autor: Buyyouadrank
Úplněk
„Tentokrát jsem si myslel, že je to skutečný,“ zašeptal Bill a pohupoval nohama sem a tam, když seděl ve výloze.
David přikývl a stále Billa nevěřícně pozoroval. Jedna jeho část byla z celé situace stále v šoku – jakkoli to znělo hloupě, figurína ve výloze se stala součástí jeho rodiny jako syn, kterého nikdy neměl. Figurína dokonale prezentovala jeho oblečení, přitahovala zákazníky a v průběhu let nebylo neobvyklé, že si David s tím kusem plastu občas povídal. Figurína ho neodsuzovala, neobracela oči v sloup ani na něj nekřičela.
A teď byla figurína opravdová a David nevěděl, jestli je vyděšený, nebo nadšený.
„Byl to Tom, že?“ Zamumlal David a trhl sebou, když mu hlavou prolétlo další bolestivé pulzování. Nikdy předtím se takhle nezhroutil, a teď pociťoval následky pádu na podlahu.
„Jo.“ Bill zamotal prsty do lemu trika a David si s těžkým srdcem uvědomil, že Billovy ruce jsou až po klouby plastové. David si povzdechl a zavrtěl hlavou. Věděl, že Tom je skvělý kluk, ale posledních deset let ho neviděl. Byl si však jistý, že Tom si Billovu náklonnost zaslouží, ale nejspíš se příliš bojí na to, aby ji opětoval.
„On se vzpamatuje,“ řekl mu David povzbudivě a stiskl mu paži.
„Ne… ne, nevzpamatuje,“ zavrtěl Bill hlavou a zadíval se mu do klína. „I kdyby se vzpamatoval, je pozdě. Stane se to dnes večer.“
Starší muž si znovu povzdechl. Nechtěl Billa pustit tak brzy. Jistě, Bill bude vždycky v jeho výloze a bude na něj svým způsobem dohlížet, ale nic se nedalo srovnat s jeho živou, dýchající verzí.
David měl nebezpečné nutkání popadnout Toma a promluvit mu do duše.
***
Tom zasténal.
Když mu matka volala a prosila ho, aby vyzvedl Giselle, nezmínila se, že jeho malá sestřička strávila noc u nějaké kamarádky na holčičím večírku. V domě se tísnil nejméně tucet desetiletých dívek, všechny byly oblečené do růžových pyžam jako princezničky a všechny se na něj hihňaly.
„Tvůj brácha je vážně roztomilej,“ zašeptala nesměle Julia, Gisellina kamarádka, a šťouchla Giselle do žeber. Giselle obrátila oči v sloup a podívala se na Toma, který poklepával nohou u dveří a netrpělivě na ni čekal.
„On už má přítele,“ zašeptala Giselle. „Promiň.“
„Přítele?“ Juliin drobný obličej se zamračil. „Myslíš přítelkyni, ne?“
„Ne,“ vydechla Giselle. „Má Billa.“
Řekla to dost nahlas, aby to Tom slyšel, a dredatý teenager se zadíval na své nohy a zašklebil se.
Měl Billa.
Bill hledal něco opravdového – někoho, kdo by ho miloval do konce života. Tohle mu Tom nemohl dát; k čertu, nemohl to dát nikomu. Jeho nejdelší vztah trval možná měsíc nebo dva.
Bill si zasloužil mnohem víc.
„Příště,“ zamumlal si Tom pro sebe. „Příště někoho najde.“
Doufal, že mu ta slova přinesou nějakou útěchu, ale žádnou nedostal.
„Pojď, Tomi,“ zašklebila se na něj Giselle a táhla za sebou spacák. Než následovala Toma ze dveří, zamávala drobnou ručkou svým kamarádkám.
„Bavila ses?“ Tom si od ní vzal spacák, šel ke svému autu a otevřel kufr.
Giselle se dívala, jak cpe tašky do kufru, a promluvila: „Jo! Koukali jsme na filmy a Juliina máma upekla čokoládový dort!“
„Skvělý,“ řekl Tom bez nadšení a obešel auto, aby si mohl sednout na místo řidiče. Když Giselle skočila na sedadlo spolujezdce vedle něj, vrhl na ni pohled, který jasně říkal „jsi moc mladá na to, abys tady seděla“, ale ona na něj vyplázla jazyk a upřeně zírala z okénka a mávala svým kamarádkám.
„Včera jsem něco koupila Billovi,“ vyhrkla Giselle najednou a kopala svýma malýma nožkama, když Tom zapnul rádio a vyjel.
„Určitě se mu to bude líbit,“ povzdechl si Tom.
„Nemůžu se dočkat, až ho uvidím! Michelle pořádá příští víkend další přespávačku a já chci, aby přišel taky.“
Tom se zamračil a sevřel volant pevněji. „Nejsem si jistej, jestli tu Bill příští týden bude.“
„Cože?“ Giselle přestala poskakovat a otočila se na něj s nakrčeným čelem. „Kam jde?“
„Zpátky tam, odkud přišel.“
„A to je kde? Tak může zavolat, ne? Nebo ho můžeme navštívit, ne? Už se mu stýskalo po domově?“
„Myslím, že se už nevrátí,“ řekl jí Tom rozhodně. Koutkem oka viděl, jak její tvář potemněla.
Náhlý ječivý vzlyk ochromil jeho uši. Hlasitě zaklel, zatočil volantem a málem narazil do značky Stop. Přední kolo auta skončilo na obrubníku a Tom barvitě zaklel, než se otočil ke Giselle, jejíž tváře byly zkrápěny slzami.
„Jsi v pohodě?“ Zeptal se a chytil ji za zápěstí. Vytrhla mu je z jeho sevření a spodní ret se jí zachvěl. Vydala ze sebe další pronikavý výkřik, než přešla do režimu naprostého vzlykání, až se její drobná ramena třásla a kapalo jí z nosu.
„Já nechci, aby Bill odešel!“ Skoro křičela.
„Pššt, Giselle! Vzbudíš všechny sousedy okolo!“ Zasyčel Tom a zrudl. Znovu zaklel a zařadil zpátečku. Jakmile se vrátil zpátky na silnici, jel rovně a snažil se ze všech sil ignorovat sestřino vzlykání.
„Proč odjíždí?! Zastav ho!“ Sevřela rty ve snaze zabránit pláči, hlasitě popotáhla a upřeně se na Toma zadívala.
„Nemůžu s tím nic udělat,“ odpověděl Tom pomalu a klouby na volantu mu zbělely.
„Ale můžeš!“ Tentokrát ho popadla za tričko, čímž málem způsobila, že znovu sjel ze silnice. „Poslechne tě – miluje tě, udělal by pro tebe cokoli!“
„Jak jsi na tohle přišla?“ Tom pocítil vlnu nevolnosti, když si vzpomněl, co mu Bill ráno řekl.
Giselle se ušklíbla. „Ty hlupáku! To je přece úplně jasný! Kde je teď? Jestli ještě neodešel, možná bys mu mohl koupit kytku a…“
„Giselle, život není jako nějaká Disneyovka, jasný?“ Podíval se na ni Tom tvrdě. Povzdechl si a uklidnil svůj hlas. „Nemůžu Billa udělat šťastným.“
„A dělá on šťastným tebe?“
Tom chvíli přemýšlel, ústa měl zkřivená a oči lehce přivřené. Vzpomněl si, jak Billa poprvé našel – byl naivní a dětinský a sotva zvládl chodit. Vzpomněl si na Billův zmatený obličej při pohledu na památky Německa, vzpomněl si na všechna Billova drobná objetí, vzpomněl si na probouzení s Billem po boku. Vzpomínal, jak se vyděsil, když se Billovy prsty změnily v plast, a vzpomínal na hrůzu, která se v něm usadila, když viděl, že se ten plast rozšířil i na další místa.
Vzpomněl si na polibek.
Každý polibek, který sdílel se všemi dívkami, byl vášnivý, vlhký a byl předehrou k sexu. Billovy rty byly drobné, něžné a jeho úmysly naprosto cudné.
„Do prdele,“ zasténal. „Jo, to dělá.“
Giselle se pousmála. „Nadáváš. Kamaráde, nadáváš fakt hodně.“
„Drž hubu.“ Tom se natáhl a dal jí hravý pohlavek. „Jestli to řekneš mámě, zabiju tě.“
„Jo, jasně,“ protočila blondýnka očima. „Stejně tě to nezajímá a mámu taky ne. Už nejsem dítě, víš? Tyhle věci dokážu přehlídnout.“
„Jestli už nejsi dítě, tak se prosím tě už vykašli na tu věc s Billem,“ zabručel Tom. „Odchází a už se nevrátí. Nemůžu mu nijak pomoct ani pro něj nic udělat.“
„Já vím, že život není jako ve filmu…“ kousla se Giselle do rtu a zkroutila si prsty v klíně. „Ale vím, že jsi dobrej člověk, Tomi. Mohl bys mít život jako z filmu, kdyby ses nebál.“
„Já se ničeho nebojím,“ řekl Tom ten den už podruhé.
„Bojíš se sám sebe. Vím, že si myslíš, že jsi strašně špatnej, ale… nejsi.“ Na tvář se jí vrátil zářivý úsměv. „Jsi ten nejlepší člověk, kterýho znám. Myslím, že by ses pro Billa hodil. Byl by s tebou šťastný.“
Tom sám sobě tak dlouho lhal. Vždycky věci házel za hlavu, ale tohle bylo něco, na co se nechtěl vykašlat – chtěl, aby Bill zůstal, a udělal by pro to cokoli.
Giselle zalapala po dechu, když auto prudce zatočilo.
„Kam jedeš?“
„Domů.“
„Ehm. Mamka s tátou bydlej támhle,“ řekla Giselle a ukázala za sebe.
„Myslím tím domov, kde bydlím. Kde bydlí Bill.“
„Myslíš…?“
Tom obrátil oči v sloup a zrudl. „Jo, jo. Budu poslouchat ty tvoje holčičí princeznovský kecy.“ Uvnitř se mu rozbušilo srdce. Dokázal si představit zbytek svého života. Navždycky v něm byl Bill – dokázal si představit, jak ho učí řídit, dokázal si představit, jak ho bere s sebou ven, k přátelům a na večírky, dokázal si představit zimu – Bill by vypadal krásně, jako jedna z princezen od Disneyho, jako Sněhurka, a sledovali by, jak padá sníh, a pili horkou čokoládu a…
Tom byl tak zabraný do svých představ, a jak se jeho mysl toulala po méně než nevinných fantaziích, Bill pod ním, svíjející se na něm, slastně sténající, přejel stopku.
„Tome!“
Tom zaječel a dupl na brzdu, i když ne dost rychle.
***
„Nepřišel.“
David se podíval z okna. Začínalo se stmívat. Slunce zapadalo a brzy měla nastat noc. Zkontroloval všechny stránky na internetu a byl čím dál nervóznější, protože se skutečně potvrdilo, že dnes v noci měl být úplněk.
„Přijde,“ David stiskl Billovo rameno a snažil se ho uklidnit úsměvem. „On sem přijede, přísahám. Není idiot.“
Bill nepřítomně přikývl, zavřel oči a opřel se o zeď. Zády se tiskl k oknu a s každou další hodinou se cítil ospalejší. Už nemohl chodit.
S pevně zavřenýma očima Bill pomalu usínal a jedinou malou útěchou mu byly jen myšlenky na jistého blonďatého dredaře, který se mu vkrádal do snů.
***
„Do prdele. Kurva. Kurva. Kurva.
Giselle se zamračila a pohlédla na svého staršího bratra. „Mamka nebude nadšená, když budeš neustále říkat sprostá slova.“
Tom po ní střelil rychlým pohledem alá „buď zticha“ a podíval se na hodiny. Nikdy v životě si nepřipadal hloupěji – musel strávit nejméně čtyři hodiny na policejní stanici poté, co naboural jiné auto. Nikomu se naštěstí nic nestalo, ale ještě bylo třeba zaplatit škodu.
„Kde, sakra, je?“ Zasyčel Tom a zoufale těkal očima ke dveřím. Jeho matka se sem musela dostat co nejdřív, protože se připozdívalo a on se potřeboval dostat k Billovi.
Asi po půl hodině Simone konečně vešla do místnosti a skoro se třásla vzteky. Přistoupila k Tomovi a okamžitě ho praštila po hlavě.
„Zbláznil ses?!“ Zavřískala. Tom se přikrčil a podíval se na policistu, který ho pozoroval se směsicí lítosti a pobavení. „Jsi dospělej, neměl bys jezdit takhle bezohledně a způsobovat nehody! A co tvoje malá sestra? Oba jste se mohli zranit nebo zabít!“
„Mami, je mi to opravdu, opravdu moc líto, ale právě teď potřebuju tvoje auto,“ věnoval jí svůj nejlepší štěněčí pohled, který naposledy zafungoval, když mu bylo jedenáct a zabil Gordonovu milovanou zlatou rybku.
„V žádným případě! Proč bych ti to měla proboha dovolit?!“ Rozhodila Simone nevěřícně rukama.
Tom si povzdechl. Věděl, že tohle bude průser, ale taky věděl, že musí okamžitě odejít.
Popadl klíče z natažené ruky Simone, hodil po ní a Giselle rychlý úsměv a zamířil k autu. Ignoroval výkřiky svého jména, nasedl do auta, strčil klíčky do zapalování a odjel, zatímco mu v uších zněl matčin křik.
„Naši mě zabijou,“ zamumlal si Tom pro sebe a otřel si pot, který se mu hromadil na čele. Ztěžka vydechl, zastavil na červené a polkl.
Venku byla tma a na nebi zářil úplněk.
***
Bill se náhle probudil a vyděšeně těkal očima kolem, když se snažil posadit. Zasténal a pohnul se dopředu, ale slyšel, jak jeho tělo na protest zavrzalo. Nohy mu ztěžkly a už nemohl hýbat prsty ani se otočit. Seděl na stejném místě už celé hodiny a přál si, aby už mohl odejít.
David seděl vedle něj a věnoval mu smutný úsměv.
„Proč nejdeš domů?“ Zašeptal Bill a věnoval mu malý úsměv nazpět.
David se zamračil a nakrčil čelo. „To ani náhodou. Nenechám tě tady samotnýho,“ stiskl Billovu ruku a ucítil ve své dlani chladný a hladký plast.
„Chci být sám,“ zamumlal Bill, stáhl ruku zpátky a položil si ji do klína. Zadíval se z okna na jasný měsíc, který byl kulatý a zářil. „Budu tu i zítra,“ usmál se suše. „Slibuju.“
„Bille…“
„Davide, prosím tě,“ Bill vrhl na staršího muže zoufalý pohled a jeho oči se zaleskly. „Prostě… tenhle obchod je místo, kam patřím. Chci si to tady naposledy užít – jenom já.“
„Nechci tě opustit, Bille.“
„To se nikdy nestane. A já nikdy neopustím tebe.“
David neplakal už spousty let, ale teď k tomu měl nebezpečně blízko. Mlčky přikývl, naklonil se a vtiskl Billovi na čelo malý polibek.
„Uvidíme se.“ David naposledy stiskl Billovi paži, než vstal a zamířil ke dveřím. „Na noc zamknu. Uvidíme se zítra ráno.“
„Budu tady,“ zopakoval Bill a mrkl na něj.
„Jo.“
***
Tom zaparkoval na obrubníku, dobře si uvědomoval, že je to nezákonné, ale ještě víc si uvědomoval, že jet ulicí až na parkoviště by byla obrovská ztráta času. Doběhl ke známým proskleným dveřím a zatlačil, srdce se mu sevřelo, když si uvědomil, že jsou zamčené a že na nich visí cedule „Zavřeno“.
„Davide!“ Praštil pěstí do dveří. „Davide, rychle, otevři!“ Hlas se mu zlomil, zhluboka polkl a cítil, jak se třese. Obcházel obchod a klopýtal, když hledal nějakou známku života uvnitř.
Když uviděl Billa, jak je opřený o výlohu zády k němu a nehýbe se, Tomovo srdce se rozbušilo.
Zanadával a doběhl ke dveřím, prorazil loktem sklo, prostrčil ruku dírou a nevšímal si drobných krvavých šrámů, které mu sklo udělalo na kůži a z druhé strany dveří otočil zámkem.
Jakmile byl zámek otevřený, Tom se protáhl dveřmi dovnitř, zatímco měl celou ruku pořezanou a krvavou. Hlasitě se rozezněl alarm obchodu, ale Tom to ignoroval a okamžitě si všiml tmavovlasého chlapce v obchodě. Billa.
„Bille!“ Tom se k němu rozběhl, chytil ho za ramena a narovnal ho. Z toho, co viděl, se mu udělalo špatně. Billovo tělo bylo podivně posazené, příliš strnulé na to, aby bylo živé. Jeho kůže se celá leskla, jak to jen umělá hmota dokáže, a obličej ovládl onen známý třpyt. Tom spolkl vzlyk a objal ho kolem ramen. Položil mu bradu na rameno a kolébal ho sem a tam. Projela jím vlna hrůzy, když si uvědomil, jak tvrdé Billovo tělo je.
„Tomi?“
Tom zalapal po dechu a odtáhl se, zatímco jeho ústa poklesla, když Bill otevřel oči a maličko se usmál. Oba úkony provedl pomalu, bolestivě.
„Jsem tady, Bille.“ Tomův hlas se chvěl a po tvářích se mu rozlily slzy.
„Jsem tak rád, že tě vidím,“ usmál se Bill a jeho oči zůstaly otevřené. Po několika okamžicích si Tom uvědomil, že nemrká a že jeho oči vypadají stejně skelně jako před téměř deseti lety, kdy je viděl poprvé.
Tom se bez váhání naklonil dopředu a políbil druhého chlapce. Polibek byl naprosto cudný – jen dva páry rtů přitisknuté k sobě. Billovy rty byly studené a voskové a Tom se odtáhl a zachvěl se, když ucítil, jak se do něj zabodávají ty karamelové oči.
„Miluju tě, Bille,“ řekl Tom a pevně ho objal. „Moc mě mrzí, že jsem si to neuvědomil dřív… odpustíš mi to, že jo?“
Bill lehce roztáhl rty a tiše vydechl. „Nikdy bych se na tebe nemohl zlobit. Taky tě miluju.“
„Takže…“ Tom sjel rukou po Billově paži a frustrovaně vzlykl, protože cítil jen plast. „Proč se nic neděje?“
„Počkáš na mě?“ Billův pohled se obrátil do vzduchu za Tomovým ramenem, jeho oči se rozostřily a zorničky se pomalu zmenšovaly.
„Bille? Bille!“ Vykřikl Tom, když se celé Billovo tělo narovnalo a zformovalo tak, že bylo zcela rovnoběžné se zemí.
Bill se naposledy nadechl a zvedl ruku, přejel svými mrazivě ledovými plastovými prsty po Tomově tváři a setřel pár slz, než mu ruka ztuhla a on ji pomalu vrátil podél boku.
Když Jost vběhl zpátky do obchodu, držel se za hruď a hlavou se mu honily všechny nejhorší scénáře o tom, kdo se mu kruci vloupal do obchodu, a cítil se poněkud překvapený, když ho přivítal pohled na Toma, který klečel nad figurínou a srdceryvně plakal.
autor: Buyyouadrank
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
