autor: HollyWoodFix
Práce a málem přistiženi
„On ti vážně koupil mobil?“ Zeptala se Melanie a otočila se v lavici taky, aby seděla čelem k Tomovi.
„Jo, bylo to fakt divný.“ Tom se nemohl zbavit nepříjemného pocitu, který z celé situace měl. Něco mu na tom prostě nesedělo, ale nedokázal přesně říct co.
„Možná si konečně uvědomil, že se chová jako kokot a chtěl to odčinit.“
„To nebude ten důvod… je to prostě proti všemu, co o něm vím, a to mi nesedí. Lidi se přece takhle najednou nezmění, ne?“
„Ne, že by mě to taky nenapadlo, ale člověk nikdy neví, ne?“ Snažila se Melanie Toma trochu utěšit.
„Jo… asi jo.“ Tomovi se to nezdálo, ale zatím neměl důvod nevěřit, takže mu nezbývalo, než na to prozatím zapomenout.
„Tak co se včera stalo mezi tebou a Billem?“ Melanie změnila téma a oči se jí rozzářily, když viděla, že se dredař začal červenat. „Panebože! Udělal jsi to?!“ Řekla tak akorát, aby to slyšel jen Tom.
„Já o tom vážně nechci mluvit…“
„Určitě jsi to udělal!“ Na tváři se jí rozlil úsměv a radostně zatleskala.
„Neřeknu ti to,“ zamumlal Tom a úplně zrudl.
„To je tak roztomilý!“ Zachichotala se Melanie nad kamarádovými rozpaky. „Fajn… zatím toho nechám… třeba mi více detailů řekne Bill.“ Tom zasténal a zabořil obličej do dlaní. „Okay, okay, budu hodná. A když už mluvíme o Billovi, máte na dnešek nějaký plány?“
„Jo, myslím, že se dneska chtěl zastavit u Muriel v obchodě, tak se s ním sejdu tam. Chceš jít taky?“
„Nechci rušit vaše společný chvilky.“
„To je v pohodě. Včera jsem ti říkal, že to, že mám možnost se s Billem zase vídat, neznamená, že tě odstřihneme. Všichni tři jsme byli společně venku jen jednou, a vím, že tě má Bill opravdu rád, takže bude určitě víc než nadšený, kdybychom se znovu zase všichni sešli.“
„Okay, potom myslím, že bych vám mohla věnovat trochu svýho času.“
„Bude nám ctí.“ Melanie ho hravě plácla. Pak po celý zbytek hodiny pokračovali v povídání si a občas i v práci.
Jakmile hodina skončila, zamířili podle plánu do obchodu Muriel. Když vešli dovnitř, přivítal je zvuk Billova smíchu; spatřili Billa, jak sedí na pultě a neústupně se baví s Muriel.
„Tome!“ Vypískl černovlásek, když si všiml, že oba vešli do obchodu. Seskočil z pultu a vrhl se k dredaři. Tom zvedl Billa do vzduchu, několikrát s ním zatočil, a pak ho zase položil na zem. „Chyběl jsi mi.“
„Taky jsi mi chyběl.“ I když se oba chlapci viděli teprve včera, Tom mohl upřímně říct, že za těch asi dvacet hodin, co Billa neviděl, mu chyběl víc než cokoli jiného. Když měl Billa takhle blízko, neodolal, naklonil se a věnoval mu cudný polibek na rty. Nebyl si jistý, jestli je Muriel ohledně takových projevů a vlastně celé otázky homosexuality v pohodě, takže byl polibek krátký a sladký; ale soudě dle úsměvu, který se jí rozlil po tváři, hádal, že jí to vůbec nevadí.
„Dobrá, mladý muži, už dost rozptylování mého zaměstnance, když je v práci,“ řekla, což ji a Melanii přimělo k pousmání, jelikož oba chlapci od sebe odskočili a začervenali se.
„Upřímně se omlouvám, že jsem byl tak neprofesionální, madam. Hned se vrátím k práci.“
„Ale prosím tě, Bille, víš, že jsem si jenom dělala legraci. Momentálně tu pro tebe nic nemám, takže mi nevadí, že si povídáš se svými přáteli. Jen nezapomeň, že tohle je rodinný obchod, takže byste s Tomem měli použít tu zadní místnost, kdybyste chtěli…“
„Muriel!“ Zalapal Bill pohoršeně po dechu. Jedna věc byla mluvit o sexu s Melanií a Tomem, nebo dokonce s tetou a strýcem, ale slyšet o tom mluvit osmdesátiletou ženu, která pro něj byla jako babička, to bylo úplně něco jiného.
„Dobře, Bille,“ zasmála se Muriel a protočila očima. „Budu ve vedlejší místnosti, kdybys mě potřeboval.“
Tři teenageři počkali, až odejde z místnosti, a poté všichni vyprskli smíchy.
„Proč mám pocit, že se dneska všechno točí jen kolem sexu? Dneska ráno tohle téma teta se strýcem několikrát nadhodili; nebylo to ani trochu příjemný.“
„Ty a Tom jste takoví rozkošní prudiči… a když už mluvíme o sexu, Tom mi vyprávěl, že jste to včera dělali.“
„Tome! Tys jí o tom řekl?!“ Vypískl Bill a kompletně zrudl.
„Nic jsem jí neřekl!“ Bránil se Tom a musel se smát tomu, jak roztomile Bill vypadá, když je v rozpacích.
„To je fakt, ale díky, že jsi mi to potvrdil!“ Zachichotala se, když se Bill naoko naštvaně nafoukl a ze všech sil se na ni snažil zírat s vážnou tváří.
Ačkoli byl Bill poměrně zdvořilý a diskrétní, pokud šlo o spoustu věcí, s Melanií se spřátelil natolik, že měl pocit, že jí může ve všem důvěřovat, a opravdu mu nevadilo, že ví něco málo o jeho a Tomově fyzickém vztahu… pokud netlačila na konkrétní detaily.
„Takže Muriel ti nejspíš dala tu práci, co?“ Zeptal se Tom, čímž přerušil Melaniinu a Billovu falešnou bitvu pohledů, kterou spolu začali.
„Ano! Byla naprosto šťastná, že mi může platit za všechno, co tady dělám, a poté, co se dozvěděla o celé téhle situaci, mi dokonce nabídla i velmi štědrou mzdu.“
„To je skvělý, Bille,“ usmál se starší teenager a přitáhl si Billa do pevného objetí. „A já nehodlám jen tak sedět a nic nedělat, zatímco ty budeš dřít, takže se budu ze všech sil snažit přesvědčit rodiče, aby mi dovolili nějakou brigádu, i kdyby se to mělo týkat kostela. Prostě budu dělat cokoli, abych začal vydělávat peníze na naši budoucnost.“
„To je tak sladký, Tomy! Ale nechci, abys dělal něco, co bys třeba nenáviděl.“
„No a já to vidím tak, že když přežiju tu trochu utrpení, potom, až se od toho všeho konečně osvobodíme, to bude stát za to.“ Tom se naklonil a dal Billovi něžný polibek na rty. „Miluju tě.“
„Já tebe taky, Tomy.“
„Vážně vás nerada ruším, kluci, ale myslím, že by ses měl schovat, Bille,“ přeběhla poněkud šokovaná Melanie k oběma chlapcům.
„Proč, co se děje?“ Zeptal se Bill poněkud zmateně.
„Georg se zrovna chystá vstoupit do obchodu!“ Stihla Melanie říct právě ve chvíli, kdy se ozvalo zacinkání zvonečku nad dveřmi, což znamenalo, že někdo skutečně právě vešel.
Bill a Tom se od sebe odtrhli a Bill rychle vklouzl do zadní místnosti, než se Georg stačil rozhlédnout a spatřit ho.
„Oh ahoj, Tome!“ Řekl starší chlapec a přešel k místu, kde stáli Tom a Melanie s nervózními výrazy ve tváři. „Co tady děláš?“
„Jen jsme se tak s Melanii poflakovali a chtěli si koupit něco na zub… co tady děláš ty?“ Tom si bratra podezřívavě prohlížel. Od té doby, co se sem přestěhovali, si Tom nepamatoval, že by se jeho bratr někdy zmínil o tom, že by sem chodil, nebo vlastně kamkoli jinam kromě kostela. A rozhodně nikdy neviděl Georga jíst nějaké sladkosti, takže mu přišlo dost zvláštní, že se jeho bratr objevil zrovna v cukrárně.
„Máma mě poslala pro čokoládu,“ odpověděl Georg rychle a popadl plnou hrst nejbližších čokoládových tyčinek.
„Ah, tak to jo.“
„Takže…“ tři teenageři tam chvíli stáli v trochu trapném tichu, dokud Georg nepokračoval. „Uvidíme se u večeře.“
„Jo, uvidíme se.“ Georg se otočil, došel k pultu, kde teď stála Muriel, a po zaplacení čokolády rychle odešel.
V místnosti bylo několik vteřin ticho, když se všichni ujišťovali, že Georg skutečně odešel.
„Bože, to bylo o fous!“ Přerušila Melanie ticho.
„To mi povídej,“ vydechl, otřel si čelo a snažil se setřást pocit paniky, který se ho zmocnil, když byl málem přistižen.
„Tome…“ vystrčil Bill hlavu ze zadní místnosti, aby se ujistil, že je vzduch definitivně čistý, a pak se vydal zpátky do obchodu. „Nemůžu uvěřit, že už nás málem chytili. Vždyť ti domácí vezení skončilo teprve včera!“
„Já vím… myslím, že tohle skrývání bude trochu těžší, než jsem si myslel. Chodí sem obvykle Georg nebo moji rodiče?“
„Ne, to bylo poprvé, co jsem je tady viděl,“ kousl se Bill nervózně do rtu a přisunul se blíž k Tomovi.
„To je fakt divný… co když mě sledoval od školy? Co když ho poslal táta, aby na mě dohlédl? Bože, co když nás spolu už někdy viděl?“
„Uklidni se, Tomy!“ Objal Bill druhého chlapce kolem ramen v naději, že ho uklidní, a hladil ho po zádech v malých uklidňujících kruzích. „Kdyby nás spolu viděl, nemyslíš, že už bys to věděl? Myslím, že by to tvůj táta nedokázal tajit. A opravdu si nemyslím, že by nás někdo dokázal sledovat, aniž by si toho jeden z nás nevšiml. Možná tvoje máma opravdu chtěla čokoládu a celá tahle věc byla jen nešťastná náhoda.“
„Máš pravdu, nejspíš nad tím moc přemýšlím. Tohle bylo na můj vkus až příliš těsný. Možná… možná bychom se měli domluvit, že se budeme vídat jen u tebe doma, abychom neriskovali, že by nás mohl někdo vidět na veřejnosti.“ Tom se zhrozil, když viděl, jak se v Billových očích mihl smutek. Věděl, že celá tahle situace Billa ubíjí, a ani se mu nedivil, že je smutný, Toma celá tahle věc bolela stejně tak.
Chtěl se s Billem vídat, kdykoli bude chtít, kdekoli bude chtít a jakkoli dlouho bude chtít. Chtěl mít možnost vzít Billa na večeři a do kina, chtěl s ním chodit za ruku po ulici, chtěl mít možnost ukrást si polibek, kdykoli se mu zachce. Chtěl, aby už nikdy neměl neustálý paranoidní pocit, že je někdo sleduje, nebo že kdyby je někdo přistihl, znamenalo by to pro něj pořádný malér.
„Promiň, Bille.“
„Zase se omlouváš, i když jsi nic neprovedl. Jak už jsem říkal, věci se nakonec samy vyřeší, a do té doby musíme dělat, co musíme. I kdyby to mělo znamenat, že se možná budeme vídat míň, hlavně, že vůbec.“
„Jsi úžasnej, Bille… a jsem rád, že jeden z nás dokáže zachovat chladnou hlavu, protože Bůh ví, že já to nejsem.“ Tom něžně políbil Billa na tvář.
„Oh, já vím! Teď když máš mobil, asi přesvědčím tetu a strejdu, aby mi ho koupili taky, a pak spolu můžeme být v kontaktu pořád!“ Pištěl vzrušeně Bill, skákal nahoru a dolů a radostně tleskal rukama.
„To je skvělej nápad, Bille!“ Zasmál se Tom jeho nadšení. „Ale počkej… Melanie… existuje nějakej způsob, jak by si naši mohli přečíst moje textovky, vystopovat moje hovory nebo tak něco?“
„Upřímně, to fakt nevím. Myslím, že by možná mohli kontrolovat hovory a zjistit, na jaká čísla jsi volal a tak, ale nikdy jsem neslyšela o tom, že by si někdo mohl číst cizí textovky… pokud se ovšem nedostanou k tvýmu mobilu.“
„Okay, tak to se budeme muset omezit jen na psaní esemesek.“
„Což znamená, že se budu muset naučit psát esemesky!“ Bill při té představě předstíral zděšení, což ostatní dva teenagery rozesmálo.
„Když o tom tak přemýšlím, ani já jsem nikdy nikomu nepsal.“ Tom vytáhl telefon, otočil se a tázavě se podíval na Melanii.
„Fajn, oba vás naučím psát esemesky!“ Zasmála se a vytrhla Tomovi telefon z ruky. „Ale chci za to nějaký sladkosti.“
„Domluveno!“ Bill se posunul, aby pořádně viděl, jak Melanie předvádí základy psaní textových zpráv.
Všichni tři teenageři strávili zbytek odpoledne smíchem, vtipkováním a užíváním si společného času, dokud mohli. Melanie a Tom dokonce Billovi trochu pomáhali v obchodě, čímž si všichni vysloužili od Muriel sladkosti zdarma.
A jakmile odbila pátá hodina, Tom Billa před rozloučením naposledy vroucně políbil a slíbil mu, že se zítra uvidí. Bill se s Muriel domluvil, že může ráno přijít, ale od dvou do pěti chce volno, aby se s Tomem mohl sejít u něj doma a strávit společně odpoledne.
I když to bylo těžké a chvílemi se všechno zdálo být téměř nemožné, oba chlapci byli přesvědčeni, že ať se stane cokoli, všechno jim vyjde a že jejich láska dokáže překonat jakoukoliv překážku.
***
„Takže… co dělal?“ Zeptal se Jorg hned, jak Georg vešel do dveří.
„Jen se poflakoval s Melanií, přesně jak říkal. Možná nelhal a my se pleteme.“
„Ne… Třeba protentokrát nelhal, ale dřív nebo později se přece jenom podřekne.“
„Tati…“
„Na nic se mě neptej, Georgu. Jestli Tom nemá co skrývat, brzy se to dozvíme… Do té doby ho budeme hlídat.“
„Ano, otče.“
autor: HollyWoodFix
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
