autor: Gaja
Třetí závěrečná část povídek The Room Behind the Windows a Another Room Behind the Windows, dávám to do stejné složky. J. :o)
Tom se třásl, a nakonec nechal Billa, aby jej vtáhl do domu. S každým krokem za sebou zanechávali mokré stopy, když se co nejtišeji plížili do koupelny v patře. Tom za nimi zamkl dveře, když Bill pro oba ze skříňky pod umyvadlem vyhrabal ručníky. Jeden mu podal, zatímco se snažil co nejlépe osušit. Na tváři měl stále široký úsměv a nebyl si jistý, zda vůbec někdy zmizí. „Nemůžu tomu uvěřit…“ zašeptal Bill, hodil si přes hlavu ručník a nedůvěřivě kývl směrem k Tomovi
Tom mu úsměv oplatil a vymačkal si z jednoho z dredů snad litr vody. „Ani já tomu nemůžu uvěřit, ale jsme tady,“ řekl tiše, natáhl se dopředu a jemně zatahal Billa za pramen vlasů.
„Jsme tady,“ zopakoval Bill, zatahal Toma za jeden dred, zapletl prsty do té mokré změti a přitáhl si Tomovu tvář blíž ke své. „Ty jsi tady,“ vydechl a znovu se k Tomovi naklonil, aby ho políbil, něžněji, než když stáli venku pod pouličním světlem.
Tom přitiskl Billa k sobě dost blízko na to, aby cítil teplo jeho kůže sálající přes jejich vlhké oblečení. Ač nerad, Tom se od něj znovu odtáhl a Bill tiše zakňučel. „Jestli ještě chvíli zůstaneme v tom mokrém oblečení, budeme nemocní.“
Bill se chvíli mračil, dokud na něj Tom nepozvedl obočí. Bill napůl zalapal po dechu a zářivě se usmál. „Jo. Oh, jo,“ souhlasil rychle, svlékl si tričko a hodil ho smotané do mokré koule do umyvadla.
„Říkal jsem si, že by se ti ten nápad mohl líbit,“ řekl Tom s úsměvem a napodobil Billa. Zdálo se, že s každým kusem oblečení, který ze sebe shodili, je v koupelně tepleji. Tomova kůže skoro hořela, když vklouzli do vlhkých ručníků, které si omotali kolem pasu, aby chránily poslední zbytky soukromí. Tom chytil do rukou okraje Billova ručníku a přitáhl si ho k sobě, neschopen myslet na nic jiného než mít v náručí a na své kůži toho bledého, hubeného, téměř nahého chlapce, kterého pozoroval snad věčnost. „Pojď sem.“
Bill bez rozmýšlení udělal krok vpřed, přitiskl se k Tomově hrudi a objal ho kolem krku. „Tohle jsem si v podstatě přál k narozeninám,“ zašeptal Bill a jeho nos byl tak blízko, že se dotkl Tomova. „Abys byl skutečný a já se tě mohl dotýkat. Aby ses mě ty mohl dotýkat…“ Bill se odmlčel a nechal Toma, aby zmenšil tu mizivou vzdálenost mezi nimi, a nechal svět kolem nich, aby se rozplynul, když se bez dechu líbali a snadno se poddávali nahromaděným touhám, které mezi nimi během let strávených na opačných stranách skla narůstalo. Netrvalo dlouho a ručníky byly zcela zapomenuty, takže prsty mohly volně putovat po odhaleném těle, přejíždět po husí kůži a klouzat po ještě vlhkých částech těla.
Bill, tvrdě přitisknutý ke zdi, zalapal po dechu, když Tom přesunul rty a začal ho líbat po celé délce krku. „Měli bychom se přesunout pro případ, že by se někdo vzbudil. A postel a tak bude určitě pohodlnější.“
„Chceš mě zatáhnout do postele?“ Zamumlal Tom Billovi do ucha, až se mu podlomily nohy, což ho donutilo se k Tomovi přitisknout pevněji.
„Nejsem proti,“ vydechl, sáhl po klice a málem vyskočil z kůže, když se ozvalo jasné zaklepání na dveře.
Dvojice na sebe s široce otevřenýma očima zírala a téměř se bála dýchat, aby se neprozradila.
„Chlapci, proč je po celém domě tolik vody?“ Zavolala Simone přes chatrnou dřevěnou bariéru mezi nimi a oba chlapci na sebe rychle naházeli oblečení.
„Ehm, promiň, uhm, mami,“ zavolal Bill zpátky a zběsile mávl na Toma, aby byl zticha. „Měl jsem pocit, že… jsem venku něco zaslechl, a šel se tam podívat. Chtěl jsem to uklidit, až se osuším.“
Na druhé straně dveří si Simone povzdechla. „Jsou dvě ráno, Bille, a zítra nás čeká dlouhý den. Prostě to utři, a pak si běž lehnout, ano?“
„Dobře, mami, zrovna jsem chtěl jít na to,“ řekl Bill a podíval se na Toma, jak bojuje se smíchem. „Dobrou noc, mami.“
„Dobrou, Bille.“
V paranoidním tichu oba poslouchali kroky Simone, která mířila pryč, a počkali, až uslyší klapnout dveře její ložnice, teprve pak si oba úlevně povzdechli.
„No, tak tohle zabilo celou atmosféru,“ zabručel Bill, stáhl župan z háčku a podal ho Tomovi, než sundal druhý pro sebe. Už si chtěl měkkou červenou kostkovanou froté látku obléknout, když se na jeho čele objevila vráska, která ho přiměla se znovu otočit k háčku. „To je zvláštní, nepamatuju si, že by tu někdy visel druhý župan. Normálně je tu jenom můj.“
„Ale tak nějak to vychází, že jsou tu dva,“ řekl Tom a navlékl si zelený kostkovaný župan, který mu Bill podal. „A perfektně se k nám hodí, což je sranda, ne?“
Bill souhlasně zabručel a vzal z podlahy jeden z ručníků, aby uklidil mokré stopy, jak matce slíbil. „Nevím, co s tebou teď udělám. Jak mám zítra vysvětlit, že tu jsi? A to stěhování a tak… co když nebudou…“
Tom Billa pevně objal a zasypal jeho tvář drobnými polibky. „Něco vymyslíme. Nějak se to vyřeší. Koneckonců máme být spolu. Bez tebe neexistuju, pamatuješ?“
Bill se zachvěl a přikývl. „Něco vymyslíme. Do té doby mi můžeš pomoct uklidit a možná, víš, bychom mohli zbytek dnešního večera pořádně využít.“
Tom s úsměvem Billa znovu políbil. „Líbí se mi tvůj způsob uvažování. Pojď.“
Společně jim zabralo jen chvilku, než uklidili všechnu vodu a naházeli špinavé ručníky zpátky do koše na prádlo, aby se mohli pokusit pokračovat tam, kde skončili. S Tomem, který ho něžně líbal na krku, je Bill vedl chodbou do svého pokoje tak tiše, jak jen dokázal, a pěstmi lehce mlátil do Toma, aby toho nechal, a snažil se potlačit zasténání, když to neudělal. Bill strčil do dveří a poslepu šmátral po vypínači, zatímco Tom se pokoušel poslepu šmátrat po jiných věcech, a když se světlo rozsvítilo, kompletně ztuhl.
„Co? Co se děje?“ Zašeptal Tom, když ucítil změnu Billova chování a ochranitelsky ho objal.
„Já nemám společný pokoj,“ zašeptal Bill a podíval se na nezařízený pokoj, jehož boční stěny byly plné krabic a středu vzdálené stěny dominovaly dvě oddělené postele. „Když jsem tě šel hledat, byla tu jen jedna postel. Přísahámbohu, že jo. Nikdy tu nebyly dvě.“
Tom se podíval po místnosti, nakrčil čelo a opatrně vstoupil do pokoje. Zrcadlo, přes které spolu komunikovali, bylo stále u stěny vedle jedné z postelí, v dolním rohu byl zastrčený malý, zdánlivě prázdný papírek, přesně jak si Tom pamatoval. Billův prádelník, teď bez věcí, které na něm obvykle byly, stál na stejném místě, ale nyní naproti němu stál druhý. Jedna zásuvka byla zavřená jen napůl a na úchytu visela kšiltovka. „Bille,“ začal Tom tiše, zvedl čepici a otočil ji v rukou, „tohle je moje kšiltovka. Tuhle čepici si pamatuju z doby, kdy jsem tu byl naposledy.“
Bill zůstal stát u dveří a ve tváři měl stále patrný zmatek, když si prohlížel tu scénu.
Tom se otočil na bok a prohlédl si hromady krabic na straně místnosti, které jedna po druhé nesly jeho jméno: Tomovy čepice, Tomovy boty, Tomovo oblečení. „Bille, co…?“
„Co se to děje?“ Dokončil Bill za něj, udělal pár kroků do místnosti a zavřel za sebou dveře. „Proč je tu…“
„Všechno dvakrát,“ dořekl Tom a posadil se na kraj jedné z postelí. Tom zamrkal a podíval se na Billa. „Je to, jako bych tu byl odjakživa… jako bychom tu byli oba odjakživa. Nikdy tu nebyl žádný pokoj, žádné čekání a pozorování, prostě jsme… byli.“
„Ale takhle to není,“ namítl Bill, posadil se vedle Toma a zamračil se na řadu krabic, které jako by dokazovaly opak. „Já ne… ty ne… my… Dnes ráno jsi tu nebyl! Nic z toho dnes ráno neexistovalo! Celý den jsem si myslel, že tě ztratím, a teď…?“ Řekl Bill a mávl rukama kolem sebe.
„Já vím,“ řekl Tom konejšivě, přitáhl si Billa k sobě a hladil ho po zádech. „Já vím. Nic z toho nedává smysl, ale možná to tak má být. Na všech těch krabicích je moje jméno, jsou tu dvě postele, dva župany; teď jsme prostě my dva,“ usmál se Tom.
Bill se zavrtal do teplého pohodlí Tomova boku a opřel si hlavu o jeho rameno. „Ale co teď jako jsme?“
„To nevím,“ připustil Tom, „ale mám pocit, že ráno zjistíme, co na to říkají ostatní.“
Bill se zamyšleně kousal do spodního rtu. „Co když jsme bratři, Tome? Celá tahle věc, kterou jsme dělali dnes večer…“
Tom přerušil Billa dalším polibkem, až Bill pod jeho dotekem roztál. „To si budou myslet oni,“ řekl, strčil Billa na záda na postel a natáhl se vedle něj. „My pravdu známe, i když to zní trochu šíleně.“
„Naprosto šíleně.“
„Totálně šíleně,“ opravil ho Tom a naklonil se, aby Billa znovu a znovu políbil. „Vzpomínám si na každou minutu, kterou jsem strávil tím, že jsem tě pozoroval, a ze všeho nejvíc jsem si přál, abych se mohl dostat skrz to sklo a mít tohle. Nechci se toho vzdát jen proto, že si svět myslí, že jsme něco, co víme, že nejsme. A co ty?“
Bill rychle zavrtěl hlavou, chytil rukama přední část Tomova županu a přitáhl si ho k sobě. „Chci být my,“ zašeptal na Tomovy rty, než je k sobě přitiskl a nechal poslední kousek noci, aby je odnesl tam, kam toužil.
autor: Gaja
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
original
