autor: fading
„Bille? Bille, prosím, podívej se na mě,“ snažil se Tom přimět svého studenta, aby se mu podíval do očí, byť jen na okamžik, aby věděl, že ho vnímá. Tom před ním klečel na podlaze prázdné tělocvičny a mezi vysokými stěnami se stále ještě ozýval zvuk bouchajících dveří. „Je to v pořádku, Bille. Pomůžu ti, Georga už nikdy nemusíš vidět. Už ti nemůže ublížit, Bille. Je po všem.“
Konečně se Bill odvážil vzhlédnout a setkat se s jeho očima. Jeho medově zbarvené oči plavaly ve vlhku, les řas byl hustý a mokrý, zatímco jeho pohled vypadal zraněně a nedůvěřivě. „Není konec. On nikdy nepřestane – vždycky si mě najde.“
„Jak dlouho už to trvá?“ Odvážil se Tom znepokojeně zeptat a srdce mu při tom bušilo v hrudi. Když se Bill pokusil vstát a chtěl raději odejít, než aby musel odpovídat na otázky, které by ho dostaly do dalších potíží, Tom pokračoval. „Bille, je bezpečné se mnou mluvit. Slibuju. Teď už znám pravdu a nepřestanu, dokud nebude za mřížemi. Prosím, potřebuju to vědět. Jak dlouho ti ubližuje?“
Černovlásek ztěžka polkl.
„Od druháku, kdy mě přidělili do jeho třídy,“ odpověděl Bill a zahanbeně sklopil pohled. Cítil se hrozně, špinavě a bylo mu špatně od žaludku. Tomovo srdce se bolestivě sevřelo; jak se to mohlo dít, tak dlouho, v instituci, která má být útočištěm pro teenagery, aby rostli a otevřeli se svým učitelům a poradcům a důvěřovali jim?
„Poslouchej mě, Bille. Musíme jít do ředitelny a zavolat policii,“ řekl Tom. Všiml si naprostého zděšení v Billových očích při zmínce o zapojení úřadů, ale věděl, že je to jediný způsob, jak Georga usvědčit. Nejistě položil opatrně ruce na obě Billova ramena a naklonil se, aby byly jejich oči ve stejné úrovni. „Ale než to uděláme, musím se tě zeptat ještě na jednu otázku, abych se ujistil, že mám správné informace o tom, co ti Georg prováděl.“
Tom si povzdechl a s další otázkou zaváhal. „Zneužíval tě sexuálně?“
Jakmile se Bill rozplakal, jeho podezření se okamžitě potvrdilo a jeho srdce se rozpadlo na tisíce kousků pro jeho sladkého, pronásledovaného studenta kvůli brutalitě, která byla páchána na jeho mladém těle a duši. Bill se zhroutil na Tomovu hruď a dovolil mu, aby ho objal.
***
„Můžu počkat tady?“ Billův hlas zněl kvůli pláči chraplavě. Když vyučování skončilo, stáli před ředitelnou a Tom se chystal vstoupit, když ho Bill úzkostlivě požádal, aby mohl počkat venku. Spodní ret mu od neustálého kousání trochu praskl a začal krvácet.
„Jo, jasně,“ odpověděl Tom se smutným úsměvem na rtech. „Ale až si promluvím s ředitelkou a s policií, měl by ses k nám přidat. Brzy si tě vyzvednu, jen počkej tady, abych na tebe viděl, dobře?“
Bill roztřeseně vydechl a neustále přenášel váhu z jedné nohy na druhou, což Toma donutilo, aby se na chvíli zastavil a řekl mu: „Tohle je od tebe neuvěřitelně statečná věc, Bille. Vyjít s tím ven. Jsem na tebe hrdý za to, jak silný jsi.“
Pak se otočil a prošel dveřmi vedoucími do ředitelny. Vedle dveří bylo skleněné okno, skrz které Tom viděl čekajícího Billa na druhé straně, zatímco mluvil s ředitelkou. Rozhovor byl krátký, přímý a výraz v ředitelčině tváři se rychle měnil od zmateného přes šokovaný až po naprosto zarmoucený. Na jeho konci už seděla a rukou si zakrývala ústa, znechucená tím nečekaným odhalením.
„Ta obvinění jsou velmi vážná, pane Trümpere. Máte nějaký důkaz?“ Zeptala se a zamračila se.
„Pokud to bude nutné, budu svědčit sám. Doufám, že to nebude jen moje slovo proti jeho, protože si myslím, že Billovy výpovědi a fyzická zranění by mohly stačit k tomu, abychom vytvořili silné podklady pro případ. Nejdřív ale musíme zavolat policii,“ odpověděl Tom.
Ředitelka zkřížila nohy a řekla: „Mohl byste sem prosím nejprve pana Kaulitze přivést? Ráda bych si s ním také promluvila.“
Když se však Tom otočil, aby na studenta mávl a pozval ho tak do kanceláře, s překvapením zjistil, že Bill už u okna nestojí. Když zamířil ke dveřím a otevřel je, jeho tělem projela vlna strachu, když zjistil, že Bill na chodbě není. Navíc si Tom na podlaze okamžitě všiml jedné z jeho černobílých bot Converse, náhodně odkopnuté v koutě. Jeho srdce se sevřelo – Georg ho musel unést.
O dlouhých deset minut později dostal Tom zprávu. Číslo neznal, ačkoli okamžitě věděl, čí je, jelikož v ní stálo:
„Georg odjíždí z města, potřebuju rychle pomoct.“
***
Georg Listing vždycky věděl, že na Billovi je něco zvláštního. Když ho v prvním ročníku poprvé spatřil, okamžitě věděl, že ho musí mít. Vzhled mladého chlapce působil spolu s jeho plachým chováním tak nevinně a rysy jeho tváře byly tak jemné a ženské. Jeho ebenové vlasy sahaly těsně pod ramena a nosil tak přiléhavé oblečení, ve kterém dokonale vyniklo jeho hubené tělo a dlouhé končetiny.
Nevypadal vůbec fyzicky silný, alespoň ne ve srovnání s Georgem samotným, ale jeho laskavé oči Georgovi napověděly, že udělá, co bude moci, aby ostatní potěšil. Ano, Bill byl ten, po kterém toužil. Bylo by snadné s ním manipulovat, ovládat ho a být dominantní.
Georg pracoval pět let jako středoškolský učitel, když si poprvé uvědomil, po čem v životě touží. I když byl do té doby s nespočtem žen, žádná pro něj neznamenala víc než vztah na jednu noc nebo měsíc, než je odkopnul. Ale jak roky plynuly a jeho sebevědomí učitele tělocviku rostlo, Georg si začal všímat, jak snadno dokáže ovládat své žáky. Zejména ty stydlivé, ty, kteří se báli ozvat.
V průběhu let se objevilo několik mladých studentů, pár dívek a jeden chlapec, kteří ho zaujali. S žádným z nich však nikdy nezašel příliš daleko. Nikdy nebyli tou správnou volbou pro jeho touhy, protože se nakonec stali příliš sebevědomými.
Teprve když se objevil Bill Kaulitz – takový křehce vypadající, ženský a osamělý chlapec – v Georgově nitru se něco probudilo. Něco původního, něco živočišného. Georg velmi rychle zjistil, že Billa lze velmi snadno ovládat a manipulovat s ním. Nemusel se tolik snažit, aby si získal jeho důvěru a velmi rychle Billa přesvědčil, že ho chce jen podporovat v jeho rozvoji. Ve škole ještě neměl žádné kamarády a Georg se také rychle postaral o to, aby to tak i zůstalo.
Brzy měl toho dokonale plachého kluka jen pro sebe. A chtěl si ho nechat tak dlouho, jak jen bude moct.
Georgova teplá ruka byla pevně položená na jednom Billově stehně, jako by ho chtěla udržet na místě, zatímco druhou rukou držel volant. Řídil agresivně a zúženýma očima neustále sledoval silnici, po které jeli, ale kvůli tomu, že jakmile najeli na osamělou dálnici, překročil povolenou rychlost, se Bill cítil v naprostém nebezpečí.
Zatímco čekal před ředitelnou, Georg se k němu připlížil, popadl ho zezadu a proti jeho vůli ho odtáhl, přičemž mu rukou sevřel ústa, aby utlumil jeho volání o pomoc. Před vchodem na něj čekalo jeho auto, aby mohli zmizet dřív, než by vzbudili něčí podezření. Georg křičel a křičel, čímž mu uštědřil emocionální výprask jeho života, zatímco mířil ven z městečka. Poněkud ztuhlý Bill se sotva odvážil pohnout, jelikož se bál, že ho tím ještě víc rozčílí.
„Za tohle zaplatíš,“ pohrozil Georg a prudce chytil Billa za bradu. „Najdeme si místo, kde se na noc schováme, a pokud přežiješ následky své neloajality, budeme v tom pokračovat tak dlouho, jak bude třeba.“ Pustil Billovu tvář a poplácal ho po hlavě.
Bill seděl úplně nehnutě a nedokázal se donutit říct ani slovo. Ztratil řeč a dokázal si jen představit, jaké by to mohlo mít následky, protože si myslel, že Georg mu nemůže udělat nic horšího, než mu už udělal. Zřejmě se mýlil a už jen z toho pomyšlení jeho srdce divoce bušilo.
Náhle si však uvědomil, že má stále v pravé kapse mobil. Jakmile mu dal Tom svoji vizitku, rozhodl se, že si jeho číslo uloží na rychlé vytáčení, jelikož nevěděl, kdy se mu může hodit. Vyděšeně vklouzl rukou do kapsy a opatrně začal mačkat jedno tlačítko po druhém, opatrně, aby si toho Georg nevšiml. Naštěstí se jeho únosce soustředil na silnici před sebou.
Psal naslepo, ale věděl, které tlačítko znamená jaké písmeno. Jakmile napsal krátkou zprávu, stiskl tlačítko odeslat a modlil se ke všem Bohům, kteří by mohli existovat, aby Tom zprávu dostal a pochopil, než bude pozdě. Nervózně se podíval na Georga.
„Na co čumíš?“ Vyštěkl Georg, než se podíval na Billa. Pak jeho pohled padl na Billovu kapsu, v níž momentálně nenápadně spočívala jeho ruka. „Hej, co to máš kurva v kapse? Máš u sebe mobil? Myslel jsem, že jsem tě varoval, abys do téhle zasrané školy nenosil svůj zkurvený telefon!“ Georg podrážděně popadl Billa za ruku, bolestivě mu ji zkroutil a vykřikl: „Okamžitě ho vyhoď z okna!“
Když Bill jeho příkaz nesplnil, Georg popadl Billa za hřívu ebenových vlasů a dvakrát mu hlavou udeřil o okno, než ho pustil a svůj požadavek zopakoval. Lehce omráčený student měl na okamžik problém jasně vidět a neskutečně mu třeštilo v hlavě.
Bill, vyděšený Georgovou prudkostí, zakňučel, než váhavě vyhodil mobilní telefon z okna, které jeho učitel právě automaticky otevřel. Ve zpětném zrcátku sledoval, jak se rozbíjí na kusy o silnici za ním, a s ním i jeho poslední naděje na svobodu. V panice kvůli naprosto bezvýchodné situaci se Bill v okamžiku rozhodl. Nenápadně si zkontroloval a utáhl bezpečnostní pás, pak zavřel oči a třikrát se zhluboka nadechl.
Raz… dva… tři…
Pak otevřel oči a podíval se na volant. Byli na okraji města, na osamělé, pusté silnici obklopené z obou stran lesy. Za nimi ani v protějším pruhu nejela žádná auta, se kterými by se mohli srazit.
Raz… dva… tři!
Bill instinktivně popadl volant a strhl ho do strany. Georg vykřikl a auto se prudce otočilo, kola hlasitě zaskřípala, brzdy se dotkly podlahy. Bill si ochranitelsky držel ruce nad hlavou a zavřel oči. Poslední, co před nárazem slyšel, bylo, jak Georg nadává a snaží se znovu získat kontrolu nad vozidlem.
autor: fading
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
