autor: unverdorben
O velkých kočkách
Tom zamrkal. Nebylo to nic moc, ale bylo to to nejrozumnější, co ho v tu chvíli napadlo. I když byly stydlivé dívky otravné, někdy trocha prudérnosti nebyla úplně na škodu.
„Beru to jako ne,“ řekl Bill a olízl si rty.
„Měl bys všude drobky,“ odpověděl Tom, nenuceně se otočil a odkráčel zpátky do obýváku. Moc ho netrápilo, že dnes večer nešlo všechno podle plánu, ale bylo načase, aby se věci přestaly vymykat kontrole.
„Nemusíme to dělat,“ řekl Bill, zamířil za ním a posadil se vedle něj na gauč. „Tvůj přítel Georg to docela chladnokrevně zabil, to chápu.“
„On si vždycky umí vybrat tu správnou chvilku,“ povzdechl si Tom, protřel si kořen nosu a zamrkal nad soucitně zamračeným obličejem Billa. Navzdory jejich krátkému muchlování vypadal jeho host stále kompletně upraveně, každý pramínek vlasů byl na svém místě. Nebýt nenápadné boule v klíně, mohl být celý incident s jeho spolubydlícím stejně dobře jenom snem.
„Ve srovnání s tebou,“ řekl Tom a zaváhal, „si připadám jako nezkušenej ubožák.“
Na zlomek vteřiny to vypadalo, že Bill vyprskne smíchy, ale pak se mu podařilo zachovat dojem starostlivého zájmu. „Řekněme, že to není zrovna nejdiplomatičtější způsob, jak mě nazvat děvkou – proč? Jestli jsi panic, tak jsi to vlastně docela dobře zamaskoval,“ usmál se.
„Ne, já jen že… holky nechtěj…“ Tom se odmlčel, aby našel správná slova. Mluvil sprostě, aniž by se o to snažil? Říkal věci, které by se nikdy neodvážil říct – alespoň ne téměř cizímu člověku? „Takhle na rovinu,“ dokončil větu a doufal, že trefil správná slova.
„Takže tohle je tvůj diplomatickej způsob, jak mi říct, že jsem děvka?“
Zasraný slova, zaklel Tom v duchu, seru na ty malý proradný kraviny. „Ne, chtěl jsem říct, že je docela těžký cítit se kolem tebe jako chlap,“ snažil se opravit, ale už než větu dokončil, věděl, že se mu to nepovedlo.
Bill si stáhl nohy pod sebe a založil si ruce na hrudi. „Chlap?“ Vyhrkl. „A co jsem já? Nějaká pohádková princezna?“
„Jsi princ, samozřejmě. Ale o to přece jde! Díky tobě se cítím jako holka,“ vypálil Tom a znělo to defenzivněji, než měl v úmyslu.
Bill se na něj nechápavě podíval. „Proč by ses měl takhle cítit?“ Zeptal se.
Tom pokrčil rameny. Netušil, odkud se jeho výjev vzal, a podobné rozhovory nesnášel, protože je vždycky prohrál. Nemohl najít žádnou výmluvu, aby si došel pro novou láhev piva. Navíc způsob, jakým si ho Bill prohlížel, zřejmě neměl nic společného s tím, že by ho svlékal očima, a to nemohlo znamenat nic dobrého.
„Okay,“ řekl nakonec Bill a posunul se blíž. „Pojďme si vysvětlit definici homosexuálního sexu.“ Seděl teď přímo před Tomem a držel jeho prsty, aby je mohl použít k počítání. „Potřebujeme jednoho muže, a pak ještě jednoho. Kolik je v tom holek?“
„Žádná,“ odpověděl Tom pokorně a nebyl si jistý, jestli se má cítit stísněně, hloupě nebo zahnaný do kouta.
„Přesně tak, žádná. Musíš se na to podívat z druhý strany. Ty jsi zvyklej udělat pět kliček, když něco chceš, zatímco já si to prostě vezmu. Ty tomu říkáš neomalenost, já tomu říkám upřímnost.“
„Mluvíš jako právník,“ usmál se Tom, zahodil všechny tři možnosti a místo toho se spokojil s úlevou.
„Zachraňuju tvou zraněnou pýchu, tak mi vzdej trochu úcty, prosím!“ Škádlil ho Bill a šťouchl ho do boku.
„Ještě pivo pro mýho hrdinu?“
„Prosím,“ řekl Bill a posunul se, aby Tomovi udělal místo, aby mohl vstát.
Když se Tom vrátil z kuchyně, Bill si všiml druhého gauče na balkoně. Přivítal Toma se zdviženým obočím a rozhodně se dožadoval vysvětlení.
„Neměli jsme žádný plastový židle na ven,“ řekl Tom, podal Billovi láhev a otevřel balkonové dveře. Do místnosti vnikl chladný, sladký vzduch, který mu na pažích vyvolal příjemnou husí kůži.
„Mimochodem, kde spíš?“ Zeptal se Bill, než nakoukl dveřmi a prohlédl si dekoraci v podobě uschlých rostlin a kolo vedle improvizované „plastové židle“.
„Ten gauč uvnitř je rozkládací. Jako u tebe.“ Tom zaváhal, aby nechal Billovi prostor pro další odpověď, ale Bill nejevil zájem v něm pokračovat.
„Nachystám postel,“ řekl Tom podle náhlé intuice, a pak se na to vrhl.
Když mu Bill stále nevěnoval pozornost, odvážil se jít do Georgova pokoje, aby posbíral všechny věci, které by mohli později potřebovat. Naštěstí Georg nebyl se svými hračkami pro dospělé příliš diskrétní. Lubrikant stál na parapetu vedle lahvičky s masážním olejem a na nočním stolku byly na odiv vystaveny papírové kapesníčky, roztrhané obaly od kondomů a banánový džus. Tom v zájmu vlastního duševního zdraví doufal, že džus je určen pouze k pití.
V zásuvce pod ním našel několik nepoužitých kondomů a také jasně modrý kolík s kuličkami, jejichž průměr se postupně zvětšoval. Raději šuplík rychle zavřel, posbíral to nejnutnější a vše položil na podlahu vedle postele.
„Máš nějakej náhradní kartáček na zuby?“ Houkl na něj Bill z balkonu.
Ten Tom neměl, ale Georg ano, a když už nechtěl znesvětit jeho postel, musel trpět alespoň jeho náhradní kartáček.
Byla to skoro neuvěřitelná situace, když spolu stáli před zrcadlem v koupelně, ale Tomovi se to přesto líbilo. Už dlouho nešel spát s jinou osobou, a když čekal, až se k němu pod peřinu Bill připojí, musel si přiznat, že mu to chybělo.
Vzhledem k tomu, že mezi Georgovými potřebami chyběl odličovač, když si k němu Bill lehal, měl oči stále silně orámovány tužkou.
„Tohle teď nepotřebuješ,“ zašeptal a opatrně stáhl Tomovi gumičku z dredů
Tom ho to nechal udělat, ale zamračil se.
„Líbí se mi to,“ řekl Bill, když jeho následné zatahání způsobilo, že se Tomovy dredy volně rozprostřely. „Vypadáš jako divoch.“
„To říká ten s válečným malováním,“ uchechtl se Tom, než se k Billovi naklonil a umlčel ho polibkem. Stejně jako tehdy ráno chutnal po mátě s nádechem kouře a piva. Na rozdíl od toho rána se po chvíli neodtáhl, ale místo toho se posunul blíž, dychtivý navázat co největší tělesný kontakt. Zanedlouho se přitiskl k Tomovu boku, nohu měl přehozenou přes jeho boky a jednu ruku zapletenou v jeho vlasech.
„Jsi v pohodě?“ Vydechl Bill na jeho krk a zachytil jeho lalůček mezi zuby.
Tom kladně zabručel. Dostat se znovu k tomu piercingu v jazyku bylo mnohem důležitější než pořádná odpověď. Nemohl si pomoct, ale zasténal, když Bill nechal jeho ucho na pokoji, aby mu olízl piercing ve rtu, okusoval ho a olizoval, jako by to byl bonbón. Nebo jako by ho chtěl rozptýlit, jak si Tom všiml, když Bill náhle posunul boky přesně tak, aby se jejich klíny setkaly. Jeho prvním impulsem bylo Billa odstrčit, čímž si vysloužil bodavou bolest, jelikož měl v dredech stále zapletenou jeho ruku. A tak se zhluboka nadechl a soustředil se na nový pocit.
Teplo a tvrdost byly překvapivě příjemné a byly ještě lepší, čím déle se tiskly k jeho erekci. Lehce se zavrtěl, zkusil jemné tření a zasténal rozkoší.
Bill zareagoval lehkými pohyby boky, čímž se otíral svým klínem o Tomův. Bylo to jako v ráji. Bylo by to božské, kdyby nedošlo k tomu škubání.
„Promiň,“ zachroptěl Bill. „Jsi příliš žhavej, nemůžu si pomoct.“ Omluvně ho políbil na rty a nechal svou potetovanou ruku zmizet pod peřinu. Teplé prsty tančily po Tomově těle, hladily jeho bouli a tahaly za gumu boxerek. Zkusili je sundat jen pomocí Billovy ruky, ale nešlo to. Po poněkud frustrujícím tahání a škubání se Tom nakonec posadil a sám se zbavil svého spodního prádla. Krátce na to se vypořádal i s Billovými boxerkami, které zanechaly jeho klín zarudlý a úplně nahý.
„Můžu ti něco ukázat?“ Zeptal se Bill a rozvalil se v měsíčním světle, jako by chtěl pobavit dav lidí.
Tom pomalu sáhl po jeho penisu a vyzkoušel jeho váhu a teplo v ruce. „Ještě jednou… jaká že je jeho velikost?“
Bill se zasmál a zasténal zároveň. „Je to L. Proč, chceš ho mít v zadku?“
Soudě podle Billova pobavení se Tom tvářil dost nechápavě. „Ne, je to prostě všude na tý webový stránce,“ řekl zmateně.
„Oh, Oh. Promiň, zapomněl jsem, že… nejsi gay,“ zasmál se Bill a trochu pohnul svými boky. „Na těch stránkách je šablona, kde si změříš ptáka. Pokud chceš sehnat někoho na nějakou akci, zvlášť pokud chceš být ten aktiv, musíš uvést údaje o tvý velikosti.“
„To si děláš srandu.“
„Mohli bychom ji vytisknout a změřit tě, ale mnohem víc se mi líbíš tam, kde jsi teď,“ řekl Bill.
Tom ho jemně stiskl v dlani. „A L je dobrý, nebo ne?“
„Úplně si nestěžuju. Chceš tam s tím dole něco začít dělat, nebo ti to můžu ukázat?“
„Já něco dělám!“ Bránil se Tom.
„Jen mě zkurveně provokuješ, to je to, co děláš,“ zazubil se Bill a poplácal matraci vedle sebe. „Pojď sem.“
Tom udělal, co mu řekl, zřejmě však příliš pomalu, protože Bill ho najednou stáhl k sobě dolů.
„Holky jsou na tyhle sračky nebo co?“ Zamručel Bill a kousl Toma do spodního rtu tak silně, až zakňučel.
„Říká se tomu předehra.“
„Oh správně, jak jsem mohl zapomenout,“ řekl Bill a z jeho hlasu kapal sarkasmus. Otočil se na bok, obtočil prsty kolem Toma a několika rychlými tahy ho přivedl do plné délky.
„Kondomy a lubrikant jsou na podlaze,“ zašeptal Tom.
Bill okamžitě přestal a přísně se mu podíval do očí. „Jen proto, že je předehra přeceňovaná, není potřeba schválně zabíjet náladu,“ řekl, než si povzdechl, což mělo znamenat něco ve smyslu „ale máš pravdu“ a naklonil se přes okraj pohovky. „Chceš, abych ti ho nasadil, nebo to uděláš sám?“ Zeptal se, když všechno našel. Seděl se zkříženýma nohama na posteli a před sebou měl hromádku lesklých fóliových čtverečků.
„Tak teď si tomu nasadil korunu,“ zafuněl Tom a vyplázl na něj jazyk.
Bill se shovívavě usmál. „Hele, tenhle je černej! Ten je můj,“ vykřikl, sebral obal z matrace a roztrhl ho.
Tom se naklonil, aby si také jeden vybral, a zahlédl pár kondomů s banánovou příchutí. Pocítil nutkání říct Billovi, že vlastně nejsou jeho, ale zároveň měl pocit, že by mu to zrovna dvakrát nepomohlo, aby se znovu dostal do nálady.
Trvalo jen minutu, než se zatavené a prázdné obaly připojily ke spodnímu prádlu na podlaze a oni už opět leželi, celí tvrdí a řádně připravení, i když Tomovo vzrušení nějak cestou lehce opadlo.
Bill však věděl, jak mu to rychle připomenout. Zasypával ho polibky, kroužil boky proti Tomovým a zpracovával ho, až byl blízko k tomu, aby prosil o víc.
„Hele,“ zašeptal a pobídl Toma, aby se podíval dolů mezi jejich těla. Jediným rychlým pohybem vzal Bill potetovanou rukou sebe i Toma a přitiskl je k sobě.
„Ach bože,“ zasténal Tom, sotva slyšel, jak mu na to Bill odpověděl nějakým chabým vtipem. Viděl, jak se jeho vlastní břišní svaly vlní a na Billově břiše se objevuje jemný lesk potu. Ty těsné koule se dotýkaly jeho, a přestože si Bill opravdu nasadil ten protivný černý kus latexu, skrz tmavou vrstvu bylo vidět prvních pár kapiček touhy.
Opřel si čelo o Billovo a sledoval, jak je dlouhými, pomalými tahy zpracovává. Už ten pohled sám o sobě byl dost dobrý, ale brzy Bill začal mňoukat, neustále vydával tiché zvuky, lapal po dechu, huhlal a mručel. Což Toma přivádělo k šílenství, ale v dobrém slova smyslu.
„Jsi hlasitej,“ vydechl a kousl ho do rtu.
„A ty zas vůbec,“ zamumlal Bill se zpožděním a přidal na tempu.
„Aspoň nejsi žádnej křikloun.“
„To je výzva?“ Vydechl přerývaně.
Tom usoudil, že „ne“ by nejspíš stačilo, ale pro jistotu raději zachytil Billovy rty mezi svými. Billovo mňoukání se ztišilo do potřebného kňučení, když Tom prohloubil polibek a nedal Billovi šanci udělat nic jiného, než mu ho opětovat.
Když se mu mravenčení v rozkroku začalo šířit celým tělem stále rychleji a jeho žaludek se začal pevně svírat, koordinace byla stále obtížnější a každý polibek byl nedbalejší než ten předchozí.
V jednu chvíli se Tom pokusil odtáhnout, ale Bill mu to nedovolil. A kdo byl Tom, aby odstrčil ruku, která ho tak dobře honila?
„Už se kurva udělej,“ zabručel Bill a zalapal po dechu.
Tom si přál, aby to vydržel ještě o chvilku déle, jen tak na truc, ale Billův výraz byl moc. S nakrčeným nosem v zoufalé snaze neudělat se, s nateklými rty a vlhkými prameny vlasů přilepenými na čele, prostě explodoval.
***
Probudit se s rukou přehozenou přes hruď bylo zpočátku zvláštní. Když Tom otočil hlavu na stranu, spatřil blonďatou hlavu vedle sebe s vlasy rozcuchanými díky zbytkům vosku a laku na vlasy. Bill ležel na břiše, nohy a ruce měl doširoka roztažené, jako by ležel ve své vlastní posteli.
Tom věděl, že by se mu teď mělo udělat nevolno nebo se cítit divně nebo by měl prohlásit, že „už nikdy víc“, ale kromě sucha v ústech nic z toho necítil. Dokonce pocítil nutkání políbit Billa na krk nebo možná na ucho, ale nedokázal se k tomu donutit.
Místo toho opatrně zvedl Billovu ruku, zatímco se z pod ní vysoukal, odhrnul peřinu, vstal a po špičkách se vydal do kuchyně. Když ještě bydlel doma, jeho máma vždycky dbala na to, aby se její chlapec choval k ženám hezky. Dej jim květiny, říkávala. Podrž jim dveře. Připrav jim snídani. Bill na květiny nereagoval zrovna nejlépe, ale kávu by určitě v žádném případě neodmítl. Koneckonců, jeho máma měla vždycky pravdu. Nebo, díky Billovi, skoro vždycky.
Když byla káva hotová, znovu zkontroloval Billa, který stále tvrdě spal a velmi, velmi tiše pochrupoval. Tentokrát Tom sebral odvahu a políbil ho na tvář, než odešel z bytu pro něco k jídlu. Někdy si přál, aby byl Georg víc elegantní typ gaye. U Laury byla lednička vždycky pěkně naplněná a uspořádaná. Na druhou stranu, turecká pekárna za rohem nabízela mnohem víc než jen chleba a pečivo. Ve skutečnosti tak trochu podporovala jeho i Georga v lenosti.
Po návratu do bytu našel Billa v posteli a v předsíni pár bot navíc. „Prosím ne,“ zamumlal si pro sebe a zamířil do kuchyně.
Georg seděl na své obvyklé židli a široce se usmíval, když ho uviděl. „Docela jsi ho vyčerpal.“
„Ne tak nahlas,“ okřikl ho Tom a položil igelitové tašky na stůl. „Proč jsi vlastně tady?“
„Bydlím tady!“ Vykřikl Georg a nebyl ani z poloviny tak diskrétní, jak si Tom přál, aby byl.
„Chci říct, proč ses vrátil tak brzy?“
„Je po dvanáctý. Spíš bych se měl zeptat, co jste vy dvě hrdličky celou noc dělaly,“ řekl Georg a konečně se trochu ztišil.
Tom začal na tác s usmívajícím se gumovým medvídkem vršit talíře, šálky a příbory. Bylo to trapné, ale nic jiného tu nebylo. „Mluvili jsme,“ zašeptal. „Povídali jsme si a pili pivo.“
„Tu dobrou část jsi vynechal.“ Založil si Georg ruce na prsou. „Vážně, Tome, až si příště vezmeš z mýho pokoje lubrikant, měl bys ho zase vrátit, než se mi pokusíš lhát.“
Tom s povzdechem přerušil hledání dózy s cukrem, aby si na chvíli sedl. „Hele, tvýho lubrikantu jsme se ani nedotkli. Něco tam proběhlo, ale nic zásadního. Můžeš toho teď, prosím tě, nechat? Spí vedle.“
„To je všechno, co jsem chtěl vědět,“ odtušil Georg. „Já jsem ten poslední, před kým by ses měl obhajovat.“
„Já se neobhajuju,“ zamumlal Tom.
„Myslím, že já bych byl hodně zmatenej, kdybych si to rozdával s holkou a líbilo se mi to. Vedeš si skvěle, věř mi.“
„Myšlenka dne, co?“
Georg se usmál a postrčil tác Tomovým směrem. „Ne, to by bylo něco jako, um, jdi do něj, tygře!“
Tom vytrhl konvici s kávou z přístroje, mrkl na svého přítele a zmizel z kuchyně.
V obývacím pokoji se mezitím probudil Bill, který seděl na posteli se zkříženýma nohama a divoce mrkal.
„Je tu někdo?“ Zamumlal, když Tom položil tác na konferenční stolek. Kdyby nebyl nahý, s lehce vypracovanými svaly, které se krásně leskly ve slunečních paprscích, Tom by ho určitě nazval roztomilým.
„Jen ten bastard ze včerejška,“ řekl, posadil se vedle Billa a nalil mu šálek kávy.
Bill ho s vděčným úsměvem přijal a opatrně si z něj párkrát usrkl. „Je gay, že?“ Zašeptal, když jeho rty opustily porcelán.
Tom přikývl a nabídl mu croissant.
Bill mu jen nabídl ústa, buď trpělivě čekal, nebo byl příliš unavený na to, aby si stěžoval, že Tom potřebuje pár vteřin, aby pochopil, že ho má krmit. Když tak učinil, několik drobků spadlo na prostěradlo a křičelo, aby je někdo sebral.
„Můžu si vzít talíř,“ poznamenal Bill.
Tom utrhl další kousek pečiva a jemně ho vložil Billovi mezi rty. Laura drobky nesnášela.
„Mně talíř nevadí,“ zkusil to znovu Bill.
„Musíš držet svůj hrnek. A teď otevři pusu dokořán, tygře,“ usmál se Tom a v duchu proklel Georga, když mu to označení zvířete vyklouzlo.
Bill povytáhl obočí, ale nechal to plavat, žvýkal a broukal si při tom. „Taky se musíš najíst,“ řekl. „Máš na dnešek nějaký plány?“
Tom neměl, ale Bill, jak se ukázalo, ano. Sbor, ve kterém zpíval, měl každou neděli odpoledne schůzku a v pondělí musel do práce.
„A co potom?“ Zeptal se Tom.
Potom ho čekal *Sonntagsclub. Bill mu sáhodlouze vysvětloval, proč se navzdory názvu koná v pondělí, ale Tom ho neposlouchal. Slyšel jen to, že je to klub pro gaye a lesby ve věku od šestnácti do osmadvaceti let, a to mu stačilo, aby věděl, že tam Billa nedoprovodí. Zvládnout gaye ve své posteli, a zároveň toho v kuchyni, už tak bylo dost těžké. Celý klub by rozhodně nezvládl.
Jelikož měl Bill zbytek týdne narvaný pracovními směnami, které se jim kryly, a schůzkami na univerzitě, dohodli se, že si prostě zavolají. Kdyby byl Bill dívka, Tom by mu při polibku na rozloučenou řekl, že se mu bude stýskat, nebo něco podobného. Protože jí nebyl, Tom mlčel a zavíral dveře s divným pocitem v žaludku.
*Sonntagsclub – je jedním z berlínských antidiskriminačních míst a nabízí psycho-sociální poradenství. Radí lesbám, gayům a bisexuálům ve všech životních otázkách, jako je coming-out, sexualita a problémy ve vztazích. Důraz je pak kladen na poradenství pro transsexuály.
autor: unverdorben
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
