autor: fading
Do nosu ho praštil zápach kouře. Tělem mu projela táhlá bolest, jeho dech byl přerývaný a těžký. Když se Billovi konečně podařilo otevřít oči, viděl rozmazaně a chvíli mu trvalo, než zaostřil na to, co měl před sebou. Stále seděl v autě a Georg seděl tiše vedle něj.
Z kapoty auta vycházel kouř, jak byl motor přehřátý. Podíval se přes čelní sklo – narazili přímo do krajnice, do příkopu. Měl zpomalený puls. Bill se cítil dezorientovaný, podíval se na osobu sedící na místě řidiče a okamžitě si vzpomněl na vážnost situace. Georg měl hlavu svěšenou dopředu, takže mu vlasy zakrývaly oči, ale podle všeho byl v bezvědomí. Musel se pořádně praštit do hlavy.
Bill si úlevně vydechl, ale uvědomil si, že se může každou chvíli probrat. Černovlasý student se cítil jako v pasti a začal panikařit, a tak se co nejtišeji pohnul, aby si odepnul bezpečnostní pás, a opatrně otevřel dveře auta. Po celou dobu Georga bedlivě sledoval, aby se ujistil, že ho ty zvuky neprobraly.
Jakmile byl venku, pomalu poodstoupil od zdemolovaného auta a sledoval, jak kouř stoupá k nebi nad ním. Celé jeho tělo se třáslo a jeho mysl byla v naprostém šoku. Když se Bill rozhlédl doleva a doprava, uvědomil si, že v dohledu nejsou žádná auta, a věděl, že tahle malá silnice bývá ve všední dny často prázdná. „Zatraceně,“ pomyslel si a panika v něm se změnila ve zmatek.
Pak se rozběhl. Zamířil zpátky k městu, ale běžel jen chvíli, jelikož se mu téměř okamžitě podlomily nohy. Stres z této situace jeho tělo vyčerpával. „Kurva,“ zaklel zadýchaně. Sotva si všiml, že mu chybí jedna bota.
Prásk!
Měl pocit, že zaslechl nějaký zvuk. Otočil se a srdce vynechalo úder, když si uvědomil, že je s autem něco jinak. Dveře na straně řidiče byly dokořán. Rozhlédl se kolem sebe – vlevo, vpravo, za sebe, zpět k autu – Georga nikde neviděl.
„Panebože…“ Jeho panika všechno jen umocnila. „Ach bože, ach bože, ach bože…“
Pak si všiml, že pár metrů od něj něco leží na zemi. Rozběhl se k tomu a sehnul se, aby zvedl svůj mobil. Bohužel byl naprosto rozbitý. Bill si schoval obličej do dlaní. Nechal slzy volně téct, hlasitě a roztřeseně oddechoval a nevěděl, co má dělat. Ani nevěděl, jestli Tom jeho zprávu dostal.
Ačkoli Bill seděl přikrčený na kraji silnice, byl příliš zaujatý svou panikou, než aby slyšel tiché kroky, které se k němu zezadu blížily, a když na něj Georg najednou zezadu skočil, byl si jistý, že jeho život skončil. Georgovy svalnaté paže se pevně ovinuly kolem jeho hubeného těla a zvedly ho ze země.
„Ty zasranej hajzle! Co sis, kurva, myslel, že děláš? Takový zkurvený kousek!“ Křičel Billovi do ucha a jeho ústa pěnila vzteky. Bill vykřikl čistou úzkostí a uvědomil si, že tahle opakující se noční můra ještě zdaleka neskončila. Georg ho držel ve vzduchu, aby Billovy nohy nedosáhly na zem, a spěšně ho táhl k cestičce vedoucí do hustého lesa.
Když si uvědomil, že ho odvádí pryč od hlavní cesty, která byla jeho poslední možností vidět nějakého živáčka, Bill zpanikařil a pokusil se Georgovi vzepřít. „Pusťte mě! Prosím, neubližujte mi, slibuji, že budu hodný!“
Georg jeho snažné prosby o milost jednoduše ignoroval a odtáhl ho ze silnice do hlubokého, temného lesa.
***
„Tísňová linka, jak vám mohu pomoci?“ Ozvala se operátorka na lince. Tomovi se při vytáčení tří číslic zadrhl dech v krku, ale teď už věděl, že nemůže ztrácet čas.
„Volám z Cornfieldské střední školy a potřebuji nahlásit únos. Učitel jménem Georg Listing právě unesl jednoho z našich studentů a chystá se odjet z města.“ Hlas se mu chvěl vztekem.
„Dobře, uklidněte se, pane,“ řekla žena, než dodala: „Jak víte, že šlo o únos?“
„Protože ten učitel toho studenta sexuálně zneužíval, a když jsem to zjistil, hodil ho do auta a zmizel. Ten student se jmenuje Bill Kaulitz.“ Tom skoro na operátorku křičel. „Právě mi od něj přišla zpráva, že ho odváží z města, musíte tam okamžitě poslat hlídku!“
Z malého města vedla jen jedna silnice a po stručném popisu únosce a oběti i zelené Hondy Civic, kterou Georg řídil, Tom okamžitě hovor ukončil, skočil do auta a nechal motor, aby hlasitě zakřičel.
***
Bill sledoval, jak mu z očí mizí poslední výhled na hlavní silnici, když větve stromů a listí pomalu houstly a houstly, jak šli hlouběji a hlouběji do lesa. Tenké větvičky ho bičovaly přes paže, když ho Georg násilím odnášel, a způsobovaly mu krvavé rány a šrámy na kůži. Bill se snažil dýchat, protože Georgova ruka byla omotaná kolem jeho úst i části nosu, a jeho panické dýchání si vyžadovalo větší přísun vzduchu.
Po krátké chvíli se Georg náhle zastavil a prudce shodil svého studenta na špinavou zem. Ztěžka dýchal kvůli namáhavé chůzi. Vyděšený Bill vzhlédl ke svému násilníkovi a uviděl, že má od nárazu na čele tržnou ránu, ze které mu trochu tekla krev. Nezdálo se však, že by mu to nějak zvlášť překáželo, jelikož hněv v jeho očích zjevně přebíjel fyzickou bolest.
„Všechno jsi zničil,“ vydechl ztěžka a očima Billa probodával. „A teď jsi mi nedal na vybranou.“
Poté, co mu uštědřil několik pořádných kopanců do žeber, se Bill schoulil na bok, pak se otočil na břicho a pokusil se odplazit. Georg ho však okamžitě popadl za vlasy a prudce jimi škubl, čímž si vysloužil bolestné zaječení. Georg svou oběť převrátil na záda a silou mu přitiskl slabé ruce nad hlavu. Bill s tichým pláčem zavřel oči a úplně ve své pozici ztuhl.
„Podívej se na mě,“ vyžádal si Georg tvrdě, ale Bill mu nevyhověl. „Podívej se mi do očí!“ Vykřikl a pevně ho chytil za bradu. Byl nucen upřít oči na monstrum, které obkročmo sedělo na jeho těle a z oříškových očí mu stekly další slzy. Pak se Georg naklonil tak blízko, že se jeho rty dotkly Billova ucha, a krutě zasyčel: „Teď tě surově znásilním a ty se mi přitom budeš celou dobu dívat do očí…“
Bill úzkostně vykřikl, když odhalil hořkou zuřivost zračící se v Georgových pronikavých očích.
„… a nebudeš s tím moct nic udělat.“
autor: fading
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
