autor: LittleMrsTom
O textových zprávách a umění klamat
Dřímat hned v pondělí ráno ve volné hodině byl obecně špatný nápad. Dřímat hned v pondělí ráno ve volné hodině, kterou měl využít, aby dohnal nedopsané domácí úkoly, které nestihl kvůli příšernému a drahému rande, byl ještě horší nápad.
Přesněji řečeno Tomův špatný nápad.
Hlavu měl položenou na rukou, které měl složené na stole, a jeho oči každých pár vteřin balancovaly mezi otevřením a zavřením. Spát včera v noci na gauči také nepatřilo k jeho nejlepším nápadům a on za to zaplatil bolavými zády a vyčerpáním.
Jediné, co mu bránilo upadnout do těžkého spánku, byl Georg.
Jeho kamarád vedle něj – o němž si Tom myslel, že musel vypít celou konvici kávy, protože vypadal tak bděle – mluvil o klukovi, kterého včera večer potkal na internetu. Tom chtěl pronést sarkastickou poznámku o tom, jak moc je nadšený, že alespoň někdo měl hezký večer, ale místo toho se kousl do jazyka a spokojil se se snahou zůstat vzhůru.
„Jo, kecali jsme přes webku snad věčnost,“ řekl Georg, i když ho Tom poslouchal jen napůl, když se propadal do spánku. Mluvil živě a používal ruce v záplavě širokých gest, aby svá slova zdůraznil. „Měl nejvíc sexy ramena, jaký jsem za poslední dobu viděl. Fakt široký a pev- oh, počkej. SMSka. Možná to je on.“
Koutkem oka zahlédl, jak se Georg šibalsky usmál a zamrkal, a nakonec se přestal soustředit, když Georg potlačil smích.
„Tome,“ Georgovy prsty tančily po klávesách, aniž by je Tom viděl, a rychle odeslal záludnou zprávu, než se vrátil do schránky. „Hej, Tome,“ zopakoval a kopl Toma pod stolem, u kterého seděli. Tom zasténal a přitáhl si nohy blíž k tělu, pryč od Georgových útoků. „Tome!“ Vykřikl Georg, aniž by si všímal pohledů ostatních studentů, kteří se snažili pracovat, a prudkým zataháním za vlasy stáhl Tomovu hlavu ze stolu.
„Hej! Proč si tohle udělal, co?“ Zasténal Tom, vytrhl svoje vlasy z Georgova smrtícího sevření a třel si bolavou hlavu.
„Podívej, kdo po tobě touží.“ Na Georgových rtech stále ještě ulpíval úsměv a oči se mu leskly pobavením, když Tom vzal omámeně telefon a přejel si rukama po obličeji.
Veškeré vyhlídky na spánek se mu vypařily z hlavy, když se podíval na malý displej před sebou.
Ahoj, Tome. díky za včerejší hezkej večer. možná bychom si to mohli někdy zopakovat. Bill xxx
„Oh, to mě poser…“
„… Tome?“
„Viděl jsi to? Kurva, viděl jsi to?“ Zeptal se Tom hlasitěji, než zamýšlel.
„No jo, je to můj telefon,“ odpověděl Georg důrazně a pokrčil rameny.
Tom se zmateně odmlčel. „Počkej… proč píše tobě?“
„Možná s tím souvisí ten malej detail, že si myslí, že moje číslo je tvoje.“ Povytáhl Georg obočí a opřel se do židle. Opíral se jen o dvě nohy a nejistě na ní balancoval.
„No,“ řekl Tom naštvaně a zvedl se od stolu. „Tak si klidně užívej jeho posedlý zprávy. Já ti v tom bránit nebudu.“ A s tím s úsměvem Tom opustil stůl a škubnutím za Georgovu židli ho poslal zadkem napřed k zemi.
***
„Víš, že mě kvůli tobě pořád bolí zadek?“ Stěžoval si Georg s našpulenými rty, když se s Tomem procházeli jídelnou a debatovali o tom, co si dají k jídlu. „To, že se Bill chová trochu divně, ještě neznamená, že si to musíš vybíjet na mně.“
Tom se zastavil a ušklíbl se. „Vážně? To přece ty můžeš za to, že jsme se potkali, ne?“
„Okay, možná máš pravdu. Ale proč zadek, kámo? Co ti můj zadek kdy udělal?!“
„No, tak zaprvé – do prdele.“ Tom zbledl a jeho čelist trochu poklesla.
„Co? Tome? Halóóó?“ Georg o krok ustoupil a posunul se tak, aby stál v Tomově zorném poli, a snažil se zjistit, na co tak nechápavě zírá. Nebylo to těžké. Přes místnost přímo k nim kráčel rozzářený, usměvavý a veselý chlapec v přiléhavém oblečení a s černými vlasy.
„Oh, to je Bill,“ prohlásil Georg překvapeně.
„Ahoj, Tome!“ Zavolal Bill, zamával a zastavil se před Tomem a Georgem. Georg se snažil potlačit smích, zatímco si Tom ze srdce přál, aby se stal neviditelným.
„Takže, Tome, musím jít… najít Gustava. Jo, musím najít Gustava kvůli… tam tý věci. Tam tý opravdu důležitý věci. Uvidíme se později, kámo!“ A s tím se Georg otočil na patě a nechal za sebou Toma. S Billem.
Přesně to mu patřilo za to, že ublížil jeho ubohému a podle jeho názoru nevinnému zadku.
„Tome? Jsi v pořádku? Vnímáš mě?“ Zeptal se Bill se smíchem a luskl mu prsty před obličejem, až dredař zavrtěl hlavou a jeho oči se rozšířily.
„Jo, vnímám. Prosím, přestaň s tím.“ Tom bojoval s nutkáním obrátit oči v sloup nad Billovou veselou náladou. Myslel si, že naštvat se během minuty, kdy s Billem mluvil, by bylo trochu přehnané.
Tom si Georgovy nepřítomnosti všiml až ve chvíli, kdy se otočil, aby u něj našel pomoc. Zašklebil se a tiše zaklel, čímž si přidal další zaškrtnutí na pomyslný (a stále se zvětšující) seznam věcí, kvůli kterým musí Georg dostat pořádnou nakládačku.
„Kurva,“ zamumlal a podíval se k východu za sebou, jen aby spatřil rozcuchané tmavě hnědé vlasy a záda zavalitého těla. „Ehm…“
Bill na něj s pozvednutým obočím zíral, dokud nezachytil Tomovy oči, a pak se usmál. „Já vím, že už jsem ti ohledně toho psal, ale včera večer jsem se opravdu dobře bavil. A myslím, že i ty, protože jsi mi připadal trochu prázdnej,“ zachichotal se Bill, až se mu vlasy rozlétly kolem obličeje, dokud je pěstěnou rukou neodhrnul.
Tom si pomyslel, že kdyby nebyl tak otravný, dokázal by Billův vzhled rozhodně ocenit.
Tomovo čelo se nad Billovou domněnkou zmateně svraštilo, i když to vlastně jako domněnka neznělo. Bill zněl velmi sebejistě, a tak Tom jen lehce pokýval hlavou. Což nebyl ani souhlas, ani nesouhlas.
„Jo, ehm…“ zakoktal se Tom.
„Každopádně musím jít najít Andyho. Ale někdy bychom si mohli zase vyrazit,“ řekl Bill naprosto jistým neústupným hlasem. „Napíšu ti!“ A s tím Bill poskočil, až se jeho rameno otřelo o Tomovo, zatímco jeho obličej zářil štěstím.
Tom stál šokovaně na místě a v hlavě měl jediné jméno.
„Georg.“
***
„Ahoj, lidi,“ řekl Tom, když se přiblížil ke svým dvěma nejlepším kamarádům, kteří spolu stáli před školou. Tom Gustava neviděl celý den a s Georgem se od „incidentu“ u oběda rozhodl nepromluvit ani slovo. Místo toho se poflakoval s několika dalšími kamarády a tajně se snažil vymyslet něco, co by mohlo být vhodná forma odplaty.
„Wow, no nekecej, ty se mnou vážně mluvíš?“ Ušklíbl se Georg a uhnul, když se Tom natáhl, aby ho plácl po zátylku.
„Proč by neměl…?“ Odvážil se Gustav zeptat s malým úsměvem na rtech.
„Ten sráč mě nechal s Billem, že?!“ Ušklíbl se Tom. „Billem, kterej začal blekotat o tom, jak je rád, že jsem se včera večer dobře bavil. Zajímalo by mě, jak na tohle přišel…“ odmlčel se Tom a upřel pohled na Georga, který se zoufale snažil nekroutit se.
„Jo, kdo ví…“ zamumlal Georg a zíral na podlahu. Pod Tomovým přísným pohledem si připadal, jako by měřil pouhý centimetr.
Tom na to nic neřekl, jen se Georgovu zjevnému nepohodlí zasmál a založil si ruce na hrudi.
„A já teď radši půjdu,“ oznámil Gustav, strčil ruku do kapsy a vytáhl cinkající klíče od auta. „Uvidíme se později, podivíni!“
Gustav se odpíchl od stromu, o který se opíral, a zamířil na parkoviště.
„Takže, Georgu,“ zamumlal Tom a přistoupil o něco blíž, čímž svého přítele přiměl, aby se ještě trochu víc přikrčil. „Baví tě Billovi odepisovat?“
Georg se málem zadusil a Tom ho prudce poplácal po zádech. „Ehm, ehm, jak o tom víš? Zlobíš se?“
Tom se od srdce zasmál a znovu Georga udeřil do zad. „Ale ne. Vůbec ne,“ zalhal a skryl úšklebek, který mu málem unikl. Bylo na čase uvést svůj plán do praxe. „Vlastně mi to vůbec nevadí.“
Georgovy oči se rozšířily. „Tobě to nevadí? Vážně?“
„Vážně. Ale víš, co mi trochu vadí?“
„Co?“ Zeptal se Georg unaveně a nenápadně vytvořil mezi sebou a Tomem prostor.
„Všiml sis, jak blízko byl Gustav předtím u tebe? Je tu něco, co jsi mi neřekl?“ Pokračoval Tom. Jeho tvář ani hlas nevykazovaly žádné zaváhání, ale uvnitř se smál na celé kolo.
Georg se zašklebil. „Cože?“
„Určitě víš, o čem mluvím, G. Každopádně, musím jít. Musím dodělat ten domácí úkol. Zatím se měj!“
Tom zamířil rychle pryč a ignoroval Georgovy zmatené protesty, které za ním křičel. Když dorazil k autu, konečně se začal smát, aniž by se musel bát, že prozradí svou hru.
Hrát si s Georgem bude zábava.
autor: LittleMrsTom
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
