Epilog; Prázdná výloha
„Viděla jsi toho muže?“
Blondýnka se podívala na kamarádku. „Kterýho?“
„Toho, co sedí u kulatého stolu.“
„Je sexy.“
„To teda je, co? Myslíš, že bych si s ním měla jít promluvit?“
Blondýnka přimhouřila oči. „Nevidím snubní prsten.“
Tom byl muž, který seděl u kulatého stolu a vidličkou šťouchal do dortu. Obklopovaly ho zvuky – zpěvák, hosté, kteří tančili a smáli se. Byl sám už jen pár minut, než se naproti němu posadila hezká mladá žena.
„Ahoj.“ Její plné lesklé rty se zvlnily. Vypadala asi tak na dvacet. Tom jí úsměv opětoval.
„Ahoj,“ odpověděl mile.
Naklonila se přes stůl, nabrala pěstěným prstem kousek polevy a pomalu si prst olízla.
„Jsem Natasha.“
„Tom,“ odpověděl blonďák.
„Těší mě.“ Sjela ho pohledem a zelenýma očima přelétla přes košili a elegantní tmavé sako. „Kde je tvoje žena?“
„Žádná není.“
„Tak přítelkyně?“
„Ani ta není.“
„Oh,“ usmála se Natasha, jako by zjistila nějaké tajemství. Otevřela svá krásná ústa, nejspíš aby se ho zeptala, jestli si nechce zatančit, ale rychlé poklepání na rameno ji rychle umlčelo.
„Na minutku nebo dvě ti ho ukradnu,“ mrkla na ni nevěsta, než natáhla ruku k bratrovi. Tom se na ni vděčně usmál a vložil svou ruku do její. Její prsty v bílých saténových rukavičkách byly v té jeho hebké.
„Kde je ženich?“ Zeptal se tiše Tom. Nikdy neměl tanec moc rád, ale Giselle nedokázal říct ne.
„Tančí se svou matkou,“ řekla. „Nebo teď vlastně i s mojí mámou. Ehm… Tomi?“
„Hm?“
„Tobě… tobě se Lennard líbí, že jo?“
„Co? No jasně, vypadá jako hodnej kluk.“
„Ale, vážně se ti líbí, že jo? Vždyť… nikdy jsi ho vlastně nepotkal.“ Giselle se kousla do rtu. „Vím, že to celý bylo trochu náhlý…“
„Byl jsem trochu v šoku, když jsi mi minulej týden zavolala a řekla, hele, budu se vdávat, bylo by fajn, kdyby ses ukázal.“
„Ale jsem vážně ráda, že jsi přiletěl,“ usmála se Giselle a položila mu bradu na rameno. „Vím, že máš opravdu hodně práce. Hrozně moc to pro mě znamená.“
Tomovi se sice nesplnil jeho dětský sen stát se rockovou hvězdou, ale vyrostl a pracoval s rockovými hvězdami. Byl slavným skladatelem, nesmírně žádaným, a ještě před týdnem byl ve Francii, kde spolupracoval s nejžhavější novou skupinou. Věděl, že to dotáhnou daleko – vždyť pro ně psal písničky. Nebyli zrovna nadšení, že musel odjet, ale byla to svatba jeho mladší sestry a tu by si za nic ne světě nenechal ujít.
Píseň skončila a sourozenci se vzdálili. Giselle mu věnovala poslední zářivý úsměv a otočila se na svého manžela.
Jejího manžela. Tom si toužebně povzdechl. S kudrnatými blonďatými vlasy vyčesanými nahoru, s lehce přivřenýma očima a rubínově rudými rty vypadala Giselle jako filmová hvězda. Měla na sobě úžasné saténové šaty od Very Wang, a zatímco teď zaklonila hlavu a smála se tomu, co Lennard právě řekl, Tom si uvědomil, že opravdu vyrostla.
Tom se podíval na hodinky a pomalu vycouval z místnosti. Byla to tahle noc. Cítil to, nějak to prostě věděl. Než odešel, našel matku a dal jí rychlý polibek na tvář.
***
S přibývajícími roky Davidův úspěch jen rostl. Před lety se přestěhoval do Paříže a malý obchůdek, který vlastnil na konci ulice, se stal jedním z jeho stovek butiků.
Některé věci se nikdy nezměnily, ale když Tom strčil klíč do zámku a vešel dovnitř, při pohledu do výlohy se mu sevřelo srdce. Do prázdné výlohy.
Někdy si říkal, jestli si to celé jen nevymyslel, jestli to všechno není jen výplod jeho fantazie. Figurína přece nemohla doopravdy ožít, nebo ano?
Tom vešel do obchodu a s jemným cvaknutím za sebou zavřel dveře. Jeho oči si přivykly na tmu, jelikož jediným zdrojem světla byly měsíční paprsky, které sem pronikaly oknem. V obchodě byl sám. Možná si David vzal figurínu s sebou. Tím si Tom nebyl jistý, jelikož tu nebyl už celou věčnost.
Ticho náhle přerušila hlasitá rána, která se rozezněla obchodem. Tom nadskočil a otočil se, zatímco mu srdce divoce bušilo. Otevřel ústa, když spatřil na podlaze známou postavu.
Bill se svíjel na linoleu a nohy se mu podlamovaly, když se snažil zvednout. Jeho ruce šátraly ve tmě po něčem, čeho by se mohly chytit, a Tom k němu okamžitě přistoupil a objal ho kolem útlého pasu. Bill mu do krku zalapal po dechu, odtáhl se a nevěřícně se na něj podíval.
„Tome?“ Položil Tomovi ruce na ramena a uklidnil se. „T–ty ses vrátil. Čekal jsi na mě.“ Po tvářích se mu začaly koulet slzy a Tom se na něj povzbudivě usmál, zvedl ruku a pohladil Billa po tváři. Setřel mu slzy, stejně jako mu je setřel Bill před osmnácti lety.
„Ty jsi na mě taky čekal,“ zamumlal Tom a přitáhl si Billa zpátky k sobě. Bill jako by se do něj chtěl vtisknout a on ho rukou pohladil po hustých tmavých vlasech. Billova tvář se dotkla jeho, když otočil ústa k jeho uchu.
„Vyrostl jsi.“
Tom ho držel na délku paže, zatímco si ho Bill prohlížel.
„Tvoje vlasy,“ zasmál se lehce Bill, když Tomovi rukou prohrábl krátký sestřih jeho blond vlasů. „Vypadáš… vypadáš tak jinak.“
„Jinak v pozitivním smyslu?“ Usmál se Tom stydlivě a sklouzl rukou dolů, aby se dotkl Billova boku.
„Ve velmi pozitivním smyslu.“ Bill se naklonil dopředu, otřel se nosem o Tomův a začervenal se.
Tom už to nevydržel. Položil Billovi ruku pod bradu, zaklonil mu hlavu a hluboce ho políbil. Bill šťastně vzdychl, ovinul Tomovi ruce kolem krku a zalapal po dechu, když Tom sklouzl jazykem po jeho rtech. Billa ještě nikdy nikdo nelíbal, ne takhle, a on zasténal a sjel Tomovi rukou po paži.
„Oh, Tomi,“ řekl Bill zadýchaně, když se Tom odtáhl. Pěkně se červenal a prakticky se v objetí druhého muže rozplýval. „Půjdeme…?“ Zrudl ještě víc a zdálo se, že ho najednou velmi zajímá zip na bundě.
Tom se usmál Billově stydlivosti a nezkušenosti, než mu lehce stiskl pas. „Neudělám nic, co nebudeš chtít, abych udělal.“
„To je… no… ehm,“ Bill se kousl do rtu a ucítil motýly v břiše. Kolena se mu třásla, ale s Tomovým pohledem se nesetkal. Nakonec zašeptal: „Chci to.“
Tom ho znovu políbil. „A než zapomenu jako předtím…“ pohladil Billa po zádech. „Miluju tě.“
Bill se vědoucně usmál.
***
Tom byl vzhůru, ale oči měl zavřené. Měl pocit, že se mu to zdá, že je to všechno příliš dobré na to, aby to byla pravda. Byly tu i jiné ženy, jiné přítelkyně, ale nikdy to nebylo nic vážného, spíš sloužily jako náplast. A tu noc si Tom uvědomil, že celou tu dobu, co běhal venku a souložil, se nikdy doopravdy nemiloval.
Když konečně otevřel oči, vytřeštil je, když si všiml, že je v posteli sám. Uklidnil se, když uviděl Billa, jak stojí před oknem a rukama drží roztažené závěsy. Díval se na měsíc v úplňku. Byl to už měsíc, co se s Tomem znovu setkali.
„Bille,“ zavolal na něj Tom něžně a uvolněně se opřel o polštář. „Pojď zpátky do postele.“
„Dobře,“ zamumlal Bill nepřítomně a zadíval se na měsíc. Toma to znervózňovalo, protože se bál, že by Bill mohl každou chvíli zmizet. Zdálo se, že konečně uvěřil, že tentokrát tu zůstane, protože Bill konečně nechal závěsy spadnout, zalezl do postele a hlavu si položil na Tomovo břicho.
„Miluju tě,“ zamumlal Bill. „Pro případ, že jsem to ještě neřekl.“
„Už jsi to řekl milionkrát,“ usmál se Tom a pohladil Billa po zádech. „Ale krásně se to poslouchá.“ Bylo to jako potvrzení, že kletba byla prolomena a je navždy pryč. „Hej, Bille?“
„Mmm?“ Bill zavřel oči a uvelebil se na Tomově hrudi.
Přitiskl si Billa k sobě, objal ho kolem pasu a otřel se mu rty o rameno.
„Dobrou noc.“
„Dobrou.“
Bill pohladil Toma po kloubech a znovu se podíval na okno. Závěsy byly poodtažené jen na malou škvírku a on přimhouřil oči, aby našel, co hledal. Karamelové oči se zadívaly na měsíc a on se usmál.
KONEC
autor: Buyyouadrank
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
