autor: Sapere aude
Zasraně neuvěřitelné
Tom vylezl z postele a tiše se plížil po schodech dolů, opatrně, aby nevzbudil spoluhráče z kapely, když uslyšel, že se otevřely vchodové dveře. Ve tmě viděl Billovu siluetu, jak si svléká kabát, čepici a šálu.
„Co ti trvalo tak dlouho?“ Zeptal se tiše Tom. Rozhodl se, že bude hrát lhostejného bratra, místo aby Billa konfrontoval s tím, co viděl. Byl zvědavý, co mu řekne a zda se chystá Noir navštívit znovu, nebo zda to byla jednorázová záležitost. Byl si jistý, že jeho bratr v Noir ještě nikdy nebyl. Sám Tom tam chodil až příliš často, určitě by si všiml, kdyby tam jeho bratr byl. A kromě toho by mu Max určitě řekl, kdyby tam Billa viděl.
Bill zalapal po dechu a upustil kabát, který držel v ruce, na podlahu. Otočil se a ve tmě, přímo u schodiště uviděl dredařovu postavu.
„Kurva, Tome, tys mě vyděsil,“ zašeptal, přitiskl si ruku na hruď a sehnul se, aby zvedl upuštěný kabát.
„Promiň,“ omluvil se Tom a přistoupil k bratrovi blíž. „Kde jsi byl?“ Zeptal se.
Bill nervózně polkl. Pořád byl z celého zážitku, který právě prožil, trochu otřesený. Bylo to děsivě úžasné a tak… nemravné. Zběsile bušící srdce a husí kůže, která mu naskočila, když se Tom dotkl jeho ramene, mu však daly jasně najevo, že jeho plán nevyšel.
Najednou měl pocit, že to byl hloupý nápad. Ani v darkroomu nedokázal na bratra zapomenout, dokonce měl pocit, že tam Tom byl. Připadal si jako naprostý idiot. Přesto nemohl popřít, že to byla zábava. Užil si to, i když si přál, aby tenhle zážitek prožil s někým jiným. Ne však jen tak s někým, ale s někým konkrétním.
„Než jsem šel ven, říkal jsem ti, že se jdu projít.“ Cítil se špatně, že svému dvojčeti lže, ale neměl na vybranou. V žádném případě nehodlal Tomovi říct, kde skutečně byl a co tam dělal. Ani náhodou.
Tom tohle čekal. Věděl, že mu Bill bude lhát; koneckonců to samé dělal i on, kdykoli se odtamtud vrátil.
„Ale proč ti to trvalo tak dlouho?“ Snažil se znít skutečně bezradně.
„Ehm,“ Billův hlas se trochu zadrhl. „Narazil jsem na pár fanoušků; víš, jak nerad je odmítám.“ Bill věděl, že setkání s několika fanoušky by nikdy netrvalo tak dlouho, a Tom to věděl také, ale i tak hrál s ním.
„Tak to budeme potřebovat lepší převlek,“ usmál se Tom a poplácal bratra po rameni, než se otočil. „Jdeš taky?“ Zavolal na něj přes rameno a zamířil ke schodům.
„Jo,“ přikývl Bill, rychle si zul boty a spěchal za bratrem.
Všichni čtyři měli vlastní ložnici, ale všechny čtyři ložnice byly hned vedle sebe. Pokoje dvojčat měly dokonce spojovací dveře, které tam byly už v době, kdy se nastěhovali. Od chvíle, kdy to zjistili, bylo jasné, že tohle budou pokoje dvojčat.
„Já, ehm, půjdu si ještě dát rychlou horkou sprchu, protože mrznu,“ vysvětlil Bill Tomovi a aby vše potvrdil, omotal si ruce kolem těla.
Tom přikývl a potlačil smích. „Okay,“ řekl, protože přesně věděl, proč se jeho bratr chce tak pozdě v noci osprchovat. „Dobrou noc,“ dodal s úsměvem.
„Dobrou,“ oplatil mu Bill úsměv a zmizel v koupelně.
***
Bill vklouzl do jednoho z Tomových starých triček, které používal jako pyžamo. Vlasy si vysušil malým ručníkem, který odhodil na podlahu ve svém pokoji, a pak zamířil k Tomovi.
Ve sprše měl Bill spoustu času přemýšlet o všem, co se stalo. Nelitoval toho, ale cítil se špinavý. Špinavý a možná i trochu nechutný, ten chlap byl přece jen úplně cizí. Vždyť ani nevěděl, jak vypadal.
Po celé téhle nové, vzrušující sexuální zkušenosti ho ve sprše náhle přepadl pocit osamělosti. Možná to znělo směšně, ale právě teď, když ležel sám ve své posteli a sám ve svém pokoji, se necítil vůbec dobře. Té noci se toho stalo tolik, že měl pocit, že právě teď potřebuje nějakou podporu. Potřeboval mít pocit, že je všechno stále v pořádku. Že poté, co překročil vlastní hranice a udělal něco, na co by před pár dny ani nepomyslel, a poté, co bratrovi lhal, protože mu nedokázal říct pravdu, je všechno pořád stejné, stále v pořádku.
„Tome,“ zašeptal do tmy, když vstoupil do bratrova pokoje. Slyšel, jak povlečení zašustilo, a pak nastalo ticho. „Tomi,“ zopakoval o něco hlasitěji. Povlečení znovu zašustilo a on uslyšel, jak se bratr na posteli pohnul.
„Co?“ Slyšel bratrův rozespalý hlas.
Bill se po špičkách tiše přiblížil k posteli a zastavil se u ní vedle bratra. „Můžu dneska spát s tebou? Prosím?“ Zeptal se nesměle a prsty si pohrával s lemem svého obrovského trička.
Tom se líně usmál. Věděl, jak se Bill právě teď cítí; cítil se úplně stejně. Po první noci si chtěl také zalézt k bratrovi do postele. Ale neudělal to, byl až příliš hrdý.
„Jasně,“ odpověděl dredař a nadzvedl peřinu, aby pod ni Bill mohl vklouznout. „Copak?“ Zeptal se Tom tiše, obtočil kolem nich peřinu a vytvořil kokon plný tepla.
„Já jen… nechci být teď sám,“ zašeptal Bill a mezi konečky prstů si hrál s jedním z dredů.
Tom pochopil, objal bratra kolem ramen a přitáhl si ho blíž. „Dobrou noc.“
Bill si šťastně povzdechl a zabořil tvář do Tomovy hrudi. Oba téměř okamžitě upadli do hlubokého spánku.
***
„To snad není pravda, říkal jsem, abyste mi zavolali, jestli se do půl hodiny nevrátí!“ Ukázal Tom obviňujícím prstem na Géčka.
„Hele, je zpátky a v pohodě, takže nechápu, co máš za problém,“ zvedl Georg nevinně ruce.
„Můj problém je, že jste šli klidně spát, i když Bill ještě nebyl doma, a ani jste se neobtěžovali mi zavolat!“
Tom nebyl naštvaný tolik, jak by byl, kdyby nevěděl, že je Bill v Noir. Samozřejmě, že pak si už nedělal starosti, když věděl, kde Bill je, a nebylo nutné, aby mu kamarádi volali a řekli mu, že se Bill ještě nevrátil. Ale oni nevěděli, že Tom ví, kde Bill je, a měli mu zavolat, kdyby se Bill do půlhodiny nevrátil, což neudělali. Tom se vrátil do zcela potemnělého podkroví, kde Géčka spala ve svých postelích. Ani je nezajímalo, jestli je Bill v pořádku, nebo ne.
„Hele, mrzí nás to, nějak jsme na to zapomněli, ale nemusíš se kvůli tomu teď rozčilovat, Bill je tady a je v pohodě, ne? Příště ti určitě zavoláme,“ řekl Gustav klidně a posadil se ke stolu.
Tom se ušklíbl. „Žádný příště nebude, už vám nevěřím! Příště budu…“
„Tomi,“ přerušil ho Billův ospalý hlas.
Dredař se otočil a zjistil, že se Bill opírá o rám dveří.
„Už je nech, je to moje chyba, ne jejich, to já ti měl zavolat. Příště to určitě udělám, když se zdržím dýl, než jsem měl v plánu.“
Hádka dole Billa probudila a on už několik minut poslouchal bratrův rozzlobený hlas. Připadalo mu naprosto obdivuhodné, jak ho bratr chrání, a cítil se polichocen tím, jakou má o něj starost, ale přesto si myslel, že to Tom trochu přehání. Jen maličko.
„Přesně tak! Poslouchej svýho bráchu,“ řekl Georg a posadil se vedle Gustava.
Tom nad nimi protočil očima a posadil se na druhý konec stolu. Na rameni ucítil ruku. „Nezlob se na mě.“
„Nezlobím se,“ povzdechl si Tom a vzal si z malého košíku na stole croissant.
Georg se chystal protestovat, ale rozhodl se to zamítnout. Byli zvyklí, že se na ně Tom zlobil častěji než na Billa, nebo že Billovi v mžiku odpustil, zatímco na ně byl naštvaný celé hodiny nebo dny.
Bill se posadil vedle Toma, a napodobil bratra, když si vzal croissant také.
„Tak co, jaký to večer bylo? Pobavil ses s tou holkou?“ Změnil Gustav téma v naději, že trochu uvolní napětí.
Tom ztuhl. Úplně zapomněl na lež, kterou svým přátelům řekl.
„Ehm… jo, bylo to v pohodě,“ zamumlal a zakousl se do croissantu.
Bill zmateně nakrčil obočí. „Jaká holka?“ Zeptal se a cítil, jak se mu při té myšlence lehce svírají vnitřnosti.
„Tom si včera večer vyšel s nějakou kočkou,“ řekl mu Georg. „Ojel jsi ji? Nevzpomínám si, že bych tě slyšel přijít domů.“
Billův žaludek udělal kotrmelec, když bez nadšení žvýkal svůj croissant. Najednou už neměl hlad.
„Ne,“ odpověděl Tom okamžitě. „Neměl jsem na to náladu.“
Gustav na něj nakrčil obočí, očividně mu nevěřil. Tom rychle vymyslel výmluvu. „Dělal jsem si starosti o Billa a tak, prostě… jsem na to neměl chuť.“
„Oh, to je na hovno,“ řekl Georg soucitně.
Bill se ušklíbl. „Tak promiň, že jsem ti zkazil večer,“ dětinsky zkřížil ruce na hrudi.
Tom se zhrozil; doufal, že si to Bill nevyloží špatně. „Nezkazil, nebyla zas tak skvělá, a kromě toho je to moje chyba, že si dělám takový starosti.“
Bill si povzdechl a okamžitě změkl. Žárlil, ale nemělo smysl zlobit se na bratra, že měl rande s dívkou. Samozřejmě, že jeho bratr randil s dívkami, miloval je. „Ale i tak mě to mrzí, měl jsem ti zavolat.“ Vstal a položil talíř do dřezu. „Jdu zavolat Andymu, jestli nechce něco podniknout nebo tak něco.“
Tentokrát to byl Tom, kdo pocítil žárlivost, když sledoval, jak jeho bratr spěchá po schodech nahoru, ale pak si vzpomněl, co včera večer viděl a slyšel v darkroomu, a žárlivost okamžitě vystřídali vzrušení motýlci, kteří uvnitř něj třepotali křídly. Vzpomněl si, jak bratr sténal jeho jméno, když se udělal, a stále dokola mu to znělo v hlavě jako sladká mantra. Cítil, jak se mu koutky úst zvedají vzhůru. Nebylo třeba na Andrease žárlit, koneckonců jeho bratr v darkroomu nemyslel na Andrease, ale na něj. Tom si byl jistý, že to muselo něco znamenat; jeho bratra, ať už to bylo jakkoliv, nějakým způsobem přitahoval. Proč by na něj jinak myslel, když mu ho kouřil někdo jiný?
***
„Byl jsem tam,“ řekl Bill Andreasovi do telefonu.
„Kde?“
„Byl jsem v Noir a taky v darkroomu.“
Ticho. Bill přes telefon ani neslyšel Andrease dýchat.
„Cože!?“ Zasyčel najednou nedůvěřivě jeho nejlepší přítel. „Zbláznil ses?“
Andreas zpanikařil. Poté, co byl v Noir poprvé, to Tomovi okamžitě řekl a doporučil mu, aby to někdy vyzkoušel. Myslel si, že Tomovi se ten nápad asi moc líbit nebude, koneckonců Tom byl naprostý heterosexuál. Docela ho překvapilo, když mu Tom jednoho dne zavolal, že ten podnik navštívil a že se mu tam vlastně líbilo. Andreas věděl, že tam Tom občas chodí, když má čas, a že tam chodí rozhodně častěji než Andreas. Také věděl, že nebyl dobrý nápad říkat o tom místě Billovi, ale prostě mu to ujelo, a kromě toho by Bill nikdy nenavštívil místo jako Noir. Alespoň to si myslel. Co kdyby tam Tom byl a viděl Billa? Co když se tam Bill chystal jít znovu a Tom by ho tam viděl?
Andreas zasténal. Tom ho zabije.
„Ehm… ne,“ odpověděl Bill a zmateně nakrčil obočí. „Já… líbilo se mi to,“ přiznal nesměle.
Slyšel, jak Andreas do telefonu vzdychl. Proč byl Andreas takový? Po tom všem, co mu blonďák o tom místě řekl a sám tam byl?
„Tak co, fungovalo to?“
Bill si povzdechl. „Ne,“ přiznal. „Vůbec ne, možná to dokonce všechno ještě zhoršilo. Pořád si představuju, jaký by to bylo s ním. Bože, myslím, že ho chci víc než kdy dřív,“ zakňoural.
„Do prdele, promiň, nechtěl jsem ti ještě víc přitížit, kurva, ani mě nenapadlo, že bys tam vážně šel!“
„Ani mě ne,“ řekl Bill tiše.
„Hele, už musím jít, mrzí mě, že to nevyšlo, zavolám ti později, jo?“
„Okay, ahoj.“
„Ahoj.“
Bill hodil telefon na postel, posadil se a zabořil obličej do dlaní. Vlastně chtěl s Andym někam vyrazit, ale nevypadalo to, že by to měl zrovna teď Andreas v plánu, a kromě toho se Billovi už nechtělo.
Právě si uvědomil, že jeho návštěva Noir vlastně všechno ještě zhoršila. Nedonutilo ho to po bratrovi toužit méně, ale právě naopak. Bill zasténal a padl zpátky na postel.
Cítil se na hovno.
***
„Ehm, ahoj,“ uslyšel Tom v telefonu Andyho hlas.
„Ahoj.“
„Hele, musím ti něco říct, ale nezlob se na mně kvůli tomu… prosím.“
„Poslouchám,“ řekl Tom klidně. Věděl, co přijde.
„Já… tak nějak jsem Billovi řekl o darkroomu v Noir a…“
„Já vím.“
„Cože?“
„Vím, viděl jsem ho tam.“
Ticho.
„Hele,“ řekl Tom a prolomil napětí. „Nejsem na tebe naštvanej, že jsi mu o tom řekl.“
„Já… nečekal jsem, že by tam šel.“
„Já taky ne,“ přiznal Tom. „Spíš mě to překvapilo. Napadá tě něco, proč by tam mohl jít?“ Měl pocit, že Andy ví něco, co on ne.
„Ehm, myslím, že bych to neměl nikomu říkat…“
„Nikdy se nedozví, že jsi to udělal.“
Andy si povzdechl. „No, on je tak trochu zamilovanej… myslím, a chtěl na něj zapomenout, takže…“
„Na něj?“ Skočil mu do toho Tom.
„Myslím ji! Nebo… ehm… tu osobu!“
„Andy,“ řekl Tom naléhavě.
„Kurva, jo, je zamilovanej do nějakýho kluka, jasný?“
„Jasný,“ řekl Tom klidně.
„To je všechno, co k tomu řekneš?“ Zeptal se Andy váhavě.
„Na tom, že se někomu líběj kluci, není nic špatnýho. Když jsem tady, mám skoro každou noc v puse péro nějakýho kluka.“
Andy zaplakal. „Tome,“ zakňučel. „Žádný detaily, prosím.“
Tom se zasmál. „Takže víš, do koho je tak zamilovanej?“ Zeptal se zvědavě.
„Odmítl mi to říct a choval se, jako kdyby to, že má toho kluka rád, byl nějakej zločin,“ zasmál se Andy.
„Ehm… no okay, on se z toho dostane.“
„Jo. Hele, nechcete se u mě zejtra stavit? Už jsem tě dlouho neviděl!“
„Jasně, řeknu to Billovi, i když si myslím, že to měl stejně v plánu.“
„Super, tak se uvidíme zítra, jo? A… neříkej Billovi, že jsem ti to řekl, prosím.“
„Neboj se, neřeknu. Tak ahoj zítra.“
„Ahoj!“
***
Tom zaklepal na Billovy dveře a místo odpovědi, se mu dostalo zavrčení. Bral to jako pozvání, aby vstoupil dovnitř, a tak to udělal.
„Ahoj, jsi v pohodě?“ Zeptal se, když uviděl bratra rozvaleného na posteli. Posadil se vedle něj a stiskl mu koleno.
Bill otevřel oči a maličko se na bratra usmál. „Nevím,“ zamumlal, „cítím se na hovno.“ Přitáhl si nohy na postel a doplazil se k polštáři, lehl si na břicho a zabořil do něj obličej.
Tom se zasmál a vytáhl nohy na postel také. „Proč?“ Zeptal se a pohladil bratra po zádech.
Bill pokrčil rameny a užíval si bratrovy laskající ruce na svých zádech. „Vypadáš napjatě,“ uvědomil si Tom a přidal i druhou ruku, aby prohnětl Billova záda.
„Hmm jo, pokračuj,“ povzdechl si slastně.
„Když si sundáš tričko, udělám ti pořádnou masáž,“ navrhl mu Tom s úsměvem.
To mu nemusel říkat dvakrát. Bez váhání si přetáhl tričko přes hlavu a hodil ho na zem. „Připraven,“ ušklíbl se.
Tom se zasmál a přesunul se, aby si sedl na bratrovu zadní stranu stehen.
„Uh, ty jsi těžkej,“ postěžoval si Bill.
Tom hravě protočil očima. „Chceš masáž, nebo ne?“
„Jo, jo, jo!“ Zavrtěl se vzrušeně Bill.
„Tak sklapni,“ ušklíbl se.
Bill otočil hlavu, aby na Toma vyplázl jazyk. Tom mu to oplatil a položil své teplé ruce na Billova ramena. „Teď se uvolni,“ řekl a začal hníst jeho svaly.
Bill se dlouze a klidně nadechl, zavřel oči a nesoustředil se na nic jiného než na talentované ruce svého dvojčete na svých zádech. Tomovy palce zkušeně hnětly zátylek, zatímco prsty rozprostíral po Billových ramenou a zkušeně na ně tlačil konečky prstů.
Bill tiše zasténal, když ucítil, jak mu z ramen odchází těžké napětí. Dýchal mělce a víčka se mu chvěla, kdykoli Tom našel nějaké ztuhlé místo a ze všech sil se ho snažil rozmasírovat.
Tomovy ruce začaly putovat dolů, masírovaly Billovu páteř a křivky jeho zad. Tom si užíval poslouchání bratrových tichých stenů a vzdechů. A skutečnost, že to byl on, kdo způsoboval ty nádherné zvuky vycházející z bratrových úst, to dělala ještě lepším.
Bill se zavrtěl a tiše se zachichotal, když mu Tom rukama přejel po bocích. Tom se usmál a mučivě pomalu to udělal znovu, což způsobilo, že se Bill začal hihňat ještě hlasitěji a kroutit se pod ním.
„To lechtá,“ zasmál se.
Tom se ušklíbl a vrátil se k masáži bederní části zad svého dvojčete. Billovo kroucení ustalo a on spokojeně vydechl a při bratrových dotecích se uvolnil.
„Děláš to tak dobře,“ vydechl a na rtech se mu objevil spokojený úsměv.
„Dělám dobře i spoustu dalších věcí,“ ušklíbl se dredař a něžně přejel svými krátkými nehty po Billových zádech.
Bill se zachvěl při pocitech, které to v něm vyvolalo, a jeho víčka se zachvěla, když roztřeseně vydechl. Všiml si, jak se pohyby bratrových rukou změnily. Staly se pomalými, laskajícími, něžnými – vzrušujícími?
Zasténal, když ho Tomovy ruce jemně hladily a nehty ho vzrušivě škrábaly po zádech. Tomovy doteky se staly lehčími a něžnějšími, až z nich zbyl jen prst, který mu přejel po páteři. Bill se slastně prohnul v zádech a zasténal hlasitěji, než měl v úmyslu.
Tom se při tom zvuku zachvěl. Už takhle Bill vypadal nádherně a zvuky, které vydával, by měly být trestné.
Posledních pár minut Bill cítil mravenčení ve svých slabinách, které způsobovalo, že se pod bratrovými smyslnými doteky svíjel. Tiše zakňučel, když mu bratr začal foukat teplý vzduch na zátylek a putoval mu po páteři, zatímco jeho mozolnaté prsty hladily jeho kůži.
To bylo příliš.
„Tomi,“ zakňučel Bill, což znělo jako poloviční zasténání.
„Hm?“ Ozvala se Tomova tichá odpověď, zatímco dál foukal jemný, teplý vzduch na Billova záda.
„Jsem… jsem opravdu unavenej, asi si zdřímnu,“ vydechl ochraptěle.
„Okay,“ zašeptal Tom a naposledy přejel rukama po bratrových zádech. „Už je ti líp?“ Zeptal se, slezl z bratrových stehen a posadil se vedle něj.
Bill přikývl a nechal oči zavřené. „Díky,“ zašeptal ospale.
Tom se usmál a vstal. „Hezky se vyspi,“ řekl, než nechal Billa samotného.
Bill úlevně vydechl a poslouchal, jak jeho bratr míří po schodech. Otočil se, lehl si na záda a pohladil si bolavý penis.
Usyknul a rychle si stáhl boxerky až ke kolenům. Prsty pevně obtočil kolem svého tvrdého penisu a stiskl ho. Přirazil do své dlaně a kousl se do rtu, aby potlačil hlasité zasténání.
Jak na něj mohl jeho vlastní bratr takhle působit? Co si, sakra, bratr myslel, když ho hladil takovým způsobem? Proč ho to tak vzrušovalo?
Bylo to neuvěřitelné. Zasraně neuvěřitelné.
autor: Sapere aude
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
