autor: Sapere aude
Noir
„Heleme se, kdo se nás to rozhodl navštívit,“ ušklíbl se vyhazovač a prohlédl si Billův průkaz. „Co by na to asi řekl Tom?“ Zavrtěl hlavou a na tváři se mu objevil drzý úsměv. Bill zalapal po dechu a vytrhl vyhazovači průkaz z ruky. Jak se opovažuje s ním takhle mluvit? Vždyť Toma ani neznal!
„Můj bratr to ví,“ zamumlal a strčil si občanku zpátky do peněženky.
„Jasně,“ zasmál se vyhazovač a otevřel Billovi dveře.
Bill vstoupil dovnitř a poslal mu poslední pohled, než se za ním dveře zavřely. Zhluboka se nadechl a rozhlédl se. Ocitl se v úzké chodbě s úzkým, dlouhým, černým kobercem a tlumenými fialovými světly po stranách, které mu ukazovaly cestu.
Bill kladl jednu nohu před druhou a pomalu mířil na konec chodby, k těžkému, tmavě červenému závěsu. Nebyl si jistý, jestli se mu ta nejednoznačná atmosféra tohoto místa líbí. Co ho čekalo za závěsem? Jaké to místo bude a jak bude vypadat? Jaký typ lidí sem chodil? Poznají ho? Skočí na něj a budou chtít fotky a autogramy jako v jiných klubech?
Bill došel k závěsu rychleji, než doufal, a opatrně ho uchopil a pomalu odtáhl stranou. To, co uviděl, bylo naprosto odlišné od toho, co čekal. Jeho uši uvítal šum hlasů a tichá relaxační hudba v pozadí. Někteří lidé se dívali jeho směrem, ale většina si ho ani nevšimla, jelikož byla příliš zabraná do svých rozhovorů. Bill se rozhlédl kolem sebe a hodnotil obraz, který měl před sebou.
Bylo tu tolik… mužů.
Samozřejmě nečekal, že tu budou ženy, koneckonců tohle byl přece gay klub, ale bylo zvláštní vidět klub plný mužů.
Bill se zhluboka nadechl, sundal si kabát, šálu a čepici a plně se odhalil. Nic se nezměnilo. Nikdo na něj nezíral, nikdo po něm neskákal, nikdo si ho nefotil ani nežádal o autogram. Bylo to tak zvláštní.
Bill se vydal k baru, v rukou svíral kousky oblečení a tu a tam se vyhnul lidem. S povzdechem se posadil na jednu z vysokých stoliček a položil si kabát, šálu a čepici na stoličku vedle.
„Co pro vás mohu udělat?“
Bill otočil hlavu a zadíval se na blonďatého barmana před sebou. Mladíkovy oči se rozšířily, co tu, kurva, dělá Bill Kaulitz? Max byl zvyklý vídat tu Toma, někdy i několik nocí po sobě, ale pamatoval si, že mu Tom říkal, že o jeho návštěvách tohoto podniku neví absolutně nikdo, nikdo, hlavně ne jeho bratr. Tak co tady dělal? Max si odkašlal a ukázal na hromádku oblečení na stoličce vedle Billa. „Mám je schovat za bar? Dám na ně pozor.“
Bill přikývl a podal přátelskému barmanovi svoje ‚přestrojení‘. Max položil Billovy věci za pult, kam obvykle ukládal Tomovy. S úsměvem se otočil zpátky k Billovi: „Ještě něco?“ Zeptal se.
Bill si odkašlal a nervózně se posunul na stoličce. „No…“ znovu si odkašlal. „Jeden můj kamarád… se mi o tomhle místě tak nějak zmínil a doporučil… doporučil mi… doporučil mi darkroom.“ V Billově tónu hlasu byla znát nejistota a při vyslovení posledního slova přimhouřil oči v naději, že ten muž ví, o čem mluví.
„Jo, darkroom,“ ušklíbl se Max. Přemýšlel, jestli ten přítel, o kterém Bill mluví, je Tom, ale nechtěl riskovat. Pokud věděl, Bill by o Tomových návštěvách tohoto místa neměl vědět, takže se hodlal postarat o to, aby se Tomovo jméno do jejich rozhovoru netahalo.
Bill nesměle přikývl; byl rád, že muž ví, o čem mluví.
„Víš, jak to funguje?“ Zeptal se Max. Byl si naprosto jistý, že tohle je Billovo poprvé.
„No…“ Bill se na stoličce trochu zavrtěl. „Kamarád mi tak nějak vysvětlil základy, ale přesně nevím…“ odmlčel se Bill a vrhl na barmana prosebný pohled.
Max se usmál. „To vůbec nevadí,“ řekl. „Vysvětlím ti to.“ Zmizel v místnosti za barem a znovu se objevil s páskou přes oči a červeným plastovým náramkem.
Bill si předměty podezřívavě prohlížel a čekal na Maxovo vysvětlení a instrukce.
„Okay,“ řekl Max a položil pásku přes oči a náramek na pult. „Tenhle náramek,“ začal Max a chytil Billa za ruku, aby mu ho nasadil na zápěstí, „je tvůj klíč, kterým se dostaneš do darkroomu,“ pokračoval. „Víš, ne každý tam může. Vím, že to možná bude znít trochu podle, ale nechceme, aby tam naši zákazníci zažili nepříjemná překvapení, takže do místnosti jsou obvykle vpuštěni jen přitažliví muži, a navíc se za vstup do darkroomu taky platí poněkud vysoká cena,“ vysvětlil mu.
Billova ústa vytvořila tiché „o“. Doufal, že s sebou má dost peněz.
„Neboj se,“ řekl Max, když si všiml Billova výrazu. „Pustím tě dovnitř zadarmo, jelikož tam jdeš poprvé a myslím, že všichni uvnitř by souhlasili, že tvůj vzhled to vynahrazuje,“ mrkl na něj.
Bill se začervenal a sklopil oči k pultu. „Díky,“ usmál se a cítil se polichocen.
Max se usmál. Bože, kdyby Tom věděl, že flirtuju s jeho bratrem, zabil by mě, pomyslel si a sáhl po pásce přes oči. Nemohl si však pomoci, a kromě toho, kdo by neflirtoval s Billem Kaulitzem, kdyby dostal tu příležitost?
Bill se skrz řasy podíval na pásku přes oči, kterou Max držel v rukou.
„Tohle,“ řekl mladý blonďák. „Je páska přes oči,“ dokončil větu. „Tu si nasazovat nemusíš, ale někteří lidi jsou prostě radši, když nevidí, s kým si to rozdávají.“
Bill se začervenal. Cítil se trapně, když věděl, že tenhle chlapík ví, co se chystá v darkromu dělat.
„Můžeš si rozmyslet, jestli si ji chceš vzít, zatímco ti budu vysvětlovat, co se tam odehrává,“ řekl Max a položil pásku přes oči před Billa.
Bill na ni zíral, jako by na něj snad měla zaútočit. Byl si naprosto jistý, že tu věc uvnitř nosit nechce, jelikož měl za to, že by pro něj bylo příjemnější vidět, co dělá nebo co s ním dělá někdo jiný, ne?
„Okay, takže v podstatě jediný, co tam děláš, je: bavíš se s někým jiným. Buď odvážnej a obohať si sexuální život.“
Bill se znovu začervenal.
Max se vnitřně usmál nad Billovou nejistotou. Přál si jít s ním a ukázat mu, co se tam dělá. Ale nemohl, zaprvé by přišel o práci a zadruhé se s Tomem stali dobrými přáteli a on věděl, jak Tom svého „malého“ bratra chrání.
„Uvnitř,“ pokračoval Max najednou, „jsou dva různé typy mužů, ti s páskou přes oči a ti bez ní. Pokud nemáš pásku přes oči, vybereš si jednoho z těch se zavázanýma očima a donutíš ho zažít něco, na co nikdy nezapomene. Samozřejmě si to tam můžou rozdat i dva chlapi bez pásky, pokud chtěj, ale to se moc často nestává, protože to prostě není až tak vzrušující. Pokud nemáš zavázané oči, většinou jsi ten dominantní, což dává smysl, protože tvůj partner nebude nic vidět. Je ti všechno jasný?“
Bill přikývl a z jeho očí čišela nervozita.
„Okay,“ řekl Max a odkašlal si. „Pokud se rozhodneš pro pásku přes oči, ten velký chlap u dveří do místnosti ti zaváže oči a zavede tě dovnitř. Samozřejmě nebudeš nic vidět, takže tvé sluchové, čichové a hmatové smysly budou intenzivnější. Až budeš uvnitř, můžeš se rozhlédnout a najít si místo, kam si sedneš, nebo prostě zůstaneš stát. Jediný, co uděláš, je, že počkáš, až si tě jeden z dominantních chlapů uvnitř vybere, a bude tě vést, co máš dělat. Ale nesmí tě k ničemu nutit, dobře? Nenech se tam nikým do ničeho nutit, to je proti pravidlům. Ale neboj se, ještě se to nikdy nestalo.“
Bill hlasitě polkl a váhavě přikývl.
„Každopádně, kdyby ti ta páska přes oči byla nějak nepříjemná, můžeš si ji sundat, na tom není nic špatnýho, někteří lidi maj prostě pocit, že to zabíjí atmosféru, ale to už je na tobě. Pokud ti celá situace začne být nepříjemná nebo změníš názor, že tam nechceš být, vždycky to můžeš celý odvolat a prostě odejít. Obvykle si tím lidi prostě projdou, i když si to rozmyslí, protože by to bylo vyhazování peněz, ale protože ty nemusíš platit, máš větší možnost volby,“ usmál se Max na Billa povzbudivě.
Bill znovu přikývl, ulevilo se mu, že je to tam takhle v pohodě. Byl rád, že to může zastavit a odejít, kdykoli se mu zachce.
„To je v podstatě všechno, teď se jen musíš rozhodnout, jestli si vezmeš pásku přes oči, a pak můžeš začít,“ mrkl na něj blonďák.
Bill slyšitelně vydechl a v hlavě vedl vášnivou debatu. Právě teď dával tak nějak přednost pásce přes oči. Věděl, že by nedokázal někoho ovládat, nebyl ten typ, a nejenže byl nováček v celé té věci s darkroomem; byl také nováček ohledně mužů. Tohle měla být první sexuální zkušenost s mužem. A taky mohla být docela výhoda, když člověk neviděl, s kým to… dělá. Když neviděl, mohl si jednoduše představovat někoho jiného. Navíc, kdyby se mu nakonec páska přes oči nelíbila nebo se s ní cítil nesvůj, mohl si ji jednoduše sundat.
„Vezmu si pásku přes oči,“ řekl nesměle a gestem na ni ukázal.
Max se ušklíbl. „Dobrá volba,“ řekl. „Obvykle ji nováčkům doporučuju.“
Billovi se podařilo usmát a popadl pásku přes oči, kterou mu Max podával.
„Taky ti doporučuju vzít si s sebou drink, zvlášť když čekáš, až si tě někdo vybere, uklidní to nervy a budeš mít při čekání co dělat.“ Popadl zpod pultu úzkou skleničku a naplnil ji drahým šampaňským. „Tohle vypadá jako něco, co by sis dal,“ blýskl po Billovi úsměvem.
„Jo,“ usmál se Bill. Nikdy moc nepil, ale chuť šampaňského měl rád, zvlášť toho drahého. Opatrně si vzal skleničku a seskočil ze stoličky. „Díky,“ řekl a cítil, jak se mu trochu třesou kolena.
„Nemáš za co,“ usmál se Max, když se Bill váhavě otočil. „Užij si to!“ Zavolal na něj.
Bill otočil hlavu, vděčně se na Maxe usmál, pak se otočil zpátky a zmizel v davu lidí.
***
„Už se Bill vrátil?“ Zeptal se Tom, když sešel ze schodů a natáhl si bundu.
„Ne,“ odpověděla Géčka jednohlasně. Oba sledovali v televizi nějaký dokument.
„Kurva,“ zaklel Tom a podíval se na hodinky.
„Proč?“ Zeptal se Georg. „Máš v plánu s ním někam jít?“
Tom si povzdechl. „Ne, mám v plánu jít někam sám, ale nemůžu odejít, dokud se nevrátí.“
Gustav nakrčil obočí, zatímco oči upíral na obrazovku. „Proč?“
„Protože co kdyby se mu něco stalo a on nepřišel a já tu nebyl? Nebudu to vědět a budu si spokojeně užívat, zatímco Billa někde venku… znásilní nebo tak něco!“ Dramaticky gestikuloval rukama.
„Zavoláme ti,“ řekl Gustav klidně a Georg souhlasně přikývl.
Tom frustrovaně zasténal. „O to přece nejde! Nemůžu jít, když nevím, jestli je v pohodě! Kde vůbec je?“ Tom se znovu podíval na hodinky.
Georg pokrčil rameny.
„Říkal, že se jde projít a že to může chvíli trvat. Je venku jen asi půl hodiny, dokonce možná i míň, tak přestaň být paranoidní. Kam vlastně jdeš?“ Gustav konečně odtrhl oči od televize a otočil se k Tomovi.
„Ehm, mám sraz s jednou holkou v baru,“ zalhal.
„Hej!“ Georg se otočil od televize k Tomovi. „Nikdy jsi mi neřekl, že jsi tady potkal holku! Kdys jí potkal? Proč jsem u toho nebyl?“
„Je to fanynka, kterou jsem potkal, když jsme tu naposled hráli, dala mi svoje číslo a já se rozhodl, že jí zavolám, když jsme teď zpátky ve městě. Stejně nemám na práci nic lepšího,“ pokrčil rameny. Sám sobě imponoval svými lhářskými schopnostmi, ale cítil se provinile, když lhal svým nejlepším přátelům.
„Aha,“ řekl Georg a otočil se zpátky k televizi. „Tak se běž bavit! Zavoláme ti, kdyby se Bill nějak za chvilku neobjevil.“
„Jo,“ souhlasil Gustav. „Necháváš chudáka holku čekat, tak už běž, Bill bude v pohodě.“
Tom se zhluboka nadechl a omotal si šátek kolem krku. „Fajn,“ řekl. „Zavolej mi, jestli se Bill do půl hodiny nevrátí.“
Géčka přikývla, příliš zabraná do televize, než aby pořádně odpověděla. Tom nad nimi protočil očima a vyšel z domu.
***
Bill nervózně seděl na pohodlném křesle. Ten velký chlap u dveří, který mu zavázal oči, byl tak laskav a dovedl ho ke křeslu, místo aby ho nechal poslepu tápat po místnosti. Pohostinnost na tomto místě Billa trochu uklidnila, cítil se díky ní pohodlněji a vůbec se nestyděl za to, že je tady.
Napil se šampaňského a všiml si, že sklenice začíná být lehká, což znamenalo, že už téměř dopil. Strnule seděl v křesle, zatímco se jeho ruce třásly, srdce mu bušilo jako o závod a v uších slyšel proudění krve.
V místnosti bylo ticho, až na velmi tichou hudbu v pozadí a několik tlumených sténání. Znělo to, jako by to dělali všichni se všemi. Všichni ale byli nejspíš příliš zaujati svými „vlastními“ kořistmi, než aby si všímali, co dělají muži kolem nich, nicméně i tak se Bill cítil nepříjemně.
Bill se znovu pořádně napil a nervózně si olízl rty. Seděl tu teprve chvíli, ale už teď měl pocit, že ho někdo sleduje. Od chvíle, kdy vstoupil do této místnosti, to cítil.
Billovo srdce se téměř zastavilo, když uslyšel tiché kroky, které se k němu blížily. Cítil, že je někdo blízko, velmi blízko. Najednou uslyšel tiché praskání kloubů, a hned věděl, že před ním právě někdo poklekl, aby byl v jeho úrovni.
Roztřeseně zvedl sklenici zpátky ke rtům, zaklonil hlavu, aby mu tekutina vtekla do úst, ale nic se nestalo.
„Je prázdná,“ uslyšel hluboký hlas a najednou mu sklenici někdo vzal.
Celé Billovo tělo se začalo třást. Tohle bylo ono. Někdo si ho vybral. Už to začalo. Ztuhl, když ucítil na koleni ruku, která mu ho stiskla, když osoba před ním vstala. Ruka zmizela a on slyšel, jak ten muž udělal tři kroky, až stál za ním. Najednou ucítil na ramenou ruce, které mu je pomalu hnětly. Ucítil dech, který se mu rozlil po krku a pravém uchu.
„Uvolni se,“ vydechl mu muž do ucha a nechal ruce putovat dolů po Billově hrudi.
Bill zalapal po dechu a jeho dech se zrychlil. Byl si naprosto jistý, že ten muž musí cítit, jak mu v hrudi zběsile bije srdce.
„Jsem rád, že jsem se nakonec rozhodl tě oslovit,“ zašeptal muž. „Dívá se na nás spousta mužů. Všichni tě chtějí, ale myslím, že je děsíš, tedy tvoje krása je děsí. Jsem rád, že jsem si tě vybral dřív, než sebrali odvahu.“
Bill ztěžka polkl. Muži se na něj dívali?
„Nenech se tím vyděsit, brzy si najdou jinou hračku, se kterou by si mohli pohrát.“ Mužův hlas byl chraplavý, chraplavý a hluboký… mužný.
Hračka… považoval ho ten muž jen za pouhou hračku na hraní?
„A teď mi řekni,“ třel palcem Billovy bradavky. „Jsi na takovým místě poprvé?“ Bill zalapal po dechu, když ucítil, jak mu při dotyku bradavky ztvrdly. Na mužovu otázku přikývl. „Myslel jsem si to, jsi napjatý.“ Muž stáhl ruce z Billova těla a obešel ho, aby se postavil před něj. „Tohle křeslo není moc pohodlný,“ zamumlal. Náhle Bill ucítil ruku pod koleny a další, jak se omotala kolem zad. Když ho muž zvedl a odnášel, v rukách sevřel jeho tričko. V místnosti byl malý bar, ovšem bez barmana, jen s pultem a několika nápoji za ním. Muž držící Billa se rozhlédl po místnosti a usmál se, když bar spatřil. „Tady,“ řekl a položil Billa na pult. „Na tebe líp uvidím a dosáhnu.“
Bill se zachvěl. Co měl ten muž v plánu? Najednou ucítil, jak se mu pod tričko a na hruď vkrádá teplá ruka.
„Mnohem lepší,“ zašeptal muž chraplavě a krouživými pohyby hladil Billovu hebkou kůži, dokud se nedostal k bradavkám. Jednou se o ně dráždivě otřel, než vytáhl ruce zpod Billova trička. Billův hrudník se rychle zvedal a klesal a jeho dech byl jasně slyšitelný. Hlas toho muže byl sexy a jeho ruce velké a mužné. Bill cítil škubání v rozkroku, když začal pomalu tvrdnout.
„Líbí se ti to, co?“ Slyšel mužův chraplavý hlas u levého ucha.
Bill se neodvážil reagovat; stejně by neodpověděl, byl příliš nervózní. Muž se zadýchaně zasmál a položil Billovi ruce na kolena. Cítil, jak se Billovy nohy lehce chvějí, a nechal své ruce pomalu putovat po jeho stehnech. Billovo vzrušení rostlo, když se mužovy ruce blížily k jeho slabinám. Když se ruce konečně dostaly až nahoru, muž neváhal a začal Billovo vzrušení hladit a jemně masírovat.
Bill potlačil sténání a oběma rukama pevně sevřel okraj baru, až jeho dlouhé nehty zaskřípaly o kov. Muž Billa stiskl a krátkými nehty přejížděl po džínách zakrývajících Billův rychle tvrdnoucí rozkrok.
Muž se naklonil dopředu a políbil Billa na spánek. „Chceš, abych se ho dotkl?“ Vydechl Billovi do ucha.
Bill se zhluboka nadechl a tiše přikývl. Ten pohyb byl téměř nepatrný.
„Okay, já taky.“ Bill si dokázal představit, jak se muž usmívá, když rozepínal knoflík Billových těsných džínů. Slyšel, jak mu mučivě pomalu rozepíná zip, a dál pevně svíral pult. Byl si jistý, že než tohle skončí, zlomí si nehet.
***
„Nazdar, kámo,“ zazubil se vyhazovač a podíval se na Tomovu občanku.
„Co je s tebou?“ Povytáhl Tom obočí a přemýšlel, proč se Velkej chlapík takhle šklebí.
Vyhazovač Tomovi nikdy neřekl své jméno, i když se ho na něj Tom jednou zeptal. Ne že by to Tomovi vadilo, prostě se spokojil s tím, že mu říkal „Velkej chlapík“.
„Ale nic,“ řekl vyhazovač a nedokázal setřít úsměv z tváře, „užij si to.“ Otevřel dveře a nechal Toma vstoupit dovnitř.
Tom zavrtěl hlavou a vešel do chodby. Popošel těch pár metrů k velkému závěsu, odhrnul ho a zamířil rovnou k baru. Dnes byl trochu napjatý, zejména proto, že nevěděl, kde je Bill. Sundal si bundu i šátek a posadil se na jednu z vysokých stoliček.
„Ahoj,“ pozdravil ho barman, kterého tu předtím viděl jen jednou.
„Ahoj, darkroom, prosím, bez pásky přes oči.“
Barman přikývl a zmizel v zadní místnosti. Všichni, kdo tam pracovali, věděli, že Tom Kaulitz tento podnik občas navštěvuje a že za darkroom nemusí platit.
Brunet se znovu objevil a podal Tomovi náramek. „Ještě něco?“ Zeptal se.
„Jo, mohl bych dostat gin s tonikem, prosím?“
„Jistě.“ Barman vzal zpod pultu vysokou sklenici a namíchal Tomovi drink. „Tady to je,“ řekl a opatrně ji přistrčil k dredařovi.
„Díky, Max tu dneska není?“ Zeptal se a zvedl sklenici ke rtům.
„Je, ale měl nějakou práci s vyřizováním věcí v zadní místnosti, myslím, že má teď pauzu.“
„Ah, díky,“ řekl Tom, otočil se na stoličce a ukončil rozhovor.
Několikrát se ze sklenice pořádně napil; tentokrát se nechtěl obtěžovat tahat drink s sebou do darkroomu. Dnes večer neměl v plánu nikoho kouřit, takže drink nebude potřebovat. Dopil svůj Gin s tonikem, seskočil ze stoličky a popadl kabát a šátek. „Hej!“ Zavolal na barmana. Barman se otočil a tázavě se na Toma podíval. „Mohl bys mi to tady schovat?“ Zvedl oblečení. Barman chápavě přikývl, přistoupil k Tomovi, vzal si oblečení a uložil je na Billovo. „Díky,“ řekl Tom, otočil se a zmizel v davu mužů.
„Bože, naše pauzy jsou moc krátký, ani jsem nestihl dokouřit druhý cigáro,“ postěžoval si Max a vyšel ze zadní místnosti.
„Jo,“ souhlasil brunet se smíchem. „Oh, je tu Tom Kaulitz. Ptal se po tobě, ale už odešel do darkroomu,“ informoval Maxe rychle a zmizel v zadní místnosti na vlastní přestávku.
Maxovy oči se rozšířily a rozrušeně si přejel rukou po obličeji. „Do prdele.“
autor: Sapere aude
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
