autor: AshesPashes
Léky proti nespavosti
Bill nemohl usnout. Několik hodin před večeří se vrátil na sjezdovku, aby uklidnil své nervy a získal trochu prostoru od věčně dotěrného Nathana. Byl trochu zklamaný, že venku nepotkal Toma, a tak se soustředil na zdokonalování nově naučených technik a jízdu na sjezdovce. Na sjezdovce pro začátečníky nebylo tolik lidí jako předtím a on byl rád. Znamenalo to totiž, že si může procvičovat kličkování, zrychlování a zpomalování až do sytosti, aniž by se musel bát, že ho bude někdo zdržovat nebo mu překážet.
Večeře s Nathanem byla rozpačitá, a i když se s ním snažil mluvit o snowboardingu, Nathan neměl zájem poslouchat, co mu Bill chce říct. Chtěl, aby Bill lyžoval, ne aby jezdil na snowboardu, a Billův nezájem bral jako osobní urážku.
Byla jedna hodina ráno, když Bill vylezl z postele a cítil se frustrovaný a nesvůj. Ať se snažil sebevíc, nedařilo se mu usnout. Tom měl pravdu, když říkal, že když to přežene, bude ho všechno bolet, ale nešlo jen o bolavé, málo používané svaly, ale také o nepříjemný pocit, který měl ohledně Nathana. Bylo zřejmé, že tenhle vztah fungovat nebude. Nathan byl panovačný, a když na to přišlo, nic se mu nelíbilo a dokázal najít chybu ve většině věcí, které Bill dělal. Proč to snášet, když nemusel? Chtěl si dát cigaretu, další věc, kterou Nathan nesnášel. Rychle vklouznul do bot a sáhl po mikině s kapucí, kterou si oblékl přes černé tepláky. Poté se prohrabal v kabelce a vytáhl krabičku, kterou si s sebou přivezl, a zapalovač. Zkontroloval klíč od pokoje a potichu se vyplížil ze dveří dolů do haly. Měl v úmyslu jít bočními dveřmi a dát si cigaretu. Když zamířil ke dveřím, uslyšel ze společenské místnosti smích a hudbu. U stolů v místnosti hrálo pár lidí, kluků i holek, kulečník a air hockey. Bill mezi nimi poznal pár zaměstnanců, které ten den předtím viděl. Pak si všiml Toma, který se s colou v ruce smál a mluvil s mužem s dlouhými hnědými vlasy.
Bill vyklouzl ze dveří a pár metrů od vchodu si zapálil cigaretu. Vítr silně foukal a rozdmýchával padající vločky mokrého sněhu, a on si stáhl kapuci, aby se chránil, jak nejlépe uměl. Co nejrychleji si potáhl z cigarety, aby se uklidnil a vychutnal si ji, aniž by venku zmrzl. Rozhodl se, že už dál silný vítr nevydrží, uhasil cigaretu a hodil ji do nádoby určené právě k tomu. Když se vrátil dovnitř, jeho oči se setkaly s Tomovými. Úsměv, kterého se mu od dredaře dostalo, byl vřelý a upřímný. Pak uviděl, jak se Tomovy rty pohybují, když se omluvil, postavil se na nohy a zamířil k Billovi.
„Ahoj, jak to, že jsi takhle pozdě vzhůru?“
„Chtěl jsem si zakouřit. Nemůžu spát. Hlavou se mi honí spousta myšlenek, tak jsem doufal, že si tím pročistím hlavu.“
„A pročistil?“
„Jo, vlastně jo. Venku byla taková zasraná zima, že jsem nedokázal na nic jinýho myslet. Co tady děláš takhle pozdě ty? Bydlíš tu nebo tak?“
„Jo, občas. Děláme tady týdenní turnusy, a když jsme v turnusu, tak bydlíme ve služebním bytě. Dnes nebo zítra jsem měl odjet na týdenní volno, ale blíží se sem docela silná bouře, tak jsem si řekl, že bude nejlepší zůstat, abych nemusel jezdit domů v tom svinstvu.“
„Oh, to je asi dobrej nápad. Vůbec mi nedošlo, že tu mají ubytování pro zaměstnance. To je dost šikovný.“
„Jo, to je. Stravu si platíme sami, ale voda je teplá a postel docela velká a pohodlná. Naše parta se tu tak trochu poflakovala. Jestli se ti ještě nechce spát, klidně se k nám můžeš přidat.“
„Ale já nikoho neznám.“
„Znáš mě. A jim to určitě vadit nebude. Jen se tu trochu poflakujeme. Pojď.“
Tom vzal Billa za ruku, aby ho dotáhl ke skupince, ale všichni se podívali na jejich spojené ruce. Bill by přísahal, že ucítil, jak mu přes ruku projel elektrický výboj, jako by Tom těsně předtím, než se Billa dotkl, šoupal nohama v ponožkách po koberci. Jen na vteřinu se na sebe podívali, než se Tom usmál a přitáhl si ho k sobě.
„Ahoj kluci, tohle je Bill. Bille, tohle jsou všichni.“
Když ho Tom dovedl ke skupince, s níž mluvil, uslyšel sborové „ahoj“.
„Ten kluk s brýlemi je Gustav, ale všichni mu říkáme Juschtel, ten dlouhovlasý podivín je Georg, ale klidně mu říkej hobite, a ta holka je Megan, a říkáme ji Megan.“
„Nemilujou mě až tak moc, aby mi dali nějakou pitomou přezdívku,“ řekla s laskavým úsměvem.
„Všichni, tohle je Bill, je to zdejší host a začínající snowboardista.“
„To bych zase neřekl, ale nejsem v tom tak špatnej jako v lyžování.“
„Máš ve snowboardingu velkej potenciál, jen musíš naslouchat svýmu tělu a nechat se jím vést.“ Tom při mluvení upíral oči na Billa, který by přísahal, že viděl, jak Tom špičkou jazyka přejel po svém piercingu ve rtu. Bill cítil, jak mu přeběhl mráz po zádech. Nebyl to nepříjemný pocit, spíše naopak, ten rychlý záchvěv čirého chtíče už dlouho nepocítil.
***
Bill seděl a povídal si se skupinkou. V Tomových přátelích nacházel snadnou útěchu. Bez problému ho přijali mezi sebe a snažili se ho zapojit a mluvit i o jeho zájmech. Tom byl rád, že si Bill s jeho přáteli očividně rozumí. Byli to lidé, se kterými trávil většinu svého času. Nejenže spolu pracovali, ale také spolu žili, jedli a chodili spolu na sjezdovky.
Tom se nemohl ubránit tomu, aby se Billa při každé příležitosti nedotkl. Seděli vedle sebe na pohovce, a tak si položil ruku na opěradlo pohovky, aby se dotkl Billovy paže a jemně pohladil jeho kůži. Cítil, jak se Bill přitiskl k jeho boku, a usmál se. Okamžitě mezi nimi zavládla pohoda, která se nedala popřít.
Bill strávil se skupinkou už dobrých 45 minut a skvěle se bavil. Zapomněl, proč vůbec přišel do haly, což bylo neskutečně osvěžující.
„Nechceš zkusit jít ven a dát si ještě jednu cigaretu?“ Zeptal se Tom Billa, když se naklonil k jeho uchu. Jeho dech se mu otřel o krk.
Bill se rychle podíval z okna a zdálo se, že sníh teď padá přímo dolů, a ne šikmo, takže usoudil, že vítr není tak silný jako předtím.
„Jasně.“ Bill vstal a Tom mu s úsměvem nabídl svoji bundu.
Bill si ji vzal a prostrčil ruce velkými rukávy. Zapnul ji a ze všech sil se snažil nestrkat nos do límce a neočuchávat kolínskou, kterou Tom používal.
Bill měl pravdu, vítr už nefoukal tak silně jako předtím, ale měl pocit, že mokrý sníh padá ještě hustěji. Oba si zapálili cigaretu a několik okamžiků stáli v přátelském tichu. Nad hlavou měli velký zelený baldachýn, který je chránil před většinou padajícího sněhu.
„Takže, jak dlouho tu zůstaneš?“ Zeptal se Tom.
„Jen do pondělního odpoledne. Pak se vydáme na cestu, jelikož to nemáme tak daleko.“
„Už jsi vyzkoušel lázně?“
„Vyzkoušel a přemýšlím, že si na zítřek objednám další procedury, tedy pokud budou mít volné termíny. Chci ještě vyrazit na sjezdovku, ale další masáž nebo možná bahenní lázeň zní taky naprosto báječně.“
„Jo, zdejší masérky jsou opravdu skvělý, byly zařazeny na seznam 25 nejlepších v USA. Klidně jim řekni moje jméno a oni tě zařadí.“ Bill miloval úsměv, který mu Tom věnoval. Byl tak trochu ďábelský a záludný.
„Možná to udělám,“ Bill mu úsměv oplatil. „Dostat se tam ještě jednou by za to vážně stálo.“
Oba znovu mlčeli, dokud nedokouřili.
„Myslím, že se to tam balí. Většina z nich musí ráno pracovat. Nechceš se jít podívat na ubytování pro zaměstnance, než se vrátíš do svého pokoje?“
„Moc rád. Přiznám se, že jsem trochu zvědavý. Je to jako na koleji? Máš spolubydlícího?“
„Dalo by se říct, že je to něco jako pokoj na koleji s vlastní koupelnou, ale ne, spolubydlícího nemám. Cascade má jedny z nejhezčích ubytování pro zaměstnance v okolí. Georg kdysi pracoval v jiném středisku a jejich ubytování pro zaměstnance bylo vážně jako kolej. Dva chlapi na pokoji se společnou koupelnou na konci chodby. Několik sprchových koutů a tak. Nic moc hezkýho. A tady máme na každou směnu stejnej pokoj, takže si tu můžeme nechat pár věcí, i když tu nejsme.“
Tom otevřel dveře a nechal Billa vejít jako prvního. Zamával ostatním, kteří se rozcházeli, a popřál jim dobrou noc. Bill měl pocit, jako by všichni věděli, že odchází s Tomem do jeho pokoje. Trochu se červenal, ale většina lidí si stejně nejspíše myslela, že je to jen studeným větrem, který venku foukal.
Když Tom zadal kód dveří, aby se dostal do svého pokoje, Bill s překvapením zjistil, že pokoj nepůsobí neosobně, jak čekal. Vypadal jako garsonka s postelí u vzdálené stěny. Byly tam dvoje dveře, o jedněch předpokládal, že jsou šatna, a o druhých věděl, že jsou do koupelny, protože přes pootevřené dveře viděl na zemi dlaždice. V dalším rohu vedle křesla stála na stojanu kytara a vedle ní malý stolek, na němž bylo něco, co Bill považoval za skicák. Na protější stěně stála komoda s několika věcmi poházenými nahoře a vedle ní vysoká minilednička.
„Ty hraješ na kytaru?“ Zeptal se Bill s očima upřenýma na elegantní nástroj.
„Jo, hraju. To je moje největší vášeň. Snowboarding je ale těsně na druhým místě.“
Bill obrátil oči zpět k Tomovi a promluvil. „Doufám, že mi někdy zahraješ.“
„Stačí říct,“ řekl Tom upřímně s malým úsměvem.
Znovu stáli a dívali se na sebe, když si Tom opět olízl rty.
„Tak, tohle je ono,“ Tom roztáhl ruce, aby ukázal na celou místnost. „Nic moc, ale když jsem tady, tak to tu mám jako doma.“
„Líbí se mi to. Vypadá to tu opravdu pohodlně a překvapivě teple; domácky.“
„Díky. Dáš si něco k pití? Mám v lednici vodu i limonádu.“
„Ne, díky. Nevadí, když si sednu?“
„Vůbec ne,“ řekl Tom, sám přešel k posteli a posadil se.
Bill se posadil na postel vedle Toma, protože to bylo jediné dostatečně velké místo v malé místnosti, kde oba mohli společně sedět. Tom, který obvykle neměl problém, pokud šlo o balení kluků, teď přesně nevěděl, co má dělat. Bill měl přítele, ale i přesto ho neskutečně moc toužil políbit.
„Nathan říká, že jsi problémista a že bych se od tebe měl držet dál.“
Tom se na Billa podíval a ušklíbl se. „Nejspíš má pravdu. Poslechneš ho?“
„Rozhodně ne,“ odpověděl Bill a zavrtěl hlavou.
Tomův úsměv se rozšířil těsně předtím, než se k Billovi lehce naklonil, čímž mu dal šanci uhnout, pokud by o polibek nestál, ale Bill se naklonil dopředu, zrušil vzdálenost mezi nimi a položil svoje rty na Tomovy. Chvíli se líbali, čímž si vyjadřovali nově nalezené vzájemné city.
Když se Tom odtáhl, aby se na Billa podíval, znovu otevřel oči.
„Jsi tak krásný, Bille.“
„Taky se mi líbí tvůj obličej,“ řekl Bill se smíchem. Tom se k němu přidal.
Bill udržoval Tomův oční kontakt, než se posunul na posteli. Zul si obnošené tenisky a přitáhl si nohy na postel. Tom ho napodobil a lehl si k Billovi. Jejich obličeje byly blízko sebe, když každý z nich ležel na jednom z polštářů. Bill se znovu naklonil dopředu, aby spojil jejich rty, a usmál se do polibku, když ho Tomova ruka objala a přitáhla si ho k sobě.
Sdíleli spolu sladké polibky, aniž by se je snažili prohloubit, a ani jeden z nich netlačil na toho druhého. Zatímco se líbali, Tom nenuceně přejížděl prsty po Billových zádech. Každý polibek byl ten správný a Bill přisunul své tělo blíž k Tomovu. Polibky se přirozeně změnily v pouhé pusinky, až se k sobě jen přitiskli, aniž by se líbali a jen sdíleli stejný prostor.
autor: AshesPashes
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
