autor: fading
„Tak co, dává ti Bill zabrat, Thomasi?“ Zažertoval Georg a položil Billovi obě ruce na ramena. Momentálně byl otočený čelem k Tomovi, který si nemohl nevšimnout, jak se Bill krčí, a jakmile na něj Georg položil ruce, ještě více se napjal. Pak Georg dodal: „Je to teprve jeho druhý týden, Bille. Neztěžuj mu to.“
„Ne, jen jsme si povídali,“ odpověděl Tom a oči se mu zúžily. Z Billovy řeči těla vyčetl, že je nesvůj, ale přesto Georgovým hravým dotekům neuhnul. Jakmile z něj sundal ruce, Bill okamžitě ustoupil stranou, objal rukama svoje tělo a nahrbil ramena.
„Co ten monokl?“ Usmál se Georg napůl. „Kde jsi k němu proboha přišel, synku?“
Bill ucítil Georgův intenzivní pohled, stydlivě se podíval na Toma a zalhal: „Já-já jsem narazil do dveří.“
„Jo. To se stává,“ odpověděl Tom s rukama založenýma na prsou. Poznal, když někdo lže.
„Proč se nejdete převléknou na hodinu tělocviku, pane Kaulitzi? Za deset minut začínáme.“ Georg kývl hlavou směrem k tělocvičně, oči měl smrtelně vážné a suché rty našpulené. „A rozhodně si dávejte pozor na dveře,“ dodal hravě, ačkoli Bill v jeho nevinných slovech vycítil výhružku.
Jakmile Bill opustil třídu, Georg se podíval na hodinky, a pak na Toma. „No, taky bych měl jít. Beze mě nemůže hodina začít. Měj se.“
Když Tom sledoval, jak jeho kolega s mávnutím ruky odchází, zůstal stát sám v prázdné třídě. Hodiny teď hlasitě tikaly. Na Georgovi mu něco nesedělo. Zdálo se, že je vždycky blízko tam, kde je Bill. Vzpomněl si na to, co mu Georg o svém studentovi řekl. „V mé třídě skoro nic nedělá… Má problémy s vystupováním…“
Nervózní Tom se spontánně rozhodl, že se půjde podívat na jednu z hodin tělocviku pana Listinga a zjistit, jak si Bill vede. Koneckonců po zbytek dne už neměl žádné další hodiny.
Asi po pěti minutách, kdy hodina začala, se Tom skrčil za kladinami u jedněch ze dvou dveří, nad nimiž visely žíněnky, a doufal, že ho během hodiny nikdo neuvidí. Studenti se rozcvičovali běháním ve skupinách po pěti, ale mladý učitel si rychle všiml, že jeho hnědovlasý kolega neustále sleduje „problémového“ studenta Billa, který, jak se zdálo, se cvičením trochu zápasí, protože je mu to zjevně nepříjemné.
Čím déle hodina plynula, tím více drobných detailů si Tom všímal. Třeba způsob, jakým Georg Billa opravoval drobnými fyzickými doteky, které by pouhým okem mohly působit naprosto nevinně – kdyby se to nedělo tak často. Kromě toho křičel na některé z ostatních studentů, ale nikdy se žádného ani nedotkl. Ti si toho však zřejmě nevšimli, protože kdykoli k těmto incidentům s Billem došlo, Georg se ujistil, že jsou zaneprázdněni, a tudíž oni dva nemají žádné diváky. Bill se však stranil a snažil se čím dál víc dostat do ústraní, když se intenzita jeho učitele stupňovala.
„Hodina skončila! Do sprch!“ Když Georg třídu propustil, Tom okamžitě zpozoroval, jak se Bill pokouší vyklouznout dveřmi za ostatními, ačkoli byl k jeho velkému zděšení elegantně zadržen.
„Pane Kaulitzi. Na slovíčko, prosím,“ promluvil Georg tiše, ačkoli jeho přísný pohled a sepjaté ruce hovořily o opaku. Když k němu Georg přistoupil a zamkl za sebou dveře, v ohlušujícím tichu se ozvalo cvaknutí zámku, Bill pokorně sklonil hlavu.
„Myslel jsem, že jsem ti jasně řekl, co se stane, když o naší malé dohodě někomu řekneš,“ zazněl Georgův ostrý hlas, až si Tom připadal malý a bezvýznamný. Sledoval, jak sebou Bill cukl a pokusil se odtáhnout, když se ho Georg pokusil chytit za paži, ačkoli to jen způsobilo, že se po něm natáhl oběma rukama. „Jestli sis myslel, že to minule bolelo, tak se radši připrav na úplně nový svět bolesti,“ zasyčel vztekle Billovi do obličeje.
„Nic jsem neřekl, přísahám…“ Bill se pokoušel vyjednat si cestu z jámy lvové, ale jeho prosby se zdály být k ničemu.
K Tomovým uším dolehl děsivý zvuk facky, který ho okamžitě donutil zvednout se z pozice za kladinami a spatřit Georga, jak v jedné ruce drží Billovy vlasy a druhou míří k pasu Billových tepláků.
Georg, šokovaný Tomovým náhlým zjevením, pustil svého studenta, který okamžitě ustoupil, až narazil do stěny, a sesunul se do sedu s koleny přitaženými k hrudi. Mladší učitel přistoupil až do Georgova osobního prostoru a s těžkým nádechem řekl: „Co si, kurva, myslíš, že tomu studentovi děláš? Co?!“
Tak moc mu chtěl rozbít hubu, ale koutkem oka Tom spatřil Billovo třesoucí se tělo, jak sedí na podlaze a po tváři mu stékají slzy. To poslední, co chtěl, bylo, aby se Tom, který chtěl, aby ho vnímal jako učitele, jemuž může důvěřovat, stal agresivním a v Billových traumatizovaných očích možná působil děsivě. Místo toho se rozhodl vynechat z toho pěsti a řešit to jako chlap, což Georg zjevně nebyl, protože se rozhodl strčit Toma do hrudi.
„Ty jsi mě špehoval?“ Dohadoval se a znovu do Toma strčil v naději, že vyvolá nějakou reakci. „Jsi tu novej, ty sráči! Vážně si myslíš, že máš proti mně nějaký důkaz? Vždyť jsme se jenom bavili.“
Tom si odfrkl a nevěřícně zavrtěl hlavou. Nemohl uvěřit, že někoho, natož učitele v tak mocném postavení, může vůbec napadnout vztáhnout ruku na studenta. „Jsi učitel… ty odpornej odpade… a už se nemůžu dočkat, až tě uvidím hnít ve vězení.“
Po několika vteřinách divokého napětí, kdy na sebe zírali, se Georg otočil a odešel východovými dveřmi hned vedle Billa sedícího schouleného na podlaze. Než za sebou zabouchl dveře, se tělocvikář zastavil a pohlédl na Billa se slovy:
„Tohle ještě není konec.“
autor: fading
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
