autor: HollyWoodFix
Jsem tvůj bratr a chci pro tebe to nejlepší
Tom dorazil domů na večeři s několikaminutovou rezervou. Byl v šoku, když zjistil, že nepřišel jako obvykle poslední. Oba jeho rodiče seděli na svých místech, ale Georg tu nebyl. Tohle bylo poprvé, co měl Georg zpoždění, a Tomovi to celé připadalo opravdu zvláštní.
„Kde je Georg?“ Zeptal se Tom a otočil se k otci.
„Musel za mě na poslední chvíli dodělat pár věcí v kostele, za chvíli by tu měl být.“
„Aha… okay.“
Uběhlo dalších pět minut a všichni u stolu zůstali v naprosté tichosti, než Georg konečně dorazil. Beze slova se posadil a dával si pozor, aby s nikým nenavázal oční kontakt.
Zatímco Jorg odříkával modlitbu, Tom se podíval na Georga. Byl celý pobledlý a vypadalo to, jako by ho něco vyděsilo. Tom si v dechu říkal, že musí být nejspíš nemocný, jelikož co by ho v kostele mohlo takhle vyděsit?
„Takže Georgu, ohledně té záležitosti, o kterou jsem prosil, aby ses postaral, jak to šlo?“ Zeptal se Jorg a obrátil pozornost ke svému staršímu synovi.
„To… to…“ odmlčel se Georg a nervózně se kousl do rtu. Vzhlédl od talíře a jeho oči zachytily Tomovy. Chvíli na sebe hleděli, dokud Tom neodvrátil zrak, jelikož ho bratrův pohled vyděsil. „Šlo to… jako obvykle. Nic nového…“
„Opravdu?“ Zeptal se kazatel a z jeho hlasu kapala skepse.
„Ano, opravdu.“ Georg se nedokázal donutit podívat se na otce, jelikož ho přepadl pocit viny. Lhal, lhal svému otci, otci, který byl kazatelem. Začal lehce panikařit, protože měl pocit, že v podstatě lže Bohu. „Necítím se moc dobře, omluvíte mě?“ Zeptal se.
„Samozřejmě, drahoušku!“ Ozvala se Simone dřív, než Jorg stačil na žádost zareagovat. „Jsi v pořádku? Potřebuješ něco?“
„Budu v pořádku. Myslím, že si jen potřebuji na chvilku lehnout.“
„Tak běž, zlatíčko,“ odpověděla s obavami v hlase.
Georg rychle vstal, a aniž by se na někoho podíval, spěšně opustil jídelnu. Tom vzhlédl a spatřil otce, jak se na něj dívá neurčitým pohledem, což ho přimělo zadívat se zpátky do talíře.
Ostatní tři členové rodiny pokračovali v jídle v naprostém tichu. Jakmile Tom dojedl, omluvil se od stolu a rychle zamířil do svého pokoje. Z otce cítil podivné vibrace a chtěl se od něj co nejdříve vzdálit.
Když vešel do svého pokoje, ztuhl uprostřed kroku, když zjistil, že jeho bratr sedí na posteli. Starší chlapec měl hlavu zabořenou v dlaních a Tom poprvé po dlouhé době cítil, že má o bratra opravdový strach. Nevzpomínal si, že by kdy viděl Georga takhle otřeseného, a měl pocit, že se mu muselo stát něco opravdu zlého.
„Georgu? Jsi v pořádku?“ Promluvil váhavě Tom, když vešel do pokoje a zavřel za sebou dveře. Když bratr neodpovídal, chvíli počkal, než se rozhodl zkusit to znovu. „Ať je to cokoli, víš, že mi to můžeš říct, že? Chci říct, vím, že jsme spolu ne vždycky vycházeli, ale pořád jsi můj bratr a já tu pro tebe jsem. Tomovy oči se rozšířily naprostým šokem, když viděl, jak se druhý chlapec začíná lehce třást, a slyšel, jak ticho, které naplnilo místnost, přerušují tlumené vzlyky.
Tom při tom pohledu začal panikařit. Ještě nikdy v životě neviděl svého bratra takhle rozrušeného. A jediný případ, kdy ho viděl uronit pár slz, byl, když jim před pár lety zemřel dědeček, ale ani zdaleka to nebylo takové.
Začal si lámat hlavu a snažil se přijít na to, co se jeho bratrovi mohlo stát, že to způsobilo tohle. Provedl Georg něco? Stalo se mu něco? Tomovi se hlavou začalo honit tisíc různých myšlenek, než Georg konečně promluvil a vytrhl Toma z přemýšlení.
„Jak jsi to mohl udělat, Tome?! Jak jsi to, kurva, mohl udělat? Co mám teď do prdele dělat?!“ Georg vstal a začal na bratra křičet, zatímco se slzy dál řinuly po jeho tvářích.
Mladší chlapec od bratra o krok ustoupil, jelikož z něj měl trochu strach. Tuhle Georgovu stránku ještě nikdy neviděl, a zaplavil ho zmatek, proč bratrův hněv směřuje právě na něj. Co sakra udělal? Vždyť s Georgem tento týden vlastně vůbec nemluvil, tak co mu mohl udělat? Většinu času trávil sám ve svém pokoji, nebo se poflakoval s Melanií a… Rychle ho zaplavil pocit hrůzy, když ho najednou něco napadlo.
Mohl ho Georg vidět s Billem? Copak si nedávali pozor? Za poslední týden byl s Billem na veřejnosti jen dnes, ale nikdo je vidět nemohl! Vždyť se pro jistotu rozhlížel všude kolem!
„Jak jsem mohl udělat co?“ Tom se rozhodl hrát hloupého a ze všech sil se snažil, aby z jeho hlasu nevyzařovaly všechny emoce, které cítil.
„Tohle nedělej, Tome, nelži mi. Myslím, že přesně víš, o čem mluvím.“
„Vážně nevím…“
„Dneska jsem tě viděl!“ V místnosti se rozhostilo děsivé ticho, jak tam oba stáli a zírali jeden na druhého. Tom měl v tu chvíli chuť utéct, schovat se a úplně se vyhnout této situaci. Nemohl uvěřit, že ho viděl s Billem a žaludek se mu bolestivě sevřel při pomyšlení na to, co bude následovat. „Viděl jsem tě s ním. S tím hříšníkem, kterého ti máma s tátou zakázali vídat… Viděl jsem tě, jak ho… l-… líbáš. Jak jsi to mohl udělat, Tome?“ Hněv už ho opustil, ale Tom v jeho hlase slyšel zklamání a znechucení.
„Georgu… prosím, zkus to pochopit,“ prosil ho Tom a snažil se udržet klidný hlas a slzy na uzdě.
„Pochopit co? Jak bych, sakra, něco takového mohl pochopit? To, co děláš, je špatné, Tome! Copak to nechápeš?“
„Ne… nechápu. Proč je to špatný, Georgu? V čem je to špatný?!“
„V Bibli se píše…“
„V Bibli se píše spousta věcí! Spousta věcí, které lidé ignorují a které stejně dělají. Možná v ní neležím tak jako ty, ale četl jsem ji, Georgu, a vím jistě, že se neřídíš úplně všemi pravidly, která tam jsou napsaná, to přece nedělá nikdo! Tak proč zrovna tuhle jednu věc musíš považovat za tak špatnou?“ Tom si nemohl pomoci; cítil, jak ho začínají pálit slzy.
„Protože takhle to být nemá! Muž má být se ženou, a ne s jiným mužem! Proto se mohou rozmnožovat jen muži a ženy, protože Bůh to chtěl přesně takhle! To, co děláš, je zvrácené, Tome!“
„Prosím tě, Georgu, zkus na chvíli zapomenout na Boha a náboženství! Prosím, zkus se na to podívat z mýho pohledu. Já jsem si to nevybral! Neprosil jsem se, abych to cítil takhle!“
„Tak to nedělej! Přestaň s tím hříšným chováním, dokud můžeš. To ty sis tohle zvolil a nezkoušej na mě kecy typu „takhle jsem se narodil“! Nikdo se takhle nenarodí!“
„A jak si tím můžeš bejt, tak zatraceně jistej?! Pokud nejsi gay, Georgu, tak jak si tím sakra můžeš bejt tak jistej?! To sis jednoho dne sedl a řekl si, že budeš heterosexuál?“
„Ne… samozřejmě že ne.“
„Přesně tak! Protože ses tak narodil a nebyla to tvoje volba! Stejně jako to nebyla moje volba. Věř mi, já to zezačátku takhle nechtěl. Snažil jsem se to popírat a ignorovat to, co jsem cítil… ale nebyl jsem sám k sobě upřímnej a bolelo to, Georgu, bolelo mě to dál ignorovat. Pak jsem potkal někoho, díky komu jsem si uvědomil, že je to v pořádku. Díky němu jsem se smířil sám se sebou, a hádej co? S Billem jsem teď šťastnější než za celý svůj život. Pro mě to není nic špatnýho, naopak, je to ta nejsprávnější věc na světě… Prosím, neber mi to.“
Georg otevřel ústa, aby odpověděl, ale pak je zase zavřel. Oba tam mlčky stáli a mladšímu chlapci stále ještě po tvářích stékaly slzy. Georg ještě nikdy v životě nebyl tak zmatený… co měl dělat? Jak jeho bratr mohl skutečně cítit něco takového?
„Víš, táta něco tuší… nechal mě tě sledovat. Sledovali jsme tě přes tvůj telefon,“ přiznal Georg, šokovaný sám sebou, že je vzhledem k okolnostem k Tomovi tak upřímný.
„Cože? Jak?!“
„Sledovací zařízení…“
„No jasně… Mělo mi dojít, že by pro mě otec ve skutečnosti nikdy neudělal nic tak hezkého… Mělo mi bejt jasný, že je v tom nějaký háček.“ Tom vztekle vytáhl telefon a co nejsilněji s ním hodil o zem. Další slzy si našly cestu po jeho tvářích, když dupl nohou na telefon, čímž ho úplně zničil.
„Nevím, co na to říct, Tome,“ řekl Georg poté, co mezi nimi panovalo dalších několik minut napjaté ticho.
„Řekni, že to tátovi neřekneš, řekni, že to kvůli mně alespoň na chvíli udržíš v tajnosti.“
„Nemůžu, Tome… Nemůžu tě dál nechat žít tenhle život, život, který tě dovede do věčného pekla.“
„Je to život, který mě činí šťastným.“
„Promiň. Já… já tě mám rád, Tome. Jsi můj mladší bráška, do prdele! A vím, že se většinu času chovám jako naprostý kokot, ale opravdu mi na tobě záleží.“ Tom se Georgovým slovům vysmál a snažil se setřít poslední slzy. „Vážně mi na tobě záleží, Tome. Proč myslíš, že jsem to tátovi ještě neřekl?! Když se mě u stolu zeptal, mohl jsem mu říct, že se něco změnilo a že je něco špatně, a on by to pochopil, ale já to neudělal. Dovedu si představit, co by udělal, a to nechci! Proto dám prvně šanci tobě.“
„Jakou šanci?“
„Nechám tě, aby ses sám rozhodl, jestli budeš pokračovat v cestě, kterou ses vydal, ale pak nebudu mít na výběr, Tome.“ Georg věnoval bratrovi soucitný pohled, což Toma přimělo obrátit oči v sloup. Tom věřil, že si Georg myslí, že mu prokazuje laskavost, ale v Tomově mysli jen prodlužoval nevyhnutelné.
„Rozhodl ohledně čeho?“ Zeptal se Tom, i když si byl stoprocentně jistý, že odpověď zná.
„Když mi slíbíš, že se Billa vzdáš, a tentokrát doopravdy, tak to tátovi neřeknu. Ale jestli se s ním budeš dál vídat, budu muset udělat to, co považuju za správné. Dávám ti čas na rozmyšlenou.“ A s tím Georg opustil místnost a nechal Toma, aby se sám rozhodl.
autor: HollyWoodFix
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
