autor: Ywanie
Chaotický způsob
Bill přešel k dalšímu způsobu na svém seznamu. Měl několik podobností s tím prvním, ale mrtvola by nebyla tak zohavená. Tedy Tom by potřeboval pár stehů, ale to Billovi vůbec nevadilo. Dokonce by mu mohl rány zašít sám, ještě než by Tom umřel.
Jenže každý způsob, a tenhle obzvlášť, měl své stinné i horší stránky. Billovi by trvalo celou věčnost, než by to všechno uklidil, pokud by se vůbec rozhodl, že to chce uklidit. Svým způsobem to chtěl nechat zaneřáděné, aby člověk, který Toma najde, viděl, čím vším si prošel.
Bill pomalu zavřel oči a začal si představovat, jak by to vypadalo. Když Bill naposledy Toma ve svých představách zabil, byl Tom šťastný, že ho zase vidí, ale Bill si pomyslel, že mnohem zábavnější by bylo, kdyby se Tom od začátku tak trochu… bál o svůj život.
Bill se neobtěžoval zaklepat, než vstoupil. Když přicházel po příjezdové cestě, dával si pozor, aby byl potichu, aby ho Tom neslyšel. Chtěl toho mrtvého muže překvapit. A tohle rozhodně bude pro Toma překvapení jeho života.
„Ahoj, Tome!“ Zakřičel Bill, když vešel do kuchyně, kde Tom seděl a četl si noviny, jako to dělal každé ráno u šálku kávy. Tak to bylo správně.
Tom vypadal, jako by viděl ducha, a několik vteřin na Billa zíral. Bill dělal, že si toho nevšiml, a přešel k zásuvce. Otevřel ji a vzal velký nůž na maso. Tom něco koktal, ale Bill mu nerozuměl. Nejspíš potřeboval ještě pár vteřin, aby se vzpamatoval.
A Bill měl pravdu. Po dalších několika vteřinách ze sebe Tom dostal jakýsi povzdech, skoro jako by se mu ulevilo, což byl podle Billova názoru naprosto odlišný pocit, než jaký měl cítit.
„Bille, ach bože! Tak rád tě zase vidím.“
Bill si byl na okamžik jistý, že se Tom rozpláče. Chlapec s copánky nebyl zrovna takový ten sentimentální typ, ale jeho oči vypadaly tak rozzářeně a šťastně. Bill věděl, že je upřímně šťastný, že ho zase vidí, a o to víc ho těšilo, že se ho Bill chystá zabít. Zničit to štěstí tak náhle, že se Tom jen těžko dokáže vzpamatovat z toho, co se vlastně děje. Stejně jako to udělal Tom. Zasloužil si to, a to hodně.
„Jo, to je jedno. Sluší ti to.“ Bill předstíral úsměv, zatímco si hrál s nožem mezi prsty, a udělal pár kroků blíž k Tomovi. Než mu Tom odpověděl, viděl, jak očima bloudí po jeho těle. „Vždycky ti to moc slušelo. Ale teď už jsi trochu moc hubený, nemyslíš?“
Bill měl chuť dát Tomovi facku. On nikdy nebyl ten, který by Billovi říkal, že je příliš hubený. Bill si to samozřejmě plně uvědomoval, ale nepotřeboval to od Toma takhle přímo slyšet.
„Proto jsi mě opustil, co? Protože jsem hubenější, než jsi chtěl, abych byl?“
Billovi bylo jedno, jestli je vůči Tomovi nespravedlivý. Chtěl to mít za sebou, aby mohl pokračovat ve svém životě. Ale zároveň, když si dal takovou práci s tím, aby vymyslel správný způsob, jak to chce udělat, neměl tolik naspěch.
Tom rychle zavrtěl hlavou.
„Ne, Bille. Ne, samozřejmě že ne!“ Tom udělal několik nejistých kroků směrem k Billovi, přičemž natáhl ruce, jako by ho chtěl obejmout. „Nikdy jsi mi nedal příležitost, abych ti to vysvětlil, Bille. Nikdy jsi mi nedovolil, abych ti to všechno řekl. Já jen…“
Bill namířil na Toma nůž ve chvíli, kdy se pokusil začít vysvětlovat. Bill to nechtěl vědět. Teď už ho to ani nezajímalo.
„Drž hubu!“
Tom se zašklebil a podíval se na Billa ztraceným pohledem. Očividně vůbec nic nechápal. Tvářil se smutně. Vypadal spíš smutně než vyděšeně, což Billa opravdu rozčilovalo.
„Bille, vážně mi teď vyhrožuješ?“
Tomův hlas byl tak klidný, ale přesto plný emocí. Bill měl špatný pocit, že Tom nechápe, čeho je ve skutečnosti schopen. A měl pravdu, věděl, že ano. A to ho rozčílilo. Zavrtěl tedy hlavou.
„Nemyslím si, že je to výhrůžka, když se tě chystám zabít bez ohledu na to, jestli mě posloucháš, nebo ne.“ Teď se Tomův obličej změnil na vyděšený a Billovi se díky tomu na tváři rozlil široký úsměv.
„Ale tohle je výhrůžka: když neuděláš, co po tobě chci, udělám to pro tebe ještě horší a bolestivější.“ Nyní Bill udělal poslední kroky, než se postavil těsně za Toma. Nechal čepel nože spočinout na Tomových zádech, zatímco objímal muže, kterého kdysi miloval. Ve skutečnosti, i když si to Bill nechtěl přiznat, stále Toma miloval. Jen ne tolik, aby ho nechal žít.
Tom by se pravděpodobně pokusil něco udělat, zkusil by někoho zavolat nebo by od sebe možná Billa odstrčil, ale opravdu si nemyslel, že by Bill byl schopen někoho zabít. Přesto měl strach. Možná se mýlil.
„Teď jdi pomalu pozpátku k obývacímu pokoji,“ zašeptal Bill Tomovi do ucha, zatímco začal Toma tlačit tím směrem. Tom nepotřeboval víc než vteřinu, aby udělal, co mu řekl, a pomalu se přesouvali do obývacího pokoje.
„Máš nový gauč,“ zamumlal Bill spíše jen tak pro sebe. Dělal to tak vždycky, říkal si tyhle věci nahlas a Tom mu na ně obvykle také odpovídal. A dnešek nebyl výjimkou. I když měl na zádech přitisknutou čepel nože, přikývl. „Ta hnědá se mi líbila víc.“ Bill pohladil volnou rukou černou kůži pohovky, než se jeho pozornost znovu přesunula k Tomovi. Posadil ho na ni a s úsměvem na tváři přesunul nůž z Tomových zad na stranu jeho krku.
„Za to, co jsi udělal, zaplatíš,“ zašeptal. Ta slova znamenala všechno. Co se má stát, stane se. Chovej se ke druhým tak, jak chceš, aby se chovali k tobě. Tom zlomil Billa, Bill teď chtěl zlomit Toma. Bylo to jednoduché.
„Ale co s tebou udělám?“ Bill se posadil s překvapeným výrazem a lehce se pohupoval sem a tam, když přemýšlel. Většinou jen protahoval čas a snažil se Toma co nejvíc rozhodit a vyděsit.
„Vždycky můžu zvolit klasiku…“ pronesl Bill spekulativním tónem, zatímco nechal nůž putovat po Tomově těle, jen malý kousek od toho, aby prošel kůží. „Víš, rozříznout ti břicho…“ Bill zastavil nůž mezi Tomovými žebry, těsně nad horní částí břicha. Usmál se na svého bývalého přítele, ale Tom se tvářil smrtelně vážně. Což vlastně nebylo až tak překvapivé. „Mohl bych ti vyndat vnitřnosti a uškrtit tě na nich,“ pokračoval Bill a trochu se zasmál, když viděl, jak se Tomovi na tváři zračí znechucení. To bylo přesně to, co chtěl Bill vidět. „Ale Tomy, ještě jsem neskončil. Počkej s grimasami, až domluvím a začnu jednat. Takže… až budeš mrtvý, vrátím ti střeva zpátky a zase tě sešiju, aby nebyla tvoje rodina tak znechucená, až tě uvidí, jako jsem teď já. Tvoje matka je tak milá a milující osoba, že nechápu, jak si mohla udělat tak zlého syna!“ Když si Bill vzpomněl na Simone, brzy zvážněl. Už se nesmál, ani neměl na tváři hravý úsměv.
Tom odvrátil pohled a vyhýbal se pohledu do Billových očí.
„Rád bych řekl totéž, ale vždycky jsem si myslel, že ve tvé rodině je to naopak, že ty jsi ten milý a milující. Ale mýlil jsem se a ty se teď pokoušíš spáchat větší hřích než tvůj otec.“
Bill dal Tomovi facku, než na něj začal křičet.
„Jak se opovažuješ?!“ Dal Tomovi další facku, po níž následovalo zavrčení. Teď už byl naštvaný. Byl opravdu vážně naštvaný.
Bill pohladil Toma po tváři špičkou nože, zatímco v ruce svíral chlapcovy copánky. Kov pomalu pronikl kůží a zanechal za sebou řeznou ránu. Ale Bill se nakonec rozhodl, že nůž použít nechce. Kvůli tomu, co Tom právě řekl, by jeho smrt byla špinavá i bez toho, aby byl celý od krve.
Bill nůž zahodil a už si ho dál nevšímal. V pozadí však slyšel tříštění skla, takže hádal, že zasáhl něco skleněného.
Tom se chystal převzít kontrolu nad situací a pokusil se opatrně odsunout Billa z klína, ale když to udělal, dostal kolenem do koulí.
Bill se zvedl z pohovky, když se Tom z náhlé bolesti v rozkroku svalil, a začal do něj kopat. Bill měl stále na nohou boty a ani na okamžik toho nelitoval. Kopal bez přestání, aby Tom nedostal žádnou šanci bránit se.
Tom dostal kopanec přímo do úst a cítil chuť krve. Ale ve srovnání s jeho žaludkem, o němž měl pocit, že je zcela rozdrcený, to skoro vůbec nebolelo.
Bill Toma skopnul z gauče na zem a znovu zaútočil.
„Cítíš tu bolest?“ Zeptal se, zatímco klesl na podlahu vedle Toma. Toho už bolelo celé tělo tolik, že to vzdal. Měl zlomených několik žeber a každý pohyb, který se pokusil udělat, byl jako definice bolesti. Tom tedy tiše děkoval Bohu, když Bill přestal. Bohužel pro něj měl Bůh na práci něco jiného, protože Tomovi nehodlal dopřát klid příliš dlouho.
„Přesně takovou bolest jsem cítil, Tome, kdykoli se mnou otec nebyl spokojený. Bil mě, kopal a trestal těmi nejhoršími možnými způsoby. To je jeden z hříchů, kterých se můj otec dopustil, ano. Ale slibuju ti, že já budu lepší člověk než on.“ Poslední větu Bill jen zašeptal, až se Tom zachvěl. Zároveň se však Tom snažil sám sebe přesvědčit, že mu Billova slova dávají naději.
Jakákoli naděje, kterou Tom pocítil, netrvala dlouho. Bill se postavil na nohy dřív, než stačil Tom dvakrát mrknout, a k jeho překvapení Bill zmizel v kuchyni. Když po několika minutách opět vyšel, měl u sebe kbelík s několika litry tekutiny. Jen ho však postavil na stolek, než znovu přistoupil k Tomovi.
„Tohle je za to, co jsme měli, Tome!“ Bill vyslal sérii kopanců do boku Tomovy horní části těla. Zaslechl prasknutí dalšího žebra a málem se rozesmál. Teď už Tom křičel. Téměř hyperventiloval. Bill viděl, že se mu špatně dýchá, a nehodlal Toma ukopat k smrti.
„A tohle je za to, co bychom ještě měli, kdybys nebyl takový kretén!“ Bill do Toma naposledy kopl, než přestal. Zhluboka se nadechl a snažil se uklidnit svůj vztek. Nebylo to součástí jeho plánu, ale nemohl si pomoct. Jak ho mohl Tom srovnávat s jeho otcem? Bill na to nedokázal ani pomyslet. Potřeboval to mít za sebou.
Bill postavil kbelík na podlahu za pohovku, než Toma chytil pod pažemi a nadzvedl mu horní část těla z podlahy. Podařilo se mu ho vytáhnout na gauč tak, že Tomova hlava visela přes opěradlo a kbelík měl přímo pod obličejem.
Tom cítil z kbelíku slabý zápach moči. A nebyly to jen smysly, které klamaly jeho mysl. Jeho hlava visela nad kbelíkem s vodou smíchanou s močí. Než se však stačil nad tím vůbec zamyslet, ucítil, jak mu Bill podivně zatlačil na žaludek, a téměř reflexivně se Tom pozvracel a všechno, co ten den snědl, skončilo v kbelíku spolu se žaludečními šťávami a krví.
Bill akci zopakoval, a přitom si vesele pobrukoval. Musel se ujistit, že je Tom úplně prázdný, než přejde k dalšímu kroku.
Když Bill akci zopakoval počtvrté nebo popáté, už nic dalšího z něj nevyšlo, a tak Bill prohlásil tuto část svého plánu za splněnou. Toma však nepustil. Stále chlapce pevně svíral.
„Teď jsme smíchaní dohromady, Tome. Oba jsme v tom kýblu,“ řekl Bill, jako by to bylo moudro vytažené z encyklopedie. Jako by na tom bylo něco výjimečného. A ono i bylo, naprosto výjimečné.
Tom neodpověděl. Už neměl sílu. Nedokázal se sám ani pohnout. Naprosto se vzdal. A nejspíš to tak bylo nejlepší.
„Jsem lepší člověk než můj otec, protože já tě nechám zemřít, místo abych tě nechal žít s tím, čím sis prošel,“ řekl Bill. Jeho hlas byl teď vřelý. Skutečně věřil, že je lepší člověk, ale Tomovi to bylo jedno. Bylo mu jedno, jestli má Bill pravdu, nebo ne. Teď už stejně na ničem nezáleželo.
Bill pomalu spouštěl Tomovu hlavu do kbelíku a nepřestal dřív, než zjistil, že Tomova hlava dopadla na jeho dno. Bill ho přitiskl, aby se ujistil, že se nemůže zvednout. Ale Tom se vůbec nebránil. Topil se ve směsi dvou bývalých milenců.
Když o tom Bill přemýšlel, nakonec od tohoto způsobu upustil. Jak by v sobě našel sílu něco takového udělat? Nejdřív si myslel, že by toho byl schopen, ale když nad tím takhle přemýšlel, řekl si, že tohle by nakonec udělat nedokázal.
Bill měl Toma příliš rád na to, aby ho viděl trpět příliš dlouho. Na jeho seznamu zbývaly už jen tři způsoby a Bill začínal mít pocit, že by skutečně mohl sáhnout po tom dalším. Po tom mírumilovném.
autor: Ywanie
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
