autor: AshesPashes
Zrušené rande
Bill seděl u stolu v restauraci v prvním patře chaty. Znovu zkontroloval čas na svém telefonu a zprávy. Hned poté, co Tom odešel, vrátil se ze snowboardu, aby si dal sprchu a připravil se na oběd s Nathanem. Posledních dvacet minut seděl u stolu, usrkával vodu a ze všech sil se snažil neobjednat si.
Po všem tom snowboardingu, který absolvoval, a po neúspěšném lyžování předtím, měl Bill hlad a potřeboval energii, kterou mohl získat jen z bílkovin. Znovu zvedl telefon a poslal Nathanovi poslední zprávu, ve které mu sdělil, že pokud se do deseti minut neukáže nebo alespoň neozve, objedná si bez něj.
Bill položil telefon na stůl a vzhlédl právě včas, aby viděl, jak Tom vchází do restaurace. Neměl na sobě výbavu do sněhu, ve které ho Bill viděl naposledy, ale lehce pytlovité džíny a krémový svetr, který mu byl trochu moc velký. Když se jejich oči setkaly, Bill se usmál a jeho tvář se rozzářila.
Tom mu zamával, ale k jeho stolu nezamířil. Místo toho se na chvíli zastavil, aby něco řekl hostesce, čímž ji rozesmál. Než se nad tím Bill stačil zamyslet, obrátil jejich směrem oči v sloup. Jakmile si uvědomil, co udělal, zavrtěl hlavou a trochu rozpačitě se zadíval na stůl. Jeho jediné štěstí bylo, že se ani jeden z nich nedíval jeho směrem a neviděl tak jeho iracionální reakci na to, že Tom věnuje sebemenší pozornost někomu jinému.
Bill se díval dolů na červený ubrus položený přes hnědý stůl, když se někdo přiblížil a lehce zakryl světlo.
„Ahoj,“ řekl Tom, a Bill se přistihl, že se znovu usmívá, když uslyšel ten jasný tenorový hlas.
„Ahoj, Tome, jak se máš?“
„Dobře; pro dnešní odpoledne mám hotovo, tak jsem si řekl, že si skočím na oběd. Jen jsem tě chtěl pozdravit, protože jsem tě tu viděl samotného a vypadalo to, že se nudíš.“
Bill se znovu podíval na čas na svém telefonu a povzdechl si. „Nudím se. Můj přítel má zpoždění a já mám hlad.“
„No, jestli má zpoždění, tak si prostě objednej bez něj.“
„Přesně to mám v plánu. Nechceš se ke mně přidat?“ Zeptal se Bill s úsměvem.
„Moc rád,“ odpověděl Tom a posadil se naproti Billovi.
Oba si objednali jídlo a jejich rozhovor se nesl v lehkém rytmu. Trochu si povídali o Tomově práci a o tom, jak se naučil lyžovat a jezdit na snowboardu. Tom mu také vyprávěl několik historek o nějakých pobuřujících hostech a o věcech, které prováděli. Bill mu připadal zajímavý, krásný a nedokázal z něj spustit oči. Měl krásný úsměv a Tom pocítil nával potěšení pokaždé, když se Bill zasmál něčemu, co řekl. Mluvili také o Billovi a o tom, že tohle byla jeho první dovolená na horách a o tom, čím se živí.
Oba muži při jídle a povídání ztratili pojem o čase. Čas hladce plynul a ani jeden z nich si neuvědomil, že v restauraci strávili už hodinu a půl. Samozřejmě oba už dávno dojedli.
Bill se pobaveně zasmál. „Prosím, řekni mi, že se tohle vážně nestalo.“
„Oh, to teda stalo. Nevěděl jsem, co mám dělat, tak jsem tam chvíli stál a zděšeně se díval.“
Bill uslyšel, jak si někdo vedle něj odkašlal, a otočil se, aby uviděl Nathana.
„Ahoj, Nathane. Užil sis lyžování?“
„Jo, to užil. Kdo je to?“ Nathan povytáhl jedno obočí a čekal na Billovu odpověď.
„Oh, to je Tom. Tome, tohle je můj přítel Nathan. Tom tady dělá instruktora a naučil mě jezdit na snowboardu.“
„Bill má talent. Prkno mu sedělo víc než lyže, tak se do toho pustil a opravdu mu to šlo.“
„Měl jsi mě vidět, Nathane. Stačila mi půlhodinová instruktáž od Toma a už jsem sjížděl kopec, aniž bych při první jízdě spadl. Dostali jsme se až na sjezdovku pro začátečníky a už se nemůžu dočkat, až později znovu vyrazím.“
„Možná bys mohl znovu zkusit lyže,“ navrhl Nathan.
„Ne, myslím, že zůstanu u snowboardu. Vážně mi to víc vyhovuje.“
„Myslím, že když se budeš opravdu snažit, zvládneš i lyže.“
„Myslím, že na to nemám koordinaci. Tom říká, že na lyže sebou až moc šiju,“ prohlásil Bill věcně.
„To je pravda. Mít obě nohy přišpendlený k prknu, široký, nízký postoj Billovi vyhovuje víc.“
Nathanovi se z Tomova arogantního postoje začínala vařit krev. „Znáš ho kolik, dvě hodiny, a teď jsi odborník na všechno okolo Billa?“
„No, vím, že ho lyže nebaví. To ze mě nedělá odborníka, jen to ukazuje na fakt, že ho poslouchám, když mluví,“ řekl Tom, když se postavil, a přitom se díval Nathanovi přímo do očí. Chvíli se na sebe dívali, než Tom přerušil oční kontakt a podíval se na Billa. „Díky za oběd, dobře jsem se bavil. Kdybys chtěl zase jezdit a nechtěl jíst sám, stačí se poptat a někdo mě pro tebe najde. Měj se, Bille.“ Tom se na Billa usmál, a pak zamířil pryč, aniž by Nathanovi věnoval pozornost. Naopak Nathan se zamračil na Tomova záda a jeho nálada byla na bodu mrazu.
„Kdo si, kurva, myslí, že je?“ Nathan se zeptal mezi zaťatými zuby.
„Oh, přestaň, Nathane. Je milý a dělal mi společnost, když jsem na tebe čekal. Ani ses neobtěžoval zavolat nebo napsat mi, že nepřijdeš. Procházel kolem, aby si dal něco k jídlu, a já jsem ho pozval, aby si přisedl a poobědval se mnou, aby nemusel jíst sám.“
„Jo, ale mně se prostě nelíbí. Chci, aby ses od něj držel dál. Je to potížista, to poznám.“
Bill se nechtěl hádat a nechtěl o tom dál mluvit. Vlastně doufal, že Toma znovu potká, aby si společně mohli zajezdit na snowboardu.
„Už jsi jedl, nebo si něco dáš?“
„Bille, zrovna jsem přišel. Chci se osprchovat. Něco si objednám, až se vrátíme nahoru.“
Bill kývl na servírku. „Okay, jen mě nech zaplatit, a pak s tebou půjdu nahoru.“ Když servírka přišla, zeptala se Billa, co potřebuje.
„Dáte si ještě něco?“
„Poprosím jen účet, děkuji.“
„Oh, ten je už zaplacený. Vše je srovnané.“
„On zaplatil účet?“ Zeptal se Nathan naštvaně.
„Myslíte Tom? Ano, než odešel,“ odpověděla servírka s úsměvem.
„To…“
„Super, moc vám děkuji.“ Bill přerušil Nathana dřív, než ho mohl uvést do ještě větších rozpaků. Bill jí dal nějaké spropitné a chytil Nathana za paži, aby ho odvedl pryč.
„Proč zaplatil za oběd, Bille?“
„Já nevím, Nathane. Nemluvili jsme o tom. Prostě jsem předpokládal, že si každý zaplatíme jídlo sám.“
„Tak až ho příště uvidíš, vrať mu peníze za svůj oběd. Nechci, abys mu něco dlužil.“
„Uklidni se, takhle to není. Je to milej kluk, kterej chtěl jen udělat něco hezkýho. Jsme tu, abychom si odpočinuli, Nathane. Můžu ti objednat masérku, byla vážně báječná. Víš, že jsou zařazeni mezi pětadvacet nejlepších lázní v zemi?“
„Já nechci masáž. Kdybych ji chtěl, objednal bych si ji sám. Fakt bych byl moc rád, kdybys neflirtoval s každým chlapem, kterýho potkáš.“
Bill nehodlal popřít, že s Tomem flirtoval. Nathan ho obviňoval z flirtování s nejrůznějšími lidmi skoro každý den a obvykle to nebyla pravda. Ale s Tomem to tentokrát takhle rozhodně bylo. Byl to pohledný kluk, který se mu věnoval a skutečně ho poslouchal.
Bill doufal, že na téhle dovolené spatří Nathanovu skutečnou tvář, a začínal si myslet, že ji vidí; jasně a bez filtru.
„Jak myslíš, Nathane. Jestli chceš mít takovouhle náladu, tak si prostě najdu nějakou zábavu a půjdu ti z cesty.“
„Hele, Bille, omlouvám se. Jen vidím, jak se na tebe kluci dívají, a vadí mi to. A ještě víc mi vadí, když je bráníš, a ještě neděláš nic s tím, že tě balí.“
„On to nemyslí zle. Je jen milej.“
„Chci, aby ses od něj držel dál. Myslím to vážně.“
„Nemůžu se mu vyhýbat, když tady pracuje, Nathane.“
„Zkus to,“ řekl druhý muž a zabouchl dveře koupelny přímo před Billovým nosem.
autor: AshesPashes
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
