autor: AshesPashes
Lekce
Bill se ráno probudil svěží a natěšený na nadcházející lekci lyžování. Zašel do obchodu se sportovními potřebami a našel bundu speciálně vyrobenou pro lyžování v černé a červené barvě. K bundě si koupil rukavice, a také oteplováky. Koupil si také termokalhoty a tričko pod bundu a termoponožky. Nevěděl, kolik bude potřebovat vrstev, jelikož bude fyzicky aktivní, ale prodavač mu doporučil, aby si koupil termoprádlo, vzhledem k tomu, že je dost štíhlý. Jelikož v obchodě nedostávali provize, usoudil, že s ním jednají na rovinu.
Když Bill vylezl z teplé postele a vydal se do koupelny, ucítil vůni kávy. Spěšně provedl ranní rutinu čištění zubů, mytí obličeje, krémování a česání vlasů a vydal se hledat kávu, kterou cítil.
„Dobré ráno,“ pozdravil Nathana, který seděl v obývacím pokoji s novinami. „Zbyla ještě nějaká káva?“
„Ne, už jsem všechno vypil. Budeš si muset udělat, nebo zavolat pokojovou službu,“ řekl Nathan a ani se na Billa nepodíval.
„Díky, že na mě myslíš,“ zabručel Bill, když se přesunul k telefonu a procházel nabídku pokojové služby. Objednal si kávu a talíř vajíček, toasty s klobásou a ovoce, protože potřeboval bílkoviny a kalorie na všechno to lyžování, které ho čekalo. Vrátil se do ložnice, aby se převlékl, zatímco čekal na doručení objednávky pokojové služby. Rychle si sepnul vlasy, jelikož dnes bude mít na hlavě čepici, a vynechal líčení. Dvakrát se zamyslel a vrátil se, aby použil trochu tužky na oči a řasenku.
Když se ozvalo zaklepání na dveře, oblékl si přes termoprádlo župan a šel otevřít. Podle očekávání se Nathan z místa na pohovce ani nehnul, aby číšníka pustil dovnitř. Bill dal muži spropitné a posadil se ke snídani, ignoruje apatického Nathana; Bill byl naštvaný. Nathan někdy dokázal být tak sebestředný a bezohledný, až ho to přivádělo k šílenství. Chtěl někoho, kdo by na něj a jeho pohodlí myslel stejně jako on na svého přítele a ujistil se, že má vše, co bude potřebovat.
Během jídla vychladl a podíval se na Nathana.
„Spal jsi v noci dobře?“ Zeptal se Bill a snažil se prolomit tíživé ticho, které mezi nimi vládlo.
„Jo, dobře,“ odpověděl Nathan stroze.
„Byl jsi dlouho vzhůru?“ Zkusil to Bill znovu.
„Asi hodinu.“
„Děje se něco? Odsekáváš mi. Měl jsi celou noc moje koleno v zádech nebo co?“ Pokusil se Bill zavtipkovat a lehce se usmál.
„Ne, nic takovýho. Jen se snažím číst noviny a ty mi do toho pořád skáčeš. Půjdu se převlíknout, tak rychle dojez snídani, ať můžeme vyrazit.“
Nathan vstal z pohovky a přesunul se zpátky do ložnice. Bill si povzdechl a doufal, že se Nathanova nálada venku zlepší. Odmítal se mu omlouvat, aby ho uklidnil. Věděl, že je Nathan naštvaný kvůli Billovým uštěpačným poznámkám ohledně kávy, ale pravdou bylo, že mu jeden šálek nechat mohl. Když dojedl, položil tác za dveře pokoje a šel si obléct zbytek výbavy.
***
Bill stál bokem na vrcholu kopce, a pozorně poslouchal Nathanovy pokyny.
„Až budeš připravenej sjet kopec, dáš lyže na šířku ramen. Až budeš chtít zastavit, udělej pluh. Pokud budeš mít pocit, že spadneš, zkus spadnout na bok. Nechceš přece spadnout přímo na zadek a narazit si kostrč.“
„Nic víc vědět nepotřebuju?“
„Vlastně ne, Bille, je to docela jednoduchý.“
„Neměli bychom začít na méně strmém kopci?“ Zeptal se Bill, když se podíval na svah před sebou.
„Tady je to v pohodě. Jen mysli na všechno, co jsem ti říkal, a jeď dolů. Budu tě odtud hlídat, a až se dostaneš dolů, počkej na mě za červenou čárou. Já sjedu dolů a zpátky nahoru můžeme vyjet lanovkou společně,“ ujistil ho Nathan.
„Jestli si myslíš, že to zvládnu, tak jdu na to.“
Než se Bill odstrčil, ještě jednou si v hlavě zopakoval pokyny, které mu Nathan dal.
Nepopojel moc daleko z kopce, když upadl. Měl dostatek duchapřítomnosti, aby nezapomněl spadnout na bok. Levým bokem narazil do udusaného sněhu a usykl bolestí. Pomalu vstal a zkusil to znovu. Musel se nějak dostat z kopce dolů, aby zamířil k vleku a mohl se vrátit nahoru. Znovu získal rovnováhu, postavil se na lyže a znovu se odpíchl. Tentokrát se dostal o něco dál, ale přesto znovu upadl. Schytal ránu do levého boku, ale znovu se zvedl, aby sjezd dokončil. Jeho další dva pokusy o lyžování byly hodně podobné. Cestou dolů několikrát spadl a pokaždé dopadl na levou kyčel, která ho teď bolela a nejspíš byla pohmožděná. Když se dostal zpátky na vrchol, nebyl zrovna šťastný. Dal do toho všechno, několik solidních pokusů, a ať zkoušel, co zkoušel, pořád se mu to nedařilo.
„Potřebuju pauzu,“ řekl Bill, když ho vlek vysadil na vrcholu kopce.
„Ne, ty potřebuješ hlavně sjet ten zatracený kopec, aniž bys spadl na zadek, vypadáš směšně.“
„Přestaň na mě křičet. Já se, kurva, snažím. Nevím, proč trváš na tom, abych to zkoušel na tomhle svahu,“ procedil Bill skrz zuby ve snaze nezpůsobit scénu.
„Protože navzdory tomu, jak se chováš, nejsi děcko a můžeš jezdit na svahu pro velký kluky.“
„Jdi do prdele, já končím. Nehodlám tady stát a nechat na sebe křičet. Snažím se, jak nejlíp umím, a od tebe slyším jen samý urážky.“
Bill si odepnul lyže a otočil se k odchodu. Byl rozzuřený a nebýt zimy, měl by tváře rudé vztekem. Cestou zpátky do půjčovny Bill uviděl u sjezdovky ceduli s nápisem: Lyžařské kurzy každou hodinu.
Bill se rozhlédl a spatřil dredaře s instruktorskou bundou, a tak se zastavil a pozoroval ho. Muž mluvil se dvěma mladými kluky a jednou dívkou. Všichni měli na nohou připevněné snowboardy. Měl rozkročené nohy, když se krčil nízko a ukazoval dětem správnou formu.
Děti napodobovaly jeho postoj a on sledoval, jak se instruktor narovnal, aby se mohl pohybovat kolem dětí a dávat jim pokyny. Několik minut stál a pozoroval, jak muž trpělivě komunikuje s dětmi a co chvíli se usmívá.
Bill pak zamířil do půjčovny a vrátil jim lyže. Dali mu lístek pro případ, že by si ten den chtěl lyže znovu půjčit, jelikož půjčovné, které zaplatil, pokrývalo vypůjčení lyží na celý den.
Bill se vrátil dovnitř a rozepnul si bundu. Když se podíval na hodiny, ukazovala hodinová ručička téměř jedenáct. Rozhodl se, že na další lekci rozhodně nebude spěchat. Potřeboval pauzu a možná i teplou sprchu.
Odplahočil se do svého pokoje, sundal si oteplováky, ale termoprádlo si nechal na sobě, když se rozvalil na postel. Sprcha mohla počkat. Ležel v posteli a přemýšlel o Nathanovi a jeho chování.
Bill doufal, že jeho dovolená s Nathanem změní jejich vztah; že mu Nathan ukáže novou stránku, tu klidnější a rozumnější. Chodili spolu už šest měsíců a většinu té doby se Nathan choval jako povýšený a panovačný člověk. Bill zpočátku přisuzoval jeho celkové chování stresujícímu a rychlému tempu jeho práce obchodníka s cennými papíry, nikoli jeho skutečné osobnosti. Uměl být drzý a povýšený, měl rád, když bylo po jeho, a vyžadoval, aby všichni splňovali jeho standardy. Když s ním Bill začal chodit, líbilo se mu, že Nathan dává najevo, co cítí, a nikdy nebylo pochyb o tom, co si skutečně myslí, ale s postupujícím vývojem jejich vztahu to začalo být více než nepříjemné.
Bill si znovu povzdechl, nechtěl právě teď myslet na svůj vztah s Nathanem. Jestli chtěl zkusit lyžování znovu, tentokrát s trpělivým a vyškoleným instruktorem, musel se nejdřív trochu uvolnit. Nastavil si na telefonu budík, zavřel oči a nechal se unášet.
***
Tom si na konci lekce s každým dítětem plácl a zamával mu; každé dítě se rozzářilo, když si ho rodiče vyzvedli na místě, kde se přihlašovali na lyžařskou lekci. Tom zamával poslednímu dítěti a přešel ke stánku s vybavením pro láhev s vodou a pár lyží.
Tom sledoval, jak k němu kráčí krásný muž, kterého viděl den předtím v hale, a v ruce drží lyže. Tom si nemohl pomoci, ale usmál se a prohlédl si jeho červenočernou soupravu. Jeho bunda, čepice, rukavice, dokonce i polarizační brýle měly černou a červenou barvu. Když se před ním ten krasavec zastavil, Tomův úsměv se ještě rozšířil.
„Tady se čeká na lekci?“ Zeptal se Bill.
„Jo, Chase by tu měl být za pár minut.“
Když Bill znovu promluvil, snažil se, aby v jeho hlase nezaznělo zklamání. „Ah, takže ty je neučíš?“
„Chase obvykle učí dospělé začátečníky. Já to umím s dětmi a mají tendenci mě poslouchat, takže mě většinou přidělí k těm nejmenším,“ usmíval se Tom dál.
„Takže to znamenat, že jsi nesmírně trpělivý, co?“
„Dalo by se to tak říct.“
„Pak si myslím, že bych se měl asi učit s dětmi. Na lyžích mi to zatím moc nejde, a jestli na tom svahu mám předvést něco, co alespoň trochu připomíná lyžování, potřebuju někoho, kdo na mě nebude křičet pokaždý, když udělám něco špatně.“
Tom se zasmál a Billovi se líbilo, jak ten upřímný úsměv rozzářil tvář druhého muže.
„Chase je skvělej a trpělivej člověk, ale klidně se můžeš přidat k mladším žákům. Jen počkáme ještě pět minut, jestli se neobjeví někdo další.“
„Super,“ řekl Bill a opětoval Tomův úsměv.
„Mimochodem, jsem Tom.“
„Oh, já Bill.“
„Bill? Takové jméno jsem nečekal, ale hodí se k tobě.“
***
„Myslím, že jsme tu jen my dva,“ řekl Tom, když se nikdo další neobjevil.
Tom strávil dobrých deset minut na vrcholu menšího kopce tím, že Billovi vysvětloval, jak se má odrazit, zastavit, spadnout a otočit na lyžích.
Bill Tomovy pokyny pozorně poslouchal. Dal Billovi několik pokynů a rad, které mu Nathan nedal.
Tom sledoval Billa z vrcholu kopce, jak sjíždí dolů. Několikrát ztratil rovnováhu a zavrávoral, ale podařilo se mu spadnout až těsně před červenou bezpečnostní čárou na úpatí malého kopce. Bill se plahočil nahoru po koberci a po odděleném úseku na straně kopce, aby se dostal zpátky k Tomovi.
„Okay, Bille, nechci, aby sis to vyložil špatně, ale moc sebou šiješ. Držíš nohy příliš daleko od sebe a při lyžování je potřeba je mít blízko sebe. Rozhodně nejsi beznadějný případ, ale myslím, že by ti to šlo líp se snowboardem. U jízdy na snowboardu potřebuješ ten široký postoj, který ti zřejmě víc vyhovuje, a není to tolik o rukou a nohou jako při lyžování. Jestli chceš, můžu tě místo toho naučit jezdit na snowboardu.“
„Myslíš, že na to mám koordinaci?“
„Rozhodně, máš dobré držení těla přímo pro snowboarding. Zkusíme to, a pokud tě to nebude bavit, dám ti další individuální lekce lyžování v čase, který si vybereš.“
Bill následoval Toma zpátky do půjčovny. Tom zařídil, aby Billovi bez příplatku vyměnili vypůjčené lyže za snowboard, a sehnal mu chrániče zápěstí.
„Okay, Bille, řeknu ti všechno, co potřebuješ vědět, a pak to spolu zkusíme, ano?“
„Dobře,“ přikývl Bill a pozorně poslouchal, když Tom začal mluvit.
„Nejdřív musíme zjistil, která je tvoje vedoucí noha. Potřebuju, abys mi věřil, ano, Bille?“ Zeptal se Tom a díval se Billovi přímo do očí. Bill jen tupě přikývl a pohled mu oplácel. „Dobře, prostě jen stůj a nehýbej se.“
Tom obešel Billa a očima bloudil po jeho těle. Izolační látka jeho svrchní výstroje skrývala nádherné tělo. Když už stál za ním, s potěšením zjistil, že jeho zadek vypadá v lyžařských kalhotách báječně. Tom si ho prohlížel jen o vteřinu déle, než bylo nutné, než do něj trochu strčil. Billova levá noha vykročila vpřed jako první a on se otočil, aby se na Toma zamračil.
„Co to sakra děláš?“ Zeptal se Bill rozhořčeně.
„Zjišťuju, která je tvoje vedoucí noha; je to levá. To je noha, kterou budeš mít vpředu na prkně, aby ti pomohla s vedením. Nejjednodušší způsob, jak to otestovat, je vyvést tě z rovnováhy a zjistit, kterou nohou vykročíš jako první, ale nechtěl jsem, abys na to myslel.“ Tom se na Billa usmál a jeho mysl se uklidnila, když mu úsměv opětoval.
„Tak jo, když jezdíš na snowboardu, používáš k řízení celé tělo, nejen chodidla a nohy. Když stojíš na prkně, budeš držet paže u těla a ruce budou směřovat ke koncům prkna. Drž kolena mírně pokrčená a váhu ve středu. Pokud se nakloníš až moc dopředu nebo dozadu, nakloníš se opačným směrem. Pokud začneš padat a nezískáš zpět rovnováhu, chci, abys sevřel ruce v pěst a přitáhl si je k tělu. Když budeš padat dopředu, ujisti se, že padáš na předloktí, ne na lokty, ani ruce nebo zápěstí. Ruce drž sevřené v pěst. Pokud spadneš na roztažený prsty, můžeš si nějakej zlomit, a to nechceme. Pokud budeš padat dozadu, měj sevřené pěsti přitisknuté k hrudníku a nepadej přímo na zadek. Vyber si stranu, na kterou spadneš, a kutálej se tím směrem. Tyhle chrániče zápěstí si nasadíš pod bundu a rukavice.“
„Chrániče zápěstí? Jako vážně?“ Zakňučel Bill a lehce ohrnul spodní ret, který tak našpulil.
Tom se musel ovládat, aby Billa na našpulené rty nepolíbil. „Jo, vážně. Kdybys třeba jen jednou špatně spadl, tohle ti zachrání zápěstí před zlomením, aspoň dokud se to nenaučíš.“
„Ty je nosíš?“
Tom si vyhrnul rukáv bundy, aby Billovi ukázal vlastní chrániče zápěstí. „Nechtěl bych to po tobě, kdyby to nebylo důležité nebo kdybych to já sám nedělal.“
Bill zabručel: „Dobře.“
Tom dál dával Billovi rady a triky, jak zvládnout jízdu na snowboardu. Přinutil Billa trénovat pády dopředu i dozadu, aby měl představu, co může čekat, až se to stane doopravdy.
Když přišel čas na to sjet mírný kopec, Bill cítil, že je naprosto připravený. Tom ho ujistil, že pojede dolů taky a že se setkají za červenou čárou na konci malého svahu.
Bill se zhluboka nadechl a vyrazil ze svahu dolů tak, jak mu Tom nařídil. Držel tělo nízko a váhu ve středu. Lehce a s jistou dávkou ladnosti sjel svah. Když se dostal na konec, aniž by spadl, rychle si odepnul boty a pásek kolem kotníku, který sloužil k upevnění prkna. Nadzvedl si brýle, začal poskakovat a křičet.
„Dokázal jsem to, dokázal jsem to. Tome, viděl jsi mě? Já to, kurva, zvládl.“
Bill se rozběhl přímo k Tomovi, objal ho kolem krku a skočil mu do náručí. Sotva Tom objal Billa kolem pasu, ten pohyb stačil k tomu, aby Tom ztratil rovnováhu a spadl dozadu, jelikož jeho nohy byly stále připoutané k prknu.
Jejich oči se setkaly a několik krátkých úderů srdce si vyměňovali pohled. Billův hrudník se zvedal námahou smíšenou s něčím jiným. Podíval se do Tomovy usměvavé tváře a pocítil, jak ho to k instruktorovi táhne. Tom si olízl rty a držel Billův pohled, než se Bill posunul a odtáhl se od druhého muže.
„Moc se omlouvám,“ řekl nakonec s tváří rudou rozpaky stejně jako chladem, zatímco se od Toma odlepil a postavil se. Natáhl ruku, aby Tomovi pomohl na nohy.
„Já to chápu, byl jsi prostě nadšenej. Jsem si jistej, že po všem tom marným snažení naučit se lyžovat, je super pocit, když konečně zvládneš sjet kopec na první dobrou.“
„Bylo to úžasný a vzrušující a já to chci zkusit ještě stokrát,“ řekl Bill a poskakoval na místě.
„Tak jdeme nahoru. Jestli dokážeš tenhle svah ještě párkrát úspěšně sjet, naučím tě zatáčet, a pak můžeš vyrazit na nějakou sjezdovku pro začátečníky.“
Bill ještě několikrát sjel kopec s ještě větším nadšením, jelikož teď věděl, že to zvládne. Při třetím sjezdu sice upadl, ale jeho mozek se rychle nastartoval, když si vzpomněl na Tomovy instrukce ohledně pádu na předloktí.
Poté, co Bill zvládl používat své tělo k řízení prkna, aby mohl zatáčet a vybočovat, Tom prohlásil, že je připraven zkusit sjezd pro začátečníky.
Tom se s ním vydal na novou sjezdovku a dole se opět setkal s Billem, aby mu pogratuloval. Billovi se podařilo Toma neobejmout. Přestože mu sníh a studený vzduch rozpraskal tváře, stále se pyšně usmíval, což mluvilo za vše. Bill se připravoval na třetí sjezd z kopce pro začátečníky, když najednou někdo zavolal.
„Hej, Tome, čeká na tebe další skupina dětí. Máš deset minut, tak se nezapomeň hydratovat,“ křikl jejich směrem další muž v černé instruktorské bundě.
„Díky, Chasi. Za pár minut tam budu,“ křikl Tom na svého kolegu, a pak se otočil zpátky k Billovi. „Myslím, že to zvládáš, ale nepřeháněj to, nebo tě to bude později hodně bolet. Asi bys měl jít do chaty a dát si něco k pití, jestli máš v úmyslu pokračovat. Potřebuješ se trochu hydratovat.“
„Dobře, díky. Vážně si vážím toho, že jsi mě to naučil.“
„Vůbec nemáš za co. Uvidíme se,“ usmál se Tom. Už chtěl odejít, ale nakonec se k němu znovu otočil. „Hele, doufám, že nejsem moc troufalý, ale nechtěl bys třeba zajít na oběd? Kolem jedný mám pauzu.“
„Oh, nemůžu. Už jdu na oběd s někým jiným,“ řekl Bill s omluvným výrazem ve tváři.
„Tak se dobře bav. Nezapomeň, že to nemáš přehánět a zůstaň hydratovaný,“ řekl Tom a usmál se, aby dal Billovi najevo, že se na něj nezlobí. Když Bill odpověděl kladně, Tom se otočil a vrátil se dovnitř.
autor: AshesPashes
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
