autor: LittleMrsTom
O výzvách a otázkách
„Oh, oh kámo, nemůžu uvěřit, že jsi to vážně udělal!“ Zavyl Tom ze židle, popadal se za břicho a šíleně se smál, když sledoval, jak se od sebe jeho dva nejlepší kamarádi odtáhli s očima dokořán a vlhkými rty. Gustav se naklonil přes kolena a předstíral, že zvrací, a pohyboval dvěma prsty směrem k zadní části krku, zatímco Georg si horečně otíral ústa, jako by právě omylem spolkl bělidlo.
„Tak popojedem, ať tam jen tak nesedíš! Pošli je tam!“ Zakřičel Gustav přes hlasitou hudbu a kývl směrem ke sbírce panáků, které stály před Tomem. S úsměvem zvedl první skleničku, zaklonil hlavu a kopnul ji do sebe, přičemž tuto akci opakoval, dokud nebyly všechny skleničky prázdné. Několikrát zamrkal, položil si ruku na hruď a počkal, až chvilková závrať přejde, a pak nedbale zasalutoval svým přátelům na důkaz, že úkol splnil.
„Tak fajn, co pro mě máš? Nemůže to být horší než to, co jsi právě udělal… Kurva, tys ho fakt líbal! Hnus.“ Tomova slova byla částečně zkomolená v důsledku příliš velkého množství alkoholu a při řeči dramaticky mával rukama. Snažil se zaostřit pohled na své stejně opilé, ne-li ještě opilejší přátele, jak nejlépe uměl a čekal na svou vlastní výzvu.
Georg se rozhlížel po potemnělé místnosti s hlavou nakloněnou přes Gustavovo rameno, aby si prohlédl celý prostor baru, a v očích se mu leskla směs čirého pobavení a lehkého opojení.
„Ty,“ škytl Georg, „musíš někoho pozvat na rande. A! Musíš na to jedno rande vlastně i jít!“ Otočil se tak, aby se díval přímo na Toma, a usmál se. „A my toho šťastlivce vybereme.“
„Co?“ Vyhrkl Tom, pak se zarazil a zamyslel se nad tím. „Bože, jestli mi nevybereš nějakýho tlustýho ošklivýho chlapa, kterej vypadá jako ty, tak to udělám.“ Gustav se uchechtl, čímž si vysloužil od Georga sedícího vedle něj malý pohlavek. „Buďte na mě hodný, holky…“
„Hmm, koho vybereme, Gusi? Támhle je jeden pěknej,“ zahučel a ukázal směrem k pořádně stavěnému muži na parketu, obklopenému hrstkou mužů, kteří se s ním všichni snažili tančit. Tom se viditelně zachvěl. „Nebo támhle ten, támhle…“ posunul prst a ukázal na vysokého blonďatého muže, oděného do kožených šortek a síťovaného tílka. „Pěkná kořist přímo pro tebe, Tome.“
Gustav se málem udusil drinkem a silně zakašlal. „Ale no tak, nebuď na toho kluka tak přísnej,“ řekl a podíval se na Toma, který mu poslal vděčný pohled. „A co támhle ten?“
„Kterej?“ Zeptali se Georg a Tom zároveň.
„Ten u baru, s tím blonďákem. Černý vlasy, upnutý oblečení… Myslím, že je o ročník níž než my. Neměl by v tomhle klubu vůbec bejt, tsk tsk.“
Tom zaúpěl, když trochu moc rychle otočil hlavu, a jeho oči nakonec spočinuly na dotyčném chlapci. Skepticky pozvedl obočí, z pohledu na jeho záda si nemohl udělat zrovna valný úsudek, ale když se objekt jeho pohledu otočil, rozhodl se.
„Beru,“ usmál se a vrhl na chlapce další pohled, aby si to ještě jednou ověřil. „Jo, beru. Klidně tam ty panáky můžeš poslat, udělám to.“
Georg zavrtěl hlavou: „Nejdřív ho pozvi na rande, pak je vypiju,“ zamumlal a strčil Toma do ramene. „Tak běž, na co čekáš? Jestli to neuděláš hned, začneš střízlivět.“
„Pche, trpělivost, příteli,“ řekl Tom a tvářil se moudře, „musím si to dobře načasovat. Abych tuhle věc vyhrál, musí souhlasit s tím, že se mnou půjde na rande, takže na to musím jít s maximální opatrností.“
Georg se pobaveně ušklíbl a začal bubnovat prsty do ulepeného stolu v podivném rytmu. Držel si na rtech úšklebek, když on i Gustav zírali na Toma a společnými pohledy ho pasivně tlačili ze židle.
Po několika nekonečných minutách strávených pod pronikavými pohledy svých přátel, Tom nakonec vzdal snahu čekat s pomalým a nespokojeným zavrčením. Natáhl se přes rostoucí počet sklenic od panáků na jejich stole a popadl nějaký půllitr, aniž by se zajímal o to, co v něm je, nebo čí vůbec je. Zvedl ho ke rtům, pořádně se napil a poté, co ho položil zpět na stůl, vstal. Povytáhl si nohavice příliš velkých džínů, upravil si kšiltovku a s rychlým mrknutím a slovy „Uvidíme se později, dámy“ se otočil, aby opustil své přátele.
Toma napadlo – když se ploužil směrem k místu, kde stála jeho kořist a kde zřejmě vedla hluboký rozhovor se svým kamarádem, bratrem nebo partnerem – že vzhledem k tomu, že se mu to nepodařilo dokonale načasovat, bude muset trochu víc zapracovat na svém Kaulitzovském šarmu, aby se dočkal kýženého účinku.
Když dorazil na vybrané místo, které se nacházelo o pár míst vedle, než byl Bill a které by se dalo snadno překonat jedním z Tomových dlouhých kroků, pokynul obsluze a objednal si kolu bez ledu. I když by si rád dal ještě vodku s něčím, jeho kapsa začínala být znatelně lehčí a v hlavě mu začínalo jistým způsobem bušit, což mu napovídalo, že pokud brzy nepřestane, bude toho později litovat.
Poté, co upustil pár lesklých mincí na pult baru a věnoval barmanovi úsměv, ovinul prsty kolem studené sklenice vlhké od kondenzátu, a začal se pomalu zvedat. Přitom schválně zakopl o nohavici kalhot, takže horní polovina nealkoholického nápoje vystříkla přes okraj sklenice a rozprskla se o pult, přičemž pár kapek odlétlo dál a dopadlo přesně tam, kam mělo.
Tom potlačil smích a tiše si poblahopřál ke své mušce, i když měl spíše jen štěstí, než vzhlédl právě včas, aby viděl, jak druhý muž překvapeně odskočil z místa, kde stál.
„Whoa!“ Zalapal po dechu a vykopnul nohou, aby se pokusil sklepat colu, která kapala z pultu na jeho botu. „Co to bylo…OH,“ prskal.
„Oh, do prdele, promiň!“ Omluvil se Tom předstíraně, když znovu odložil sklenici a naklonil se k místu, kde vedle misky s oříšky ležela hromádka ubrousků. „Polil jsem tě?“ Pokračoval a zvedl pár ubrousků.
„Jen… jen pár, ehm, kapek,“ vykoktal tmavovlasý muž a vzal si ubrousky, aby si mohl otřít hrudník.
„Vážně se omlouvám,“ řekl Tom a utřel nepořádek na baru. „Přišel jsem si dát něco k pití a popovídat si, a nakonec jsem to na tebe vylil. Skvělej způsob, jak pozdravit,“ pokračoval dramaticky a s povzdechem vyhodil nasáklé ubrousky do nedalekého koše, než se napil z napůl prázdné sklenice.
Druhý zastavil ruku v půli cesty ke koši a zamrkal na Toma. „Přišel sis popovídat?“
„Jo.“ Tom hodil pohled přes rameno a předstíral, že vypadá podrážděně. „Když se tví kámoši začnou líbat, je čas odejít,“ uchechtl se nad tou lží a kývl směrem ke Gustavovi a Georgovi, kteří seděli v malém boxu a očividně se dohadovali, protože Gustav pleskl Georga za ucho.
„Nevypadá to, že by se líbali…“ Bill lehce zavrtěl hlavou a natáhl ruku. „Jsem Bill.“
„Tom,“ řekl zdvořile a potřásl Billovou křehkou rukou svou vlastní ulepenou.
„Andreas!“ Ozval se neznámý hlas a blonďák, se kterým Bill předtím mluvil, k němu taky natáhl ruku. „Nechtěl jsem být pátý kolo u vozu,“ dodal a po mužném potřesení rukou Toma pustil.
„Tome, tohle je Andreas, můj nejlepší přítel.“ Tom pokýval hlavou a nasadil úsměv. „Andy, tohle je Tom, chtěl si… popovídat,“ řekl Bill rozpačitě a Andreas se rozesmál.
„Jo, já vím. Slyšel jsem.“ Šťouchl Billa loktem do boku. Ten vypískl a uhnul před dalším útokem.
Bill se pořádně začervenal a promnul si ruce. Odkašlal si a řekl „lechtivý“, jako nějakou formu výmluvy.
Tom změnil úsměv na svůj klasický drzý, položil svůj drink na bar a lehce se o něj opřel. „Takže, Bille,“ začal a snažil se ignorovat fakt, že jim Andreas dělá křena, „můj kamarád říkal, že jsi o ročník níž, což by znamenalo, že je nezákonný, abys tu byl.“
„Jo, tak trochu. Ale jen o den!“ Trval na svém a Tom se ušklíbl. „Mám narozeniny 1. září a uzávěrka je 31. srpna, takže… Kdežto Andy, je prostě podvodník,“ pokrčil rameny a dopil drink, který stál před ním.
„A ještě k tomu jako nezletilý piješ, jak vidím. Tst, tst, co by tomu řekla maminka?“
Bill se ušklíbl a dobrosrdečně ho odbyl.
Tom se otočil a jeho pohled padl na Gustava a Georga, kteří ho teď zřejmě pozorně sledovali. Kývali hlavami a šklebili se jako kočky Šklíby a Tom se zašklebil, na což Bill zareagoval nechápavým pohledem.
„Každopádně, Bille, ehm,“ začal a poškrábal se na zátylku, jelikož se cítil naprosto nesvůj z toho, že ho kamarádi a Andy sledují jako ostříži. Billovy oči byly přilepené k podlaze, ale jeho pozornost se upírala na Toma, a Tom nevěděl, jestli to není ještě horší. „Myslíš, že bys chtěl, já nevím, někdy zajít na skleničku nebo tak něco?“ Zeptal se a měl trochu problém najít slova, ale dával to za vinu alkoholu ve svém těle.
Bill zvedl obočí. „Neděláme tohle přesně náhodou právě teď?“
Tom se odmlčel. „No jo, ale myslel jsem možná bez kamarádů a… rozlité vody. Doufejme.“
Bill se pak podíval na Toma, ale vzápětí se otočil na Andyho, který mu pohled jen oplatil a nenápadně zvedl palec nahoru. Bill se viditelně zamračil, než se otočil zpátky k Tomovi.
„Hádám, že asi jo. Na skleničku.“
„A možná něco k jídlu.“
„… Na skleničku a možná něco k jídlu,“ objasnil Bill pevným hlasem.
„Jo.“ Zdálo se, že Billa Tomova odpověď přesvědčila, pomalu popadl čistý ubrousek a načmáral na něj řadu čísel se svým jménem a smajlíkem.
Tom s úsměvem dopil colu a strčil číslo do kapsy. „Okay, takže… zavolám ti,“ řekl a s mrknutím odešel.
autor: LittleMrsTom
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
