Son of a Preacher Man 20.

autor: HollyWoodFix

Zlomená srdce a pomoc

„Čím jsem si zasloužil, že jsem měl takové štěstí a našel tě?“ Zamumlal Bill do hrudníku svého přítele, na kterém se stále leskla lehká vrstva potu jako pozůstatek po jejich poslední aktivitě. Spokojeně si povzdechl a nepřítomně kreslil prstem kroužky po Tomových vypracovaných břišních svalech.
„Myslím, že vhodnější otázka by byla, čím jsem si zasloužil já tebe?“ Usmál se Tom a něžně ho políbil na hlavu.
„Budeme spolu navždy, že, Tomy?“
„Promiň, Bille.“ Mladší chlapec při Tomových slovech zvedl hlavu, jelikož v jeho tónu zaslechl něco, z čeho se mu nepříjemně sevřel žaludek.
„Za co se omlouváš?“
„Musím jít.“
„Jak to myslíš?“ Černovlásek začal panikařit, když mu jeho přítel jemně sundal ruce z objetí a uvolnil ho ze svého sevření. Tom vstal z postele a začal se oblékat, vyhýbaje se pohledu druhého chlapce. „Tomy, kam jdeš?“
„Promiň, Bille.“
„Proč se omlouváš? Kam jdeš? Prosím, Tome… neopouštěj mě.“ V očích ho štípaly slzy, protože se zdálo, že jeho slova druhého chlapce vůbec nezajímají. „Říkal jsi, že spolu budeme navždy.“
„Miluju tě, Bille.“ S těmito posledními slovy se Tom otočil ke vzlykajícímu chlapci zády a odešel z pokoje.
„Tome! Neodcházej! Prosím, vrať se!“ Podařilo se Billovi ze sebe dostat mezi vzlyky. Začal se třást, protože měl pocit, že se jeho svět hroutí. „Prosím… prosím…“
„Prosím… vrať se… prosím…“

„Vzbuď se, zlatíčko.“ Natalie jemně zatřásla se svým synovcem a snažila se ho probudit z noční můry, v níž byl zřejmě uvězněn. Slyšela jeho křik až dole v kuchyni a okamžitě se spěchala podívat, co se děje, aby ho našla, jak se zmítá v posteli a prosí Toma, aby neodcházel. Naprosto jí zlomilo srdce, když viděla Billa v takovém stavu, a bolelo ji vědomí, že prozatím s tím nemůže nic udělat.
Včera večer poté, co se Tom nevrátil z domu svých rodičů, se tam všichni, kdo byli na večírku, vydali podívat, aby zjistili, co se stalo. Jorg je odmítl pustit dovnitř s tvrzením, že Tom konečně dostal rozum a vzdává se svého hříšného života. Bill to nepřijal jako odpověď a dožadoval se, aby ho k němu pustil, jenže Jorg mu podal vzkaz, o němž tvrdil, že je od Toma. A s tím jim Jorg pohrozil, že na ně zavolá policii, než jim zabouchl dveře před nosem.
Bill byl v tu chvíli hysterický a Natalie ho odvedla domů, zatímco Gordon si šel sám promluvit s policií. A ti mu samozřejmě nijak nepomohli, jelikož tvrdili, že nejsou zodpovědní za napravování vztahů, a že pokud se Tom chtěl vrátit k rodičům, tak jim do toho nic není.

„Prosím, probuď se, Bille.“ Tentokrát s ním zatřásla o něco silněji, jelikož si strašně moc přála ochránit ho před jakýmikoliv podvědomými hrůzami, které ho teď pronásledovaly. I když realita, do které se měl probudit, nejspíš nebyla o nic lepší.
Chlapcovy řasy se začaly třepotat a chvíli trvalo, než si jeho oči zvykly na poněkud ostré světlo v místnosti. Chvíli byl zmatený a přemýšlel, proč se probouzí při pohledu na tetu, a ne na svého přítele, když vtom na něj všechno znovu dolehlo. Vzpomněl si na narušení oslavy, vzpomněl si, jak Tom odešel, vzpomněl si, jak se nevrátil, a vzpomněl si, co se stalo, když se šli podívat do domu Kaulitzových, aby zjistili, co se stalo.
Chlapcovy oči se okamžitě zaleskly slzami, když ho ty vzpomínky zaplavily. Těžko se mu dýchalo, když pomyslel na to, co se Tomovi mohlo stát, a připadal si naprosto zoufalý a ubohý, když tu seděl a nevěděl, co může dělat. Nepochyboval o tom, že Toma drží proti jeho vůli, ať už je někde v domě Kaulitzových, nebo ho poslali někam jinam a nutí ho tam být. Ani vzkaz, který mu předali, v něm nevyvolal ani špetku pochybností. Na lístku stálo:

Bille,
konečně jsem pochopil, že jsem udělal chybu, a již se nebudu snižovat k tak do očí bijícím hříchům. Znovu jsem našel Boha, a pokud nechceš strávit věčnost v pekle, doporučuji ti, abys ho našel i ty. Tento náš takzvaný vztah je u konce a prosím, nepokoušej se mě kontaktovat, protože si nepřeji tě již znovu vidět.
Tom

Billovi by celá ta věc připadala směšná, kdyby okolnosti, které za tím vzkazem stály, byly jiné. V mžiku poznal, jestli to psal Tom, nebo ne, vždyť si dva týdny jen dopisovali přes vzkazy. Opravdu si Jorg myslel, že je tak hloupý? Že by tak rychle uvěřil, že kluk, který tvrdil, že je jeho spřízněná duše, kluk, který kvůli němu opustil svou rodinu, kluk, který mu jen chvíli předtím dal prstýnek a tvrdil, že chce, aby spolu byli navždy, tak náhle změní názor a úplně ho vyškrtne ze svého života?
Mladý chlapec byl tak ztracený ve svých myšlenkách, že si ani neuvědomil, že je pevně zabalený v tetině náruči a že mu šeptá uklidňující slova a snaží se ho ujistit, že všechno bude v pořádku. Ale dokud nepřijdou na to, co se Tomovi stalo, a dokud ho nebude znovu bezpečně držet v náručí, nic nebude v pořádku.

„Nějaké novinky?“ Zeptal se s posledními zbytky naděje. Netušil, jak dlouho spal; bylo už dávno po druhé hodině odpoledne a při pomyšlení, že už několik hodin pohodlně spí ve své posteli, zatímco Tom je bůhvíkde, se mu udělalo trochu špatně.
„Promiň, zlatíčko, ale na nic novýho jsme nepřišli.“
„Čekal jsem, že to tak bude.“ Právě se probudil a už znovu cítil, jak se celý jeho svět hroutí. Přitáhl si kolena k hrudi a pevně je objal rukama, jako by se ze všech sil snažil skutečně nerozpadnout. „Co myslíš, že mu udělali? Co když ho už nikdy neuvidím…“
„Přestaň, Bille! Takhle nemůžeš přemýšlet. Ještě neuběhlo ani dvacet čtyři hodin. Nemůžeš to přece vzdávat už teď. Zjistíme, co se stalo, a dostaneme ho zpátky! A vsadím se o cokoli, že ať je teď kdekoli, snaží se udělat všechno pro to, aby se k tobě vrátil. Dobře?“
„Máš pravdu…“ I když bude těžké snažit se zůstat pozitivní, věděl, že pokud zůstane zalezlý ve svém pokoji a bude brečet, nikdy Toma nenajde, a že pokud chce mít nějakou naději, že Toma najde, musí skutečně vstát a podívat se světu přímo do očí.
„Všichni jsou dole a řeší, co můžeme udělat dál. Až budeš připravený, měl bys přijít dolů taky.“ Bill se zmohl jen na přikývnutí a naposledy pevně tetu objal.

Jakmile byl opět sám, dovolil posledním slzám, aby mu volně stekly po tváři, jelikož ze sebe potřeboval dostat všechny emoce. Zažil, jaké to je držet všechno v sobě, pohřbít všechno, co cítí, a doufat, že to prostě zmizí, což způsobilo, že úplně otupěl. Nechtěl, aby se to opakovalo, zvlášť ne teď, když věděl, že ho Tom potřebuje. A to byla jediná myšlenka, která dokázala Billovi dodat vůli vstát z postele, obléknout se a připojit se k ostatním.

***

„Vážně si myslíš, že toho nechají, tati?“ Zeptal se Georg otce, který byl zaneprázdněn probíráním svého nadcházejícího kázání.
„Proč by ne? Vždyť jsem tomu malému hříšníkovi předal vzkaz…“
„A ty si vážně myslíš, že to bude stačit, aby uvěřil, že se s ním Tom opravdu rozešel?“
„Kam tím míříš, Georgu…“
„Já jen, že podle toho, co jsem viděl, Tomovi na tom klukovi opravdu záleželo a…“
„Dávej si pozor na pusu!“ Odsekl Jorg a přerušil synova slova. „Tomovi na něm ‚nezáleželo’… nechal se zmást, aby si myslel, že mu na něm záleží, ale po nějaké době strávené v léčebně si uvědomí, že ty city nikdy nebyly skutečné.“
„Můžu se tě na něco zeptat, otče?“ Zeptal se Georg a připravil se na otcův hněv. „Proč mu to děláš? Proč ho prostě nemůžeš nechat žít jeho život po svém? Možná to není způsob, jaký by sis přál, ale je to jeho vlastní volba… proč ho prostě nemůžeš nechat na pokoji?“

V místnosti zavládlo mrazivé ticho, když Georgova slova visela ve vzduchu. Jorg odložil, co dělal, ale stále nic neříkal; místo toho jen tupě zíral na svého syna, což mladšího muže velmi znervózňovalo.
„Opravdu to vidíš takhle?“ Promluvil, když konečně prolomil to děsivé ticho, klidným tónem, což Georgovu nervozitu ještě prohloubilo. Na otcovu otázku jen přikývl a cítil se příliš znepokojen, než aby něco řekl. „Možná to nechápeš, ale to, co dělám pro Toma, je správné. Co bych to byl za otce, kdybych ho prostě nechal dál žít život v hříchu, který mu přinese věčné zatracení v pekle? To chceš… chceš, aby se tvůj bratr smažil v pekle?“
„Samozřejmě, že ne…“
„TAK SE MĚ PŘESTAŇ TAKHLE PTÁT!“ Vykřikl Jorg, praštil rukama do stolu, vstal ze židle a stanul přímo tváří v tvář Georgovi. „Takové chování už nebudu tolerovat! Jestli se mě ještě jednou opovážíš zpochybňovat, nebudeš už v tomto domě vítán! Rozumíš mi?“ Jeho hlas se ztišil, ale jed v každém slově ještě vzrostl.
„Rozumím.“
„Dobře. Teď jdi… Nechci tě až do večeře vidět.“ Starší muž se posadil zpátky na židli a přestal vnímat synovu přítomnost.
Georg vyšel z místnosti a v hlavě mu kolovala směsice emocí a myšlenek. Celá ta situace ho opravdu drásala, ale poté, co se vrátil do svého pokoje a přečetl si několik různých pasáží z Bible, pochopil, co chce udělat.

***

„Pokud nám jeho rodina nechce nic říct a policie nám nepomůže, kde ho můžeme začít hledat?“ Zeptal se Bill, který teď seděl v obývacím pokoji s tetou, strýcem, Melanií a Muriel a snažil se vymyslet, jaký by měl být jejich další krok. Všichni chlapce ujistili, že se nevzdají, dokud Tom nebude bezpečně zpátky u nich, a všechna jejich podpora a odhodlání opravdu dodaly Billovi trochu víc naděje, naděje, která se rychle vytrácela s každou minutou, kterou o něm nic nevěděl.
„Mohli bychom si najmout soukromého detektiva nebo právníka nebo tak něco,“ navrhla Melanie.
„Jakékoli soukromé očko nebo právník, který za to stojí, bude hodně drahý… s tím, jak se v poslední době vyvíjí ekonomika, už nevydělávám tolik jako dřív a nevím, jestli bych dokázal pokrýt náklady…“ povzdechl si Gordon a přál si, aby toho mohl udělat víc. Najmout někoho se v tuto chvíli zdálo být jedinou možností a myšlenka na to, že to možná nebude schopen zajistit, ho ničila. Pro svého synovce by udělal cokoli, ale nemohl riskovat, že rodina zbankrotuje nebo se tolik zadluží. „Něco vymyslíme, Bille, slibuju.“

Černovlásek jen přikývl a veškerá jeho koncentrace se momentálně soustředila na to, aby nezačal znovu plakat. Nemohl se na strýce zlobit za to, že nemá tolik peněz, což ale neznamenalo, že by z toho nebyl ještě více rozrušený. Jak chtěli Toma najít bez odborné pomoci? Nemohli přece chodit ode dveří ke dveřím a ptát se lidí, jestli něco nevědí.
Než měl Bill víc času přemýšlet o možných nápadech, ozvalo se zaklepání na dveře, a protože seděl nejblíž, vstal jako první, aby je otevřel. Otevřel dveře a oči se mu šokovaně rozšířily, když uviděl, kdo tam stojí. Byl to jeden z posledních lidí, které Bill čekal.

„Georgu? Co tady děláš?“
„Umm… ahoj Bille… já, uh… přišel jsem ti něco říct.“
„Jestli je to další takzvaný ‚vzkaz‘ od Toma o tom, jak se se mnou rozešel, nebo jestli jsi mi přišel kázat o změně mého ‚hříšného‘ chování, tak to poslouchat nebudu!“ Vyštěkl Bill, jelikož neměl náladu poslouchat cokoli, co by se jen vzdáleně týkalo náboženství. Ustoupil a chystal se staršímu chlapci zabouchnout dveře před nosem, když vtom Georg vykročil vpřed a zabránil mu v zavření dveří.
„Vím, kde je Tom…“ vyhrkl Georg, čímž okamžitě upoutal Billovu pozornost, který se přestal snažit dveře násilím zavřít a věnoval Georgovi skeptický pohled, „… chci ti pomoct.“

autor: HollyWoodFix
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)

original