autor: AshesPashes
Baby, když zhasnou světla
Tom lehce zvedl hlavu. Bill se k němu přitulil a hlavu měl položenou na Tomově rameni. Usnuli a Tom si nebyl úplně jistý, jak dlouho spali. Podíval se k budíku na nočním stolku a všiml si, že červené LED světlo nesvítí. Posadil se, jak nejvíc to šlo, aniž by Billa vzbudil, a podíval se směrem ke koupelně. Pamatoval si, že nechal světlo rozsvícené, ale teď bylo zhasnuté. Ta trocha světla, která proudila do pokoje, pocházela z okna, jež nechal otevřené. Venku už bylo určitě pozdě, protože už byla docela tma.
Tom se snažil vytáhnout ruku zpod Billovy hlavy, aniž by spícího muže probudil. Bill vydal tichý zvuk a maličko pootevřel oči. Uviděl Toma a usmál se.
„Ahoj,“ řekl Bill s ospalým úsměvem.
„Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit.“
„To je v pohodě. Kolik je hodin?“ Zeptal se Bill a podíval se na hodiny. „Proč jsou vypnutý? Narazili jsme předtím do zásuvky?“ Bill provokativně zahýbal obočím.
Tom se zasmál: „Jsem si docela jistej, že ne, protože to vypadá, že je vypnutý všechno. Chtěl jsem to prozkoumat.“
Tom stáhl peřinu, položil nohy na dřevěnou podlahu svého pokoje a zachvěl se. Podlaha byla pod jeho nohama mrazivě studená. Dřevo bylo často trochu studené, ale nikdy ne tak nesnesitelně jako teď.
„Myslím, že asi vypadl proud.“ Tom přešel k vypínači a bezvýsledně jím cvakl. „Určitě vypadl. Zůstaň v posteli, já se půjdu podívat, jestli někdo něco neví.“
Bill přikývl a zavrtal se pod peřinu, zatímco sledoval, jak Tom sbírá nějaké kousky oblečení. Tom vzal zpoza televize baterku, a když vyšel na chodbu, rozsvítil ji. Přesunul se na chodbu a zaklepal na Gustavovy dveře. Když nikdo neotevřel, zamířil do haly. Všude byly rozmístěny svíčky a přenosné lampy, aby bylo trochu světla. Na recepci stála Megan v bundě resortu.
„Čau, co se stalo?“ Zeptal se Tom.
„Všude jsme tě hledali,“ řekla Megan s úlevou v hlase. Zvedla vysílačku, kterou měla vedle sebe a promluvila do sluchátka. „Tom je tady, právě vešel do haly. Klidně si ho odškrtněte ze seznamu.“ Obrátila pozornost zpátky k Tomovi. „Bill Kaulitz je ten host, se kterým jsi tuhle večer trávil čas, že?“
„Jo, proč? A z jakého seznamu jsi mě právě nechala odškrtnout?“
„Ze seznamu pohřešovaných. Přehnala se tu velká bouře. Za hodinu spadlo přes půl metru sněhu. Jakmile jsme se dozvěděli, že k nám ta bouře míří, snažili jsme se všechny dostat ze sjezdovek. Několik lidí je nezvěstných a ty jsi byl jedním z nich. Na seznamu je i Bill Kaulitz. Je mi to líto, Tome, ale hledají ho.“
„Řekni jim, že ho hledat nemusí, je u mě v pokoji.“
„Oh, a je tam i teď?“ Zeptala se Megan se smíchem a pozvednutým obočím.
„Drž hubu,“ zasmál se Tom. „Ještě někdo je pohřešovanej?“
„Georg se nám ještě neozval,“ rychle zvážněla. „Byl s Chasem na diamantový sjezdovce. Snažili jsme se mu dovolat vysílačkou, ale nikdo se neozval. Nikdo to nemůže jet zkontrolovat, protože venku je moc sněhu a padá další.“
„Kde je Gustav?“
„Snaží se pomoct udržet hosty na místě a zajistit dostatek zásob. Nikdo neví, proč záložní generátory nefungují. Zbytek personálu rozdělují do skupin, a pak do pokojů s krby, aby zůstali v teple, než se podaří generátory nahodit. Někdo tě přidělí do skupiny. Do té doby potřebujeme, aby ses přidal k personálu. Usadili jsme se v konferenční místnosti, takže jdi tam a někdo tě bude informovat o tom, co se děje a co potřebují, abys dělal.“
„Bože, nemyslel jsem si, že jsem spal tak dlouho,“ řekl Tom a promnul si rukama obličej. „Jen skočím informovat Billa, a pak půjdu rovnou do konferenční místnosti.“
Tom popadl zpoza stolu další baterku a jednu LED lampu, které rozdávali hostům. Zamával Megan na rozloučenou a co nejrychleji se přesunul do svého pokoje. Našel Billa stále v posteli s přikrývkou pevně omotanou kolem těla. Tom došel k šuplíkům a vytáhl své nejteplejší tepláky, tričko a mikinu s kapucí. Přinesl věci k posteli a dal je Billovi, aby si je mohl obléknout.
„Prohnala se tu obrovská sněhová bouře, která vyřadila elektřinu. Generátory z nějakého důvodu nefungují a oni potřebují, abych jim trochu pomohl. Mysleli si, že jsme jedni z pohřešovaných. Asi někdo klepal, ale my jsme to neslyšeli. Přinesl jsem ti lampu a baterku. Teď půjdeš nahoru do svého pokoje a rozděláš oheň. Víš, jak to udělat bez použití elektrickýho startéru?“
„Jo, to zvládnu. Jako dítě jsem to dělal pořád.“
„Skvělý. Až skončím, přijdu tě zkontrolovat.“
„Zůstaneš dneska v noci se mnou?“
„Jestli chceš.“
„Neptal bych se, kdybych nechtěl, Tome.“
„Tak přijdu a zůstanu s tebou. Buď v teple a kdybys něco potřeboval, budeme v konferenční místnosti.“
Bill se naklonil a políbil Toma na rty. Zůstal tak o chvilku déle, než chtěl, ale věděl, že Tom musí co nejdříve odejít. Tom polibek neochotně přerušil.
„Vezmi si tu lampu, přinesu další, jestli to půjde.“
Tom si převlékl triko a oblékl si svoji resortní bundu Vali, zatímco Bill se oblékl do tepláků, které mu Tom dal. Nemohl si pomoct, ale obdivoval Billovo pevné tělo, když se převlékal do oblečení. Přistoupil zezadu k Billovi, objal ho kolem pasu a přitiskl se mu ke krku.
„Vypadáš úžasně.“
„A ty ses úžasně cítil. Přál bych si, abychom se pořád ještě mazlili v posteli a neoblékali se, abys mohl odejít.“ Bill se v Tomově náručí otočil čelem ke druhému muži a přitiskl se k němu.
Tom zasténal. „Já taky, ale slibuju, že ti to později vynahradím.“
„To bys teda měl.“
Tom Billa ještě jednou políbil a vydal se ke dveřím. „Zjistím, jaká je situace s večeří.“
„Tady, dej mi do mobilu svoje číslo,“ řekl Bill a podal Tomovi svůj mobil.
I Tom podal Billovi svůj telefon. „Moc si s ním nehraj a šetři baterku. Nevíme, kdy znovu tu elektřinu nahodí.“
„Wow, hezkej, skvělej v posteli a ještě chytrej? Ty nemáš nejmenší chybičku, co?“
„Nezapomeň na můj sportovní talent a laskavý srdce,“ zasmál se Tom. „Za chvíli tě přijdu zkontrolovat.“
***
Tom zamířil do konferenční místnosti a našel Gustava s deskami, jak kontroluje inventář.
„Ahoj, Gusi.“
„Tome, kde jsi sakra byl? Lidi tě hledali venku.“
„Promiň, s Billem jsme usnuli v mým pokoji,“ řekl Tom s obrovským úsměvem.
„Klepal jsem,“ odpověděl Gustav přímo.
„Byli jsme dost unavení.“ Tomův úsměv se ještě rozšířil, když se přiblížil ke svému příteli. „Už se Georg ozval?“
Gustav si konečky prstů protřel čelo. „Stále nic. Doufám, že je v pořádku. Nechápu, proč by se jinak neozval aspoň vysílačkou. Musí být nějaký důvod, proč neodpovídá.“
„Zatím nepanikař. Možná je někdo zraněnej a on s tím má plný ruce práce, tak neměl čas se ozvat. Ale jsem si jistej, že se ozve,“ řekl Tom a poplácal přítele po rameni. „Co potřebuješ, abych mezitím udělal?“ Zeptal se Tom.
Gustav si povzdechl a přinutil se podívat na svůj kontrolní seznam a soustředit se na úkol, který měl před sebou.
„No, snažíme se zajistit, aby všichni hosté měli dostatek vody a přikrývek. Večeře bude tak trochu ve stylu táboráku, pokud se nám nepodaří zprovoznit generátory. Spousta jídla přijde vniveč, takže budeme vařit všechno, co se dá na ohni a doufat, že lidi budou mít hlad.“
***
Uplynuly téměř dvě hodiny od chvíle, kdy Tom opustil Billa, aby mohl pomáhat s organizací jídla a přístřeší pro všechny návštěvníky střediska, když Bill vešel do konferenční místnosti stále v Tomových teplácích.
„Ahoj,“ řekl Bill nesměle. Kolem byli lidé a on přesně nevěděl, jak se má chovat, když má Tom službu a oni jsou uprostřed krize.
„Ahoj,“ řekl Tom s úsměvem a přešel k Billovi. Naklonil se a jednoduchým, lehkým pohybem políbil Billa na rty.
„Už jsem se nahoře nudil. Četl jsem si, ale s tou malou lucernou mi to moc nešlo. Doufám, že nevadí, že jsem tady dole.“
„Samozřejmě, že nevadí. Většina lidí se stejně motá tady, aby nemuseli být sami, nebo čekají, až se dozví nějaké informace o pohřešovaných. Ještě jich pár nezvěstných máme. Vlastně nedělám nic jinýho, než že jsem tu přítomný jako zaměstnanec střediska.“
Bill si všiml, že je to pravda. V místnosti bylo plno lidí, kteří ve skupinkách hráli karty nebo si povídali a popíjeli drinky. Kolem byly skupinky dětí, které hrály stolní hry s lampiony, a lidé přilepení k oknům sledovali, jak sněží.
Bill vzal Toma za ruku, odvedl ho k prázdnému oknu a nechal se Tomem obejmout kolem pasu. Stáli v příjemném tichu a jen pozorovali rychle padající sníh. Najednou se ve sluchátku vysílačky ozval statický šum.
„Hal… sly… mě… něk… do?“ Ozvalo se přerušovaně z reproduktoru.
„Georgu, jsi to ty?“ Zeptal se Gustav. Všichni ztuhli a čekali na odpověď.
„… stave… slyším…“
„Georgu. Georgu, jestli mě slyšíš, zkus pátý kanál. Pět, pět, pět, pět, pět,“ opakoval Gustav pro případ, že by Georgovi uniklo něco z jeho odpovědi. Gustav vyslal tichou modlitbu a přepnul vysílačku na kanál pět.
„Gustave?“ Slyšeli všichni zřetelně jeho hlas.
„Jo, chlape, jsem tady. Kde jsi? Jsi v pořádku? Proč ses neozval? Je s tebou někdo?“
„Jedno po druhém, kámo. Jsem v přidružené chatě kousek od diamantového svahu. Já jsem v pořádku, ale mám tu zraněný. Měl jsem nějaký problémy s vysílačkou a taky jsem měl plný ruce práce s tím, abych všechny bezpečně dopravil do chaty, takže jsem neměl moc čas, abych ji dal dohromady. Jsem tu s Chasem a dalšími třemi hosty. Mám tady Margaret Kleinovou, Josepha Michaelse a Nathana Cartera.“
Bill vedle Toma zalapal po dechu a otočil se na něj. „To je Nathan, Nathan je tam s ním.“
„Je někdo zraněnej?“ Zeptal se Gustav. Další čtyři lidé k němu přišli, když uslyšel jména a potvrdili, že jsou to jejich rodiny nebo přátelé. Saki, generální ředitel, přešel ke stolu, na němž byla mapa areálu. Byly na ní malé křížky, kde už personál lidi hledal.
„Margaret se pěkně praštila do hlavy, myslím, že má možná otřes mozku. Joseph je v pořádku, bez zranění, a Nathan má určitě zlomenou nohu, možná žebro nebo dvě, ale tím si nejsem jistej. Všichni jsou při vědomí, ale potřebujeme pomoc. Máme tady pár zásob; nějaký baterky a balíky s vodou, první pomocí a proteinovými tyčinkami, jsou tu i nějaký deky, ale to je asi tak všechno.“
„Saki je tady a všichni dělají, co můžou, ale maj problém se dostat do oblasti diamantového svahu. Snažili se o to už předtím, ale napadlo strašně moc sněhu a víš, jaký je tam terén. Snaží se najít nejlepší způsob, jak se k vám dostat.“
„Okay, chlape, snažte se dál. Postarám se, aby Margaret neusnula, ale musí se dostat do nemocnice,“ zdůraznil Georg.
„Rozumím, chlape. Děláme, co můžeme. Zůstaň tam v teple a bezpečí a šetři baterky. Teď vysílačku vypni, ale každou hodinu ji zase zapni, aby ses nám přihlásil.“ V Gustavově hlase byly patrné obavy. Jeho nejlepší přítel byl tam venku.
„Pokusím se. Končím.“ S tím Georg zavěsil.
***
Jakmile se Gustav odhlásil, začali se kolem něj a Toma rojit lidé s dotazy, co bude dál s lidmi tam venku. Trvalo deset minut, než se Tomovi podařilo uklidnit lidi natolik, aby mohl jít zkontrolovat Billa, který stál u okna s rukama obtočenýma kolem těla.
„Hej, jsi v pohodě?“ Zeptal se Tom a zastavil se vedle Billa. Nedotkl se ho, jelikož nevěděl, jestli se Billovy city nezměnily, když teď věděl, že Nathan uvízl venku v chatě bez tepla.
„Je to moje chyba, že je tam venku,“ řekl Bill tiše. „Byl na mě tak naštvaný, že jsem se s ním rozešel, že se vydal na diamantovej svah. Kdybych souhlasil, že s ním pojedu lyžovat, byli bychom na tý menší sjezdovce.“
„Neopovažuj se si to vyčítat,“ řekl Tom rozhodně a přistoupil k Billovi. „Šel tam, protože to chtěl. Myslí si, že je profík, ale prostě není. Nevím, proč středisko dovolilo lidem vyjet na diamantovou sjezdovku, když takhle hustě sněžilo. Možná za to může spousta lidí, ale ty za to rozhodně nemůžeš.“
„Já vím. Bože, musím zavolat jeho rodičům.“ Bill si přes ruce stáhl rukávy Tomovy velké mikiny.
„Zatím nikomu nevolej. Zatím nemáme žádný bližší informace, který bychom jim mohli říct, tak s tím ještě počkej.“
Tom váhavě přistoupil k Billovi a chvíli ho objímal. Uklidnilo ho, když se Bill neodtáhl, ale strčil nos do záhybu Tomova krku a zhluboka dýchal.
Když se Bill odtáhl, jeho oči se setkaly s Tomovými. „Jen se cítím opravdu špatně, že je tam venku. Vím, že to vlastně není moje vina, ale cítím se tak zatraceně provinile. Je tam venku zraněný, prochladlý a já přemýšlím, jak zabránit tomu, aby mě jeho zranění přimělo vrátit se k němu. Bože, jsem hroznej člověk, že mě tohle vůbec napadlo.“
„Nejsi hrozný člověk, Bille, jsi soucitný a čestný člověk. Nechceš mu ublížit, ale tím, že se nad ním slituješ, všechno jenom zhoršíš. Nikdy nebude ideální čas na to, aby ses s ním rozešel. Pokud celá tahle situace nezměnila tvůj názor na to, co k němu cítíš, pak si stůj za svým.“
„Nezměnila,“ řekl Bill a podíval se na Toma, než se přitulil do jeho objetí a něžně ho políbil.
Tomovi spadl kámen ze srdce. Nevěděl, jakým směrem to s Billem směřuje, ale věděl, že by to nevedlo nikam, kdyby se s Nathanem usmířil. Tom Billovo objetí opětoval, ale po chvíli se odtáhl.
„Musím jít pomoct s večeří. Brzy se vrátím.“ Tom Billa ještě jednou políbil, než se otočil a připojil se ke svým kolegům.
***
Po večeři se Bill nabídl, že pomůže, jak bude moci, ale bylo mu řečeno, že personál má všechno pod kontrolou. Pomáhat hostům byla další odpovědnost a na centralizovaném místě bylo dost zaměstnanců, kteří zvládli všechno, co bylo potřeba udělat. Tom byl zaneprázdněn tím, že pomáhal hostům uložit se na noc, a tak se Bill vrátil do svého pokoje a čekal.
***
Když Tom zaklepal na Billovy dveře, bylo zřejmé, že je unavený. Už několik hodin pobíhal po resortu. Měl za úkol neustále kontrolovat hosty a stěhovat věci z jednoho konce resortu na druhý. Středisko mělo zásoby právě pro tento druh nouze.
Bill otevřel dveře hned potom, co se ozvalo zaklepání.
„Ahoj,“ řekl Bill, objal Toma kolem krku a vtáhl ho do pokoje.
Tomovy paže objaly Billa kolem pasu a přitáhly si muže k sobě. Po večeři byli od sebe jen pár krátkých hodin a bylo přímo děsivé, jak moc už se stal na tom relativně cizím člověku závislý.
„Bože, jsem unavenej,“ zamumlal Tom Billovi do krku. „Nechali mě běhat po celým resortu a přenášet nejrůznější věci.“
„To už se tak stává, když jsi tak silnej a spolehlivej muž.“
Tom se zasmál, postoupil ještě dál do pokoje a zavřel za sebou dveře.
„Říkal jsem si, že bychom mohli spát v obýváku, protože tam je krb. Už jsem všechno připravil.“ Bill vzal Toma za ruku a vedl ho do obýváku. Bill sundal z postele všechny polštáře a přikrývky a několik dalších, které dostal na recepci. Jednu z přikrývek položil na podlahu před krb a polštáře kolem provizorní postele naskládal na sebe. Poblíž byly naskládané další přikrývky. V místnosti byla LED lampa, ale všechno světlo vycházelo z ohně plápolajícího na vzdáleném konci stěny jen několik metrů od postele.
Bill se na Toma nervózně podíval a doufal, že pokoj nepůsobí příliš romanticky. Nechtěl, aby byl Tom naštvaný, ale myslel si, že by to bylo hezké.
„To je úžasný, Bille.“
„Fakt? Nemyslíš si, že je to všechno moc kýčovitý?“
„Vůbec ne. Myslím, že je to úžasný. Něco jsem ti přinesl; pojďme k dekám.“
„Miluju dárky,“ řekl Bill s úsměvem a rychle zatleskal.
„To si budu pamatovat.“
Tom si svlékl bundu, než si zul boty, a snažil se ze všech sil držet jednu ruku za zády. Přešel k dekám, posadil se a čekal, až se k němu Bill připojí. Ten se posadil, zkřížil nohy a lehce poskakoval.
Tom vytáhl zpoza zad termosku. „Přinesl jsem nám horkou čokoládu.“
„Miluju horkou čokoládu.“
„Dal jsem do ní vanilku, přesně tak, jak máš rád. Aaaa…“ Tom to písmeno protáhl. „Mám tu mini marshmallows.“
Bill se usmál a vyskočil na nohy, aby přinesl dva hrnečky. Vrátil se na deku a podal Tomovi hrnek, aby do něj nalil horkou tekutinu.
„Víš, jak těžký bylo tohle sehnat?“
„Oh ne, neříkej mi, že jsi o to musel bojovat s osmdesátiletou Phyllis. Byla to milá stařenka.“
Tom se zasmál a přiťukl si svým hrnkem s Billovým.
Bill a Tom tiše seděli na podlaze, popíjeli horkou čokoládu a užívali si vzájemné společnosti před krbem. Tom měl ruku kolem Billova ramene a prsty mu vjížděl do vlasů. Bill otočil hlavu, aby se na Toma podíval, a přitáhl si jeho tvář. Tom se sklonil a něžně položil své rty na Billovy.
Trvalo jen chvilku, než se nevinný polibek prohloubil. Vášeň a potřeba svedla oba muže k sobě. Tom přejel rukou po Billových zádech přes tlustou mikinu, kterou měl na sobě. Překážela mu, jelikož chtěl cítit Billovu kůži. Tom se od polibku odtrhl a podíval se na Billa, když si prsty hrál s lemem mikiny.
„Můžu?“
Bill jen přikývl a pomohl mu stáhnout mikinu ze svých dlouhých paží. Tom sáhl po svém vlastním svetru a rychle si ho stáhl. Naklonil se dopředu a znovu políbil Billa na rty. Nemohl se jich nabažit a chtěl je mít, jak jen to šlo. Věděl, že čas strávený s Billem se rychle chýlí ke konci, a chtěl co nejlépe využít čas, který měli. Ani jeden z nich zatím nevěděl, co je čeká, až Bill zítra odjede, pokud to počasí dovolí.
Tom Billa políbil, jeho tělo se přitisklo co nejblíže ke druhému muži a cítil, jak se jeho teplá kůže spojuje s jeho. V místnosti bylo příjemné teplo a ani jeden z mužů nemyslel na zimu, sněhovou bouři nebo nedostatek energie, jen jeden na druhého.
Billovy ruce sjely po Tomově břiše a sáhly po knoflíku Tomových kalhot. Rozepnul sponu, ale na zip kvůli jejich poloze vsedě nedosáhl. Bill se naklonil dopředu, aby donutil Toma zaklonit se. Bill se sklonil nad dredaře a rozepnul zip na jeho kalhotách. Tom zvedl ruce, aby popotáhl tepláky, které si od něj Bill půjčil. Nedostal je ještě úplně dolů, když Billova ruka vklouzla do rozparku v přední části jeho boxerek.
Tom zasténal, když se Billova ruka obtočila kolem jeho tvrdé délky a začala ho pomalu honit. Tom popadl Billa za půlky a přitáhl si druhého muže více k sobě. Znovu spojili jejich rty v hladovém polibku, který zahrnoval jazyk a zuby, kousání a sání Billova jazyka, zatímco černovlásek dál honil.
Bill se od polibku odtrhl a zalapal po dechu. „Tak moc tě chci.“ Sjel rty na Tomův krk a líbal jeho znaménka.
Bill se pohnul, aby se vykroutil z tepláků, a přesto se mu podařilo zůstat na Tomově klíně. Zasmál se, když mu Tom nohama nadzvedl boky, aby si mohl sundat džíny a boxerky, a jakmile byly dostatečně nízko, odkopl je. Tom se na Billa usmál, přejel mu rukama po hrudi a zatahal za jednu z bradavek. Billův úsměv se změnil ve výraz naprosté rozkoše, když Tom povalil Billa mezi deky a zvedl hlavu, aby mohl jeho bradavku zpracovávat ústy.
Bill zasténal a přitlačil boky do Tomova klína. Tom zasténal kolem jeho bradavky a Billovým tělem projel záchvěv. Nechtěl se nechat dráždit, chtěl mít Toma v sobě. Sáhl pod polštář u Tomovy hlavy a vytáhl lubrikant a kondom, který tam dal, když tohle ležení připravoval, v naději, že budou zapotřebí. Po jejich akci před tím se cítil ještě docela připravený, ale odklopil víčko lubrikantu, aby si trochu nalil na prsty.
Díval se Tomovi přímo do očí, když se naklonil dopředu, jednu ruku položil na Tomovu hruď a druhou natáhl dozadu ke svému vchodu. Tom sledoval, jak se Billovy oči zavírají, když do sebe zasunul dva prsty a zajížděl jimi dovnitř a ven. Tom chtěl Billa převrátit na záda a dívat se, jak se prstí, dokud nedosáhne vrcholu, ale ještě víc toužil po tom, aby se udělal v tom těsném žáru.
Bill zasunul třetí prst, zajel dovnitř, a pak zase rychle ven, než je vytáhl úplně. Sáhl po kondomu, roztrhl ho a co nejrychleji a nejefektivněji ho navlékl na Tomův penis. Když potřel několika dlouhými tahy Tomův penis lubrikantem, klekl si na kolena, aby se dostal přímo nad jeho úd. Tom vzal Billa za boky, aby ho pomohl udržet, když klesal dolů na Tomův čekající penis.
Tom žasl nad tím, jak je Bill stále těsný, když klesal, níž a níž na jeho penis. Bill se snažil nespouštět oči z Tomových, ale nemohl si pomoct, zavřel je blahem a ústa otevřel v tichém zasténání. Když v něm byl Tom úplně celý, otevřel oči a podíval se na Toma.
„Vypadáš kolem mě tak kurevsky spokojeně.“
„To proto, že mě tak dokonale naplňuješ,“ řekl Bill zcela vážně a sevřel svaly kolem Tomova penisu v sobě.
Tom zasténal a pevněji sevřel Billovy boky, přirazil do něj a zasáhl Billovu prostatu. Pocity byly tak příjemné, že Bill už nedokázal dál dráždit sebe ani Toma. Po Tomově vzoru se Bill začal hýbat v Tomově klíně a rukama se zapřel o jeho hruď.
Pohybovali se spolu hladce a přizpůsobovali se tempu toho druhého. Bill se kousal do spodního rtu, zatímco se dál pohyboval na Tomovi, a oba je tak přibližoval k orgasmu. Tom přejel prsty po Billově páteři, což vyvolalo zachvění, a pak natáhl ruku, aby mu ji položil na zátylek. Stáhl ho dolů, takže Bill byl téměř naplocho proti němu, a znovu spojil jejich rty.
Bill se nepřestával proti Tomovi pohybovat a nový úhel působil neustálý tlak na jeho prostatu, a zároveň stimuloval Billův ignorovaný úd. Tom ho držel u sebe, tlačil boky vzhůru, aby se setkal s Billovými, a vnikal hlouběji do muže ve svém klíně. Bill přerušil polibek, když vykřikl. Byl neuvěřitelně blízko a cítil, že chybí ještě pár takových přírazů, aby se udělal.
Tom to pochopil, dál pokračoval v přirážení a sténal přitom. Bill teď lapal po dechu a zvuky, které z něj vycházely, zněly jako kňučení. Tomovy prsty se téměř bolestivě zkroutily. Byl blízko, ale nejdřív chtěl přivést k orgasmu Billa. Stačily ještě dva tvrdé přírazy, než Tom ucítil, jak mu na hruď dopadají teplé výrony Billova semene.
Udělal se s Tomovým jménem na svých rtech. Cítil, jak Tom pod ním ztuhl jen chvíli poté, co dosáhl vrcholu, zasténal a pevně sevřel Billovy boky. Tomovo tělo se konečně uvolnilo a on se cítil bezvládně jako hadrová panenka. Bill posunul hlavu tak, aby byla ve stejné úrovni s Tomovou, a mohli si tak vzájemně věnovat několik líných polibků.
Bill se na Toma usmál a neobtěžoval se od něj odlepit. Nemohl, i kdyby chtěl. Tomovy ruce mu vyjely do půlky zad a přitiskly ho k sobě.
„To bylo úžasný,“ řekl Tom a políbil Billa někam blízko jeho spánku.
„Byl jsem docela dobrej, co?“ Zeptal se Bill se šibalským úsměvem, za který si vysloužil plácnutí po zadku.
Chvíli leželi přivinutí k sobě, dokud nezačali podřimovat. Teprve když se Bill pohnul, čímž po jejich tělech rozetřel Billovo sperma, si oba muži plně uvědomili svou nepohodlnou polohu.
„Zůstaň tady, hned jsem zpátky,“ řekl Bill, dal Tomovi pusu na nos a vstal.
Tom uslyšel, jak v koupelně teče voda, a pak ucítil, jak mu studený vlhký ručník přejel po břiše.
„Promiň, že je ta voda studená, ale byla to jediná možnost.“
„Tak to bys měl jít sem a zase mě zahřát. Říká se, že nejlepší teplo je to tělesný.“
„Tuhle teorii rád vyzkouším,“ řekl Bill se smíchem a rychle přeběhl do koupelny, aby tam vrátil mokrý ručník.
Pak se přesunul zpátky k jejich nočnímu ležení, přitulil se k Tomovi a vytáhl přikrývky ze spodní části jejich provizorního lůžka, aby je oba přikryl. Znovu přitiskl svou hruď k Tomově a cítil, jak se mu kolem těla ovinula silná paže.
Několik minut oba mlčeli a pomalu se propadali do spánku.
„Nechci se toho vzdát,“ řekl najednou Bill potichu. Skoro až moc potichu, než aby to Tom slyšel, ale on to přesto slyšel.
„Nemusíš,“ odpověděl Tom, ale na oplátku uslyšel jen tiché zachrápání.
autor: AshesPashes
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
