autor: HollyWoodFix
Problémy a řešení
Když se Tom druhý den ráno probudil, stále nevěděl, co má dělat. Pořád nemohl uvěřit, že ho s Billem tak rychle přistihli. Vždyť spolu byli sotva pět dní. Jedno věděl jistě, s Billem se nikdy nerozejde. Ale stejně se musel rozhodnout, a to rychle, Georg mu dal čas jen do pondělí. To znamenalo, že během 48 hodin musel udělat jedno z největších rozhodnutí svého života.
Nevěděl přesně, co jeho otec udělá, až se to dozví, ale věděl, že ať už to bude cokoli, nebude to ani trochu příjemné. Hlavou mu proběhlo několik nápadů, třeba že by mohl Georgovi říct, že se s Billem přestal stýkat, ale jak dlouho by trvalo, než by tuhle lež odhalili? Na tak malé vesnici bylo jen otázkou času, kdy se všechno provalí.
Poté, co překvapivě snadno získal svolení rodičů, aby mohl jít ven s „Melanií“, rychle zamířil na pole, kde doufal, že Billa najde. Černovlásek dostál svému slovu, seděl přímo pod stromem a soustředěně hleděl do telefonu.
„Ahoj, Bille,“ řekl Tom, posadil se vedle svého přítele a políbil ho na rty. Starší teenager cítil, jak se část jeho negativních emocí vypařila, když byl v Billově přítomnosti, jen aby se znovu vrátily, když pomyslel na rozhovor, který s ním bude muset vést.
„Tomi! Jsem moc rád, že jsi dneska mohl ven! Teď spolu můžeme strávit úplně celý den!“ Zatleskal Bill nadšeně.
Tomův žaludek se lehce sevřel, když viděl Billovo nadšení. Nic ho nedokázalo udělat šťastnějším, než když viděl Billa usmívat se, a ani náhodou nechtěl být tím, kdo mu to štěstí vezme.
Bill se znovu zadíval na svůj telefon. „Zrovna jsem psal Melanii…“ zamumlal roztržitě.
Tom se v tu chvíli nezmohl na nic jiného než se jen usmívat nad tím, jak roztomile Bill vypadal, když se znovu soustředil na psaní zprávy. Špička jazyka mu trčela z úst a tvářil se lehce zmateně.
„Proč jsi mi neodpověděl na žádnou z mých esemesek?“ Zeptal se Bill, když zprávu odeslal, a konečně zase vzhlédl.
„Oh… ehm… tak nějak jsem ten telefon rozbil,“ zamumlal Tom a třel si zátylek.
„Cože? Proč bys něco takovýho dělal? Konečně jsem se v tom esemeskování trochu zorientoval,“ zakňučel Bill a naoko se na Toma zamračil.
„Nemohl jsem si ten telefon nechat… využili ho, aby mě sledovali,“ povzdechl si Tom a rozhodl se, že kolem toho nebude chodit jako kolem horké kaše, jelikož Bill prostě musí vědět, co se stalo.
„Cože?“ Zeptal se Bill a tvářil se zmateně.
„Možná bychom tenhle rozhovor neměli vést tady… můžeme se vrátit k tobě?“
„Okay,“ řekl Bill a v jeho hlase byly nyní patrné náznaky strachu a obav. V Tomových očích viděl, že se něco opravdu děje, a i když nechtěl dělat ukvapené závěry, měl docela dobrou představu o tom, co přesně se stalo. „Bude to v pořádku… že ano, Tomy?“
„Jo… teda… doufám, že jo.“
***
Celou cestu do Billova domu oba mlčeli. Jejich prsty byly propletené a pevně stisknuté v naději, že přinesou jeden druhému útěchu. Bill z Toma cítil strach, z něhož se mu svíral žaludek, a hlavou se mu honily různé scénáře toho, co se stalo.
„Je tvoje teta doma?“ Přerušil Tom ticho, když vešli do domu.
„Myslím, že jo, ale nebude nás otravovat, jestli…“
„Ne,“ přerušil Tom Billa dřív, než to stačil doříct. „Možná by bylo lepší, kdyby u toho rozhovoru byla taky.“
Bill jen přikývl a začínal se opravdu bát toho, co se stalo. Billa napadalo jen pár věcí, co by to mohlo být, a žádná z nich nebyla vůbec dobrá.
„Teto?“ Zavolal Bill stydlivě, když zamířil k obýváku, jelikož věděl, že se nejspíš dívá na nějakou denní talk show nebo telenovelu.
„Ano, zlato?“ Ozvala se odpověď, následovaná slabým zvukem potlesku diváků ve studiu a nezaměnitelným hlasem Oprah. Na Billově tváři se objevil malý úsměv; takže měl pravdu. Ale proč se dívala na americkou show? Pokud věděl, jeho teta neuměla anglicky ani slovo. Udělal si v duchu poznámku, že se jí na to později bude muset zeptat.
Bill se vrátil do reality, když ucítil, že Tomova ruka našla tu jeho; ani si nevšiml, že teď oba stojí uprostřed obývacího pokoje a Natalie na ně znepokojeně hledí.
„Jste vy dva v pořádku? Stalo se něco?“ Měla pocit, že tahle otázka je skoro zbytečná. K tomu, aby měl její synovec špatnou náladu, bylo zapotřebí hodně, a podle výrazu v jeho tváři se rozhodně něco dělo.
„Tak úplně nevím, ale mám pocit, že jo.“ Bill vzhlédl a zachytil Tomův pohled. Pohled, který ti dva sdíleli, netrval dlouho, než starší z nich odvrátil zrak a svěsil hlavu dolů, což vypadalo skoro jako stud.
Oba chlapci se posadili na pohovku, zatímco Natalie obsadila křeslo naproti nim. Poté, co Natalie vypnula televizi, se v místnosti rozhostilo děsivé ticho. Všem v místnosti se v hlavě honily tři zcela odlišné myšlenky, zatímco dál mlčky seděli. Až po dobrých třech minutách ho jeden z nich konečně prolomil.
„Tohle nedám, kluci! Co se, sakra, stalo?“ Podívala se Natalie na oba chlapce. Bill se podíval na Toma, povzbudivě mu stiskl ruku a naléhal na něj, aby jim vše řekl.
„No… Natalie, nevím, jestli ti Bill vyprávěl o mý rodině, ale můj otec je tady ve městě pastorem a on i zbytek mé rodiny jsou silně věřící. A to, kam až jsou schopni zajít, docela hraničí se šílenstvím. A dle toho, co jsem řekl, asi není tak těžký uhodnout, jak se staví k homosexualitě,“ řekl Tom jedním dechem. Nechtěl se zastavovat a dát tak ostatním dvěma šanci reagovat, prostě to ze sebe potřeboval dostat. „Potom, co jsem je asi před měsícem seznámil s Billem, mi zakázali se s ním stýkat, a to jen kvůli jeho vzhledu. Samozřejmě jsem se s ním i tak dál stýkal a otec mě zřejmě podezříval. Včera mě hádám Georg viděl, jak se s Billem líbáme, a pak jsem se od něj dozvěděl, že mě s tátou celý týden sledují. Georg to otci zatím neřekl, protože mu na mně zřejmě až ‚příliš záleží‘, než aby to udělal, ale místo toho mi dal čas do pondělí, abych učinil rozhodnutí.“
„Jaké rozhodnutí?“ Přerušil ho konečně Bill, když se Tom zastavil, aby se nadechl a jeho hlas byl sotva hlasitější než šepot.
„Rozhodnutí, abych se s tebou přestal vídat, jinak to řekne mému tátovi, a jakmile to udělá… no, vážně nechci ani pomyslet na to, co se stane.“ Poslední větu Tom zamumlal a při té představě se celý oklepal.
„Oh… no… pokud musíš…“
„Bože, Bille, tohle ať tě ani nenapadne.“ Starší chlapec ho přerušil dřív, než to stačil doříct. Srdce se mu sevřelo při pomyšlení, že by Bill vůbec uvažoval o tom, že Tom Georgovu nabídku přijme a rozejde se s ním. „To poslední, co bych kdy udělal, je, že bych se s tebou rozešel. Je mi jedno, co udělá moje rodina, já tě moc miluju, Bille.“
Bill se snažil potlačit vzlyk, když se vrhl druhému chlapci kolem krku a zabořil mu do něj tvář. Tom mu objetí opětoval, pevně obtočil ruce kolem Billova pasu a snažil se ho přitáhnout co nejblíž.
Natalie sledovala scénu naproti sobě s těžkým srdcem. Jak si někdo mohl myslet, že láska mezi těmito dvěma chlapci nebo jakýmikoli jinými dvěma lidmi může být něco špatného, bylo zcela mimo její chápání. I když se neznali dlouho a většinou byla proti tomu, aby se do něčeho Bill vrhal po hlavě, cítila lásku, která z těch dvou chlapců vyzařovala, a to stačilo jen vidět, jakým způsobem se ti dva na sebe dívají. Rozhodně je spojovala láska, opravdová čistá láska, a ona byla připravená udělat cokoli, aby ji ochránila. Nehodlala dopustit, aby Bill přišel o jedinou věc, která ho učinila šťastnějším, než kdy byl. I když jí Bill stále říkal „teto“, vždycky ho považovala za svého syna a udělala by pro něj cokoli.
„Nemohl bys Georgovi prostě říct, že ses přestal s Billem stýkat, a dělat to pak tajně?“ Promluvila konečně po několika minutách mlčení. Nerada přerušovala chvíle, které ti dva společně sdíleli, ale bylo potřeba vymyslet plán. Sama do kostela nechodila, ale od několika lidí slyšela, že nový pastor je silně názorově vyhraněný a nemá problém proti nikomu vystoupit, takže jí došlo, že Tom má nejspíš problém.
„O tom jsem taky přemýšlel, ale opravdu si nedokážu představit, že by to fungovalo… alespoň ne dlouho. První týden, co jsme se s Billem tajně schovávali, zjistili, že mám volnou hodinu a dostal jsem zaracha. Tenhle druhej týden jsme se opět tajně schovávali a už nás načapali. Je to malá vesnice a šance, že to udržíme v tajnosti a budeme se moct dál vídat, není moc velká. Navíc si jsem jistej, že by mě Georg dál sledoval, a taky si myslím, že by můj otec najal nějaký lidi, aby mě taky sledovali.“
„No, nemůžeš dopustit, aby se to dozvěděl, alespoň ne, dokud tam bydlíš. Nedokázal bych žít sám se sebou, kdyby ti tvůj otec kvůli tomu něco udělal,“ ozval se Bill ze svého místa na Tomově klíně. „Je ti osmnáct, Tome, už na tebe nemají žádná práva… Já vím, že jsi říkal, že dokud budeme žít v téhle vesnici, tak to nepůjde, ale tady u nás bys byl mnohem víc v bezpečí než tam! A Natalie a Gordon by za námi stáli a udělali by všechno pro to, aby se nám nic nestalo. Navíc by to bylo jen dočasné, myslím, že bychom oba mohli začít pracovat v obchodě, a nakonec bychom odsud mohli zmizet…“
„Bille…“ pokusil se ho Tom přerušit.
„Ne, Tome! Je mi jedno, co by mohl udělat! Potřebuju tě a potřebuju, abys byl v bezpečí. Přestěhuj se k nám. Přestěhuj se k nám, dokud nepřijdeme na to, co dál,“ dořekl Bill a pohledem dal Tomovi najevo, že to myslí naprosto vážně.
Tom nevěděl, jestli má mít z Billa trochu strach, nebo na něj být hrdý. Nikdy předtím ho neviděl tak rázného a vážného. Vždycky viděl jen veselého Billa a bohužel občas i smutného, ale nikdy ne rozzlobeného. Dredař si nemohl pomoct, ale při zjištění, že ho Billova dominantní stránka lehce vzrušuje, se začervenal.
„Bill má pravdu, pokud se k nám chceš nastěhovat, jsi tu více než vítán. Určitě tu pro tebe najdeme místo a my s Gordonem uděláme všechno pro to, aby to pro vás oba bylo bezpečné. Jen tvůj otec je kazatel… opravdu by udělal něco tak razantního, jak jsi nastínil?“
„Myslím, že by to vážně udělal…“ zamumlal Tom, přivřel oči a snažil se o všem přemýšlet. Chtěl by žít s Billem? Určitě! Chtěl by se konečně dostat pryč od své rodiny, od rodiny, jíž se nikdy necítil být součástí? Sakra, jo! Chtěl by Billa a členy jeho rodiny vystavit potenciálně nepříjemné situaci? Ne…
„Prosím, Tome,“ zašeptal Bill třesoucím se hlasem. Z Billova tónu se teď úplně vytratila jakákoli důraznost. Zůstaly jen obavy, strach a zranitelnost. „Nechci znovu žít bez tebe. Prosím…“
Ani Tom nedokázal snést pomyšlení, že by žil bez Billa. To absolutně nepřipadalo v úvahu. A kdyby se rozhodl odmítnout Billovu a Natáliinu nabídku, šance na udržení jejich vztahu by byly mizivé. Kdyby se pokusili o schovávání, byli by přistiženi. Kdyby Tom dovolil Georgovi, aby to Jorgovi řekl, bylo jisté, že dokud bydlel v jejich domě, už by Billa nikdy neviděl… a vlastně nikoho.
Pocit, že Billovy slzy dopadají na jeho krk, kde měl opět zabořenou tvář, byl poslední kapkou. „Okay… udělám to. Přestěhuju se sem.“
„Vážně?“ Bill zvedl hlavu z Tomova ramene.
„Moc tě miluju, Bille, a ani já bez tebe nechci žít. A jestli je tohle jediný způsob, jak můžeme být spolu, pak to prostě udělám a budeme čelili všemu, co nám přijde do cesty.“
„Taky tě miluju, Tomy!“ Vyhrkl Bill, znovu se vrhl Tomovi kolem krku a spojil jejich rty. Jejich polibek byl vášnivý a plný všech emocí, přesto zdrženlivý, protože oba chlapci si byli vědomi, že Natalie je stále v místnosti. Nakonec se od sebe odtrhli a opřeli svá čela o sebe, zatímco lapali po dechu. „Všechno se vyřeší, cítím to.“
„Já taky, Bille, já taky.“ Ačkoli byl Tom ze začátku poněkud skeptický, jelikož svého otce dobře znal, měl pocit, že s Billem není nic nemožné. A skutečně cítil, že se všechno nakonec samo vyřeší.
„Opravdu nerada ruším tuhle chvilku, kluci, a slibuju, že hned jak to půjde, vám dám prostor, ale jak to s tím Tomovým stěhováním uděláme?“ Nedokázala si představit, že to bude tak snadné, jako jen vejít dovnitř a posbírat Tomovy věci.
„Myslím, že bude nejlepší, když dneska přijdu normálně domů na večeři a budu předstírat, že je všechno při starým, a pak, až budou všichni spát, se pokusím svoje věci propašovat ven. Během dne nebudu mít šanci, takže myslím, že dnešní večer bude naprosto ideální, jelikož zítra je neděle… takže až otec zítra ráno zjistí, že jsem pryč, pořád budeme mít trochu času připravit se, protože není možný, aby nešel do kostela.“ Jorgův život se točil kolem jeho práce a Tom si byl jistý, že i kdyby zjistil, že je jeho syn gay a že utekl, Jorg by stejně nevynechal mši. Ale v poledne, až jeho práce v kostele skončí, je určitě přijde navštívit… a to nedopadne dobře, ať už se stane cokoli.
„Tím je to vyřešený. Dneska večer počkáme kousek od kostela, abychom ti pomohli se všemi věcmi,“ řekla Natalie pevně, aby Tom věděl, že se nemá cenu hádat. „Půjdu zavolat Gordonovi, aby věděl, co se stalo.“ Vstala a odešla z místnosti, takže oba chlapci zůstali sami.
Oba mlčeli, bylo zbytečné mluvit. Jen z jemných doteků a polibků, které spolu sdíleli, poznali, co všechno ten druhý cítí. Takhle strávili zbytek odpoledne a prostě se jen drželi. Oba věděli, že tohle může být na nějakou dobu poslední klidná a bezstarostná chvilka, kterou spolu mohou sdílet, protože to, co mělo přijít, bude velké.
autor: HollyWoodFix
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
