Son of a Preacher Man 17.

autor: HollyWoodFix

Rozhovory a slzy

„Jak jsi se vyspal, drahoušku?“ Zeptala se Natalie a zaměřila svou pozornost na Toma, když oba teenageři zamířili do kuchyně.
„Už si ani nepamatuju, kdy jsem se naposledy tak dobře vyspal,“ odpověděl starší chlapec a usmál se na Billa, který mu úsměv okamžitě oplatil, a pak se začervenal, když si nad nimi Natalie zasněně povzdechla.
„To ráda slyším. A taky jsem ráda, že vy dva zatím dodržujete pravidla domu.“
„Teto!“ Natalie i Tom se rozesmáli při pohoršeném výrazu v Billové tváři. Tomovi připadalo naprosto rozkošné, jak snadno se Bill dokáže dostat do rozpaků, když přijde řeč na sex… i když, kdyby to byla jeho matka (nebo v tomto případě teta), kdo by se s ním pokoušel žertovat o sexu, asi by se tvářil naprosto stejně. „Nemyslím si, že tohle je nejvhodnější konverzace k jídlu.“
„Promiň, Bille, máš pravdu,“ protočila Natalie na synovce hravě oči a obrátila pozornost zpátky k jídlu, které vařila. Dál si krátili čas nezávaznou konverzací, dokud se k nim nakonec nepřidal i Gordon.

„Tak jaký byl váš včerejší klučičí večer?“
„Dobrej,“ odpověděl Bill úsečně a doufal, že už k tomu nic dalšího neřekne.
„A co se týče dodržování pravidel domu, tak zatím dobrý, slyšel jsem… nebo v tomhle případě vlastně neslyšel…“
„Ach bože,“ zasténal Bill a zabořil hlavu do dlaní, což všechny v místnosti rozesmálo. Než na to však černovlásek stačil zareagovat, náhle se ozvalo hlasité bouchnutí na dveře, což všechny donutilo lehce nadskočit.
„Ale ne…“ zamumlal Tom šeptem a okamžitě vzal Billovu ruku do své. Jeho dech se zrychlil a začal lehce panikařit, když se bušení ozvalo znovu, tentokrát mnohem silněji.
„Je to dobrý. Zůstaňte tady a já to vyřídím,“ řekl Gordon klidným, uklidňujícím tónem v naději, že všechny tři vyděšené osoby alespoň trochu uklidní.

Váhavě otevřel dveře a nedal osobě na druhé straně šanci znovu zaklepat. Před ním stál rozzuřený muž a pár metrů za ním vyděšeně vypadající chlapec, který nemohl být o moc starší než Bill nebo Tom.
„Mohu vám nějak pomoci?“ Zeptal se tím nejpřehnanějším zdvořilým tónem, jaký ze sebe dokázal dostat.
„Chci vidět svého syna!“ Rozohnil se Jorg a pokusil se udělat krok vpřed do domu, ale Gordon mu v tom okamžitě zabránil.
„Promiňte, ale nemáte absolutně žádné právo vstupovat do mého domu bez mého svolení, a pokud se o to ještě jednou pokusíte, nebudu váhat a zavolám policii.“
„Jen mě nechte vidět mého syna,“ zasyčel nespokojený muž skrz zaťaté zuby.
„I kdyby tu váš syn byl, vážně si myslíte, že bych vás s ním nechal mluvit, když vypadáte takhle?“
„Je to můj syn a já žádám, abyste mě s ním nechal mluvit!“
„Je dospělý a vy nemáte právo po něm cokoliv vyžadovat!“ Gordon musel znovu zablokovat dveře, když se Jorg snažil protlačit dovnitř. „Vypadněte z mýho pozemku.“
„Ne, dokud si nepromluvím se svým synem! TOME, OKAMŽITĚ ODSUD VYPADNI!“ Zařval muž z plných plic, až Tomovi přeběhl mráz po zádech.

Něco v Tomovi se zlomilo a možná to nebyl ten nejlepší nápad, ale vstal od stolu a zamířil k vchodovým dveřím, těsně následován vyděšeným Billem a Natalií. Část Toma si myslela, že se zbláznil, když to udělal, ale ta druhá se toužila postavit otci, a konečně mu říct všechno, co celé ty roky chtěl, ale neřekl, protože se vždycky hrozně bál. A zřejmě převládla ta odvážnější část, protože když stanul tváří v tvář muži, který mu celé ty roky dělal ze života jen peklo, neustoupil.
„Co chceš?“ Snažil se, aby jeho hlas zněl co nejodhodlaněji.
„Okamžitě vypadni z tohohle baráku a vrať se domů! Takové hříšné chování ti tolerovat nebudu, Thomasi!“
„Tak to máš smůlu, tati, protože co chceš a co budeš tolerovat, nebo nebudeš tolerovat, mi je kurva úplně jedno! Takže si můžeš nechat ty svoje další proslovy, protože mě nezajímají a ani nic nezmění. Jsem gay, a tak to vždycky bylo a vždycky bude. A zůstávám tady s tím, kterého miluju, a ty ani tvůj Bůh s tím nic nenaděláte!“ Když Tomova slova visela ve vzduchu, zachytil otcův pohled, zadržel ho a nenechal se těma krutýma očima vyděsit.

„Jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit, ty zasranej buzíku!?“ Jorg, rozzuřenější než kdy dřív, se protlačil do domu kolem Gordona, který to nečekal. Bill i Natalie vykřikli, když Jorg popadl Toma a silou ho shodil na zem. Znovu se pokusil na Toma zaútočit, ale Gordon ho chytil dřív, než to stihl, a s vypětím všech sil ho vytlačil ze dveří.
Po chvilkovém šoku se Bill vrhl k Tomovi a pomohl mu posadit se. Z očí mladšího chlapce se řinuly slzy a začal nekontrolovatelně vzlykat. Tom si jej okamžitě přitáhl do náruče a ignoroval lehkou bolest, kterou cítil v místě, kde dopadl na zem.
Jorg se stále vztekal a znovu Gordonovi křičel do obličeje, což přimělo Natalii, aby se probrala z šoku, popadla telefon ze stolku a vyběhla ven.
„Jestli okamžitě neopustíte náš pozemek, pane Kaulitzi, zavolám policii! A totéž platí, pokud vás ještě někdy uvidím v blízkosti mého domu nebo kohokoli z mé rodiny, včetně Toma! Takže pokud nechcete, aby zítřejší titulek zněl ‚Městský pastor zatčen za napadení a vniknutí na cizí pozemek‘. Navrhuji, abyste okamžitě odešel!“ Zdálo se, že Natáliina slova zabrala a Jorg okamžitě ustoupil.

Tom ještě nikdy neviděl svého otce v takovém stavu. Doslova vypadal, že vybuchne vzteky. Dredař pevně držel svého stále vzlykajícího přítele, zatímco po něm otec střelil posledním pohledem. Tom se neodvážil odvrátit tvář, jelikož mu nechtěl dopřát zadostiučinění.
„Tohle ještě není konec, Tome,“ vyhrkl Jorg, aby se ujistil, že jeho poslední slova došla k synovým uším, a pak se otočil na patě a odkráčel pryč.
„Nejste v pozici, abyste mohl vyhrožovat! Za tohle bychom vás také mohli nechat zavřít!“ Zakřičel za ním Gordon, ale druhý muž pokračoval v chůzi a nedal najevo, zda jeho slova slyšel nebo ne.

Georg celou dobu stál jako přimražený s rozšířenýma očima a nevěřil tomu, co viděl. Jeho otec na něj ani na Toma nikdy předtím nevztáhl ruku, a to ani v těch nejhorších chvílích. Netušil, co si má v tu chvíli myslet, když muž, k němuž vždycky vzhlížel a před nímž měl neustálý respekt, mohl udělat něco tak násilného, tak… nekřesťanského. Z transu ho vytrhlo až to, když se před ním zabouchly dveře domu a on zůstal sám na trávníku před domem.
V tu chvíli se rozhodl, že bude nejlepší, když se okamžitě vrátí domů. Byl si jistý, že jeho otec by na matku nikdy nevztáhl ruku, ale v současném rozpoložení ji s ním pro jistotu nehodlal nechat samotnou. Spěchal domů a v hlavě se mu honila řada tíživých myšlenek. Hlavní z nich byla: jak se mohl nějaký zbožný muž zachovat tak, jak se zachoval jeho otec? Čím víc o tom přemýšlel, tím víc se jeho víra v otce vytrácela.

V domě Trümperových se čtyři silně otřesení lidé dál snažili uklidnit. Bill přestal plakat, ale stále se držel Toma, jako by na tom závisel jeho život.
Gordon si přitáhl svou ženu do náruče, protože vycítil, že i ona rozhodně potřebuje nějakou formu útěchy. Když pomalu uběhlo několik minut, které se lidem v místnosti zdály spíše jako hodiny, první, kdo se vrátil do reality, byla Natalie. Všimla si, že Tom a Bill stále sedí na podlaze, což ji okamžitě uvedlo do mateřského módu.
„Bože, Tome, zlatíčko, jsi v pořádku?!“ Klekla si vedle obou chlapců a položila jim oběma drobnou ruku na rameno.
„Jo, jsem v pohodě. Trochu mě to bolí, ale přežiju to,“ řekl Tom a přiměl Billa, aby se od něj kousek odtáhl.
„Jsi si jistý, že jsi v pořádku, Tomy?“ Popotahoval mladší chlapec a hlas měl chraplavý od pláče.
„Určitě.“

Natalie pomohla Billovi na nohy a ten pak zase Tomovi. Když se oba opět postavili, znovu se objali, jelikož stále potřebovali útěchu, kterou mohli poskytnout jen jeden druhému.
„Co bude dál? Byl tak naštvaný! Shodil tě na zem, Tome, co když udělá něco horšího?!“ Když Bill mluvil, jeho oči se zalily novými slzami, které způsobily, že se jeho dech zrychlil.
„Pšš… To je dobrý. Bude to v pohodě,“ zašeptal Tom mladšímu chlapci do ucha a hladil ho po zádech v uklidňujících kruzích.
„Věděl jsem, že bude naštvaný, ale ten jeho pohled byl víc než jen obyčejný vztek! Mám opravdu strach, Tome.“
„Bille, slibuju, že nedovolím, aby se ti cokoliv stalo.“
„A co ty?“ Bill se odtáhl natolik, že teď hleděl Tomovi přímo do tváře. „Co ty?“
„Bille, my nedovolíme, aby se Tomovi něco stalo,“ vložil se do hovoru Gordon, který byl s Natálií stále v hale s oběma chlapci. Když viděli, jak jsou oba vyděšení, úplně jim to zlomilo srdce. Nebyli však jediní, kdo měl strach; Natalie i Gordon měli též strach z toho, co by se chlapci, kterého považovali za svého syna a kterého milovali, mohlo stát.

„Já vím, že uděláš, co budeš moct, ale nemůžeš s náma být pořád. A co až budeš v práci? A co bude, když bude Tom ve škole? Bože, co když se něco stane, když budeš ve škole?!“ Billovy oči se rozšířily a při té představě začal pomalu hyperventilovat.
„Bille, uklidni se, bude to v pohodě. Něco vymyslíme. Je mi osmnáct, vlastně se ani do školy vrátit nemusím, když nebudu chtít.“ Tom se ze všech sil snažil druhého chlapce uklidnit a doufal, že se mu to alespoň trochu povede.
„Dokonce by mohl tenhle rok dokončit školu domácím vzděláním,“ navrhla Natalie.
„Jo, vidíš, všechno se nějak vyřeší. Navíc, viděl jsi, jak se táta tvářil, když Natalie vyhrožovala, že zavolá policii, a zmínila se, že se o tom dozví celé město. Tátova práce je pro něj nejdůležitější věc na světě; pochybuju, že by se jí a své pověsti vzdal jen proto, aby se mi pomstil. Navíc on není víc než zákon, takže nebude moct jen tak něco udělat, protože by mu to neprošlo.“
„Myslíš?“ Zeptal se černovlásek poněkud skepticky, přesto v to velmi doufal.
„Jo, myslím,“ zašeptal Tom a pohladil palcem druhého chlapce po tváři ve snaze zahladit stopy po slzách. „Miluju tě.“ Nedal Billovi šanci, aby mu to oplatil, jelikož se k němu naklonil a přitiskl své rty na chlapcovy, protože ho chtěl uklidnit všemi možnými způsoby. Tohle oba zoufale potřebovali a ten polibek toho byl jasným důkazem, jelikož se začal stávat žhavějším.
Na tvářích Gordona a Natalie se objevily drobné úsměvy. Hřálo je u srdce, jak moc se do sebe ti dva chlapci zamilovali. Oba tiše vyšli z místnosti, protože si uvědomili, že polibek hned tak neskončí a že oba chlapci potřebují být sami. Natalie a Gordon také potřebovali být sami, bylo toho hodně, co bylo třeba probrat a naplánovat. I když si byli jistí, že se Jorg do domu v dohledné době nevrátí, oba věděli, že tohle ještě zdaleka neskončilo.

autor: HollyWoodFix
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)

original