autor: AshesPashes
Příjezd
Bill Kaulitz se díval z okna džípu, který si jeho přítel Nathan pronajal na lyžařský výlet do Vailu v Coloradu. Místo a aktivity dovolené byly Nathanův nápad. Bill lyžovat neuměl a nikdy to ani nezkoušel, ale když si středisko na internetu prohlédl, okamžitě mu propadl. Bylo krásné a chlubilo se lázněmi a dalšími vymoženostmi.
Když přijeli do střediska, Billovy oči se rozšířily. Obrázky na webových stránkách středisko vůbec nevystihovaly. Budovy byly lehce poprášené sněhem a hory za budovami vypadaly nádherně. Bill nebyl velkým fanouškem přírody ani sněhu, ale nad nádherou střediska žasl. Vypadalo téměř kouzelně a zajímalo ho, jak bude vypadat v noci se světly blikajícími nad sněhem a zvýrazňujícími budovy.
Zastavili před obsluhou, která trpělivě čekala, až vystoupí z vozu.
„Bille, můžeme?“ Zeptal se Nathan, když se jeho přítel díval z okna. Od fascinovaného Billa se nedočkal žádné odpovědi. „Bille,“ řekl hlasitěji a vytrhl černovláska ze zamyšlení.
„Co?“ Zeptal se trochu nechápavě.
„Jsme tady. Vezmi si věci a jdeme.“
Bill popadl svou velkou tašku ze zadního sedadla, a pak vystoupil z auta. Když dal Nathan obsluze klíče od vozu, objevil se poslíček, který jim pomohl s ostatními zavazadly.
Bill už zažil spoustu dovolených na pěkných místech, ale tahle se zdála být výjimečná. Přestože žil v Coloradu po většinu svého dospělého života, nikdy nelyžoval, dokonce ani nebyl v horském středisku v této oblasti.
Středisko se pyšnilo několika druhy pokojů a oni se rozhodli utratit trochu více peněz za pokoj Deluxe Mountain View Grand, jelikož tam byli jen na víkend. Apartmá mělo ložnici s odděleným obývákem, ve kterém byl krb. Stránka se pyšnila nesrovnatelným výhledem na hory a Bill se nemohl dočkat, až ho sám uvidí z balkonu hned za obývákem.
Vešli do haly a zamířili k recepci. Když mu Nathan řekl, že chce jet na dovolenou na lyže, Bill podrobně prozkoumal možnosti, aby našel dokonalé středisko, a poté se Nathan postaral o všechno ostatní. Bill stál po boku svého přítele, opíral se zády o recepční pult, a přitom se rozhlížel po hale.
Tohle měl na starosti Nathan. Vždycky jednal s poskytovateli služeb, když někam vyrazili nebo dělali rezervace, a dokonce zašel tak daleko, že to byl on sám, kdo se staral o telefonáty, když si objednali rozvážku jídla. Bill tedy ustoupil a nechal ho mluvit s recepční a vyřídit check-in.
Pozorování lidí patřilo k Billovým oblíbeným činnostem, zejména na novém místě. Kousek od vstupní haly bylo posezení a on si prohlížel různé lidi, kteří seděli na semišových pohovkách, popíjeli horkou čokoládu, povídali si s ostatními návštěvníky a pár jich hrálo stolní hry. Zaměstnanci chodili kolem, nosili osvěžující nápoje a dávali o sobě vědět pro případ, že by někdo něco potřeboval.
Když se otevřely dveře, Bill jim okamžitě věnoval svoji pozornost, jelikož teplou místnost lehce ovanul proud studeného vzduchu. Dovnitř vešel muž v tmavých džínách a černé bundě. Špinavé blond dredy se mu rozprostíraly po zadní straně bundy, na níž byl emblém hor a pod ním nápis „Vali Cascade“, a Bill okamžitě poznal, že to musí být zaměstnanec.
Muž si posunul sluneční brýle z obličeje na vrcholek hlavy, a přitom se rychle rozhlédl po místnosti, než vykročil Billovým směrem. Bill měl teď možnost si cizince s džínami, které se zdály být na jeho postavu trochu velké, pořádně prohlédnout. Péřová bunda, kterou měl na sobě, vypadala teple a pohodlně. Jeho kůže byla lehce opálená, jako by venku bylo léto, a ne zima. Měl hnědé duhovky zasazené do dokonale tvarovaných mandlových očí. Měl vysoké lícní kosti a výrazná čelist jen zvýrazňovala plné rty, které zdobily černý piercing ve tvaru písmene „U“. Byl nádherný.
Cizinec prošel kolem Billa a napůl se usmál, když přešel na druhou stranu místnosti. Bill pocítil lehké zachvění v žaludku, když se jejich pohledy setkaly. Byl to reflex, kvůli kterému Bill otočil hlavu a sledoval stopu, po níž se muž vydal. Měl pravdu, že tu muž pracoval, protože na zádech jeho bundy bylo bílým písmem napsáno „instruktor“.
„Tady máš klíč,“ řekl Nathan Billovi.
„Díky,“ usmál se Bill na svého přítele. To, že držel dietu, ještě neznamenalo, že se nemůže podívat na jídelní lístek, přesně to Billa dost často napadalo.
***
Následoval Nathana a poslíčka k výtahům, které je měly dostat do patra, kde se nacházelo jejich apartmá. Přestože přijeli jen na tři dny, Bill s sebou měl dva kufry, jelikož nutně potřeboval nějaké oblečení, pár párů bot – včetně těch na podpatku – novou bundu a oteplováky na sjezdovku.
Apartmá bylo ještě lepší než na webových stránkách. Těch pár ubohých fotek, které se na webu objevily, nebylo nic ve srovnání s tím, když pokoj uviděl na vlastní oči. Stěny měly krásnou světle hnědou barvu a v pokoji byly dekorace z lakovaného dřeva. Přehozy byly krémové se dvěma černými pruhy rovnoměrně rozmístěnými po stranách. Polštářky na posteli měly několik odstínů červené a hnědé. Pokoj byl teplý a příjemný.
Bill sledoval, jak Nathan dává poslíčkovi spropitné, než za ním zavřel dveře. Nathan přistoupil k Billovi, objal ho kolem pasu a přitáhl si ho k sobě. Přiblížil se a políbil Billa na linii čelisti a na krk.
„Jak se ti ten pokoj líbí?“ Zeptal se Nathan a jeho hlas byl tlumený Billovým krkem.
„Je nádhernej, a to jsme ještě ani neměli příležitost prohlédnout si ten výhled.“ Bill zaklonil hlavu, aby Nathanovi umožnil lepší přístup ke krku. Potom zvedl ruce, natáhl je za sebe a omotal je Nathanovi kolem krku.
„Co takhle výhled na strop?“ Zacouval s Billem k posteli a rukama ho pohladil po bocích.
„To nepůjde, objednal jsem si ten lázeňský balíček a za patnáct minut tam musím být.“
„Dej mi deset.“
Bill se ušklíbl. „To známe.“ Pak se rychle odtáhl a políbil Nathana na rty. „Pojďme se podívat na ten výhled než se půjdu převléknout.“
Bill vzal Nathana za ruku a vedl ho k velké stěně s okny v obývacím pokoji. Výhled byl úchvatný. Na míle daleko neviděl nic jiného než zasněžené hory. Ocelově šedomodrá barva hor a bílá barva sněhu spolu krásně kontrastovaly, takže se jejich velikost zdála být nekonečná.
„Doufám, že se nám podaří vidět to tady při západu slunce, vsadím se, že to musí být nádhera.“
„Jestli chceš, můžeme si dát nahoře večeři. Můžu si promluvit s recepční, aby nám tu připravila stůl pro dva.“
„To by bylo úžasný. Dneska večer?“ Zeptal se Bill s očekáváním.
„Jestli chceš.“
„To chci. Musím se jít převléknout a jít na masáž, budeš tu, až se vrátím?“
„Ne, já se převléknu a na chvíli vyrazím na sjezdovku.“ Nathan se odtáhl a vrátil se do ložnice.
„Okay, tak se potkáme před večeří.
***
Bill se vrátil do apartmá jen v županu a cítil se uvolněný a zrelaxovaný. Měl za sebou masáž obličeje, po které následovala kompletní masáž, a po ní si na dobrých patnáct minut zdříml. Když se probudil, byl sám a místností se linula tichá instrumentální hudba.
Nathan v jejich apartmá nebyl a na mobilu neměl žádné zprávy; Bill se tedy převlékl do čistého oblečení a s knihou zamířil do místnosti u vstupní haly, ze které byl výhled na sjezdovku. Zastavil se v kavárně na konci haly a objednal si horkou čokoládu s příchutí vanilky a marshmallow. Našel si semišové křeslo před oknem, kousek od velkého krbu, který dominoval jedné stěně, a zadíval se z okna. Sledoval různé bundy a hledal tu, o které věděl, že je Nathanova. Když ji nenašel, obrátil pozornost ke knize a začal číst.
Když Bill znovu vzhlédl, aby to zkontroloval, celkem snadno našel Nathanovu bundu. Vstal a přešel k oknu, aby si ho lépe prohlédl. Nathan se nahoře na kopci ani nezastavil, než se vydal rychle dolů. Koutkem oka zahlédl černou bundu a jeho mozek zaregistroval blonďaté dredy, když se postava pohybovala z kopce na snowboardu. Bill ještě několik minut stál u okna a čekal, jestli Nathana nebo instruktora znovu uvidí.
Posadil se na své místo a těkal pohledem mezi knihou a oknem v naději, že někoho z nich znovu uvidí. Nejdřív uviděl černou bundu, tentokrát stála vedle červené s nápisem „Lyžařská hlídka“ na zádech. Muž v červené bundě měl na botách připevněný snowboard a živě hovořil s mužem v černé. Srazili svoje pěsti a znovu se společně vydali dolů po svahu. Bill je pozorně sledoval, dokud mu nezmizeli z dohledu. Vypadalo to, že se skvěle bavili, a Bill dál dělil svou pozornost mezi knihu a svah a čekal, až se černá bunda znovu objeví.
***
Jak čas plynul, Bill si ani nevšiml, že už nesleduje Nathanovu bundu. Teď sledoval známou černou bundu a dredy. Bill sledoval snowboardisty už 45 minut, když ucítil, jak se studené prsty dotýkají jeho zátylku. Bill nadskočil, otočil se a uviděl Nathana, jak stojí za ním s velkým úsměvem na tváři.
„Ahoj, zlato, viděl jsi mě tam?“
„Viděl, šlo ti to skvěle. Bavil ses?“
„Bavil. Bylo příjemný být zase na svahu. Doufám, že jsi připravenej to zkusit, protože mám v plánu tam být zítra celý den.“
Bill se podíval na Nathanovy růžové tváře a přemýšlel o tom, jak budou vypadat ty jeho po pobytu v mrazu. Dnes večer se bude muset pořádně namazat.
„Už se těším. Ale budeš muset být trpělivý, jelikož jsem na tom nikdy nestál.“
„Samozřejmě, že budu, zlato. Budu ten nejlepší učitel. Teď se pojďme připravit na večeři, pokojová služba by měla přijít za dvacet minut.“
Bill se podíval z okna a viděl, jak se muž v černé bundě sehnul, aby si odepnul boty ze snowboardu a zvedl prkno. Jeho přítel v červené bundě ho napodobil. Posunul si brýle na helmu a podíval se k oknu. Jeho oči se setkaly s Billovými a on se na něj usmál s jedním koutkem úst výš než druhým. Bill mu úsměv krátce opětoval, než sklopil zrak, aby zvedl svou knihu a nyní již prázdný hrnek a spěchal za vzdalujícím se Nathanem.
autor: AshesPashes
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
