Come In From The Cold 8. (konec)

autor: AshesPashes

Dveře přibité hřebíky

Ve chvíli, kdy se Bill a Tom vrátili do letoviska, zastavilo je několik lidí, aby se zeptali, jestli Tom slyšel o schůzi zaměstnanců, která se konala za třicet minut. Tom si přál, aby se dostali do hotelu, aniž by je někdo viděl. Bill měl celou cestu do letoviska na zadním sedadle ruku na Tomově noze, a přitom stále vedl rozhovor s Gustavem. Tom byl sotva schopen udržet myšlenky na něco jiného než na to, co Bill dělal, a zoufale se mu chtělo jít nahoru do pokoje a zabarikádovat se tam s Billem až do příštího rána.
Rezignovaný Tom odešel na schůzku, zatímco Bill šel nahoru do pokoje uklidit jejich provizorní ležení a sbalit si to nejnutnější. Středisko Billovi neúčtovalo dva dny navíc, které ve středisku musel zůstat kvůli sněhu. Bill měl odjet v úterý ráno, takže dnešní noc byla jeho a Tomova poslední, takže si budou muset o věcech mezi sebou promluvit. Během večeře k tomu bude ideální příležitost.

Tom poslal Billovi zprávu, že schůzka by měla za půl hodiny skončit a že se pak vrátí k němu na pokoj. Bill se uvelebil na gauči a objednal jídlo přes pokojovou službu, protože se měl Tom za chvíli vrátit.
Nathan mu několikrát volal ze svého mobilu, ale Bill všechny hovory ignoroval. Pak zavolala Nathanova matka. Chtěla vědět, jestli by mohl sbalit Nathanovy věci. Nechtěl Nathana znovu vidět, pokud by to nebylo nezbytně nutné. Co nejzdvořileji jí vysvětlil, že už spolu nejsou, a dokonce už ani nesdílejí jeden pokoj, takže nemá přístup k Nathanovým věcem.
Bill byl odhodlaný nepřemýšlet, zatímco čekal, až Tom přijde. Když uslyšel zaklepání na dveře, snažil se ke dveřím neutíkat. Pokaždé, když Tom přišel k jeho dveřím, byl tak nadšený a tentokrát tomu nebylo jinak.
Když otevřel, zklamaně zjistil, že je to jen zaměstnanec, který přinesl večeři, kterou pro něj a Toma objednal. Když se podíval na toho muže, jeho telefon se znovu rozezněl. Zkontroloval ID volajícího a uviděl číslo, které neznal. Bill hovor přijal a přidržel nohou dveře.

„Haló?“
„Bille, nezavěšuj! Jen chci, abys slyšel všechno, co ti chci říct, než se rozhodneš, že už spolu vážně nemůžeme být,“ řekl Nathan rychle, aby Bill nestačil zavěsit.
„Nemůžeš říct nic, co by změnilo můj názor, Nathane. Už jsem ti to říkal.“ Bill protočil očima a sledoval, jak číšník servíruje jídlo.
„Ale Bille, já jsem se změnil. Chci ti to dokázat.“
„Choval ses ke mně jako k hovnu, Nathane. Měl jsi horkou hlavu, choval ses ke mně, jako bys mě vlastnil a měl právo mi říkat, co mám dělat. V jednu chvíli jsi byl tak milý a pozorný, a vzápětí jsi byl hrubý, povýšený a ponižoval jsi mě. To si nenechám líbit ani od tebe, ani od nikoho jinýho. Řekl jsem, že s tebou končím, a myslel jsem to vážně. Takže mi nevolej, nepiš a nezkoušej to ani přes svoje rodiče. Chci zapomenout, že existuješ.“
„Bille, já tě miluju. Chci s tebou žít.“
Bill neodpověděl, jen s povzdechem ukončil hovor a sáhl do kapsy, aby dal číšníkovi spropitné. Když Bill vzhlédl, uviděl Toma, jak stojí pár metrů ode dveří a tváří se rozpačitě, že právě vyslechl konec Billova rozhovoru.

„Ahoj,“ řekl Tom a přistoupil k němu.
„Jaká byla schůze?“
„Nudná. Mluvili o tom, jak bychom mohli příště zabránit tomu, aby se něco takového opakovalo. Vlastně nebyla naše vina, že se tohle stalo. Lidi rádi lyžují a jezdí na prkně, když sněží. Nikdo nemohl tušit, že se něco takovýho stane.“
„No, spíš by měli mít tyhle schůzky s lidma, kteří instalovali ty generátory. Rozhodně by se nemělo stát, že takhle selžou.“
„Souhlas.“
„Doufám, že máš hlad, večeře právě dorazila.“
„Omlouvám se, že jsem vyslechl tvůj rozhovor s Nathanem,“ řekl Tom a podíval se Billovi přímo do očí.
„To je v pohodě. Kdybych nechtěl, aby to někdo slyšel, přesunul bych se do pokoje a zavřel dveře. Jen doufám, že to byl poslední hovor. Nezaslouží si už víc mého času, takže pojďme si dát večeři, než vychladne; mám hlad.“

Tom následoval Billa do pokoje a zamířil do koupelny. Umyl si ruce, a pak se posadil s Billem ke stolu, který byl prostřen u okna. Bill si nemohl nevšimnout do očí bijícího kontrastu mezi večeří, kterou měl s Nathanem právě na tomto místě, a tou, kterou měl s Tomem. Příjemně si spolu povídali, užívali si jídlo i společnost toho druhého. Zatímco s Nathanem bylo ticho. Vůbec to nebylo romantické, jak by správně mělo být.
Dvojice už skoro dojedla, když Billa napadlo, že je vhodná chvíle pomluvit si o tom, jak to mezi nimi vlastně je.
„Zítra musím odjet, ale vážně se s tebou chci dál vídat.“ Bill nehodlal chodit kolem horké kaše a přešel rovnou k věci.
„Taky bych tě rád vídal,“ usmál se Tom.
„Když říkám vídat se s tebou, myslím tím, že chci, abychom byli spolu, a nejen měli sex. Jako skutečný vztah.“
„To bych si vážně moc přál. Mám tě rád, Bille, a chci, aby to mezi námi bylo exkluzivní.“
Billův úsměv se rozšířil od ucha k uchu. „Vážně?“
„Myslím, že jsi zábavnej a opravdu chytrej, a rád bych tě poznal i ve skutečným světě.“
„To bych strašně moc chtěl,“ řekl Bill a snažil se, aby se nezačal červenat.
„Už jsem se zmínil, že jsi i super sexy?“ Zahýbal Tom provokativně obočím.
„Ne, myslím, že to jsi zapomněl zmínit.“
„Oh ne, jak ti to jenom vynahradím?“ Zeptal se Tom se šibalským úsměvem, když táhl Billa od stolu k posteli.

Epilog

Bill ležel na lehátku v písku, sluneční brýle mu zakrývaly skoro celý obličej a on nasával sluneční paprsky. Byl odhodlaný se trochu opálit. Obličej mu zakryl velký stín a on si sluneční brýle vytáhl nahoru na čelo, aby se podíval, kdo je ten narušitel.
„Nechceš se mnou jít do vody?“ Zeptal se Tom, když zabodl surfovací prkno do písku u Billových nohou.
„Ne, potřebuju se opálit. Ve srovnání s tebou jsem pořád tak bledej.“
„Líbí se mi tvoje mléčná pokožka.“
„Jo, no, bude se ti líbit ještě víc, až dostane trochu barvy; kromě toho bych ti nerad nakopal zadek na vlnách.“ Bill se zeširoka usmál při vzpomínce, jak snadno zvládl surfování a pochopil jeho základy.
„To je tvoje snažný přání. Žák ještě svýho učitele nepřekonal.“
„Víš přece, že se na nohách udržím dýl než ty.“
„Dokaž to,“ vyzval ho Tom s rukama zkříženýma na hrudi.

Bill vstal ze svého místa v písku, natáhl si neopren a otočil se, aby mu ho Tom vzadu zapnul. Tom přejel prsty po odhalené kůži Billových zad od ramen až k bedrům a něžně ho políbil na zátylek. Bill se zavrtěl a Tom se usmál do jeho krku, šťastný, že i po roce společného života dokáže vyvolat takovou odezvu.
Zapnul mu oblek a zašeptal Billovi do ucha: „Vždycky budu vděčný za sníh, protože nás svedl dohromady, ale je příjemný strávit naše výročí v Karibiku.“
Tom se odtáhl a popadl prkno, než se rozběhl k příboji se smějícím se Billem v patách.

KONEC

autor: AshesPashes
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)

original