autor: unverdorben
Ve správném pořadí
„Um…“ odmlčel se Tom. Nesnášel nezáživné a obecné otázky, jako byla tato. Navíc to, že Billa už dříve pozval na rande, neznamenalo, že by si potřeboval zahrát na náhradníka, když Bill zatoužil po romantice. „Myslím, že nemám žádný koníčky. Pokud se jako koníček nepočítají videohry.“
„Žádný sport?“
„Občas posilovna. Ale to bych jako sport nenazýval.“
„Takže na tebe žádnej sport nezapůsobil,“ usmál se Bill a olízl si trochu pěny z horního rtu. Neflirtoval, že ne? Alespoň ne doopravdy.
„A co ty?“ Zeptal se Tom.
„Zpívám,“ řekl Bill a zasmál se Tomovu kyselému obličeji. „Ve sboru. Zrovna teď pracujeme na a cappella coververzi Lady Gaga. A dělám aikido. Nejsem v tom moc dobrej, ale je to sranda. Nemaj kluci jako ty strašně rádi graffiti?“
Tom si lokl studeného macchiata. „Byl jsem do toho tak trochu zažranej před tím, než jsem se odstěhoval k bývalce. Občas jsem něco nastříkal, ale nic vzrušujícího.“
„Můžu to vidět?“
„Není to tady v Berlíně.“
„Aha,“ vydechl Bill a vypadal skutečně zklamaně.
Zírali do svých skoro prázdných hrnků, zatímco Tom se snažil najít nějakou záminku, aby se konverzace znovu rozproudila. Pocítil nutkání se Billa dotknout, občas se lehce otřít o jeho ruku nebo koleno, jak to většinou bývá, ale zjistil, že se nedokáže ani pohnout.
„Nedáš si ještě jednu?“ Zeptal se nakonec.
Bill byl pro, a poté, co počkali, až horká káva trochu vychladne, dali se znovu do řeči. Koneckonců byla ještě spousta povinných otázek, na které se na standardním rande vždy musí odpovědět. Tom se dozvěděl, že Bill studoval dva semestry jako vizážista na exkluzivní soukromé škole, dokud se nepohádal s otcem, který díky tomu přestal platit vysoké školné, což Billa donutilo zanechat studia a přejít na medialistiku.
„Neptej se,“ řekl právě ve chvíli, kdy měl Tom na jazyku doplňující otázku. „Nebudu si muset hledat slušnou práci, prostě si vezmu nějakýho boháče a stanu se princeznou.“
„Ale tvůj účes se ke korunce moc nehodí,“ posmíval se mu Tom pobaveně.
Bill na něj jen pozvedl obočí. „Samozřejmě, že budu mít sluhu, kterej mi bude korunku neustále držet nad hlavou.“
Tom také zjistil, že Bill bydlí v jednopokojovém bytě ve čtvrti pankáčů a umělců a jí až příliš mnoho jídla z fast foodu, protože kromě špaget s kečupem neumí nic uvařit. Jeho oblíbená barva je černá, v předškolním věku nosil kilty, a kdyby si to mohl dovolit, koupil by si kabelku Prada vystavenou ve výloze hned za rohem. Co se týkalo množství slov, která vycházela z jeho úst, velmi se podobal dívce. Stačilo, aby Tom nakousl nějaké téma, a on by klidně mluvil hodiny i dny.
Kdyby Tom pozorně poslouchal všechno, co Bill říkal, získal by mnohem víc informací, ale bylo pozdě a on, i přestože vypil dva šálky kávy, byl dost unavený, a stejně raději sledoval, když Bill mluvil, než aby ho poslouchal. Nejen kvůli občasnému mihnutí piercingu v jazyku, to ne. Bill mluvil rád a bylo to na něm vidět. Čím víc se do tématu ponořil, tím byl nadšenější, jeho oči zářily, živě gestikuloval a mával rukama ve vzduchu.
Tom si ani nevšiml, jak dobře se cítil, když tam seděl a nechával se unášet Billovými historkami, dokud je barista, který chtěl zavřít alespoň o pět minut dřív, nevyprovodil na ulici.
Šli spolu na nejbližší autobusovou zastávku, Bill stále mluvil a Tom se oddával myšlenkám, jak tento večer ukončit. Rande. Cokoliv. Obvyklý postup by se skládal z polibku a možná i trochy osahávání, ale Tom nějak nechtěl, aby Bill přestal mluvit. Nakonec se problém vyřešil sám.
„Už tady mám autobus. Díky za kafe,“ řekl Bill, rychle Toma líbl na tvář a utíkal posledních pár metrů na zastávku, kde už čekal dvoupatrový autobus. Během minuty Bill zmizel uvnitř a autobus se ztratil v nočním provozu, takže Tom zůstal trčet na chodníku.
„Ty jsi idiot,“ zamumlal, zadíval se na červená zadní světla a přál si, aby tím nemyslel sebe.
***
Někdy byl Georg jako osina v zadku. Jak musel Tom druhý den ráno u snídaně zjistit, cítil Georg něco podobného jako otcovskou hrdost, jelikož kamarádův život už nebyl striktně heterosexuální a včerejší večer s Billem se tak nějak rovnal prvnímu dni jeho malého zlatíčka na základní škole.
Georg naštěstí o jejich rande nevěděl předem, takže neměl příležitost Toma ztrapnit taškou plnou potřebných věcí v podobě kondomů, vanilkového lubrikantu a lízátek ve tvaru penisu. Bohužel se zdálo, že Georg je odhodlaný si to vynahradit tím, že bude analyzovat Billovo i Tomovo chování do nejmenších detailů, a následně bude z Toma zdlouhavě tahat všechno, co mu na Billovi připadá sexy. Když se ho však Georg začal vyptávat na přesný obsah Billových kalhot, co se týče velikosti, tvaru a kdovíčeho ještě, Tom konečně ztratil trpělivost.
„Jak vypadá ten Gustavův, hm?“ Zavrčel a chtěl si okamžitě ukousnout jazyk.
Georg však tu narážku pochopil. „Kdy ho zase uvidíš?“ Zeptal se a opřel se, aby dal Tomovi trochu prostoru k dýchání.
„To nevím.“
„Měl bys mu zavolat.“
„Stejně je nejspíš zaneprázdněnej s někým jiným.“
Georg se na něj usmál jako dospělý, který se usmívá na své naivní dítě. „Právě proto mu zavoláš. Musí být zaneprázdněnej tebou. Kluci jako Bill si uměj užívat, a pokud jim nedáš najevo, že bez tebe si nemaj co užívat, nebudou na tebe čekat.“
Tom si prohlížel svůj napůl snědený toast. „To zní, jako bych s ním snad chtěl chodit.“
„A ne snad?“ Georg si dal do úst lžíci cereálií a pomalu žvýkal. „Ale hele, podle toho, jak jsi Billa zatím popsal, mu stejně srdce nezlomíš, pokud nemáš žádný vážný úmysly. Je jedno, jestli chceš vztah, nebo rozptýlení, prostě mu zavolej. Můžu ti půjčit nějakej lubrikant.“
Tom mu ukázal prostředníček a s úsměvem vstal, aby odklusal do obývacího pokoje pro mobil. Vyťukal první dvě písmena zprávy, a pak místo toho stiskl ‚vytočit‘. Billovi chvíli trvalo, než to zvedl, a když odpověděl, měl chraplavý hlas jako někdo, koho probudilo vyzvánění telefonu.
„Ahoj, ehm, promiň, že ruším, ale napadlo mě, jestli bys dneska neměl nějakej ten volnej čas, abychom se mohli třeba sejít nebo tak něco?“ Řekl Tom a pohladil jednoho z tlustých pískomilů.
„Jo,“ odpověděl Bill a zívl. „Už jsi měl snídani?“
„Snídani?“ Zašeptal Tom pískomilovi a držel při tom mobil ramenem. Chlupatá kulička po něm střelila nechápavým pohledem a otočila se, aby seskočila dolů a lezla po jednom ze svých kamarádů. V bedně jich bylo až příliš mnoho, to už Tom Georgovi nejednou říkal.
„Ne,“ zalhal. „Proč?“
„Protože můžou nějakou s sebou donést. Pošlu ti adresu,“ řekl Bill a zavěsil dřív, než Tom stačil pořádně souhlasit. Ani ne o minutu později obdržel Tom avizovanou zprávu, která mu poskytla potřebné instrukce a fakt, že Bill má rád croissanty. To bylo snadné. Možná až příliš snadné.
„Musím jít,“ zakřičel směrem ke kuchyni, zatímco hledal něco slušného na sebe. Naštěstí už byl osprchovaný, ale tepláky a vybledlé tričko nějaké kapely rozhodně nebyly podle Billova gusta.
„Potřebuješ něco?“ Zakřičel Georg zpátky a začal se přehrabovat ve svém pokoji, než se objevil ve futrech Tomových dveří a usmíval se tak široce, že říct „já ti to říkal“ bylo naprosto zbytečné.
„Ne,“ řekl Tom a zastrčil pásek do poutek džínů. „Dáme si snídani, ne orgie. A teď se přestaň tvářit takhle, jasný?“
Georg, stále s úsměvem, ho vyprovodil s poplácáním po zádech a několika radami ohledně trasy namísto trapných dárků, a zanedlouho už byl Tom v metru s pytlíkem plným pečiva v podpaží.
Bill bydlel v zadním domě, což bylo výhodou, pokud jste chtěli mít klid od lidí, kteří v noci na ulici dělali hluk, ale dost nepříjemné, pokud jste měli najít vchod do správného dvora. Tom viděl jen jeden bar vedle druhého a tu a tam malou restauraci, ale žádné dveře do něčeho, co by vypadalo jako bytovka. Po chvíli bezvýsledného hledání se rozhodl zeptat ženy, která uklízela stoly před thajskou restaurací. Nebyla příliš ochotná mu pomoci, ale Tom zvládl být dostatečně otravný, aby z ní kýženou informaci vymámil.
Pravdou bylo, že se na čase nedohodli, ale zatímco Tom stoupal po schodech do pátého patra, nemohl si pomoct a přemýšlel, jestli nejde moc pozdě, a pokud ano, jak moc pro Billa tyhle věci znamenají. A taky proč, sakra, skoro všechny domy v Berlíně nemohly mít zasraný výtah.
Bill na něj čekal ve dveřích, vlasy a oblečení měl tak dokonale upravené, jako by byl vzhůru už několik hodin. „Ty jsi miláček,“ řekl, znovu Toma políbil na tvář a vzal mu z rukou pytlík. „Mám cappuchino, latte macchiato a horkou čokoládu, co si dáš?“
Tom ho následoval do bytu a zavřel za sebou dveře, zatímco Bill zmizel za dalším rohem. „Prostě normální kafe?“ Zeptal se a zul si boty. Laura by ho zabila, kdyby vstoupil v teniskách do jiné místnosti než do předsíně.
„Okay, prostě normální kafe. Mléko?“
„Jo, a cukr, prosím.“
„Okay,“ ozvalo se z kuchyně. „Udělej si pohodlí.“
Tom se rozhlédl kolem sebe. Chodba, v níž stál, byla sotva tři kroky široká a dlouhá. Po levé straně byly dveře vedoucí nejspíše do koupelny, soudě podle vůně vody po holení. Přímo před ním byla kuchyň, do které Bill zmizel, a protože už nebyla jiná možnost, zahnul doprava a vstoupil do obýváku. Byl zhruba stejně velký jako Georgův, ale bylo v něm dvakrát více nábytku a třikrát více dekorací. Tom ještě nikdy neviděl tak úhledně uspořádaný nepořádek. Posadil se na postel či pohovku a rozhlédl se okolo.
„Potřebuju větší byt,“ poznamenal Bill, když se vrátil s podnosem. Tom se nabídl, že mu pomůže, ale Bill mu to nedovolil. Položil všechno na stolek před postelí: Pečivo od Toma a dva hrnky s kávou, ze kterých se kouřilo, a pak se svalil vedle Toma.
„Dej mi pusu,“ usmál se.
Tom mu chtěl vyhovět, ale nebyl dost rychlý.
Bill mu jednou rukou zajel mezi dredy, přitáhl si ho k sobě a využil jeho pootevřených rtů.
Tom ucítil chuť zubní pasty a nádech cigaret, nechal oči zavřené a sevřel ruce v pěst.
Chvíli se skoro zdálo, že snídaně bude muset počkat, ale pak Tom prohrál proti přinesenému pečivu. Pomalu upíjel kávu, zatímco Bill hladově jedl a mezi sousty si spokojeně pobrukoval.
Když ho přešel největší hlad, začal Toma krmit kousky pečiva a pozoroval ho tmavýma očima.
Říci, že byl Tom po Georgově hostině plný, bylo docela slabé slovo, ale snažil se hostiteli co nejvíc vyhovět.
„Měl jsi dneska něco v plánu?“ Zeptal se Bill, když k Tomově úlevě všechno pečivo zmizelo.
Tom zavrtěl hlavou. Vlastně před tím, než přišel sem, opravdu neměl nic v plánu, a už vůbec neměl nic v plánu, když se ty štíhlé pěstěné prsty znovu a znovu dotýkaly jeho rtů. „Ty jsi měl nějaký super plány?“ Zeptal se na oplátku a doufal v něco, co by nezahrnovalo žádnou jinou osobu.
„Většinou, když mám doma nějakýho fešáka, tak ten plán zahrnuje žádný oblečení a spoustu sexu,“ usmál se Bill a maličko se k němu naklonil. „Ale jestli chceš, abychom se ještě víc vzájemně poznali, můžeme dělat něco… slušnějšího. Co následuje po pozvání na skleničku?“
„Už jsi někdy měl druhý rande?“ Zeptal se Tom a snažil se vymyslet něco méně trapného, než jsou filmové večery.
„Co myslíš?“ Zašklebil se Bill trochu uraženě. Tom se rychle omluvil, protože se obával, že promarnil svou šanci. „Samozřejmě, že ano.“
Prošli všechny možnosti – park, zoo, koktejly, koupání a tak dále, ale nedokázali se na ničem shodnout.
„Můžu se tě na něco zeptat?“ Ozval se Bill právě ve chvíli, kdy usoudili, že ani restaurace není dobrý nápad. Tom čekal, že bude pokračovat, ale protože se tak nestalo, přikývl na souhlas. „Byl jsem první muž, se kterým sis to rozdal, že jo?“
Tom znovu přikývl a přimhouřil oči. Udělal snad něco špatně?
„Takže jsi bisexuál.“
„Asi jo,“ pokrčil Tom rameny a díval se kamkoli jinam než na Billa.
„Já jenom, že poslední bisexuál, se kterým jsem byl, mě po pár týdnech odkopl kvůli nějaký prsatý holce. Ne že by to s tebou nějak souviselo,“ řekl a zvedl ruku na obranu. „Jen tě to nutí dávat si pozor na chlapy, kteří nejsou vyloženě gayové, víš.“
Tom jen přikyvoval, ačkoli netušil, co to má znamenat. „Já vím, že je to taky synonymum pro muchlování, ale co se takhle podívat na nějaký film?“ Navrhl.
„Jako synonymum, nebo jako skutečný sledování?“
„To druhý,“ řekl Tom. „Možná i to první?“
„Tak pojďme,“ mrkl Bill, vstal a vytáhl s sebou na nohy i Toma.
autor: unverdorben
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
