autor: HollyWoodFix
Trávit společný čas o samotě a nebýt skutečně sám
„Tak počkat, co znamená méně než tři? To nedává smysl.“ Bill se přisunul blíž k Melanii a ukázal na podivný symbol v textu, který právě dostal. Bill, Tom a Melanie trávili čas v Billově pokoji, kde se Melanie stále snažila naučit Billa používat jeho nový telefon.
„To má symbolizovat srdce. Podívej se, když to otočíš takhle na bok… tady,“ podržela telefon směrem k Billovi.
„Ah, už to vidím. Okay, a co znamená ‚ILU‘?“
„To znamená ‚Miluju tě‘,“ zasmála se Melanie, když Billův obličej rozzářil obrovský úsměv.
„Aww! Tomy, taky tě ILU!“ Bill vyskočil na postel, kde seděl starší chlapec, objal ho a dal mu pusu na tvář.
„Je mi z vás špatně!“ Vyplázla na kluky s posměšným znechucením jazyk.
„Jsi nemocná?“ Zeptal se Bill okamžitě znepokojeně, což vyvolalo smích ostatních dvou teenagerů. „Co? Nemyslím si, že na Melaniině zdraví je něco směšného.“
„Ááá, jsi tak milý, Bille, ale je mi dobře.“ Zvedla se ze země, zamířila k posteli a dala oběma chlapcům pusu na tvář. „Už musím jít. Uvidíme se zítra!“
„Uvidíme se, Mel!“ Odpověděli Bill a Tom jednohlasně.
V posledním týdnu měla Melanie ve zvyku odcházet vždycky alespoň hodinu předtím, než musel jít Tom domů, jen aby měli kluci trochu víc času pro sebe.
„Když jsme teď sami, co budeme dělat?“ Zeptal se Bill a v jeho hlase zazněla nefalšovaná nevinnost. Tom se usmál, přitáhl si Billa na klín a dal mu rychlý polibek na rty.
„No, jelikož jsme uvěznění uvnitř, tak toho vlastně moc dělat nemůžeme. Mohli bysme kouknout na film nebo, samozřejmě víš, dělat… to.“ Při posledním slově se Billovy tváře zbarvily do růžova.
„To zní sice velmi lákavě, ale zase tolik času nemáme, a navíc, teta je dole.“ Bill si opřel hlavu o Tomovo rameno a pohrával si s jedním z jeho dredů.
„To je fakt. A taky bych ti nechtěl ublížit. Myslím, že ta dvě včerejší kola byla dost intenzivní.“ Tom musel potlačit zasténání při vzpomínce na to, jak strávili včerejší odpoledne.
„Neboj se, Tomy, nikdy bys mi nemohl ublížit.“ Bill dal staršímu teenagerovi rychlý polibek na tvář, pak sklonil hlavu a znovu si hrál s vlasy druhého chlapce. „Přál bych si, abychom si mohli někam vyrazit.“
„Já taky. I když trávit čas u tebe v pokoji je zábava a včerejšek toho byl zdárným příkladem, chybí mi chození po městě, hlavně teda pole,“ povzdechl si Tom.
„No, víš, pole je docela na samotě. Kromě pár děcek, které kolem něj chodí cestou ze školy, jsem tam nikdy nikoho neviděl, a to jsem tam trávil velkou část svého času. Možná by bylo v pohodě tam strávit naši poslední hodinu.“
Tom o tom chvíli přemýšlel. Je pravda, že za celou dobu, co chodil na pole, tam s výjimkou Billa nikdy na nikoho nenarazil. A jeho táta s Georgem by měli být ještě v kostele a máma by teď měla začít připravovat večeři… opravdu neviděl důvod, proč tam nejít.
„To zní jako plán,“ ušklíbl se Tom, když Bill trochu vypískl a začal nadšeně tleskat. „Ale myslím, že bych měl jít jako první a ty až minutu nebo dvě po mně… jen pro případ, že by nás někdo mohl viděl, jak jdeme spolu.“
„Okay,“ souhlasil Bill a snažil se, aby v jeho hlase nezazněl smutek. Myšlenku, že by ho s jeho přítelem nikdo nemohl ani vidět, nesl Bill těžce, ale byl optimista a říkal si, že to takhle nebude věčně. Navíc Tom pro něj znamenal celý svět a byl více než připraven snášet všechny nepříjemnosti. „Ale už bys měl vyrazit, protože zase tolik času nemáme.“
„Uvidíme se za pár minut.“ Tom chlapce dlouze políbil na rty, a pak rychle opustil dům.
I když se to Bill snažil skrývat, Tom měl Billa dokonale přečteného a vycítil, když byl smutný. Věděl, že Billa bolí, že musí jejich vztah až tolik skrývat, a stejně tak to bolelo i jeho. Zoufale se snažil vymyslet, jak situaci, v níž se právě nacházeli, vyřešit, ale každý nápad, který vymyslel, ihned zavrhl, jelikož si představil, jak by proti němu jeho rodina zasáhla a jaké kroky by podnikla.
Když došel na pole a posadil se na své a Billovo obvyklé místo u stromu, snažil se to všechno dostat z hlavy a soustředit se jen na jedinou věc, na které mu opravdu záleželo, na Billa. Měli jen pár hodin denně, kdy se mohli vidět, a on si to hodlal užít.
Dredař si vzpomněl, že dnes je pátek, a přemýšlel, jestli se mu podaří se s Billem o víkendu vidět. Přece by ho rodiče nenechali zavřeného celý víkend doma, ne?“
Z myšlenek ho vytrhlo, když ho náhle někdo srazil k zemi a zaútočil na něj polibky. Předstíral, že se brání a bojuje s druhým teenagerem, ale vzhledem k tomu, že se mu Billovy polibky docela líbily a že Bill teď ležel na něm, nebránil se až tolik.
„Vzdáváš se?“ Bill teď seděl na Tomovi a obě jeho ruce držel přišpendlené za jeho hlavou. Tom se pokusil vyprostit, ale pod Billovým sevřením se sotva pohnul. Černovlásek byl mnohem silnější, než si původně myslel.
„A co dostanu, když se vzdám?“ Povytáhl Tom obočí a tázavě se na chlapce nad sebou podíval.
„Samozřejmě tě osvobodím.“
„No, v tom případě se vzdát nechci. Raději si tě nechám takhle nad sebou.“
„Tomy!“ Bill pustil jednu jeho ruku a hravě plácl druhého chlapce po paži.
Tom využil příležitosti, obtočil volnou ruku kolem Billova pasu a opatrně je přetočil, takže teď ležel on na Billovi.
„Takže se teď vzdáváš?“
„Nikdy!“
„Okay, šanci jsi dostal,“ ušklíbl se Tom zákeřně, než rukama sjel k Billovým bokům, což způsobilo, že se oči druhého chlapce rozšířily hrůzou.
„To bys neudělal!“
„Ale jo, udělal.“ Tom se sklonil a políbil Billa na nos, než se vrátil do své pozice a začal druhého chlapce lechtat.
Bill zapištěl a snažil se vymanit z Tomova sevření. Byl strašně lechtivý a začal se smát tak, až mu z očí tryskaly slzy.
„Dobře! Vzdávám se!“ Vyhrkl Bill v záchvatu smíchu. Tom přestal a zbavil rozesmátého chlapce trápení. „Děkuji ti, ó milosrdný!“
„Ale tvoje kapitulace tě bude něco stát.“
„A můžu vědět, co?“
Tom se usmál, sklonil se a vznášel se pouhý centimetr nad Billem. Černovlásek začal ztěžka oddechovat v očekávání. Tom druhého chlapce chvilku škádlil a ani se nehnul, což přimělo Billa, aby se naklonil a zrušil mezeru, která je dělila. Bill chytil Tomův spodní ret mezi své a hravě mu zuby zatahal za kroužek ve rtu. Pak přejel jazykem podél zubů, čímž ho bezeslova požádal o vstup, který mu Tom s radostí poskytl. Oba chlapci začali zkoumat ústa toho druhého a jejich jazyky se utkávaly v boji o nadvládu. Tom byl překvapen, když Bill v této bitvě zvítězil a polibek zcela ovládl.
Billovi, který se v tu chvíli cítil překvapivě agresivně, se podařilo oba znovu přetočit, takže byl opět nahoře. Zatlačil svůj tvrdnoucí klín do Tomova, což oba chlapce donutilo přerušit polibek, aby hlasitě zasténali.
„Tady bychom to neměli dělat,“ vydechl Tom, když se mu podařilo znovu nabrat dech.
„Máš pravdu. Promiň. Vůbec nevím, co to do mě vjelo,“ omluvil se Bill, odkulil se z Toma a lehl si vedle něj na zem.
Oba dva chvíli mlčeli a stále se snažili uklidnit dech. Jakmile se oba uklidnili a potlačili vznikající erekci, Bill se přiblížil k Tomovi a přitulil se k jeho boku.
„Začínám si myslet, že čerstvý vzduch je přeceňovaný, měli jsme zůstat v mým pokoji!“ Zasmál se Bill a dal Tomovi něžný polibek na krk.
„Nesnaž se mi do hlavy dostat žádný takový myšlenky, právě se mi podařilo Toma juniora uklidnit a nepotřebuju, abys ho zase rozdráždil.“
„Aww, tak vyřiď Tomovi Juniorovi, že se mu moc omlouvám a že mu to vynahradím někdy jindy… možná zítra?“ Zeptal se Bill s nadějí v hlase. O tom, jestli se uvidí o víkendu, ještě nemluvili, ale doufal, že rodiče budou shovívaví. Při pomyšlení, že by Toma následující dva dny neviděl, ho zamrazilo.
„To doufám. Večer si s nima o tom promluvím a doufám, že mě o víkendu pustí z domu. Vždyť jsem jim nedal žádnej důvod, aby mi to nedovolili… nebo alespoň důvod, o kterým by věděli.“
„Tak já sem kolem poledne přijdu a chvíli se tu zdržím. A když nebudu tady, budu buď v obchodě, nebo doma, takže mě najdeš.“ Bill zívl, zachumlal se obličejem hlouběji do Tomova krku a přál si, aby mohl takhle usnout a Tom ho po zbytek večera objímal.
Tom se jen usmál, dal svému příteli jemný polibek na temeno hlavy, mlčel a jen si užíval pocit, že je Bill vedle něj.
Zbývající čas strávili oba chlapci spolu a jen jeden druhého objímali. Oba zasténali, když se ozval budík na Tomově telefonu. Tom si nastavil budík (poté, co mu Melanie ukázala, jak na to), aby jim oznámil, kdy má Tom jít, jelikož věděli, že s největší pravděpodobností ztratí pojem o čase.
„Musím jít,“ řekl Tom s lítostí.
„Ale já se nechci hýbat! Budeš muset vymyslet, jak se dostat domů, zatímco budu omotaný kolem tebe. Taky budeš muset najít způsob, jak to vašim vysvětlit, protože já se nehodlám nikdy pustit,“ zakňučel Bill a přitiskl se k Tomovi pevněji.
„Jestli mě nepustíš, jsou tu i jiné způsoby,“ Tom položil prsty na Billův bok.
„Ať tě to ani nenapadne!“ Vypískl Bill, vyskočil a vzdálil se od staršího chlapce.
Tom vyskočil také a rozběhl se za druhým chlapcem. Chvíli se oba hravě honili, dokud Bill nepodlehl a nenechal se chytit.
„Teď už opravdu musím jít.“
„Dobře,“ našpulil mladší chlapec rty a upřel na Toma štěněčí oči.
„Ne, štěněčí oči, ne! Víš, že jim nikdy nedokážu odolat.“ Přitáhl si Billa do pevného objetí a nechtěl ho pustit. Bohužel už ztratili trochu času, a on věděl, že pokud se bude ještě dál zdržovat, přijde pozdě. „Je mi to líto, Bille.“
„I mně je to líto, Tomy.“ Oba se od sebe odtáhli a oba se chtěli naklonit, ale nebyli si jistí, jestli je to nejlepší nápad. Dokud leželi na poli, měli alespoň úkryt v trávě, ale teď stáli a byli vidět. „Doufám, že se uvidíme zítra.“
„Jo, já taky.“ Bill se otočil a chtěl odejít, ale neudělal ani dva kroky, když ucítil, jak ho Tom chytil za zápěstí a přitáhl si ho zpátky k sobě.
„Nevím, co na ten víkend naši řeknou, a nechci, aby tohle loučení skončilo takhle.“ Poté, co se rozhlédl, aby se ujistil, že nikdo kolem není, spojil svoje rty s černovláskovými. Po několika okamžicích se od sebe odtrhli a obě jejich tváře zdobily obrovské úsměvy.
„ILU, Tomy.“
„Já tě taky ILU,“ zasmál se Tom a naposledy políbil svého přítele na rty, než se neochotně otočil, a konečně zamířil k domovu.
Oba chlapci odcházeli šťastní a spokojení ze společně stráveného odpoledne. Ani jeden z nich nevěděl, že nebyli tak úplně sami. Schovaná za stromem na opačné straně ulice, než bylo pole, stála postava zcela ztuhlá šokem z toho, čeho byla svědkem při posledním loučení obou chlapců.
autor: HollyWoodFix
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
