Bang Bang

autor: Nephilim

Bang bang,
he shot me down
Bang Bang,
I hit the ground
Bang Bang,
that awful sound
Bang Bang…
My baby shot me down

Věděl, že jeho život skončil. Věděl to od chvíle, kdy vstoupil do té místnosti, místnosti, ve které nikdy neměl být. Vlastně se ani o existenci toho místa neměl nikdy dozvědět. Přesto ho hledal a hledal, dokud jej nenašel, a pak pokračoval až do konce.
A nyní za to musel nést následky.
Říct, že byl Tom naštvaný, bylo slabé slovo. Právě byl zrazen, co mohl čekat?
Bill sledoval, jak v prstech svírá volant, čímž způsobil, že se na jeho černých kožených rukavicích vytvořily záhyby. Rukavicích, které nosil, když musel dělat špinavou práci. A Bill věděl, že tohle špinavá práce bude. Nevěděl, kam jedou, a ani se neodvažoval zeptat. Dokázal si představit, že to bude odlehlé místo daleko od úkrytu. Místo vhodné pro popravu.

Zachvěl se a vzdychl, objal si rukama tělo, ale nohy nechal zkřížené. Možná nějak vnitřně doufal, že jeho odhalená kůže Toma přiměje změnit názor. Koneckonců, stále byl šéfova děvka; měl, nebo neměl větší cenu než všichni ostatní?
Měl na sobě těsné džíny a krátké tričko, příliš krátké. Tak krátké, že Tomovi odhalovalo celé jeho ploché břicho. Z celého srdce doufal, že upoutá jeho pozornost, než se dostanou do…
Začal si hrát se svými dlouhými náhrdelníky. Všechny do jednoho dostal jako dárky od Toma. Vlastně Tomovi vděčil za všechno. Všechno, čím byl, a všechno, co vlastnil. A i když to, čím byl, se mohlo v očích ostatních zdát ubohé nebo nechutné, jemu se to líbilo, protože to dělal pro Toma.

„Tome…“ zašeptal rozrušeně, když si všiml, že se ručička přiblížila k rychlosti dvě stě padesát kilometrů za hodinu. A věděl, že to ten muž nedělal proto, aby otestoval své Audi A1, ale protože byl naštvaný.
„Drž hubu,“ zasyčel muž, aniž by mu věnoval jediný pohled.
Bill sebou při použitém tónu trhl a zkroutil řetízek v rukou. Na svou poslední cestu se oblékl do svého nejlepšího oblečení. Zvedl oči a podíval se na Tomův profil: jeho tvář, přestože byla zkřivená grimasou hněvu, byla stejně krásná jako vždycky.
Rozhodl se to zkusit znovu. „Tome, prosím…“
„Ne. Nemluv na mě!“ Řekl muž, když zatnul zuby a sešlápl plynový pedál. „Neopovažuj se vyslovit moje jméno, děvko.“
Bill znovu ublíženě sklopil zrak. Byla to pravda, byl děvka, šéfova děvka, a to bylo všechno. Ale proč to potom Toma tolik bolelo?
Možná proto, že navzdory tomu, co pro Toma dělal, mu tak nikdy neřekl. Nikdy se k němu tak nechoval, nebo alespoň ne úplně. Bill si vzpomněl, kolik nocí mu Tom dovolil přespat, kolik rán se probudil s jeho rty na čele. Nikdy plně nepochopil význam těchto drobných gest, ale Bill díky nim k tomu muži přilnul mnohem víc, než by měla děvka ke svému pasákovi přilnout.
A pak to všechno musel zničit tím, že ho zradil tím nejhorším způsobem.

Tom se podíval do zpětného zrcátka a s touto výmluvou se podíval i na Billa. Hlavu měl nízko, havraní vlasy mu rámovaly dokonalou tvář, která byla bledá, stejně jako celé jeho tělo.
Bill byl jeho jedinou děvkou tak dlouho, že si přesně nepamatoval, kdy se tomu tak stalo. Nevěděl, jestli to černovlásek věděl, ale od chvíle, kdy vstoupil do doupěte, začal Tom spát jen s ním. Jen on ho dokázal uspokojit tak, jak to nedokázala žádná jiná žena ani muž.
Před několika lety našel Billa v jednom zapadlém klubu. Třepal zadkem u tyče za pár bankovek zastrčených v tangách, a šukal s muži, které mu šéf dohazoval, a neměl z toho skoro nic. Jakmile ho Tom uviděl, chtěl, aby byl jeho. A když Tom Kaulitz něco chtěl, prostě si to vzal.
Stejně tak to bylo i s Billem. Stačilo, aby si promluvil s majitelem klubu, strčil mu do kapsy pár bankovek společně s pár balíčky dobrého materiálu, a měl ho v kapse. Vlastně spíše ten chlap protestoval, pak Tom luskl prsty a jeho dva kumpáni vytasili revolvery.
Nakonec ho tedy koupil.

Černovlásek nikdy neprotestoval a Tom pochopil, že je nejen hezký, ale také inteligentní, protože okamžitě pochopil. Neřekl ani slovo, když ho nakládali do obrovského černého Cadillacu, neřekl ani slovo, když mu jeden z Tomových mužů na zadním sedadle strčil ruku do tang – a Tom se pak nadechl a prostě ho střelil do čela – neřekl ani slovo, když přijeli do doupěte a vítali ho hvízdáním, a ne příliš skromnými komplimenty, neřekl ani slovo, když první věc, kterou Tom udělal místo představení, bylo, že ho strčil na postel a svlékl do naha.
Tam se nadechl. A to pořádně. A Tomovi se to líbilo, ach, kdyby jenom líbilo. První noc s Billem se okamžitě zařadila mezi pět nejlepších šukání v jeho životě a pomalu se z pátého místa dostala na první a už tam zůstala.

To bylo na začátku, ale s Billem to brzy, velmi brzy, přestalo být jen o šukání. Bylo to tak pozvolné, že si to Tom stále ještě plně neuvědomoval. Nejprve začal několika drobnými laskavostmi – nechal ho spát s ním, mazlil se s ním po sexu, vyhýbal se příliš sprostým oslovením a prostě používal jeho jméno – pak ho nechal vyslechnout pár svých soukromých rozhovorů, později mu dovolit zjistit všechno o svých záležitostech, a nakonec ho nechal, aby ho doprovodil na některé ze svých cest do zahraničí.
Než si to stačil uvědomit, byl Bill nejen šéfovou oblíbenou děvkou, ale skoro jeho partnerem. To, že se to nikdo šéfovi neodvážil říct, bylo samozřejmé, ale to, že to bylo do očí bijící, bylo samozřejmé taky.
A teď ho někam odvážel, aby mu beze svědků vpálil do čela kulku, a jen Bůh věděl, jak moc si přál, aby to neudělal – ten parchant.
Ale Bill ho zradil a zrada se trestá smrtí, to věděli všichni jeho muži. A Bill to věděl také.

Odbočil doprava na malou, zřejmě opuštěnou silnici. Do zatáčky vjel plnou rychlostí a Bill zasténal, když se ocitl přitisknutý na okénku. Stále se cítil docela klidný, ale věděl, že ho strach brzy přemůže.
Tom zajel s autem na opuštěné parkoviště a tam zastavil. Na rozlehlém prostranství byl zaparkovaný jen nějaký vrak, který tam nejspíše stál opuštěně už léta.
Bill seděl bez hnutí s prázdnýma očima upřenýma na palubní desku, když slyšel, jak Tom vystoupil z auta a zabouchl dveře. Věděl, že obešel auto, aby ho vyzvedl, a věděl, že to všechno brzy skončí. Věděl, že zemře.

Tom prudce otevřel dveře na straně spolujezdce, popadl Billa za paži a škubal s ním, dokud ho nedostal z auta. Otevřel zadní dveře a hrubě ho strčil na sedadlo. Bill se uhodil do hlavy, ale nestěžoval si. Spíše se snažil pochopit, co se děje: chtěl ho Tom zabít v autě?
Zjistil, že leží na zadním sedadle, a vzhlédl právě včas, aby viděl, jak se nad ním Tom sklonil, vzal jeho tvář do dlaní a tvrdě ho políbil. Bill zavřel oči a zasténal, když ucítil ostrou bolest, která mu projela rtem, když ho Tom kousl, aby ho potrestal. Brzy Tom na jazyku ucítil chuť jeho krve, ale zřejmě mu to nevadilo, protože ho nutil polibek ještě více prohloubit.
Černovlásek to nechápal, ale omotal mu ruce kolem krku a polibek opětoval, protože mu líbání s Tomem nevadilo. Nikdy mu nevadilo Toma líbat nebo s ním spát. Rozhodně to byl ten nejvíc fascinující muž, s jakým kdy měl sex, a nejen to. Byl také jediný, kdo se k němu choval lidsky – což bylo u mafiánského bosse zvláštní.

Bill zavřel oči a nic neříkal, ani když ho Tom zvedl a posadil si ho na klín. Muž s černými copánky se sklonil, aby se zakousl do kůže na černovláskově bledém krku, a Bill zaklonil hlavu, zaryl nehty do jeho trička a hlasitě dýchal, když se klínem otíral o Tomův už tak vzrušený klín. Muž se odtáhl od jeho krku a Bill znovu otevřel oči a zjistil, že ho Tom pozoruje jasnýma tmavýma očima. Věděl, co chce, protože ten pohled viděl už stokrát.
Sklouzl rukama dolů a v prstech sevřel okraj Tomova trička. Dál se mu díval do očí, když mu je zasunul pod tričko a nadzvedl ho. Možná, jen možná, kdyby to udělali, Tom by si to rozmyslel a ušetřil by ho. I kdyby ne, Bill by z tohoto světa mohl odejít s úsměvem na tváři.
Tom si nechal sundat tričko, zvedl ruce a nechal Billa, aby ho odhodil stranou, a položil mu své dlouhé štíhlé prsty na holou hruď. Hladil ho a pozoroval prsní svaly, jako by to bylo poprvé, a ne naposledy.

Bill se sklonil, aby jazykem olízl jednu z jeho bradavek a smyslně se sklonil nad jeho tělem, aby se čas od času prohnul v zádech jako kočka, přičemž se dál otíral o jeho pánev Věděl, jak dělat svou práci.
Tom zavrčel a přinutil ho nadzvednout se. Strhal z něj kus látky, který Bill nazýval tričkem, a v rychlosti mu rozepnul džíny, které mu prudce stáhl a odhodil stranou. Bill vykřikl, když mu jednou rukou strhl tanga, zatímco druhou si rozepnul džíny a vytáhl svůj penis z boxerek.
Bill na něj zíral s vytřeštěnýma očima a nechápal, alespoň do chvíle, než ho Tom chytil za boky a přinutil ho, aby si náhle sedl na jeho ztopořený penis a přinutil ho, aby ho celý přijal jedním přírazem.
Černovlásek vykřikl a přitiskl se k opěradlu sedadla za Tomem, když ho muž uchopil za boky s úmyslem ublížit mu a tvrdými, rychlými přírazy pronikal do jeho těla.
Černovlásek s každým přírazem vykřikl a nedokázal zadržet pár slz, které mu sklouzly po tvářích a rozbily se o Tomovo rameno a obličej. Byl zvyklý na jakýkoli druh penetrace, takže dokázal potlačit bolest, kterou cítil, a soustředit se na rozkoš, ale nemohl se ubránit myšlence, že tak násilný styk je součástí jeho trestu a že to bylo naposledy, co se s Tomem spojil tak intimním způsobem. To ho trýznilo mnohem víc než tupá bolest mezi nohama.

„Zatím jsem byl moc hodnej,“ pronesl Tom s obtížemi a kousl ho do ramene. „Věci se musej nazývat pravými jmény a ty kvičíš jako kurva.“
Bill vzlykl, a než si to stačil uvědomit, instinktivně zavrtěl hlavou. Byl děvka, opravdu byl, ale nechtěl, aby ho tak Tom oslovoval. Mohl mu takhle říkat kdokoliv, ale ne Tom, protože od něj to bolelo tisíckrát víc.
Náhrdelníky, které měl Bill na krku, se Tomovi stále pohupovaly před obličejem, až je nakonec popadl a přitáhl si jimi Billa k sobě, aby se jejich rty spojily v polibku, který nebyl vůbec cudný. Bill mu vklouzl rukou mezi kadeře a zoufale polibek opětoval, trhnutím boky se s ním v těch prudkých přírazech setkal; Tom vjel rukou mezi jeho havraní kadeře a silně za ně zatáhl, aby ho odtáhl od svých rtů. Bill zasténal, zaklonil hlavu a následoval Tomovu ruku. Muž mu olízl krk, pak uvolnil sevření jeho vlasů a podíval se mu do očí. „Děvko,“ ušklíbl se.
Celé auto se otřáslo pod těmi prudkými přírazy a Bill věděl, že je blízko. Sáhl rukou po vlastnímu penisu a začal se honit.

Tom jeho ruku odstrčil a přirazil do něj ještě silněji, čímž ho úplně zničil. „Ne,“ přikázal. „Jsi děvka, a proto se dokážeš udělat jen díky mýmu ptákovi v sobě.“
Bill se zachvěl a přikývl těsně předtím, než explodoval mezi jejich těla, přesně jak Tom předpověděl. Tom ho znovu popadl za boky a přitiskl ho k sobě, zatímco jeho přírazy byly rychlejší a křečovitější, jak se hnal za svým orgasmem. Po dalších několika vteřinách se s výkřikem udělal i Tom a jeho nemilosrdné přírazy pokračovaly po celou dobu jeho orgasmu, dokud neustaly úplně. Pak se z jeho těla vytáhl a Bill se vyčerpaně svalil na sedadlo, celý špinavý, že už nedokázal rozeznat své sperma od Tomova.
Tom lapal po dechu, když si opět natáhl džíny a upravil se, než vystoupil z auta. Vrátil se dopředu, otevřel dveře, vzal si kožené rukavice, které si před vystoupením sundal, a zpod sedadla vytáhl revolver.
Bill se mezitím oblékl, jak nejlépe uměl, a tiše vyklouzl z auta.

„Stůj,“ nařídil mu Tom a natáhl ruku přes střechu auta, aby na něj pistoli namířil.
Bill okamžitě ztuhl a upřel oči na Toma. „Nikam nejdu,“ ujistil ho klidně, a pak si všiml hlavně pistole. „Už ani nikam nepůjdu…“ dodal tichým hlasem.
Tom zaťal zuby a odjistil pojistku. „Řekni mi, co to do tebe kurva vjelo. Co to do tebe kurva vjelo, když ses rozhodl ojet Schneidera, protože jsi věděl, že na to přijdu. Co to do tebe kurva vjelo, když ses rozhodl zradit mou důvěru?“ Zasyčel a snažil se působit ledově, zatímco uvnitř v něm kypěl vztek a zklamání. „Jednal jsem s tebou snad špatně? Copak jsem se k tobě nechoval líp než k ostatním? Nedal jsem ti víc, než si děvka zaslouží?“
Bill zavrtěl hlavou, třásl se od hlavy až k patě. „Ne, ne, Tome, není to tvoje vina…“
„Nedal jsem ti snad víc, než jsem měl? Copak jsem ti nedovolil vědět věci, o kterých neví ani moje pravá ruka?“ Pokračoval Tom vzdorovitě a ruka držící zbraň se mu trochu třásla vzteky.
„A-ano, máš pravdu… Máš pravdu, Tome…“ přikývl Bill a snažil se znít mile.

Tom zavřel oči, zhluboka se nadechl a zavrtěl hlavou. Stále měl v hlavě živé obrazy, jak vtrhl do Schneiderova doupěte a našel Billa v extázi nad tělem toho sráče, jak se nechává šukat jeho největším nepřítelem. Dva z jeho poskoků popadli Billa a odtáhli ho pryč, zatímco černovlásek křičel a snažil se co nejlépe zakrýt prostěradlem, které strhl z postele. Tom se na druhého mafiánského bosse díval tisícinu vteřiny, než mu vpálil kulku do hlavy. Alespoň se ho nadobro zbavil.
Bill nepromluvil, když ho stále nahého odvedli zpátky do Tomova doupěte. Teprve večer, když viděl, že si ho Tom nenechal zavolat jako obvykle, se odvážil jít a zaklepat na dveře šéfova pokoje. Tom mu ani neotevřel.

Tom obešel auto, postavil se před Billa, znovu zvedl pistoli a přitiskl mu chladnou hlaveň k čelu. Bill se zavrtěl a ztuhl na místě se široce rozevřenýma, vlhkýma očima stále upřenýma na druhého muže.
„Já… já jsem ti věřil,“ zašeptal Tom a na okamžik se zdál téměř zranitelný. Ale byl to jen okamžik, protože brzy poté se jeho výraz změnil zpět na chladný a pohrdavý. „Ale spletl jsem se,“ přiznal a zavrtěl hlavou. „Ale tuhle chybu už neudělám, tím si buď jistej.“
Bill zatajil dech a zavřel oči, protože věděl, že teď Tom vystřelí. Muž zaváhal a jen lehce stiskl spoušť.
„Udělal jsem to pro tebe,“ zašeptal Bill jedním dechem a téměř se zakoktal.
Tomův ukazováček na spoušti zkameněl. Lehce rozšířil oči a jeho dech se zatajil. „Co jsi to řekl?“
Bill znovu otevřel oči a byl překvapený, že ještě žije. Podíval se na Toma, který na něj zmateně hleděl a čekal na vysvětlení, jehož se mu do té chvíle nedostalo. Nechtěl mu ho dát, buď ze strachu, nebo proto, že s ním nedokázal jen tak mluvit, když se vyspal s někým jiným.
Napadlo ho, že když už je po všem, mohl by mu s posledním výdechem všechno přiznat. Ale tohle nebyl jeho poslední výdech a svá slova nemohl vzít zpět, takže musel Tomovi podat náležité vysvětlení.

„Já… udělal jsem to pro tebe. Já… já jsem s ním spal, abych… abych tě zachránil,“ přiznal koktavě, aniž by se setkal s Tomovým pohledem.
Tom zavrčel a přitiskl mu hlaveň pistole do kůže. „O čem to kurva mluvíš?“
Nemohl situaci takhle zvrátit, ne. Ne teď, když konečně našel odvahu udělat to, co musel. Nemohl mu dát ani jeden důvod, proč to neudělat.
Bill polkl. „On, Schneider… Jednou v noci jsem byl v zasedačce a… zaslechl jsem rozhovor. Přísahám, nechtěl jsem vyzvídat, jen jsem si… nevím, hrál jsem si a omylem jsem rozsvítil světlo… Byl tam Schneider… a-a muž. Mluvili spolu, zpočátku jsem ničemu nerozuměl…“ zavrtěl hlavou a snažil se srovnat si myšlenky. „Pak řekli pár věcí…“
„Cože?!“ Vykřikl Tom opět podrážděně. Nejenže Bill bez dovolení strkal nos tam, kam neměl, ale ještě mu nic neřekl!
„Něco plánoval… chtěl vtrhnout do doupěte, jako jsi to později udělal ty jemu… ale chtěl to udělat brzy, velmi brzy, a mezi tvými muži měl špehy, kteří by ho pustili dovnitř, aniž by se kdokoliv cokoliv dozvěděl… Myslím-myslím, že tě chtěli zabít ve spánku nebo tak něco, nevím… Tehdy jsem o tom moc nepřemýšlel, chtěl jsem něco udělat a věděl jsem, že když ti to řeknu, tak se to všichni dozvědí a ten špeh se to dozví taky… T-tak jsem šel za Schneiderem, abych se s ním pokusil vyjednávat, abych mu pohrozil, a on místo toho…“ zaváhal.

Tomovy oči se rozšířily. „Ty…“
Bill zavřel oči a zhluboka se nadechl. „Řekl mi, že když se stanu jeho děvkou, nechá tě na pokoji… ale že s ním musím spát, kdykoli se mu zachce, a že se to nikdo nesmí dozvědět. Neměl jsem na výběr, souhlasil jsem…“ povzdechl si. „A ty jsi nás hned poprvé přistihl…“
Tom se snažil nedat najevo, že je rozrušený. „Co si kurva myslíš? Myslíš, že i kdyby Schneider do našeho doupěte přišel, nedokázali bychom se mu postavit? Do jeho doupěte jsme se dostali bez odporu a zabili ho v jeho posteli, ne?“
Bill se na něj podíval a smutně se usmál. „Jenom proto, že všechny poslal pryč, aby byl se mnou o samotě… Bylo jich tolik, Tome, víc než tvejch mužů… Kdyby tě překvapil, nepřežil bys to.“
Tom zavrtěl hlavou a nemohl černovláskovým slovům uvěřit. Nechtěl jim věřit, protože by to znamenalo, že se celé ty měsíce přepočítával a vpadnout dovnitř by byla jasná sebevražda nebo totální krach.
Sklopil zbraň a tiše zaklel. O tomto potencionálním neúspěchu se nikdo nesměl dozvědět. Nikdo se nesměl dozvědět, že to byl Bill, kdo mu kryl zadek.

Podíval se na něj.
Přesto mu vlastně vděčil za život. Nemohl ho zabít. Ale ani se s ním nemohl vrátit, jako by se nic nestalo, jelikož v očích ostatních byl zrádce.
Bill udělal nejistý krok vpřed. „Tome…“
„Běž pryč.“
Bill se překvapeně zarazil. „Co…?“
Tom se na něj úkosem podíval. „Slyšel jsi. Běž pryč. Jsi volnej, jdi si, kam chceš.“
„Proč?“ Zamumlal černovlásek rozechvěle. „Proč mi tohle říkáš?“
„Nemůžu tě zabít,“ přiznal muž. „Ale ani tě nemůžu nechat u sebe. Proto tě propouštím, teď můžeš bejt šťastnej.“
„Já-já nejsem šťastnej,“ odvětil Bill se ztraceným pohledem a roztřesenýma rukama. Nečekal, že situace nabere takový načekaný spád. Kdyby ho Tom opustil, kam by šel? Mimo Toma pro něj nic neexistovalo a on ani nic jiného nechtěl.

Tom se usmál. „Nejsi šťastnej? Chceš zůstat špinavou děvkou mafiánskýho bosse?“ Zeptal se ho ironicky.
Bill zavrtěl hlavou. „Chci být s tebou…“ odpověděl upřímně.
Tom tam chvilku nehnutě stál, pak zavrčel a vrátil se k autu. „Vypadni!“ Zakřičel.
Billovy oči se v panice rozšířily, rozběhl se za ním a postavil se před auto. Tom nastartoval, ale nechal stažené okénko.
„Bille, jestli nechceš, abych tě přejel, tak uhni,“ varoval ho.
Bill rozpřáhl ruce. „Tome, prosím, chci být s tebou! Můžeme říct, že mě unesl, že mě donutil, jo! Že mě donutil a že došlo k nedorozumění…“
Muž téměř pobaveně zavrtěl hlavou. Bill byl vždycky až příliš bystrý a pochopil, co se děje, aniž by mu musel cokoli říkat.
„Víš, že tohle nebude fungovat,“ odpověděl. „Teď uhni.“
„Ne!“ Vykřikl Bill rozzlobeně. „Proč by to nemohlo fungovat? Ty jsi šéf, tak co je ti po tom, co si myslí ostatní? Budou ti věřit!“
„Jsem mafián, Bille. Nemůžu bejt zranitelnej,“ zasyčel a vážně se na něj zadíval. „A abych ti dokázal, že nemám žádný slabosti, přejedu tě, jestli neuhneš. Jsi kurva volnej, tak vypadni!“
„Nech mě u sebe!“ Vykřikl černovlásek. „Tam venku pro mě nic není, moje místo je vedle tebe!“

Tom chvíli váhal, pak zavrtěl hlavou a sešlápl plyn.
Bill uviděl, jak auto jede k němu a instinktivně si rukama zakryl hlavu. „MILUJU TĚ!“
Tom prudce zabrzdil a málem skončil přimáčknutý na čelním skle. Bill si sundal ruce z obličeje a zjistil, že se mu strachem zatajil dech. Položil je na kapotu vozu, jako by si chtěl být jistý, že auto opravdu stojí.
„Cože, kurva?!“ Vykřikl Tom a praštil rukama do volantu. „Jak mi tohle můžeš říct zrovna teď?“
Bill se unaveně usmál a přešel ke dveřím. „Kdy jsem ti to měl říct…?“ odpověděl. „Bál jsem se, že tyhle pocity nepřijmeš, tak jsem ti to řekl, až když to vypadalo, že je konec.“
Tom na něj zíral, jako na blázna „Ale Ježíši Kriste…!“ Vykřikl. „Co čekáš, že ti na tohle řeknu?“
„Já… já nechci, abys něco říkal, jen ti chci být nablízku,“ řekl černovlásek jasně a s nadějí. „Vím, že jsem jen tvoje d-děvka, ale to mi nevadí. Prosím, Tome!“
Tom se snažil najít způsob, jak ho odstrčit, a neposlouchat své srdce, které mu divoce tlouklo. Neměl by se podvolovat, a moc dobře to věděl, ale pokušení bylo silné.

„Bille, já kurva nemůžu. Ty to víš, já to vím. Proč se prostě nemůžeš smířit s tím, že jsi volnej, a začít žít znovu?“ Řekl mu a rozhodl se být krutý, aby černovláska, pokud možno odradil úplně. „Pro mě… pro mě jsi přece jen další děvka, dnes večer už budu mít v posteli novou, která mi bude umět dát to, co ty, a možná ještě víc. Nech mě na pokoji!“
Billovo srdce se zastavilo.
Sice to byly věci, které tušil, ale slyšet je takhle napřímo…
Usmál se, jako by Tom nic neřekl. Muž se na něj nechápavě podíval, ale přinutil se znovu sešlápnout plynový pedál. Bill bleskurychle sebral pistoli z palubní desky.
„Jsem děvka jako každá jiná, takže ti nebude vadit, když místo toho, abych si šel někam žít ten svůj posranej život, skončím tady, že? Stejně jsi to chtěl udělat,“ vysvětlil Bill a usmál se na něj.
Tom se zavrtěl, ale nespouštěl oči ze silnice. „Dělej si, co chceš.“
A aniž by dodal cokoli dalšího, zamířil pryč, protože si byl jistý, že Bill by tohle nikdy neudělal. Znal ho, miloval život, i když k němu byl vždycky krutý – nikdy by nenašel odvahu se zabít.

Zkontroloval zpětné zrcátko a uviděl, jak ho sleduje pohledem se zbraní v ruce, která byla volně podél jeho hubeného boku.
Usmál se. Jak předpokládal, nikdy by nenašel odvahu udělat to.
Takhle to bylo správně. Bill mohl mít bez mrknutí oka jiný život. Jistě, přišel o… důležitého člověka, to musel uznat, ale on byl na ztráty zvyklý. Mafiánem se stal i proto, že se k nikomu nepřipoutával, i když s Billem toto pravidlo porušil.
Bolelo to, ale dříve nebo později by se mu přesto podařilo…
Bang
„…“
Tomovi ztuhla krev v žilách.
Prudce zabrzdil a podíval se do zpětného zrcátka.
Bill ležel na zemi.
Roztřesenýma rukama a sevřen nejhlubší úzkostí, otevřel dveře. Tom nikdy přesně nevěděl, jaké to je, nemoct dýchat. Teď to zažíval na vlastní kůži.
Přistoupil k Billovi, nejprve opatrně, jako by tomu nedokázal uvěřit. Když si pak všiml, že se černovlásek nehýbe a že se pod jeho tělem rozlévá cosi hustého a rudého, bez dechu k němu doběhl a sklonil se těsně nad jeho tělo.

Vzal ho do náruče a všiml si krvavé skvrny, která se mu rozšiřovala po hrudi.
„Oh kurva!“ Zaklel a ruce se mu třásly. „Do prdele! Bille! BILLE!“
Nemohl uvěřit, že to skutečně udělal. Nemyslel si, že je do něj tak… zamilovaný. Stačilo tak málo, aby se do něj zamiloval? Koneckonců, co pro Billa udělal tak výjimečného?
Přesto se černovlásek raději zastřelil, než aby byl bez něj.
Naklonil se nad jeho obličej a cítil, že sotva dýchá, ale dýchá.
Kdyby sebou pohnul, ještě by to stihl. Během své „kariéry“ zabil desítky lidí, tak proč se teď nepokusit jednoho zachránit?
Opatrně vzal Billa do náruče a odnesl ho k autu. Nebyl odborník, nevěděl, jak moc vážné zranění si způsobil, ale věděl, že určitě nezasáhl žádné životně důležité orgány, protože jinak by už nebyl naživu. Ano, ale jak dlouho ještě bude? Tato otázka Toma trápila celou cestu, když se plnou rychlostí řítil k doupěti. Podíval se do zrcátka, aby zkontroloval Billa ležícího na zadním sedadle.
„Vydrž,“ procedil skrz zaťaté zuby. „Kurva, nemůžeš mi zachránit život a umřít. Nebuď debil,“ řekl zbytečně, protože Bill očividně nereagoval a nejevil ani známky života.
Tom se podíval zpátky na silnici a poprvé v životě se cítil opravdu zoufale. Kdyby ho ztratil, byla by to jeho vina. Kdyby ho ztratil, nikdy by si to neodpustil.
„… Neopouštěj mě.“

***

Bill se probudil ve velké pohodlné posteli, takže si myslel, že zemřel a je v nebi, což nebylo tak zlé, protože si myslel, že půjde rovnou do pekla. Se zabručením se posadil, ale bolest v hrudi ho přinutila znovu si lehnout. Podíval se dolů a všiml si, že má na sobě velký bílý obvaz, který začínal na levém rameni a končil na pravém boku. Někdo ho ošetřil, takže nebyl mrtvý. Rozrušeně se rozhlédl kolem sebe, pořádně si ten pokoj prohlédl a poznal, že patří Tomovi. Byl v doupěti. Byl v Tomově posteli.
Byl doma.
Chtělo se mu plakat radostí, ale ovládl se, protože to, že byl v doupěti, ještě neznamenalo, že se všechno vrátilo do starých kolejí. Nejprve musel zjistit, kde je Tom. Zaslechl na chodbě kroky, podíval se ke dveřím a srdce se mu rozbušilo očekáváním.
„Co chceš?“
„Pane, doktor mi nařídil přinést večeři a léky…“
„Já se o to postarám, můžeš jít.“
Bill se zachvěl. To byl Tomův hlas.

O několik vteřin později se dveře pomalu otevřely a do místnosti vklouzl muž s tácem v ruce. Jakmile si uvědomil, že je Bill vzhůru, zalapal po dechu.
„Jsi vzhůru…“ zašeptal a v jeho hlase bylo tolik úlevy, že Bill cítil, jak taje. Tom zavřel dveře, přešel k posteli, položil tác na noční stolek a posadil se na matraci. Bill se podíval na obsah a uviděl večeři, několik krabiček s léky a čisté obvazy.
„Jak je to dlouho co…?“ Zeptal se zmateně.
„Tři dny,“ odpověděl Tom a zadíval se mu do tváře, jako by si chtěl zapamatovat každý detail.
„Proč jsi mě sem přivedl…?“ Zamumlal Bill a zíral na peřinu. „Myslel jsem, že mě tam necháš umřít. Teď si budou všichni myslet, že jsi až moc shovívavý…“
„Měl jsem tě tam nechat,“ přiznal Tom, aniž by dodal, že by to v žádném případě nedokázal. „Řekl jsem ostatním, že ses dostal do přestřelky a schytal jsi kulku, když jsi mě bránil před jedním ze Schneiderových poskoků, co přežil, a že tě unesl, jak jsi mi řekl. Když viděli, že umíráš, uvěřili tomu. Nikdo si teď nemyslí, že jsi zrádce.“
Bill se na něj podíval a rozzářil se. „Takže chceš říct, že… můžu tu zůstat?“ Zeptal se a hlas se mu zlomil dojetím.

Tom zaváhal, a pak přikývl. Bill se k němu instinktivně natáhl a objal ho rukou, kterou mohl hýbat. Přitiskl si čelo k jeho rameni a ze rtů mu unikl tichý vzlyk. Tom ho nehodlal vyhodit, mohl tam s ním zůstat, a to bylo jediné, po čem v životě toužil. „Děkuju…“
Tom objetí neopětoval, protože se cítil poněkud nesvůj z toho, že mu Bill přiznal, že ho miluje. Myslel si, že to vůbec není dobré, protože kdyby o něj neměl opravdový zájem, černovláskovo prohlášení by ho tolik nerozrušilo. Tom si ve skutečnosti uvědomoval, že má o Billa velký zájem, ale rozhodně si to nechtěl přiznat.
Bill se odtáhl, když viděl, že s ním Tom nespolupracuje. Tvář mu posmutněla. „Ah, jasně… promiň, nechtěl jsem, ehm…“ Rozhlédl se kolem sebe a pomyslel si, že si ho Tom nechal nesjpíše proto, aby dělal to, k čemu byl určen. „Když si lehnu a nebudu se moc hýbat, můžeme…“
„Co?“ Zeptal se Tom překvapeně.
Černovlásek se kousl do rtu. „Já… já… říkal jsi, že jsem jen tvoje děvka, stejná jako kterákoliv jiná. Jsem ti vděčnej, že ses rozhodl mě tu nechat, ale předpokládám, že prostě musím dělat svou práci, takže… jestli chceš šukat, najdu způsob, jak…“

Tom se vyhnul jeho pohledu. Samozřejmě, že Bill jeho slovům věřil. Skoro zapomněl, ale jestli se Bill pokusil o sebevraždu, byla to jeho chyba.
„Neboj se,“ řekl a vstal z postele. „Jen si potřebuješ odpočinout, nechám tě být. A zapomeň na to, co jsem řekl na parkovišti,“ dodal tiše a vydal se ke dveřím.
Bill zatajil dech. Opravdu Tom vzal všechna slova zpátky?
„To-Tome…“
Muž se otočil a podíval se na něj.
„I když spolu nebudeme mít sex… byl bych rád, kdybys tu se mnou zůstal…“ přiznal smutně.
Tom si pomyslel, že mu to přece jen dluží, a znovu se posadil vedle něj. Bill se s obtížemi zvedl a opřel se o bok.
„Nelituju, že jsem to udělal…“ přiznal po několika vteřinách ticha, protože Tom nevypadal, že by byl schopen něco říct.
„Proč?“ Zeptal se zmateně.
„Protože jinak bych tu nebyl…“ odpověděl černovlásek s drobným úsměvem. „A tohle je jediný místo, kde chci být.“
„V doupěti?“
„Tady, ve tvým náručí,“ upřesnil Bill a položil mu ruku na hruď. „Neřekl jsem, že tě miluju, jen proto, aby ses nade mnou slitoval. Opravdu to takhle cítím a je mi jedno, jestli to cítíš stejně nebo ne. Pro mě neexistuje nikdo jinej než ty, protože nikdo by mě nepřijal takovýho, jaký jsem, jako ty. Ty… byl jsi první, kdo se ke mně choval jako k člověku, a ne jako ke kusu masa s dírou, do který můžeš strčit ptáka.“

Tom se zasmál a Bill byl rád, že ho rozesmál. „Je zvláštní takhle mluvit o mafiánovi, co?“
„Možná, pro mě více než mafián jsi prostě jen Tom,“ odpověděl Bill a pokrčil rameny. „Ale ano, tvoje chování mě překvapilo… Proč-proč se ke mně takhle chováš? Přivítal jsi mě ve svým doupěti, chováš se ke mně hezky, přestože jsem jen obyčejná děvka, zachránils mi život, a teď o mě pečuješ… Někdo by si mohl myslet, že se nám šéf zamiloval do svý oblíbený děvky,“ uzavřel žertem.
Tom neodpověděl, jen otočil hlavu a sklopil pohled.
Bill se obával, že dostane infarkt. „Bože… je to tak?“
Tom si odfrkl. „Zaplatil jsem za tebe hromadu peněz, abych tě získal, choval jsem se k tobě hezky, zasvětil tě do většiny svejch plánů, zabil každýho, kdo se k tobě jen přiblížil, zachránil jsem ti život, a teď o tebe pečuju…“ vyjmenoval a otočil se, aby se mu podíval do očí. „Myslel jsem, že jsi chytřejší,“ přiznal a snažil se zmírnit napětí.

Bill už neslyšel nic jiného než ohlušující tlukot svého srdce. Přiblížil se k jeho tváři, pohladil ho po ní a spojil jejich rty. Tohle byl první plnohodnotný polibek, který si společně vyměnili.
Tom ho objal kolem boků, opatrně si ho k sobě přitáhl a snažil se mu neublížit.
„Omlouvám se…“ zašeptal mu do rtů. „Je moje chyba, že ses rozhodl…“ dotkl se obvazu.
Bill se usmál. „Myslím, že to bylo to nejchytřejší, co jsem mohl udělat.“
„Kurva ne, málem jsem dostal infarkt!“ Vykřikl Tom a vzápětí si uvědomil, že prozradil až moc. Sevřel rty a odvrátil pohled.
Bill se při jeho slovech škodolibě usmál a chytil ho za tváře, aby ho donutil se na něj podívat. „Ty-ty mě děláš šťastným,“ přiznal bez jakéhokoliv začervenání, protože tuhle schopnost ztratil už dávno. Po tom všem, co ve svém zpackaném životě viděl a udělal, ho už hodně málo věcí mohlo přivést do rozpaků. „Myslím, že jsem ještě nikdy nebyl tak šťastný, že jsem něčí… děvka…“
Tom ho umlčel. „Nechápu, proč se pořád tituluješ takovými jmény, když já to nedělám.“
„Udělal jsi to na parkovišti,“ připomněl mu Bill klidně.
„Byl jsem naštvanej,“ snažil se omluvit, protože moc dobře věděl, že tomu tak není. „Řekl jsem spoustu věcí, který jsem nemyslel vážně, já…“
Bill ho znovu políbil. „Je mi to jedno. A i kdyby sis je myslel, klidně bych koupil dalších sto kulek, kdyby to vždycky dopadlo takhle,“ přiznal a zasmál se.
Tom zvážněl. „Přestaň vtipkovat.“
„A ty mi důvěřuj. Nikdy tě nezradím,“ opáčil Bill. Pak se usmál a zvedl ukazováček a palec ruky v gestu zbraně. Namířil jí Tomovi na čelo a šibalsky se zasmál. „Bang bang.“

KONEC

autor: Nephilim
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)