autor: Ywanie
Prolog
Bill chtěl mít na rukou krev, chtěl se pomstít. Když si přejel jazykem po rtech, cítil chuť nenávisti jako neurčitou a odpornou pachuť. Existují tisíce způsobů, jak člověka zabít, a pravděpodobně je lze rozdělit podle toho, jak jsou špinavé, bolestivé, trýznivé nebo zvrácené. Bill přesně věděl, co chce, ale ne jakým způsobem to chce.
„Za to, co jsi udělal, zaplatíš.“ Pro to Bill žil a Tom pro to musel zemřít. Neboť tak to muselo být. Spravedlnost teď byla vše, na čem záleželo, a nenávist ovládala každou Billovu myšlenku i každý jeho čin.
Billovým tělem projel nával hněvu, když si zapisoval další způsob, jak ukončit lidský život. Jeho seznam metod obsahoval sedmdesát způsobů, jak to provést. Jeden byl strašnější než druhý. Ale nemohl někoho zabít jen tak v afektu. Nejlepší způsob, jak to provést, byl promyšlený do nejmenších detailů. Stejně jako všechno, co Bill dělal, i tohle muselo být dokonalé. Bill nikdy nežil dokonalý život, takže všechno ostatní, co dělal, muselo být dokonalé. Byl perfekcionista až do morku kostí.
Ode dne, kdy se Tom rozhodl zlomit mu srdce, uplynuly měsíce. Seznámili se, když jim oběma bylo devět, a Tomovi trvalo téměř patnáct dlouhých let, než z Billa vybudoval to, čím se stal. Spravil něco, co bylo rozbité. Bill nikdy nefungoval, dokud nepřišel on. Byl samotářským dítětem, vystaveným těm nejhorším představitelným věcem, které může rodič svému synovi udělat. Neměl žádné přátele, nikoho, kdo by ho měl rád, dokud se neobjevil Tom.
Tomovi trvalo patnáct let, než Billa vybudoval. A Bill tomu chlapci svěřil své srdce. Dal Tomovi celé své já a po celých patnáct let nikoho jiného nepotřeboval, takže nikdo jiný neexistoval. A po zkurvených patnácti let stačilo Tomovi patnáct vteřin, aby Billovi řekl, že je konec, že už „to“ necítí.
Bill byl připraven zabíjet. Teď už neměl pro co žít. Na dalších Tomových slovech po těch patnácti vteřinách už nezáleželo. Nezáleželo na tom, jestli ještě mohou být přáteli, ani na tom, že ho miluje, ať se děje cokoli, jen ne tímhle způsobem. Pro všechna další Tomova uklidňující slova byly jeho uši hluché. Bill to nechtěl vědět. Nepotřeboval to vědět.
Od té doby Toma neviděl. Poslední měsíce utekly rychlostí světla. Ale Bill věděl, že jeho čekání brzy skončí. Teď vyřazoval jednu metodu zabití za druhou, psal tužkou jedno slovo za druhým, dělal ostré tahy a říkal si, že tohle není ten pravý způsob.
Když šel Bill Kaulitz té krásné letní noci ve čtyři ráno spát, jeho seznam způsobů, jak někoho zabít, se ze sedmdesáti ztenčil na pět. Zbývajících pět možná nebylo nejoriginálnějších způsobů, jak někoho zabít, ale dokázal si představit, že každý z nich dopadne dobře.
autor: Ywanie
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
