autor: LittleMrsTom
O koktejlech a chybách?
„Hej, Georgu, dej mi svůj telefon,“ zavolal Tom ze svého místa, kde seděl na druhé straně stolu v jídelně.
Georg se zvědavým výrazem ve tváři vzhlédl od eseje, kterou se rychle snažil načmárat na příští hodinu. „Na co ho chceš?“ Zeptal se, ale stejně ho vytáhl z kapsy a bez reptání ho Tomovi podal.
„Potřebuju číslo,“ zamumlal Tom, popadl přístroj a otevřel Georgův seznam kontaktů.
„Víš, že si Billovo číslo můžeš dát do svýho telefonu, že jo?“ Ušklíbl se Georg a naškrábal svoje jméno do pravého horního rohu a dvakrát ho nedbale podtrhl. „Myslíš, že to bude stačit?“ Zvedl své sotva půlstránkové dílo a Tom se na něj podíval a přerušil psaní esemesky.
„Ani náhodou, kámo,“ odpověděl se samolibým úsměvem na rtech, „a to bych mohl… ale neudělám to.“
„Jak myslíš,“ Georg nacpal list papíru do složky a zmačkal jeho okraje, jakmile narazily na kroužky uprostřed, „a oh jo, ale aspoň jsem tohle napsal já,“ ušklíbl se a kopl do tašky u nohy, jakmile složku zasunul dovnitř. „Co vůbec Billovi chceš?“ Georgovy oči přistály na Tomovi a se stejně samolibým úsměvem na tváři ho tázavě pozoroval. „Myslel jsem, že s ním nechceš mít nic společnýho. Aspoň tak to vypadá.“
„To nechci. Jen… jsem si říkal, že by s náma třeba mohl chtít jít zítra na party, to je celý,“ snažil se Tom říct jakoby nic, ačkoli defenziva v jeho hlase ho prozradila.
„S náma? Nebo s tebou?“ Pozvedl Georg obočí a pobaveně si opřel hlavu o ruku.
„… S náma,“ odpověděl Tom nejistě.
„Oh, takže se nechystáš pronést nějakou hloupou poznámku o mně a Gustavovi?“ Zamračil se lehce Georg a Tom stiskl ještě několik kláves, než mu poslal telefon po stole zpátky. „A proč vůbec tohle všechno?“
Tom pokrčil rameny. „Nevím,“ zalhal.
Právě když konverzace utichla, zazvonil zvonek, což oba chlapce vylekalo a ti vyskočili ze svých míst. V relativním tichu procházeli přeplněnými chodbami, pak zapluli do své třídy a posadili se na svá místa, Tom před Georga. Když se učitelka ponořila rovnou do hodiny, radostné přednášky o něčem, co Tom ani Georg nebyli schopni pochopit, Georgovi v kapse zavibroval telefon. Vytáhl ho a uviděl jméno odesílatele. Aniž by zprávu otevřel, napsal na kousek papíru chaotickou zprávu a hodil ji po Tomovi. Trefil ho do spánku. Tom se rychle otočil a zamračil se nad vyrušením ze svého snění.
„Otevři to,“ zasyčel starší z nich a upřel oči na jejich učitelku pro případ, že by se chtěla otočit od tabule zpátky ke třídě.
Tom zvedl papírek ze svého klína, rozložil vzkaz a přečetl kostrbaté písmo.
Šamstr odpověděl
Tom obrátil oči v sloup, rychle načmáral odpověď a poslepu zmačkané psaníčko hodil za sebe.
Co píše?
Georg se snažil být nenápadný, otevřel zprávu a přečetl si ji. Snažil se nad Billovými slovy potlačit smích, což se mu nepodařilo.
Píše se tam, cituji:
„To vážně? Moc rád se k tobě přidám, Tome! vyzvedneš mě v sedm? Bill xx“
Když si Tom ten vzkaz přečetl, něco ho zahřálo v žaludku. Přesvědčoval sám sebe, že to nic není. Na druhou stranu se o tom přesvědčoval od posledního neplánovaného setkání s Billem.
Od chvíle, kdy Bill pronesl tu procítěnou řeč, Tomův žaludek stále nahlodávalo něco, čeho se nedokázal zbavit. Pocit viny.
***
„Takže, na čí večírek to vlastně jdeme?“ Zeptal se Bill a přesunul svůj pohled z okýnka na tvář Toma, který seděl vzadu s ním.
„Ehm, Georgova kamaráda, že?“ Zavolal Tom do přední části auta, kde Georg seděl vedle Gustava, který byl nešťastně zvolen řidičem. Střihli si o to, takže to bylo fér.
„Oh, jasně. Hlavně mě nenechávej samotnýho, jo? Nesnáším, když jsi na večírku a nikoho jinýho tam neznáš. Je to hrozně trapný a není to moc zábava, nebo aspoň dokud se neopiješ,“ zasmál se Bill a trochu se posunul na sedačce.
„Ale to Tom neudělá. My se o to postaráme!“ Odpověděl Georg, otočil se, aby se na oba chlapce vzadu podíval. „Že jo, Tome?“
„Ne, samozřejmě že ne. Kromě toho, tady Gus a Georg budou až moc zaneprázdněni, že?“ Zazubil se Tom a podíval se na Georga, který se otočil a sdílel ustaraný pohled s Gustavem.
„Um, jasně…“
„V pohodě,“ usmál se Bill a podíval se z okénka, když Gustav zastavil před domem, odkud se ozývala hudba. „Tohle je to místo?“
„Jo,“ odpověděl Gustav, „nebo aspoň tuhle adresu jsme dostali. Jestli to není to místo, tak prostě vtrhneme na tenhle večírek,“ uchechtl se, vypnul motor, vylezl z auta a čekal, až se ostatní vyhrnou ven.
Když vcházeli dovnitř, Bill téměř šlapal Tomovi na paty. Jakožto hlavní pozvaný je Georg vedl. Brzy byli všichni uvnitř, obklopeni holkami i kluky, kteří pili, kouřili, povídali si a tančili.
„Hej, Georgu!“ Ozvalo se téměř okamžitě z druhého konce místnosti, jakmile vkročil do kuchyně, kde se zřejmě nacházela většina lidí, kteří si dolívali pití z provizorního baru vytvořeného ze stolu a několika židlí.
„Nazdár!“ Zavolal zpátky brunet a mávl rukou na znamení svého příchodu. „Pojď, Gusi, musím tě představit Tonymu. Zatím se mějte, lidi!“
Kdyby Bill nestál přímo před ním a nesledoval každý jeho pohybu, asi by někoho praštil. Ale protože Bill stál přímo před ním a sledoval každý jeho pohyb, Tom prostě nasadil falešný, hraný úsměv a přes hudbu zakřičel: „Tak co, dáme si něco k pití?“
Bill horlivě přikývl a pokračoval za Tomem k „baru“.
„Co si dáš?“ Zeptal se Tom, když se tam dostali, obklopeni hlučícími lidmi, kteří jako by se po Georgově příchodu všichni přesunuli do obývacího pokoje. Zdálo se, že už teď je středem večírku, a to tam byl teprve dvě minuty.
„Vodku s colou,“ odpověděl Bill, sebral ze stolu brčko, vložil si ho mezi rty a nervózně ho okusoval.
Když mu Tom podal jeho drink a sám si vzal pivo, strčil brčko do sklenice a pořádně se napil. Potřeboval něco, co by prolomilo ledy.
Tom otevřel plechovku, kondenzát mu stékal mezi prsty a smáčel mu dlaň, a pořádně si lokl, přičemž cítil, jak se jeho tělo zachvělo. Uvědomil si, že Bill stojí laškovně vedle něj, zatímco jeho pohled těkal mezi sklenicí v jeho ruce a Tomem, když očividně sám se sebou o něčem debatoval, a tak rychle upíjel z plechovky, dokud nepotřeboval další. Teď když byl rozehřátý, si myslel, že se s Billem dokáže pořádně vypořádat.
Mlčky stáli, popíjeli své drinky a sledovali, jak se dům pomalu plní, až to vypadalo, že už se do něj víc lidí nevejde. Vzduch byl cítit potem a alkoholem, a když Tom usoudil, že je čas na další plechovku, byl připraven začít si užívat noc. „Tak pojď,“ oznámil najednou a s lehkým poposkočením vytrhl Billa z tichého zamyšlení. „Přece tady nebudem stát celou noc jako idioti.“ Napůl se přinutil k úsměvu, protože už cítil, jak se jeho tělo pomocí alkoholu uvolnilo, a tak chytil Billa za loket, aby ho odtáhl ven z místnosti. Vpochodovali do obýváku, který se zdál být provizorním tanečním parketem, a zahlédli Georga a Gustava, jak stojí v rohu ještě s dalším klukem.
Zamířili k místu, kde stáli, přičemž se proplétali mezi všemi těly a dávali pozor, aby někomu nešlápli na nohu nebo nerozlili nějaké pití. Bill celou dobu držel pusu kolem brčka, nevinně z něj ucucával, a než se dostali k chlapcům, jeho sklenice byla skoro prázdná.
„Ahoj,“ pozdravil Tom, když se k nim dostali a vmáčkl se mezi neznámého a Gustava, který nespokojeně zavrčel. Tom to okamžitě pochopil, ušklíbl se a nenápadně se s Billem protlačil na druhou stranu kruhu, aby se postavil vedle Georga.
„Čau!“ Houkl nadšeně Georg, v obou rukou držel poněkud zvláštně vyhlížející drinky. „Bille, jak to, že máš prázdnou sklenici?“ Zeptal se zděšeně, než se otočil na Toma. „Jak se opovažuješ nechat své rande na suchu?“
Tomovy oči se rozšířily a nejistě se podíval na Gustava. „Ještě jeden tenhle drink a jsi na šrot,“ řekl blonďák moudře. „Áčková výstavka,“ dodal a kývl na Georga, který se zájmem sledoval nově příchozí, kteří vstoupili do domu.
„Cože?“ Zeptal se Tom, zatímco stále držel Billa za loket, aniž by si to vlastně uvědomil.
„Vemte si tohle!“ Georg zřejmě ztratil zájem o sledování nově příchozích, otočil se a vrazil Tomovi i Billovi do rukou své drinky, až tekutina z příliš plných sklenic sklouzla po jeho ruce a pomalu odkapávala na podlahu. „Šup, šup,“ řekl nadšeně a pokynul jim, aby to vypili.
Tom pozvedl obočí a podíval se na Gustava. „Kolik jich měl?“
„Tři.“
„Pak hádám… že nám jeden neublíží, ne? Jsi pro, Bille?“ Zeptal se a podíval se na své „rande“, které už taky bylo poněkud uvolněné po předchozím drinku.
„Jasně,“ usmál se Bill a zvedl sklenku ke rtům. Tom ho následoval a celý obsah na jeden lok vypil. Kdyby se opil aspoň z poloviny tak jako Georg, dokázal by se s tím vypořádat, a sakra, možná by si dokonce na jednu noc rozuměl s Billem!
***
O tři panáky později byl Tom mimo. Dokonce tak mimo, že se ocitl na improvizovaném parketu s Billem a téměř skandálně tančil na hudbu dunící domem.
Naopak Bill měl jen jednoho, ale stále byl příjemně veselý a absolutně si nestěžoval, jak blízko si s Tomem jsou. Jejich hrudníky dělily jen milimetry a boky se při pohybu skoro dotýkaly. Jistě, místnost byla narvaná, doslova se tu ani skoro nedalo dýchat, ale něco mu říkalo, že to není jediný důvod, proč jsou si tak blízko.
Když se Tomovy ruce přesunuly na Billovy boky, nemohl tomu uvěřit. Trochu silněji přitlačil svoje boky na Tomovy a zvedl hlavu, přičemž jeho oči přistály přímo v Tomových, které ho propalovaly jako lasery. Cítil, jak se jeho tělo rozhořelo a jeho tvář zrudla, a trochu naklonil hlavu dopředu.
Zdálo se, že Tom už dál nedokáže ovládat své tělo. Hlava se mu motala a jeho rozkrok pulzoval, když tančil s Billem. Nedokázal jasně myslet a věděl, že je to kvůli tomu Georgovu zatracenému drinku.
Pak se bez varování naklonil dopředu zároveň s Billem. Alkohol a kouř mu proudily tělem a brzy se jejich rty setkaly. Černovlásek překvapeně vypískl, zaskočen tím aktem, a snažil se odtáhnout hlavu, protože věděl, že tohle nebylo moc moudré, bez ohledu na to, jak dobře Tom chutnal; jako ovoce, vodka, pivo a Tom.
Tom však trval na svém, stále se po Billovi natahoval a Bill brzy podlehl, naprosto neschopný odolat tomu, jak moc po něm Tom toužil, ať už ho skutečně chtěl, nebo ne. Jejich rty se setkaly podruhé, a pak už to byla směs jazyků a nedbalého, nezkušeného líbání, když se snažili udržet rytmus, který vytvořily jejich boky.
autor: LittleMrsTom
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
