autor: unverdorben
O méně než dvou minutách
V autě měl Tom pocit, jako by se prokousal všemi závěrečnými zkouškami najednou, nejistý a znepokojený výsledkem. Muži jako pan Kaulitz nikdy nezklamali a udělali z něj nejistého chlapce, toužícího alespoň nezklamat.
„Kam chceš jít?“ Zeptal se Bill tiše.
„Co?“
„Můžeme jet k tobě nebo ke mně nebo do nějakýho fast foodu. Kamkoli budeš chtít.“
Tom pokrčil rameny, zapnul rádio a hledal alespoň trochu normální stanici. „Je mi to jedno,“ zamumlal.
Billův byt už nebyl tak uklizený, jako když ho Tom viděl naposledy. Výroba jeho neobvyklého oblečení zřejmě vyžadovala, aby Bill obrátil svou skříň naruby a nechal všude rozházené oblečení a doplňky.
„Udělám kafe,“ oznámil Bill, když se protáhl kolem Toma do malé předsíně a cestou do kuchyně posbíral nějaké pásky a trička.
Tom si skopl jednu botu, než si vzpomněl, že nejsou jeho. Zkontroloval ji, jestli na ní nejsou nějaké stopy, pak druhou opatrně rozvázal a odložil je do úhledného páru vedle tílka vyšívaného kovovými perlami.
Obývák byl rozhodně středem chaosu. Opatrně, aby nešlápl na nic se cvočky, Tom odskákal k posteli, odložil stranou něco, co se nápadně podobalo šatům, a posadil se. Udělám cokoliv, řekl Bill. Tom měl všechny důvody k dobré náladě. Jenže ji neměl. Místo toho trpělivě čekal, až se Bill vrátí s jejich dávkou kofeinu, hodí šaty na koberec a svalí se vedle něj, až se budou jejich kolena dotýkat.
„Doufám, že to nebylo zas tak hrozný,“ zamumlal Bill, když se napil kávy a vytáhl cigaretu z krabičky na stole. „Kurva, nemáš oheň?“
Tom neměl, a tak sledoval, jak se Bill přehrabuje v nočním stolku, zapaluje si svým „nouzovým zapalovačem“, jak ho nazval, a párkrát si zhluboka potáhl.
„Tvoje máma je milá,“ řekl Tom, aby vůbec něco řekl. Nedokázal to přesně pojmenovat, ale něco ho v Billově přítomnosti od chvíle, co opustili vesnici, zneklidňovalo.
Bill se na něj s upřímným úsměvem podíval a jemně vložil Tomovi cigaretu mezi rty.
„Teď,“ zašeptal a naklonil se k němu s nádechem hravého tajnůstkářství. „Co pro tebe můžu udělat?“
Tom se vyhnul odpovědi tím, že mu vrátil cigaretu a sám se napil kávy. Ta chuť byla při líbání dost protivná. Naneštěstí se na Billově nočním stolku nacházely i mentolky a zanedlouho zjistil, že se Billova tvář tiskne do ohbí jeho krku a kořeněný dech mu přejíždí po kůži.
„Moc jsem toho nenaspal,“ zamumlal a snažil se přijít s jednou z hlášek typu ‚diskuze je u konce´, kterých měla Laura vždycky spoustu.
„Já tě proberu,“ zamručel Bill a přiblížil se k němu. Jeho tělo se vřele přitisklo k Tomovu a dalo mu pocítit všechny ostré úhly; chybějící prsa. V kalhotách by se mu už mělo něco probouzet k životu, když mu Bill takhle doslova lezl do klína.
„Jsi celej napjatej,“ poznamenal Bill, zatímco ho hladil po ramenou. „Lehni si, já to napravím.“
Tom se neochotně položil na postel, opřel si hlavu o ruce a zavřel oči. Cítil, jak si Bill sedá přímo na jeho zadek a uvězňuje ho mezi koleny. Do úst se mu znovu vkradla chuť kávy.
Bill nebyl zrovna nejzkušenější masér, ale vynahrazoval to velkým úsilím a neustálým mručením, jako by sám sebe instruoval.
Přesto se Tom nedokázal uvolnit. V jednu chvíli měl dokonce pocit, že cítí špičaté kosti v Billových prstech, které ho bolestivě tlačily.
„Přemýšlíš, co?“ Bill ho políbil přímo mezi lopatky. „Chceš, abych tě nechal na pokoji?“
Tom nechtěl. Chtěl ale spát, nebo se dívat na televizi. Soudě podle Billova drobného trucování pochopil, že si nejspíše představoval, že jejich večer bude mnohem žhavější, ale Tom byl ten, kdo tu rozhodoval. Zbavili postel veškerého nepořádku, svlékli se do spodního prádla a vklouzli pod peřinu, aniž by si rozsvítili světla. Jediným zdrojem světla byl laciný herní pořad blikající na televizní obrazovce.
Bill se k němu přitiskl a sem tam mu vtiskl lehký polibek na záda. Jelikož nikdy nezajel rukama níž než na jeho pas, nechal to Tom plavat.
***
Jelikož ani jeden z nich neměl chuť na croissanty, dali si druhý den ráno místo nich kukuřičné lupínky a seděli se zkříženýma nohama na koberci po obou stranách konferenčního stolku.
Tom neustále polykal nutkání omluvit se spolu se skořicovými kroužky, zatímco Bill pozoroval oblečení kolem sebe, jako by ho nikdy předtím neviděl.
„Omlouvám se,“ řekl nakonec Bill a Tom se málem udusil. „Neměl jsem po tobě chtít, abys jel se mnou, nebylo to fér. Ani jsem se tě pořádně nezeptal.“
„Já se na tebe nezlobím.“
„Vypadá to, že jo.“
„Nezlobím, vážně.“
Tom nesnášel rozmočené cereálie, ale přesto je snědl. „Můžu se osprchovat?“ Zeptal se, když byla jeho miska konečně prázdná.
Bill mu ukázal sprchový gel mezi všemi těmi krémy a kondicionéry a podal mu čistý ručník. Horká voda z něj smyla část napětí, které se z něj Billovi včera večer nepodařilo dostat, a zvedla mu náladu natolik, že začal uvažovat o tom, že Billa pozve do kina. Ještě nikdy se mu nepovedlo zajít se svou partnerkou na film, který by se mu skutečně líbil. Když zastavil vodu, aby se namydlil, uslyšel vedle zvonit telefon.
„Můžeš to, prosím tě, zvednout?“ Zakřičel. Protože Georg by stejně nepřestal volat, dokud by mu to nezvedl, a bylo by mu úplně jedno, jestli je Tom zaneprázdněný, nebo jestli tím vytočí Billa.
„Okay,“ ozvalo se a Tom znovu otočil kohoutkem.
Když vyšel z koupelny s ručníkem kolem pasu, Bill na něj čekal na chodbě; v ruce měl jeho oblečení a telefon.
„Tady,“ vychrlil ze sebe, vrazil Tomovi všechno do náruče a strhl z něj ručník. „Radši se hned obleč, nebo tě vyhodím nahýho, fakt je mi to jedno.“
„Co jsem udělal?“ Zeptal se Tom ztraceně a snažil se dostat do kalhot, aniž by upustil zbytek svých věcí.
Bill se ušklíbl. „Kdy jsi mi to jako chtěl říct, co? Potom, co jsem tě prohlásil za svýho snoubence?“
„Myslel jsem, že včerejšek byl jenom divadlo,“ odpověděl Tom ještě zmateněji. „Počkej, Bille. Prosím tě, nemůžeme…“
„Že se mnou, kurva, podvádíš svou přítelkyni,“ přerušil ho Bill a jeho hlas dostal mrazivý nádech. „Až odsud vypadneš, můžeš mi poděkovat, že jsem jí to neřekl!“
„Já ne…“
„Ty jsi takovej kretén, že nemůžu uvěřit, že jsem tě měl rád!“
„Ale…“ snažil se Tom zoufale, ale nemělo to smysl. Jakmile si zapnul kalhoty, Bill ho vystrčil ze dveří, zabouchl je a vyvolal nepříjemné déjà-vu.
Cestou na autobusové nádraží projel Tom seznam příchozích hovorů. Stálo tam: Dnes, 12:45, Laura – 1 min 12.
***
Tom strávil zbytek dne ve stylu pubertální holky. Georg sice nevlastnil televizi, ale na internetu byla k vidění spousta filmů a vanilkovou zmrzlinu mohl snadno nahradit pivem a brambůrky. Když se Georg o pár hodin později vrátil z posilovny, beze slova ho vzal na jídlo z fast foodu a další pivo. Když Tom večer vytočil Lauřino číslo, věděl, že je opilý, ale bylo mu to jedno.
„Ahoj, miláčku,“ vydechla Laura jen pár vteřin poté, co stiskl poslední číslici. Jejich rozhovor trval déle než hodinu, i když si z něj pak už moc nepamatoval. Základní body byly, že se vykašlala na toho, s kým ho podvedla, a že je mnohem lepší než všichni ostatní kluci a že ji to moc mrzí. A zda by mohl uvažovat o tom, že jí dá druhou šanci?
Tom si byl docela jistý, že než zavěsil, řekl něco ve smyslu možná, zalezl do postele a nenáviděl lásku a všechny ty sračky, jak to umí jen opilec
***
Pondělí znamenalo práci a víc čínských turistů, než Tom dokázal snést. Bill se neukázal a ani Tom nešel do obchůdku pro fetišisty, místo toho pomohl Sercanovi zavřít. Pak se vydal na dlouhou a chaotickou jízdu metrem, a nejednou proklínal všechna ta staveniště.
„Omlouváme se za nepříjemnosti,“ napodobil hlas s příšerným přízvukem linoucí se z reproduktorů. V německé verzi nezazněla žádná omluva, jako by řešení nekonečných dopravních zácp, objížděk a přeplněných kupé patřilo ke kouzlům trvalého bydlení zde.
Georg mu ráno dal papírek s načmáranou cestou ke Gustavovu příteli. Chystali se hrát deskové hry. Když Tom naposledy hrál deskovou hru, bylo mu sedm, ale pokud to nebyla žádná šifra pro něco gayského, bylo mu to jedno. Gayských věcí měl za celé ty roky dost.
Když Tom konečně dorazil do poměrně prostorného loftu na druhém konci Berlína, všichni ostatní už tam byli. Usoudil, že těch pět dalších kluků musí být nějakým způsobem homosexuálních, i když to na nich nebylo moc vidět. Nikdo z nich neměl oční linky ani náušnice. Vypadali úplně normálně a hostitel nepodával prosecco. Tom se uklidnil.
Následující dva dny probíhaly podobně. Tom vedl další rozhovor s Laurou, tentokrát byl střízlivý. Stále si nebyl jistý, jestli ji chce zpátky. Stýskalo se mu však po starém životě.
Georg nazval Lauru bestií a naléhal na něj, aby si přitáhl věci z Magdeburku a napravil to s Billem, ale Georg neměl Lauru nikdy rád. Navíc bylo přirozené, že ho podporoval, aby si to radši rozdával s klukem.
„Aspoň mu zavolej,“ naléhal na něj Georg. „Jestli chceš dát Lauře druhou šanci, měl bys uvažovat, že ji dáš i jemu.“
Tomovi to připadalo jako divný nápad, protože Bill očividně o druhou šanci zájem neměl, ale přesto Georgovo přání splnil. Bill to nezvedl. Bill jeho telefonáty ignoroval. Všech devět. Po desátém poslechu hlasové schránky Tom hodil telefon na postel.
„To je směšný,“ zamumlal směrem k Tommymu, který stál na zadních tlapkách a pozoroval ho přes sklo.
Šel si do Georgova pokoje půjčit jeho notebook a v duchu si poznamenal, že až bude příště v Magdeburku, vezme si konečně ten svůj. Ve schránce měl tři spamy, oznámení z e-bay a zprávu od Laury. Chtěla si o všem promluvit na neutrální půdě a navrhla kavárnu, ve které měli první rande. Za pár týdnů měli mít čtyřleté výročí.
Nějakou dobu bezmyšlenkovitě surfoval po internetu, záložku s Lauřiným mailem měl stále otevřenou, a tak Tom využil Georgovy nepozornosti a znovu se přihlásil na webové stránky Romea. Chvíli mu trvalo, než si vzpomněl na Billovu přezdívku, a když se mu to podařilo, ušklíbl se nad laciným nickem.
První, čeho si Tom všiml, byl nový obrázek. Bill byl na něm opřený o jídelní stůl, nahoře bez, džíny na půl žerdi s prvním knoflíkem rozepnutým. Hravě se usmíval do objektivu a jednou rukou se ležérně dotýkal svého břicha. Tom znovu ucítil uvnitř svého žaludku podivné brnění, dokud si neuvědomil, že tahle fotka nemohla být pořízena webkamerou jako ty ostatní. Kliknutím Tom rychle našel odpověď a udělalo se mu špatně. Nyní již veřejná návštěvní kniha satisfaction_deLuxe obsahovala celkem pět nových záznamů, které ho očividně nechválily za to, že je těžké ho získat. Tom pomocí prstů spočítal dny od nedělního rána a došel k celkovému počtu čtyři – a to dnešní večer ještě ani nezačal.
Pískomilové sebou trhli, když dal pěstí do zdi, a bezstarostně pobíhali kolem, když pomalu pohnul prsty. Neměl nic zlomeného, jen jeho klouby byly trochu pohmožděné.
„Jsi v pohodě?“ Strčil Georg hlavu do dveří.
„Promiň,“ otočil se Tom s ironickým úsměvem. „Zítra se sejdu s Laurou, takže až budeš objednávat pizzu, se mnou nepočítej, okay?“
autor: unverdorben
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
