autor: fading
Tom jako první uviděl kouř. Tmavě šedá mlha stoupala ze zeleného auta nabouraného do příkopu u silnice. Tom dupl na brzdy a vyskočil z auta uprostřed silnice, ani se neobtěžoval zavřít dveře, než se rozběhl k havarovanému autu.
Když se podíval dovnitř na straně spolujezdce, zjistil, že v autě nikdo není. Všiml si však, že na čelním skle je krev. Zběsile se rozhlížel na všechny strany s rukama zabořenýma do vlasů a tahal se za ně, když nikde Billa neviděl. Kdesi v dáli zaslechl sirény, ale slabý zvuk nebyl dost blízko na to, aby uklidnil jeho nervy. Kde by mohli být?
I když stál na místě, jeho mysl se točila na plné obrátky a napadaly ho nejrůznější scénáře. Co když Georg stopl auto jedoucí kolem a vzal s sebou Billa i řidiče jako rukojmí? Nebo co když celou situaci zinscenoval, aby se dostal pryč s kamarádem, který v tom jel s ním? Pak se Tomovi najednou zdálo, že z lesa za sebou slyší slabý křik.
Tom se jako by instinktivně okamžitě vrhl do lesa a běžel skrz křoví a větvě ke zdroji zvuku. Větve ho šlehaly do obličeje, ale on byl tak nabitý adrenalinem, že mu to bylo jedno. Běžel pár minut stejným směrem, dokud nedoběhl na malou mýtinu. Jakmile koutkem oka zahlédl nějaký pohyb, ihned se zastavil.
„Nehýbej se!“
Georgův hlas byl nezaměnitelný. Tomův pohled padl na energického učitele tělocviku, který obkročmo seděl na křehkém studentovi, jenž se zjevně snažil vysvobodit. Jeho pokusy se však zdály být marné, protože Georg byl mnohem silnější než on.
Slyšel Billovy tiché výkřiky,
„Ne, prosím, přestaň, to bolí, ne…“
Starší muž je však nevnímal a prostě mu dál tak odporně ubližoval.
Tom, zaslepený vztekem, se rozběhl přímo k nim, prudce popadl Georga za ramena a málem ho shodil z Billova těla, a tehdy si také přesně všiml, co Georg dělá a jak Billovi nesmírně ubližuje. Bill se okamžitě schoulil do klubíčka, přitiskl si kolena k hrudi a přitáhl si kotníky těsně pod odhalený zadek v naději, že tak ochrání svou nahou kůži před Tomem, aby ji neviděl.
Když se znovu podíval na místo, kde se Georg právě zvedal ze země, akorát ho přistihl, jak si znovu zapíná džíny. Tom nedokázal zamaskovat svůj šok. Už věděl, že Georg Billa několikrát znásilnil, ale teď když se to stalo přímo před jeho očima… udělalo se mu špatně od žaludku.
Zatnul zuby a nedokázal se ovládnout, když Georga praštil do už tak znetvořeného obličeje a poslal ho zpátky na zem. Několik dlouhých okamžiků ho pozoroval, jak nehybně leží, a dával pozor, aby neotevřel oči a nemusel ho znovu praštit, než přesunul svou pozornost ke vzlykajícímu teenagerovi.
„Bille… Oh, Bille…“ Tom si klekl těsně u Billova potlučeného těla a natáhl se, aby ho vzal za ruku, kterou si teď zakrýval obličej. Celý se třásl.
Když se ho Tom pokusil chytit za ruku, Bill instinktivně ucukl a odtáhl se. Jeho medově hnědé oči se poprvé podívaly na staršího učitele. Oči měl tak vytřeštěné a vyděšené, spodní ret se mu třásl a jeho tvář byla potřísněna trochou krve spolu se slzami, které se smíchaly a splynuly v jedno.
„Ne, ne, ne, ne, neubližujte mi, prosím, neubližujte mi…“ zavrtěl hlavou a vzlykl.
Tom musel zhluboka polknout, aby se mu nezadrhl vlastní hlas, když sliboval: „Neublížím ti, Bille. Slibuju, že jsem tady proto, abych ti pomohl. Nikdo ti už nikdy neublíží, slyšíš? Já to nedovolím.“
Vůbec Billovi jeho projev nedůvěry vůči sobě nevyčítal, jelikož i Georg byl jeho učitel, než mu začal ubližovat. A i když to vůči němu nebylo úplně spravedlivé, pro Billa to byla naprosto přirozená reakce. V jeho hlavě nebyl s žádným ze svých učitelů mužského pohlaví v bezpečí, protože i oni by potencionálně mohli být stejně špatní jako Georg Listing.
Černovlasý teenager dýchal tak zrychleně, že se mu spolu s panickými nádechy třáslo i celé tělo. Tom si všiml krve, kterou měl mezi nohama, ale rozhodl se, že to nebude nijak zkoumat zblízka, protože Bill byl už takhle naprosto v panice.
Sirény byly stále hlasitější, ale Tom si nebyl jistý, jak dlouho bude záchranářům trvat, než je tady v lese najdou. Přikrčil se ještě níž, aby byly jejich oči ve stejné úrovni, a s potěšením zjistil, že mu Bill oční kontakt opětuje a řekl: „Záchranáři už jsou skoro tady, postarají se o tebe a Georga odvezou někam daleko, aby se k tobě už nikdy nedostal.“
Ještě jednou se podíval přes rameno, aby se ujistil, že Georg stále leží na zemi. Bill ztěžka polkl a zdálo se, že jeho zpanikařený dech se trochu zpomalil. Stále se díval Tomovi do očí.
„Myslíš, že mi můžeš věřit, že ti neublížím, Bille?“
Trvalo to několik okamžiků dlouhého mlčení, ale nakonec Bill roztřeseně přikývl a hledal odpověď v Tomových očích. Naštěstí pro něj byly jeho oči laskavé a plné důvěry. Tom znovu váhavě natáhl ruku a chvíli ji držel před chlapcem v naději, že se bude Bill cítit bezpečněji, když bude on ten, kdo se nabízené ruky chytí.
Když Bill nakonec Tomovu ruku přijal, učitele překvapilo, jak zoufale se ho držel, jako by se bál, že ho Tom snad pustí.
Vtom se v dálce ozvaly kroky, které se rychle blížily. Tom sledoval, jak Bill zavřel oči, jako by chtěl na chvíli zapomenout na všechno, co se stalo, a ještě víc se schoulil do klubíčka, když se zvuk hlasů a kroků přiblížil tak blízko.
Když se záchranáři snažili Billa dotknout, aby ho vyšetřili a dostali z lesa, zpanikařil natolik, že málem omdlel, a tak je k němu Tom už nepustil. Když Bill nepustil jeho ruku a velmi tiše zašeptal: „Půjdeš prosím se mnou? Já se tak strašně bojím,“ do jeho ucha, Tom ho vzal do náruče a přijal od záchranářů tenkou deku, aby Billa skryl před dalším ponížením, a pak ho vynesl z lesa a držel ho v náručí celou cestu až na pohotovost.
autor: fading
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
