz Billa, kterému po těle stékají kapky vody a vylézá z koutu na kachličkovou podlahu. Zavrtěl hlavou, poklepal prsty o desku stolu a sledoval, jak Giselle poskakují kadeře, když se vydala do obývacího pokoje a sesunula se na pohovku.
V koupelně si Bill omotával ručník kolem pasu, zatímco si prsty pročesával dlouhé černé vlasy a vymačkával z nich vodu. Jakmile byl hotov, zamyšleně se podíval na své ruce a všiml si, že plast z jeho prstu kompletně zmizel.
Kouzlu figurín moc nerozuměl, ale usoudil, že mu jeho malá proměna říká něco důležitého. Jeho pravá láska byla velmi blízko.
Billovi se nadějí rozbušilo srdce, usmál se na svůj odraz a jemně si prohrábl vlasy. Možná by to tentokrát mohlo dopadnout jinak, možná konečně najde člověka, který zruší ten koloběh.
Jen nemohl přijít na to, kdo by to mohl být.
autor: Buyyouadrank
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
