autor: HollyWoodFix
Prolog – Nové začátky
„Tohle je fakt na hovno.“ Stěžoval si mladý dredař už snad po sté.
„Thomasi Kaulitzi! Už ti nebudu znovu opakovat, aby sis dával pozor na jazyk!“ Křičel Tomův otec Jorg z předního sedadla.
„Je mi to fuk…“ zamumlal si teenager pod nosem a otočil hlavu, aby se podíval z okýnka.
Tom a jeho rodina se stěhovali z Berlína do malé vesnice Loitsche v Německu. Jorg Kaulitz byl křesťanský pastor, který dostal nabídku stát se vedoucím sboru ve vesnici, což bylo o stupeň výš než jeho pozice v Berlíně, a tak ji bez přemýšlení přijal.
Všichni byli z Jorgovy nové práce nadšení a nemohli se dočkat, až se přestěhují… všichni kromě Toma.
Tom nikdy nezapadal mezi ostatní členy rodiny. Měl o dva roky staršího bratra Georga, a pak tu byla jeho matka Simone a otec Jorg. Všichni byli silně věřící, až to bylo pro Toma téměř nesnesitelné.
Tomovi bylo sedmnáct. Měl dlouhé blonďaté dredy a piercing ve rtu. Celá jeho rodina jeho vzhled neschvalovala a kdykoliv mohli, dávali mu to jasně najevo.
Ke všemu Tom nebyl věřící jako jeho rodina. Neodmítal úplně myšlenku, že by mohl Bůh existovat, ale tak jako tak mu to bylo jedno.
„Tak jsme tady,“ usmál se Jorg, když se dostali do vesnice. Tom jen zasténal a opakovaně udeřil hlavou o okýnko. Byl naprosto naštvaný, když mu otec řekl, že se stěhují. Nemohl uvěřit, že bude muset opustit Berlín a žít ve vesnici, která nemá ani tisíc obyvatel. Navíc musel opustit svého nejlepšího kamaráda Gustava a všechny ostatní přátele. Byl konec srpna a Tom měl za pár týdnů nastoupit do posledního ročníku a měl strávit to, co mělo být nejlepším rokem jeho života… v Loitsche.
„Tome, zlatíčko, přestaň s tím boucháním, než si ublížíš. Nebude to tak zlé, jak si myslíš,“ řekla Simone v naději, že syna uklidní.
Jo… bude to ještě horší… Pomyslel si a rozhodl se matku ignorovat.
Trvalo jen pár minut po příjezdu do vesnice, než se dostali k jejich novému domu, který stál na stejném pozemku jako kostel.
„To vážně musíme bydlet hned vedle kostela?!“
„No jistě, Tome… jsem nový pastor… je mi ctí bydlet tak blízko domu božího.“
„To si ze mě děláš srandu…“ zamumlal Tom a protočil očima nad otcovým prohlášením.
Po hodinách vybalování a poslouchání, jak se jeho rodina baví o tom, jak jsou nadšení a poctění, že tu mohou být, toho měl Tom dost.
„Jdu se tu porozhlídnout!“ Zakřičel Tom a rychle vyšel z domu, aniž by čekal na odpověď.
Tom svou rodinu miloval navzdory jejím zjevným pádům, jen měl většinu času pocit, že se jeho rodiče a bratr ztratili ve své víře a zcela se nechali ovládnout náboženstvím. Upřímně si nedokázal vzpomenout na poslední rozhovor, který vedl s některým z členů rodiny, v němž nepadlo ani slovo o náboženství.
Tak si moc přál, aby to bylo jinak… přál si, aby to trochu zklidnili… nebo si přál, aby věřil stejně jako oni… to by mu určitě hodně usnadnilo život.
Tom si zhluboka povzdechl, strčil si do uší sluchátka a vyrazil po ulici. Během procházky rozhodně pochopil, co ho čeká. Ulici lemovaly dokonale udržované malé předměstské domky; vypadalo to, jako by se ocitl v nějaké podivně děsivé části „stepfordských paniček“, kde je všechno dokonalé. Bylo tu také hodně otevřeného prostoru, což bylo dobře… znamenalo to spoustu míst, kam mohl zmizet, když bude potřebovat od všeho utéct.
Když vstoupil do „obchodní“ části vesnice, hlasitě zasténal. Bylo tu pár malých obchůdků s hadříky, drobnostmi, cédéčky a podobně… ale hned vedle byl obchod s potravinami… a pár soukromých restaurací… nebyl tu ani McDonald’s! Nebylo tu žádné nákupní středisko, žádné herny, žádné kino… kam tady měl, sakra, vyrazit za zábavou?!
Obhlídka vesnice ho začala deprimovat, a tak raději zamířil zpět do svého nového domu a cítil se ještě mizerněji než předtím. Cestou domů procházel kolem krásného otevřeného pole. Bylo porostlé hustou, vysokou, zelenou trávou a na některých místech náhodně rostly divoké květiny. Jeho pohled však nejvíce upoutala krásná černovlasá dívka, která se po něm procházela.
Byla vysoká, vyšší než všechny dívky, které předtím potkal, a štíhlá. Měla také velmi plochý hrudník… ale všechny ostatní ohledy to více než vynahrazovaly. Měla dlouhé černé vlasy, které jí sahaly několik centimetrů pod ramena. Kolem očí měla silnou vrstvu očních linek a pravé obočí měla propíchnuté… byla naprosto dechberoucí… Bylo vůbec možné, aby byl člověk takhle krásný?
Dívka k němu otočila hlavu a přistihla ho, jak na ni zírá, což způsobilo, že se Tom okamžitě začal červenat. Jen se usmála, mrkla na něj a pokračovala dál.
Tom vydechl, aniž by si uvědomil, že zadržuje dech, a sledoval, jak odchází a pohupuje boky ze strany na stranu. Tom se snažil uklidnit ten svíravý pocit, který cítil v žaludku, když se opět rozešel směrem domů.
Možná, že kdyby měl šanci se s tou záhadnou dívkou setkat, pak by stěhování do této malé vesnice nemuselo být tak špatné…
autor: HollyWoodFix
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
